Nedokončená tečka 

Stalo se to v roce 1966, při letu předposlední lodi Gemini. V průběhu své cesty kolem Země vyfotografovali kosmonauté jakési neznámé těleso, které velitelství obrany USA (NORAD) označilo za sovětskou družici Proton 3, vypuštěnou v červenci 1966. Kosmonaut Gordon však o svém pozorování později vypravoval zpravodaji amerického měsíčníku Science and Mechanics L.Mallanovi:

„Letěli jsme jihovýchodním směrem a dívali se kupředu. Těleso přiletělo zleva, pomalu se přesunulo před námi na druhou stranu a potom dolů pod naší loď. Prostě dostalo nejprve do našeho zorného pole v levém průzoru kabiny, letělo před nás a potom se nám ztratilo. Vypadalo to stejně jako kosmická loď za letu a vydávalo pronikavou záři. Věděli jsme, že to bude určitě nějaký kosmický stroj, ale bylo velmi těžké říci jaký. Proto jsme ho rychle několikrát vyfotografovali. Objekt měl, řekl bych, oranzovožlutou barvu. Vypadalo to jako odraz slunečního světla od kovového předmětu. Proto se také domnívám, že objekt musel být zhotoven z nějakého kovového materiálu."

Na otázku, zda si myslí, že to byl skutečný objekt nebo zda to nemohl byl jen optický efekt nebo zrakový klam, Gordon odpověděl:

„Věděli jsme, že je to něco skutečného, ale rozhodně jsme nemohli poznat, co to je. Objekt vydával silnou záři, a proto nebylo možné rozeznat jeho tvary. Vypadalo to, jako by se otáčel, protože vydával také oslnivé záblesky. Byl od nás vzdálen - řekněme - asi tak padesát mil. Letěli jsme přibližně k jihovýchodu a jeho dráha byla podobná, ovšem s tím rozdílem, že směřovala více na jihovýchod."

Nakonec se reportér Gordona zeptal, co podle jeho názoru ono těleso bylo:

„Mám dojem, že nám po přistání řekli, že pravděpodobně šlo o sovětský Proton 3…“ 

Podle přesných informací amerického střediska NORAD však Proton 3 v kritickou dobu přeletěl ve vzdálenosti asi 400 km (249 mil) za kabinou Gemini, nad jižní částí Atlantiku. Družice přitom letěla od jihozápadu k severovýchodu. Podle Gordona vsak dráha neznámého tělesa byla podobná1 dráze Gemini 11, jen s tím rozdílem, že mířila více k jihovýchodu.

Neznámý objekt byl asi 50 až 100 mil vlevo od Gemini 11 (podle slov kosmonauta), ale Proton 3 musel v té době letět 249 mil za lodí. Neznámé těleso tedy křížilo dráhu Gemini 11 po přeletu před ní a zamířilo pod úroveň roviny oběžné dráhy kosmické lodi. Středisko kosmické obrany NORAD (Space defense of NORAD) sdělilo, že nemá záznam o žádném jiném tělese, které by se v kritickou dobu mohlo pohybovat v místě setkání. Také v Satelite Situation Report, vydávaném střediskem NASA Godard Space Flight Center v Greenbeltu, i dalších „kosmických jízdních řádech“ není záznam o jiném objektu v blízkosti Gemini 11 ...

„Velitelství vojenského letectva USA oznámilo, že skončila práce zvláštní agentury, která se dva roky zabývalo problémem UFO, tzv. neidentifikovaných létajících objektů. Mnohaletý výzkum a studium tohoto problému, které stály přes půl miliónu dolarů, prý mělo mizivé výsledky. Na základě prošetřování asi sedmi tisíc případů výskytu létajících talířů nelze konstatovat, že by byla jakkoli ohrožena národní bezpečnost Spojených států. Nikdy také nebylo zjištěno, že by v těchto případech šlo o technické problémy, které bychom mohli vysvětlit na základě současných vědeckých poznatků. Nic také nenasvědčuje, že UFO jsou kosmické lodi, vysílané i jiných planet..." (Zpráva z tisku)

Kulaté a svítící, podlouhlé jako kosmické vzducholodi, podobné ostrým šípům moderních letadel, lemované mnohobarevnou září, tvaru velkého prstenu nebo hlubokého talíře na polévku, zahalené fosforeskující mlhou, ploché a ostré jako břitká a nebezpečná ocel rapíru — brázdí nebe nad našimi hlavami a z této výše nás pozorují, samy jsou však záhadné a zneklidňující. Ano, to jsou ony — UFO — neidentifikované létající předměty - které u nás doma známe spíše pod názvem „létající talíře". Začalo se o nich mluvit jíž před třiadvaceti roky, i když nemůžeme říci, že ani ve starých rukopisech nenajdeme občas zmínky připomínající nápadně dnešní pozorování těchto záhadných neznámých. 

Jsou talíře skutečností, anebo jen hromadnou halucinací? Jsou skutečným pozorováním, anebo pouze výmyslem senzacechtivých lidí? Objevují se s tvrdošíjnou pravidelností, náhle se přestanou o naši planetu zajímat, aby se opět zcela neočekávaně vrátily ...

Pět procent nevysvětlitelného

Vědecké metody ve zkoumání létajících talířů začal patrné poprvé používat E. J. Ruppelt. Jako vědecký poradce amerického vojenského letectva zavedl formuláře pro podrobná hlášení civilistů, vojenských osob, kteří pozorovali UFO. Údaje zahrnovaly vedle doby a místa pozorování také vzhled, chování, barvu a mnoho dalších konkrétních údajů, které jsou nutné pro charakterizování nějakého děje.

Zajímavým způsobem postupoval americký profesor Josef Alan Hynek, ředitel Výzkumného astronomického ústavu v Evanstonu, ve státě Illinois. Jeho otec pochází z Bedřichova u Klatov, on sám se sice narodil v USA, ale hovoří dobře česky, což nám ostatně dokázal při své návštěvě Prahy a přednášce o létajících talířích. Prof. Hynek byl vědeckým poradcem amerického projektu Blue Book (Modrá kniha), který se zabýval zkoumáním UFO. Třídil případy tak, že na osu ypsilon vynášel „věrohodnost případů" a na osu x „podivnost". Případy s nejvyšší věrohodností a podivností potom označoval za možná pozorování UFO.

Například ostře zářící objekt, který provádí složité manévry, se v žádném případě nedá vysvětlit jako letící balón, letadlo nebo snad vrtulník, zejména pohybuje-li se naprosto bezhlučně. Věrohodnost je dáno počtem svědků, nejlépe na sobě navzájem nezávislých, jejich vzděláním a naopak i nevzděláním. Můžeme totiž předpokládat, že člověk s velkou inteligencí podá sice množství na první pohled cenných a hodnotných informací, ale za nimi se může skrývat „inteligentní podvod".

Podle profesora Hynka lze hlášení o létajících talířích rozdělit do čtyř základních skupin:

1. Podvody, sebeklamy, záměny, neúplná pozorování. Výslechem svědků a zhodnocením získaných údajů se toto skupina poměrně snadno vytřídí a vyloučí z dalšího zpracováni.

2. Zkoušky tajných zbraní a leteckých prostředků. Někdy je možné pokládat za UFO i nový a dosud neznámý typ nového letadla. Podobné zkoušky však každý stát ve většině případů provádí nad vlastním územím, v jednom nebo ve dvou prototypech. Létající talíře se údajně vyskytují na celém světě, a pokud by některá z velmocí měla podobné stroje s podivuhodnými vlastnostmi připisovanými UFO, určitě by neváhala je použít v kosmické soutěži.

3. Neznámé přírodní jevy. Za určitých okolností dochází v přírodě ke vzniku elektrického náboje, například v podobě kulového blesku. Mohou také nastat neobvyklé optické úkazy v atmosféře. Záměna s létajícími talíři je poměrně častá.

4. Jde skutečně o umělé sondy i vesmíru. V tomto případě máme co dělat s podivuhodnými návštěvníky z vesmíru, jejichž myšlení může být zcela v rozporu s naším.

Někteří odpůrci UFO vysvětlují pozorování neobvyklých jevů nejrůznějším způsobem. Na první místo dávají záměnu s astronomickými objekty, letadly, balóny nebo umělými družicemi. Také petřínská hvězdárna dostává žádosti o identifikaci neznámých těles pozorovaných na noční obloze. Ve většině z těchto dopisů se objevuje termín „létající talíř" uzavřený mnoha otazníky. V podobných případech však jde buď o některou z velkých družic (například balónová družice Echo), nebo o astronomické objekty či letadlo.

Na některých fotografiích létajících talířů je prý zachyceno pouze náhodné seskupení mraků. Astronom Roby tvrdí, že do zemské atmosféry mohou vniknout i ledové zbytky jádra komety a unikající plyny často světélkují.

Běžným trikem bývá vyfotografování napodobeniny létajícího talíře s krajinou v pozadí. A potom se veřejnost diví a odborníci si nějaký čas lámou hlavu. Jak dlouho, to záleží na šikovnosti fotografa ...

Nejhorším postupem při vysvětlování UFO je křečovité držení se pouze jednoho vysvětlení a zapomínání na deset dalších. Například americký astronom prof. Menzel se při zkoumání UFO omezuje na optické jevy.

Prof. Hynek řekl:

„Jsem ve velmi nepříjemné situaci. Lidé a hlavně letecké síly USA na mě naléhají, abych jim záhadu létajících talířů vysvětlil, což přirozené není v mých silách. Po téměř dvacetiletých zkušenostech nemohu však také jejich existenci popřít. Přitom se na mě někteří moji kolegové právě proto dívají pořádně svrchu. Z dvaceti tisíc hlášení a pozorování UFO jsem mohl reálnými jevy vysvětlit asi devadesát pět procent..." Pět procent případů, které zatím nikdo nevysvětlil, tedy zůstává ..."

V druhé polovině května 1967 si vyšel padesátiletý Steve Michalak do divoké kanadské přírody k jezeru Falcen, aby nasbíral nějaké minerály do své sbírky. Netušil, co ho krátce po poledni potká. V tu dobu totiž najednou uslyšel poděšené křičení divokých hus, a když se podíval vzhůru, spatřil dva talíře, sestupující v nízkém úhlu od jihozápadu k jezeru. Jeden se zastavil ve výši kolem čtyř metrů a druhý přistál no ploché skalce, asi sto deset metrů od Michalka. Oba objekty měly nahoře kopulku a v průměru dosahovaly asi třinácti metrů. První asi po pěti minutách odletěl a druhý zatím změnil barvu z červené do temně rozpálené oceli. Z jakéhosi otvoru nahoře tryskalo intenzívní purpurové světlo a bylo cítit závan teplého vzduchu. Steve Michalak si objekt rychle načrtnul do zápisníku. Nebylo na něm vidět žádné podrobnosti, ale asi za čtvrt hodiny se na tělese otevřel malý otvor. Nikdo však nevystoupil a tak se za další půlhodinu Michalak vypravil k neznámému objektu sám. Domníval se totiž, že jde o nějaké zařízení, zkoušené americkými vojáky. Uslyšel zevnitř hluk a myslel si, že to jsou letci. Proto vykřikl několik anglických vět. Michalak opakoval několik slov francouzsky, rusky, německy a italsky, ale nikdo mu neodpovídal. Zato malý otvor se pomalu otevřel. Michalak se opatrně dotkl objektu, a ještě štěstí, že měl rukavice, protože by se jistě popálil. Uvnitř objektu najednou cosi tiše zahučelo a „talíř" se začal otáčet. Potom vyrazil ohnivý plamen a na Michálkovi se vznítila košile. Objekt se vznesl a rychle zmizel v dálce, zatímco Michalek trhal z těla hořící košili. Sebral své nářadí a zcela šokován se vydal hledat policii a lékařskou pomoc. Syn ho později odvezl do nemocnice ve Winnipegu. Steve Michalek tvrdil, že za týden ztratil mnoho ze své váhy a bylo mu velmi špatně. Musel prý být nějak ozářen. Případem se zabývali lékaři, kteří opatrně prohlásili, že úbytek nadváhy nebyl zaznamenán a o nějakém ozáření nelze hovořit. Radioaktivita na místě údajného přistání byla prý způsobena minerály uranu.

Když si nemůžeme něco pořádně prohlédnout a ohmatat, musíme alespoň studovat vlastnosti a projevy údajného jevu, případně se je pokusit sami vymodelovat. Jsou však záhady, kterým se experimenty vyhýbají, a proto mohou někteří vědci prohlašovat, že jde o podvod anebo, že se nedají získat věrohodné výsledky.

Jistě by bylo zajímavé spektrograficky zkoumat světlo emitované údajnými létajícími talíři. Dozvěděli bychom se, zda jde o spektrum pásové, čárové, či zda přísluší ionizovanému vzduchu nebo jiné látce, která by mohla tvořit údajné UFO. Zřejmě však, když se takové UFO právě objeví, nemá nikdo po ruce spektroskop. Samozřejmě, kdo by ho také s sebou neustále nosil. Ani fotografické snímky nám mnoho neprozradí — nejvýše se na nich dá odhalit podvod. Pokud například zjistíme rozdíl stínů UFO a krajiny, neodpovídá-li geometrie, nesouhlasí-li rozměry a hloubka ostrosti. Pro uspokojivé zhodnocení by jistě bylo třeba pokus několikrát opakovat, což si ovšem v případě pozorováni UFO nemůžeme dovolit.

Je červencový večer. V městečku Olavarria, vzdáleném asi třicet kilometrů od Buenos Aires, kontroluje policejní hlídka místní letiště. Na jedné z přistávacích drah se pohybuje neobyčejně silné a podivné světlo. Hlídka okamžitě na podezřelé místo běží a se zděšením si uvědomuje, že se tady odehrává cosi výjimečného. Přistává velký předmět oválného tvaru. Vystupují z něho neobyčejně vysoké postavy zahalené do světélkujících obleků a pomalu se přibližuji ke strážníkům. Poddůstojník, který velí hlídce, v panice vystřelí ze samopalu, ale kulky se jakoby kouzlem rozplynou ve vzduchu. Tři podivuhodné bytostí přecházejí do útoku. Pozvedají paže a v jejich rukou se objevuje světelná koule. Vychází z ni oslepující paprsek, poddůstojník i strážní znehybní. A tak tady stojí, přikovaní k zemi hrůzou, zatímco tři neznámí naskočí do svého stroje a vznesou se přímo vzhůru. Fantastická povídka? Možná. Jisté však je, že se objevila v hlášení, které hlídka podala svým nadřízeným.

Hypotézy a teorie

O podstatě a původu létajících talířů se dostalo na světlo světa mnoho vážných i docela naivních úvah. Neznámé objekty prý pocházejí ze vzdálených planet, z odvrácené strany Měsíce, z Jupiterových měsíčků, ze vzdálených galaxií, dokonce prý z nitra Země, ze základen v moři, kde jsou ve spojení s delfíny, z polárních krajin...

Pohybují se díky ovládnutí gravitačního pole, na základě elektromagnetického posuvu, ve čtvrtém i vyšším rozměru, rychlosti mnohonásobně přesahující hranici rychlosti světla, dematerializací a okamžitým přenosem. Energii prý čerpají z kosmu, kde jí najdeme v rozptýlené formě nepřeberné množství, mají ji s sebou v podobě superkoncentrátů anebo ji vyrábějí anihilací hmoty.

Řídí je automatické systémy i rozumné bytosti. Posádku tvoří chlupatí Ufoni, výškou nepřesahující jeden metr, jindy zase více než dvoumetroví supermani, možná také cvičená zvířata nebo neviditelné bytůstky.

Vyskytly se názory, že jde o bioelektrické objekty nebo utrženou plazmu z ionosféry.

Z výroby jsou podezřívány světové velmoci, Němci ukrytí v pralesích Jižní Ameriky, malá skupina supercivilizace, která stranou naší pozornosti přežila potopu světa ... a tak dále a tak dále.

Opravdu zajímavé náměty pro neuvěřitelné příběhy science-fíction, nahánějící hrůzu každému, kdo si je vezme před spaním na čtení.

„Večer 9. prosince 1954 pracoval brazilsky občan Olmiro de Costa de Rosa z Linha Bela Vista na poli, když uslyšel hluk podobný šicímu stroji. Dobytek pasoucí se na vedlejší louce zneklidněl a dal se na útěk. Rolník zvedl očí a uviděl muže podivného vzhledu. Za ním, několik centimetru od země, se ve vzduchu vznášel podivný předmět. Podobal se klobouku cestovatele byl smetanové barvy a olemován pruhem páry. Další muž se díval z okna podivného předmětu a třetí prohlížel nedaleký plot z ostnatého drátu. Olmirovi prý úžasem vypadla motyka z ruky. Cizinec se na něj dlouze zadíval, měl dobrácký pohled, vzal motyku a dlouho ji držel v rukou, obracel a pečlivě prohlížel. Potom mu ji vrátil. Sklonil se, vytrhl ze země několik rostlinek a zamířil ke svému letounu. Rolník v té chvíli pochopil, že mu nikdo nebude ubližovat a vykročil směrem k cizincům. Muž, který zvedl motyku, ani cizinec, který se díval z okna letounu, nic nedělali, aby ho zastavili, ale třetí muž zvedl varovně ruku. Olmiro proto zůstal stát a pozoroval muže, jak nastupují do svého letounu, který se potom vznesl přímo vzhůru až do výše kolem tří set metrů, kde se na chvíli zastavil. Vzápětí prudce jako šíp rozrazil obrovskou rychlostí nebe a zmizel. Ve vzduchu se ještě dlouho držel zvláštní pach spáleného uhlí. Ti lidé se prý panu Costoví de Rosa líbili. Byli střední postavy, měli dlouhé světlé vlasy, povívající ve větru, velmi bílou pleť a zvláštní šikmé oči..."

Možná, že se v blízké době podaří vysvětlit dvě dnes zatím ještě spekulativní hypotézy. Záleží především na potvrzení Einsteinovy unitární teorie pole, podle níž souvisí gravitační pole s polem elektromagnetickým a gravitaci je možné ovládat. Newtonův vzorec pro gravitační působení dvou těles je stejný jako Coulombův vzorec pro působení elektrických nábojů a magnetických pólů. Čertovo kopýtko je ovšem v tom, že známe dvojí elektřinu (nadbytek nebo nedostatek elektronů), přičemž tzv. záporný a kladný náboj může existovat osamoceně, magnetické póly jsou také dva, ale vždy se váží na sebe, zatímco gravitace je pouze jedna.

To je dost podezřelé. Kromě toho jsou gravitační vlastnosti hmoty v jádru atomů, ale elektromagnetické vlastnosti způsobují oběžné elektrony. Podobnost vzorců tedy nenaznačuje podobnost podstaty, právě tak jako žlutá barva nedává rovnítko mezí kanárem a citrónem. Gravitace je problém, s nímž si vědci zatím nevědí rady.

Druhá, poněkud reálnější teorie pochází od francouzského inženýra Plantiéra. Předpokládá energetické zdroje v kosmu, z nichž by mohlo kosmické plavidlo čerpat vhodnou transformací energii. Zatím jde o nijak nepodloženou domněnku, ale Plantiér zřejmě ťukl hřebík na hlavičku, když vysvětluje měnící se barvy záření UFO v závislosti na rychlosti. Při vznášení je barva oranžová, při zrychlování žlutá, při střední rychlosti bílá, při manévrech a náhlém otočení zelená a při nejvyšší rychlosti modrá. Zářeni odpovídá — alespoň se tak zdá — luminiscenci vzduchu a závislostí změny barvy na rychlosti poměrně dost přesně souhlasí s Dopplerovým efektem.

Před sedmi roky řádily v jihoamerických pralesích velké požáry. Jedna stará Indiánka vyprávěla lékaři, že spatřila nedaleko osady vznášet se podivnou mísu. Plameny ji prý neublížily, uhýbaly pod ní. Některé případy zase mluví o tom, že voda pod vznášejícím se UFO byla jakoby vysávána vzhůru.
Voda je paramagnetická, zatímco hořící plyny nemají takřka žádné magnetické vlastnosti a dusík je dokonce diamagnetický, je tedy z magnetického pole vypuzován. Popisovaná pozorování UFO naznačují často dosti silné magnetické pole a stará Indiánka jistě popisovala, co viděla. Rozhodně ji nenapadlo, že uhýbání plamenů by mohlo být podstatné pro ověření pravdivosti jejího vyprávění.

A jsme opět v začarovaném kruhu - létající talíře jako výmysl?

Do logické analýzy patři posuzování fotografií. Vědci z coloradské university dokázali, že například snímek létajícího talíře nad džunglí Barra da Tijuca je podvod, protože disk je osvětlen zleva, zatímco okolní krajina zprava. Proti tomu snímek UFO knoflíkového tvaru, pořízený z letadla u Maiguietia ve Venezuele, se zdá po této stránce v pořádku, protože stíny objektu i letadla vržené na Zemi jsou ve shodě. Nejzajímavějším případem je příběh italského inženýra Monguzziho, který prý 31. července 1962 vyfotografoval v Berninských Alpách létající talíř, dokonce s jakýmsi Vesmířanem v blízkosti. Při rozboru snímku vidíme rozmazané obrysy nejbližších terénních tvarů, zatímco talíř a pozadí jsou poměrné ostré. To je také ve shodě s Monguzziho výpovědí, že se plížil po sněhu o objekt byl vzdálen asi třicet metrů. Pokud by totiž šlo o model, musel by být velký kolem čtvrt až jednoho metru a postaven do popředí, aby budil dojem velikosti. Potom by vsak při dobrém zaostření byl talíř v popředí ostré, ale pozadí naopak neostré. Monguzzi kromě toho přísahal, že nejde o žádný podvod, a když se po několikerém přesvědčování nepřiznal k žádnému podvodu, ztratil zaměstnání i členství v italské Edisonově společnosti. Takový závěr by ovšem pro mnoho lidí znamenal zvýšení věrohodnosti případu, pokud ovšem nezačneme pracovat s úvahami psychiatra ...

Kdysi prohlásila slavná francouzská Akademie věd na adresu meteoritů: „Kameny z nebe padat nemohou a tudíž nepadají!"

Vědce, kteří stále tvrdili pravý opak, odsoudil také americký president Jefferson: „Spíše bych věřil, že dva američtí profesoři jsou lháři, než to, že kameny padají z nebe!"

Talířová horečka v poslední době opadla, ale přece jen občas na dveře nějaké redakce zaklepe někdo, kdo se snaží vyprávět o svém setkání s Ufony, o cestě na palubě létajícího talíře kolem Země, o přímém kontaktu s mimozemskou civilizací.

Nejslavnější z těchto „vyvolenců lidstva" se stal americký Polák George Adamski, který si nejen stačil získat zájem mnoha důvěřivých lidí historkou o návštěvě na létajícím talíři na sklonku roku 1952, ale stačil ještě podstatně zvýšit své bankovní konto vydáním knih „Hvězdoplány" a „Létající talíře přistály". Adamski si pravděpodobně dodnes nedal vymluvit, že ve zmíněném roce nenavštívil létající talíř Uranides, vesmírnou základnu Venušanů a se svými hostiteli se domlouval pomocí telepatie. Za podobné vyprávění byste obratem ruky mohli zcela bezplatně dostat pozvání k návštěvě psychiatra, ale Adamski navštívil zatím jen kongres ufologů a byl tam dokonce uvítán nadšeným potleskem.

Pravděpodobně také asi nevíte, že americké ministerstvo obrany schovává v jedné místnosti v Pentagonu již takřka dvacet let havarovaný létající talíř a ve skleněných rakvích šestnáct mrtvých Ufonů. Pokud náhodou této zaručeně pravdivé informaci z kongresu ufologů nevěříte, stačí se obrátit no Franka Strangese ze Spojených států, který alespoň touto zprávou ohromil setkání příznivců UFO v zápodoněmecké Mohuči v roce 1967.

Jiný účastník tohoto setkání si vsak dovolil vyjádřit své pochybnosti nad tím, že při návštěvě Pentagonu prý můžete ucítit pach mrtvých Ufonů, připomínající — s prominutím — veřejné záchodky... a byl za to samozřejmě vypískán z řečnické tribuny.

V letech 1966 až 1968 uskutečnila na coloradské universitě pod kontraktem číslo F44620 - 67 - C - 0035 skupina dr. Condona vědecký rozbor UFO ve velkém rozsahu. Výzkum pohltil více než půl miliónu dolarů, které věnovalo americké vojenské letectvo.

Experti US AIR FORCE shromáždili patnáct tisíc svědectví o pozorování létajících talířů. Zvláštní skupina pověřená shromažďováním a prověřováním zpráv o létajících talířích — projekt Modrá kniha — vedená majorem Quintanillou na letecké základně Wright-Patterson u Daytonu prý na svůj úkol nestačila.

Proto se dostal ke slovu fyzik Edward Condon a jeho vědecká skupina. Dr. Condon je sice známý jako spolupracovník otce americké atomové bomby Oppenheimera, ale v očích „ufologů" byl laikem, nikdy se podobnými případy nezabýval, což ostatně sám nikdy neskrýval, ale naopak ještě před zahájením práce svého týmu prohlásil:

„Jsem ve věci UFO nevědomec. Nic o těch talířích nevím. Z toho však vyplývá má naprostá nezaujatost k danému problému a jsem proto odhodlán bez vnitřních předsudků každý případ podrobně prozkoumat."

Třicetičlenný coloradský tým postavil svá zkoumání na čtyřech stech případech z projektu Modrá kniha. Vyškolil speciální skupinu „talířových pátračů", vyzbrojenou nejen dostatečnými znalostmi, ale především moderní fotografickou technikou a samozřejmě nezbytnými podrobnými dotazníky. Výsledek práce těchto pátračů se však rovnal nule.

Mnoho předních vědců odmítlo účast no práci coloradského týmu, protože prý byla pod jejich důstojnost. Jiní, jako například profesor Hynek a později prof. McDonald a dr. Saunders, nepokládali dr. Condona za schopného daný úkol vyřešit. Téměř současně s vydáním zprávy dr. Condona vyšla knížka dr. Saunderse a R. Harkinse s přitažlivým názvem „UFO? ANO!" Autoři v ní kritizují práci coloradského týmu. Ke kritice se připojili také další specialisté. Prof. Hynek se nechal slyšet, že zmíněný rozbor pozorování UFO byl „špinavou hrou a zametáním stop". Profesor arizonské university McDonald řekl: „Výzkum nebyl připraven a mnohé typické případy UFO jsou vynechány. Ve zprávě je mnoho kapitol, které často s UFO nesouvisí!"

Názory na zprávu o 965 stranách se různí. Jedna skupina kritiků UFO zásadně odmítá, druhá věří v jejich existenci, další ji pouze opatrně připouští — třebaže se některé nedaly přesně vysvětlit — nepotvrzuje domněnku, že létající talíře jsou vesmírné sondy. V závěrečné zprávě se zapomnělo na některé případy pozorování UFO, o jejichž pozemské vysvětlení se bez úspěchu pokusili i seriózní vědci. Byl to záměr, anebo náhoda? Odpověď je samozřejmě velmi složitá, protože obsáhnout problematiku UFO je záležitost tak rozsáhlá, že se při jejím zpracování nemůžeme vyvarovat omylů ani chyb.

Člověku je ovšem jistě mnohem příjemnější poslouchat zprávy o podivuhodných létajících tělesech, která k nám přilétají z jiných světů — byť sebehrozivěji podané - než se smířit s děsivou představou, že naše civilizace je v nekonečném prostoru kosmu osamocena.

Oficiální místa ztratila o věc UFO zájem. Hon na nebeské čarodějnice, po léta podporovaný státními úřady, se dnes dostal do sféry soukromého bádání. Začarovaný kruh se opět uzavírá a nikdo dosud nemá po ruce tolik prostředků, aby ho mohl roztrhnout. Vědci musí. svou fantazii spojovat se skutečností. Fantazie a intuice ženou vpřed, skepse, logika a pokus prověřují.

Dnes ještě nemůžeme říci, zda létající talíře skutečně existují anebo zda jsou pouze výmyslem lovců senzací. Jak k jednomu, tak i k druhému tvrzení chybějí přesvědčivé důkazy. Přečetli jste si mozaiku skutečných i vymyšlených informaci, rozumných i nerozumných názorů, a také několik směšnůstek z talířového nebe. Dostali jsme se v závěru do roztočeného kolotoče, v němž nejde nic dokázat, ale také vyvrátit. ..

Obr.: 

	1. „Knoflíkové UFO", které prý viděli cestující z letadla na trase mezi Barcelonou a Maiquetie ve Venezuele. Zastánci létajících talířů považují tento snímek za jeden z přesvědčivých důkazů, který dá konečně na frak všem jejich odpůrcům. Stíny letadla a UFO jsou prý v přesné geometrické korelaci s polohou, odkud byl snímek pořízen, tedy z letadla.
	2. Jasně zářící objekt, který vyfotografoval z paluby kosmické lodi Gemini 11 astronaut Gordon.
	3. a, b,c,d : Italský inženýr Gianpietro Manguzzi vyfotografoval 31.7.1952 v Berninských Alpách neznámý předmět. Šipkou je na fotografii vyznačen údajný cizí astronaut
	4. Piloti amerických vojenských sil dostali před časem oficiální předlohu tvarů UFO, které byly údajně pozorovány v posledních patnácti letech. Například objekt 1A zobrazuje UFO nad Trinidadem z února 1958, 1F a 2G zase UFO pozorované nad džunglí Barra da Tijuca v Brazílii v květnu 1952, 2E je prý UFO z dubna 1966 nad Melbourne, 6G je UFO pozorované nad přehradou ve Venezuele v roce 1966, 4F je objekt, vyfotografovaný v březnu 1968 v Novém Mexiku, 7A objekt z Pensylvánie ze srpna 1965, 8F UFO u Vins ve Francii z dubna 1957, atd. (Repro: V. Patrovský)

Ing. V. Patrovský, Pavel Toufar

Mladý svět, konec 60. let