V. Patrovský

Je pravda, že někteří badatelé zkoumající záhadu obilných kruhů zkoušejí, jak v kruhu i mimo reaguje virgule nebo rádio při příjmu na rozsahu velmi krátkých vln, a někteří jsou dokonce vybaveni dozimetry na měření radioaktivity. Naproti tomu větší část pisálků publikujících v novinách či v magazínech píše o bráně do říše Agharty, o modrých plamíncích prozrazujících ukryté poklady, nebo prostě kde se objeví nějaká světelná koule, jako prý u Soběslavi, hned bezpečně vědí, že tam musí být uran, aniž by se přímo i nepřímo přesvědčili a aniž by uvážili, že kdyby tomu tak bylo, tak se tam uran už dávno těžil jako třeba u Hamru na jezeře. Není ovšem vyloučeno, že nad geologickými, magnetickými i jinými anomáliemi se dějí divné věci - nejčastěji sem s chutí udeří blesk, více prší a dochází k elektrickým anomáliím. Nejpřístupnějším přístrojem, kterým to objektivně můžeme zjišťovat, je obyčejný tranzistorový přijímač na rozsahu velmi krátkých vln, tj. 88-108 MHz, dříve i 66-73 MHz. Přestože byla tato metoda u nás již několikrát popsána, domnívám se, že je přesto záhodno na ni záhadology opět upozornit.

Velmi krátké vlny se ve svých vlastnostech poněkud liší od vln středních, na kterých vysílá například Rádiožurnál. Především není většího rozdílu mezi příjmem ve dne a v noci. Zato se více uplatňují odrazy od domů, stěn, ba i od našeho těla. VKV svým způsobem "milují vodu" - dobře se šíří nad vodními toky

Tak v Libochovicích u řeky Ohře byl výborně slyšet německý vysílač Ochsenkopf, ale už 50 metrů od řeky nikoliv. Podobně jsem na Sázavě zachytil nějaký východoněmecký vysílač, ale nikoliv už nad říčním kaňonem.

Voda také ovlivňuje směr šíření VKV Na bývalém lázeňském pískovišti v Libochovicích jsem na dřevěné židli vyladil rádio na náš VKV vysílač, ale když jsem pod židli nalil kbelík vody, příjem zmizel, či lépe řečeno stočil se směrový účinek, neboť ten má i teleskopická anténa. Poznatek, že voda stáčí polarizaci (tj. směr šíření) VKV, sahá asi do doby I. světové války a po ní (Burstyn), ale v té době nebyly k dispozici vhodné elektronické prvky Teprve v šedesátých letech se zmínka i praktické provedení objevily v západním Německu u dr. Hart-mana, kdy již bylo využito polovodičů. V Polsku upozornil na tento jev Radwanowski, ale bez praktické aplikace. Já jsem se tímto jevem, ale i virgulí a detekcí geopatogenních zón začal zabývat koncem sedmdesátých let. Jako experimentální místo byl využit městský a zámecký park v Libochovicích, západní část Divoké Šárky u Prahy, dolní část Havlíčkových sadů a Živohošť, kde také byly pořádány proutkařské kurzy.

S přijímačem pracujeme takto: na rozsahu VKV při anténě vysunuté asi na polovic a skloněné v úhlu asi 45° vyladíme signál vysílače střední intenzity. Vysílač nesmí být příliš slabý, ale ani tak silný, aby silně hrál i při zasunuté anténě. Přijímač pak držíme co nejdále od těla a zvolna postupujeme terénem. Nad anomálií příjem zeslábne až vymizí, ale o kousek dále se opět objeví.

Je tu však ještě jeden háček. Otáčením antény (bez dotyku rukou!) se můžeme přesvědčit, že v určitém směru (nebo i ve dvou) příjem slábne i mimo zónu a naopak - i nad zónou se otáčením může objevit. To je směrový efekt. Když však zjistíme úhel vymizení vzhledem k zeměpisnému severu, uvidíme, že se oba úhly útlumu výrazně liší. U starších přijímačů lze na FM detektor napojit měřicí mikroampérmetr s regulátorem, takže otáčením antény s přijímačem na dřevěném stolečku můžeme vynést tzv. polární diagram, tj. závislost intenzity signálu na natočení antény (viz obrázek).

Pokusy s detekcí můžeme dobře provádět na mírně skloněných loučkách na březích rybníků a řek, v parcích u vody a při přechodu přes dřevěnou lávku přes potok, kdy se projeví břehový efekt. Zde je vysílač utlumen na začátku a na konci přechodu lávky nebo mostu. Tento jev byl dobře prokazatelný i na velkém betonovém mostu přes Ohři v Libochovicích. K určení hloubky anomálie používáme trojúhelníkové metody jako při použití virgule. Jdeme s rádiem také z protilehlé strany a zaznamenáme počátek reakce. Poloviční vzdálenost mezi oběma počátky reakce (virgule i rádia) udává přibližně hloubku anomálie. Tímto způsobem lze zjistit nejen spodní vodu, ale i větší železné předměty (roury) a dutiny. Rudné žíly a minerální vody dávají údajně velmi silnou reakci.

Listnaté stromy, zejména břízy, buky a peckoviny, jsou na geoanomální zóny velmi citlivé. Na kmeni mívají nádory, větve se kroutí, listí na podzim dříve žloutne a opadává. Jejich plody, ale také např. rajská jablíčka, jsou deformované. Naproti tomu dub, vrba, habr a olše GPZ odolávají. Okrasné květiny a zelenina chátrají, naproti tomu GPZ nevadí plevelům, ostřici, kopřivám. Nad GPZ také se daří plísním, mléko se snadno sráží, dřevo hnije.

Většina zvířat a ptáků se GPZ instinktivně vyhýbá, naproti tomu kočky, sovy, straky a hmyz GPZ vyhledávají, patrně proto, že je příjemně dráždí. V domácnosti může být tedy indikátorem pes, který si na GPZ nikdy nelehne a kočka, která je naopak vyhledává. Mravenci stavějí nad GPZ mraveniště, včely nad GPZ nesou více medu. Pokud je pes trvale uvázán k boudě, kde probíhá GPZ, může i zahynout. Římané a Řekové, když chtěli někde zbudovat osadu, nechali zde dva roky pást ovce. Pak jich několik zabili a prohlédli jim játra. Pokud byla zdravá, pak se zde usadili.

Také vliv GPZ na člověka je vážný. Vznikají chronická onemocnění revmatická, nervová i kožní, člověk se cítí unavený v noci ho bolí záda a klouby a po delším pobytu nad škodlivou zónou dostává rakovinu.

Nad GPZ kovy snadno korodují a stávají se křehkými, kaly se špatně usazují, udeří sem častěji blesk a lze prokázat zvýšenou ionizaci ovzduší. Fotografická deska po několika dnech černá.

Když Jakob Stangel v šedesátých letech si nechal udělat scintilační detektor radioaktivního záření, zjistil, že před-staví-li se před senzor, kterým byl jodid sodný aktivovaný thaliem, moderátor, pravděpodobně destička z parafinu, počet pulzů se enormně zvýší. Odtud byl jen krůček ke zjištění, že jde o pomalé neutrony, ale nikoliv o normální radioaktivní záření. Zemská kůra produkuje totiž rychlé neutrony, které mají velkou rychlost a nepatrnou intenzitu a organismům neškodí. Projdou-li však vrstvou vody nebo oleje (nafta), zbrzdí se a stávají se nebezpečnými. Neutrony objevil roku 1932 Chadwick a roku 1934 Fermi zjistil, že procházejí na rozdíl od gama záření i olovem, ale pohlcují se v silnější vrstvě vody. Jde-li o slabou vrstvu vody, pak se jenom zpomalí. Současně s interakcí se vzduchem se vytvářejí škodlivé kladné ionty. Takže užitečná a jinak nevinná voda může škodit. Skutečně bylo zjištěno, že škodlivé zóny se často nacházejí v okolí řek a potoků, nebo na dně údolí, může to být ale i tam, kde se stýkají horniny různých fyzikálních vlastností.

Tak triviálně označujeme prostředí, v němž se škodlivé uplatňuje elektromagnetické pole od spotřebičů, ale hlavně od síťového rozvodu v domech a v bytě. Není to nic nového - již za dob elektronkových přijímačů stačilo, abyste přiložili prst na "živou" zdířku pro připojení gramofonu, a ozvalo se silné bručení, protože naše tělo působilo jako anténa. To platí i dnes, ale vývody pro gramofon jsou u dnešních stolních přijímačů poněkud skryté. Zdá se, že elektromagnetické pole síťového rozvodu nemá větší negativní následky na zdraví člověka. Nicméně bylo zjištěno, že malé děti a starší osoby, které spí poblíž zdi, ve které je elektrické vedení, mohou být podráždění, trpí nespavostí a různými bolestmi.

Sám jsem se o vlivu EMS přesvědčil například na semináři ve Svratce. Když jsem po přednášce vyšel ven, bolela mě kolena, což se ještě jednou opakovalo. Potom ale kdosi zjistil, že právě pod stolem probíhá GPZ či spíše (podle rádia) jakýsi aktivní kabel. Stačilo si pak sednout o kousek dál a kolena dala pokoj.

Ano, EMS lze rovněž zjišťovat pomocí rádia. Vyladíme slabou stanici tentokrát na počátku rozsahu středních vln. Přijímač pak natáčíme a přibližujeme ke zdi, k vypínačům a zásuvkám. EMS se prozradí vrčením.

Proti negativnímu vlivu EMS se můžeme ochránit tím, že vypínáme na noc ze zásuvek spotřebiče poblíž postele, elektrické vedení by mělo procházet co nejdále od spící osoby. Tam, kde to není možné, lze vliv EMS stínit kovovou fólií na sololitu, která je uzemněna na vodovod, ústřední topení či plynovou trubku.

Detekce GPZ i EMS je důležitá pro zachování našeho zdraví i pro zdárné pěstování užitkové zeleniny a ovoce. Na zahrádce tedy rostliny nesázíme na GPZ a v bytě je nejjednodušší posunout postel nebo pracovní místo mimo GPZ. Tam, kde to není možné, provedeme stínění PVC nebo několikanásobnou vrstvou polyetylénu, což můžeme spojit i se stíněním proti EMS. Rádiem se pak přesvědčíme o účinnosti stínění.

Měření virgulí bývá v tomto případě silně zatíženo autosugescí. Proto také většina údajně fungujících prostředků nabízených spekulanty pro odrušení GPZ jsou nepatrně účinné nebo zcela neúčinné.

Zmíněná metoda samozřejmě nabízí i další široké možnosti výzkumu (vliv počasí, denní doby, vliv podloží) i kontroly proutkařů. Bohužel většina praktiků, ale i vědátorů má natolik zkostnatělé názory, že s rádiem nepracují. Ti první se totiž bojí, že by to nevyšlo, a ti druzí naopak, že by to vyšlo.