Pohled z druhé strany
Mají pravdu odpůrci?
Své odpůrce měla homeopatie od doby, co existuje. Má je a pravděpodobně je bude mít ještě v nejbližší budoucností, ať jsou jejich důvody jakékoliv. Některé výhrady vůči Hahnemannově metodě zformuloval náš spolupracovník V. Patrovský:
V poslední době se velmi propaguje homeopatie a je zajímavé, že propagátory jsou zejména lékaři nikoli biologové, biochemikové a biofyzici.
Homeopatii zavedl S. Hahnemann na základě dvou omylů. První spočívá v tom, že podobné se léčí podobným a druhý, že účinnost látky stoupá s jejím zředěním.
První omyl byl založen na tom, že malárie, která je provázena vysokými horečkami, se vyléčí chininem; který vyvolá horečku ještě vyšší. Tento omyl spočívá v tom, že tělo se samo horečkou brání infekcím zvýšená teplota že zabíjí mnohé mikroby. S očkováním čí imunizací to nemá nic společného.
Druhý omyl je založen na zkušenosti, že malá kapka rtuti při polknutí člověku neuškodí, ale když se rozetře s neutrální látkou, stačí jen špetka k vyvolání silného průjmů. Zde však nejde o zředění, ale o velké zvětšení povrchu rtuti. Komu by se zdálo, že si vymýšlím já a nikoliv pan Hanneman, ať se podívá do knížky H. Burna "Drogy, léčiva a lidé" (str. 10, vydal Orbis 1967). Apologeti také často mluví jen o silném zředění účinné látky, aniž by lidem řekli, že jde o jedy, například alkaloidy a těžké kovy. Což je možné na jedné straně proti jedům bojovat a na druhé používat?
Pokud kdokoliv prokázal, že homeopatický lék je účinný, potom proto, že:
1. lék nebyl ve skutečnosti homeopatický, ale obsahoval účinnou látku v dostatečném množství.
2. lékař, aniž to věděl, působil jako léčitel a vybudil v pacientovi jeho imunitní systém.
Každý se může přesvědčit, že když ho bolí hlava a nepomůže jedna tableta acylpyrinu, tím méně mu pomůže půl tablety, zato mu mohou pomoci tablety dvě. Ve vašem časopise 2/93 se tvrdí, jak homeopatie léčí elegantně spoustu nemocí, aniž by byla potvrzena nějakou statistikou. Uvádějí se i homeopatické léky jako Kalium bichromicum nebo Marcurius solubilis, aniž by se řeklo, že v prvním případě jde o dvojchroman draselný, ve druhém o rtuť. V čísle 3 autor varuje před chemickými léky, což je v rozporu s onou rtutí a bichromátem i jodidem draselným. To, že u mnohých homeopatických léků nelze účinnou látku prokázat, jen nahrává obchodníkům s léky. Je neuvěřitelné, kolik lidí homeopatii propaguje, snad z neznalosti biochemie...
Ing. V. Patrovský
Žádná diskuse nemá zůstat jednostranná. Redakce může zveřejnit i text, s jehož závěry se neztotožňuje, dát prostor kontroverzním názorům, když osloví čtenářovu potřebu dalšího poznávání. Rozhodující slovo má ale mít odborník. Proto jsme o vyjádření k námitkám vůči homeopatii V. Patrovského požádali MUDr. Miloše Rýce, ředitele vzdělávací homeopatické společnosti RHODON:
HOMEOPATÉ NEKLAMOU
Bude těžké být výstižným a stručným, neboť objasňováním omylů pisatele by vznikl článek pro celé číslo. Tedy k těm nejmarkantnějším:
Píše-li, že Hahnemann zavedl homeopatii na základě dvou omylů, bylo by dobré vysvětlit a hlavně doložit, že se o omyly jedná. To, že PRAVIDLO PODOBNOSTI reálně existuje a používá se nevědomky i mimo homeopatii, lze doložit existencí nitroglycerinu, tedy látky používané v běžné medicíně k rozšíření cév srdce, které použité v homeopatickém ředění pod označením GLONOINUM - léčí přesný opak, tedy prudké bušení srdce s překrvením řady orgánů. Příkladů bychom našli mnoho.
Autorovy úvahy o jedech, ze kterých se homeopatika připravují, ho představují jako pisatele, který ztratil soudnost. Vždyť i malému dítěti je jasné, že lék, který se jmenuje Belladonna je připraven z beladony, lék ARSENICUM z arzénu a lék PHOSPHORUS z fosforu. Takže lze těžko hovořit o tom, že by se někdo snažil někomu něco zatajit. Dalším nesporným faktem zůstává, že většina homeopatických léků je připravena z rostlinných, vstupních surovin. To jen na okraj.
Každopádně je zcela lhostejné, z čeho byl homeopatický lék vyroben, neboť je v průběhu specifické přípravy tolikrát ředěn a dynamizován, že výsledná látka zpravidla neobsahuje ani jedinou molekulu vstupní suroviny, uchovává si toliko "obtisk informace" která - za dodržení pravidla podobnosti - má schopnost stimulovat obranné mechanizmy pacienta. Tedy nikoli mu přinášet do organizmu nějakou chemickou substanci. Pokud by mi pisatel nevěřil, pak mu doporučuji, aby se v knihách poučil, co představuje Avogadrův limit. Současně mu prozradím, ze tento limit je překročen na úrovni ředění 12 CH, za kterým prakticky nemůže ve výsledném ředění existovat ani molekula výchozí suroviny. Pro úplnost dodávám, ŽQ homeopatické ředění, které se používá nejběžněji je 9 CH, 15 CH a 30 CH. V ředění 9 CH už žádná laboratoř na světě neprokáže, z čeho byl roztok připraven, neboť v něm - z čistě biochemického pohledu - už nic není.
Homeopatie je tedy informativní terapie, lékařská metoda, kterou dnes léčí desetitisíce lékařů v Evropě. A léčí úspěšně.
Tvrzení autora o neexistenci prací dokládajících účinnost homeopatik považuji za jeho neznalost, neinformovanost a osobní problém.
Diskuze je dobrá, pozitivně laděná kritika rovněž. Z tohoto úhlu souhlasím se všemi, i protivnými názory. Neznalost problematiky je smutná a zavádějící. Pisatel jí prokázal v článku dost a dost. Jedním tvrzením mě však zaskočil a vyděsil. To když píše v začátku, že je zajímavé, že propagátory jsou zejména lékaři a ne biochemikové a fyzici. Copak se o člověka starají chemici a fyzici? Nebo je snad špatné, že lékaři, tolikrát kritizovaní, alespoň jednou začali jako první používat netradičních metod?
Nemám nic proti léčitelům, pokud zastávají obhajitelné názory a pokud z jejich projevů cítím snahu pomoci bližnímu. Z tohoto úhlu pohledu na mne slova článku ing. Patrovského působí jako stojící na hliněných nohách.
MUDr. MILOŠ RÝC
Pozn.: Řada renomovaných lékařských časopisů otiskuje pravidelně články o homeopatii, dokládající její reálnou existenci a účinnost (BRITISH MEDICAL JOURNAL, The LANCET). Francouzská, německá, britská i holandská nemocenská pojišťovna hradí svým pacientům homeopatické léky v plné výši. Že by z čiré naivity?
Vital 7/1994