UFO nad Splitem 

Přinášíme jedno ze zajímavých sdělení, která v poslední době došla do Informačního střediska UFO v Praze. Ing. V. Patrovský, autor knihy o nezjištěných létajících objektech (UFO), která má zakrátko vyjít v Našem vojska, líčí svůj zážitek z letní Jugoslávie.

Stalo se ve čtvrtek 19. června 1969. Seděl jsem na nábřeží v Kastel Siqrim, bylo asi tři čtvrti na osm a schylovalo se k bouřce. Přes kaštelanskou zátoku bylo však ještě docela dobře vidět Split. Vpravo poloostrov Marian, pak nízká Šíje, na níž vyniká několik výškových domů a dál vlevo se vypínaly pobřežní hory. Náhle zazářilo nad výškovými domy, asi ve výšce sousedního kopce Marianu, žluté světlo. Stálo docela nehybně poněkud jiskřilo a nebylo tak velké, aby bylo možně říct, že šlo o kotouček. Samozřejmě, že fotoaparát i filmová kamera odpočívaly asi 200 metrů dále v pokoji mého hostitele, ale nikoliv po mé ruce. Světlo setrvalo na místě asi osm vteřin a, pak náhle bez jakéhokoli zeslabení zmizelo.

Co tedy s tím? Co to bylo?

Ptal jsem se několika lidí, zda úkaz také viděli, ale nikdo neviděl nic. Samozřejmě to nebyla moje halucinace, ale protože se skoro každý zabýval svou partnerkou, nebo se aspoň s někým bavil, podívaná mu ušla. Důkaz, jak těžko získat svědectví a jak snadno se stát podezřelým fantasmagoristou!

Nebylo však pochyb, že jsem viděl svoje první UFO. To nebylo letadlo, helikoptéra, rachejtle, balón, ba ani maják nebo světlo někde na protějším kopci. Poslední možnost jsem vyloučil pohledem na mapu a jednoduchou geometrickou analýzou, spojením místa pozorování přímkou s polohou šíje, kde byly výškové domy. Ne, tam vzadu bylo moře. A výška? Ve výši Marianu tj. asi 180 m, snad o něco výše. Ne, to rozhodně nebyl maják, ani světlo z lodí. 

Dále mi pomohla chemie — každý chemik totiž má v oku barvu, kterou udílí sodík plameni, a ta žlutá barva přesně odpovídala záření sodíku. Není se co divit, neboť u moře je vzduch nasycen solí, díky příboji a větru. Z ufologické literatury pak se dovídáme, že podobné světelně jevy, tj. světelně koule, nebo tzv. foo-fighters, sledující koncem války spojenecká letadla, se právě tak náhle objevovaly, jako mizely. Stejně tak i moje UFO.

Bezpochyby tady šlo o nějaký druh kulového blesku (bylo před bouřkou), jehož normální, modravá nebo růžová záře byla překryta žlutým zářením sodíku. My zatím takový kulový výboj nedovedeme v laboratoři vyrobit. Malé kotoučky plasmového výboje, které se pracně podařilo vyrobit v atmosférách různých plynů, nedávají dobré podklady pro vysvětlení UFO. P. J. Klass byl inspirován případy u Exeteru v září 1965, kde vznikla domněnka, že takový výboj vzniká poblíž vedení vysokého napětí. Ale jsou zde určité rozpory — ostatní místa při pobřeží, kde rovněž je vedení vysokého napětí UFO nehlásila, koule byly oranžové až červené, což by ukazovalo na emisi vzdušného kyslíku a svítivost koulí poblíž vedení nebyla o nic větší než jinde. Ve dnech 27. a. 28. října 1967 diskutovalo několik fyziků na universitě v Coloradu o podmínkách vzniku plazmového výboje a došlo se k závěru, že naše znalosti o vzniku takového výboje o přírodě jsou opravdu mizivé a bude nutno jim věnovat pozornost. Laboratorně lze totiž plazmový výboj nebo záření získat při reakci rázných složek, např. kovového sodíku a chloru, ozónu nebo kysličníku dusného a čpavku, ale v přírodě tyto látky se nevyskytují nebo jen u malé koncentraci, jako ozón, která nestačí k vyvolání takové reakce.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Neznámý zdroj, asi 1969