Pseudověda a okultismus

Oba termíny jsou odvozeny z latiny (nikoli z řečtiny, jak ve své „znamenité“ knížce v případě okultismu tvrdí ing. Janča, a jsou si v latině velmi blízké, Pseudothyrum jsou např. tajné dveře a Pseudophillipus je lžifilip, jinak Andriskus, který se vydával za syna Perseova. Předpona pseudo tedy značí něco co se vydává za něco jiného, předstírá, kamufluje apod. Occultus pak značí něco skrytého, utajeného, tajemného. Používám termínu pseudověda značně nerad, protože se stal zaklínadlem některých vědátorů, označujících tak jevy kterým nerozumějí, právě tak jako příslušné praktiky zabíhající až do klasické magie. Není také divu, že se v názorech na pseudovědu značně liší a spojuje je jen nesprávné pochopení, alergie a neschopnost oddělit skutečnost od nesmyslů.

Nejzmatenější definici pseudovědce podává B. Blažek, který cituje Gardnera. Pseudovědec se prý považuje za génia, své kolegy považuje za ignoranty a pokud ho přehlížejí, je to neschopnost reagovat, je přesvědčen, že je nespravedlivě diskriminován, má sklon napadat právě největší vědce a nejjistější teorie a má sklon vymýšlet neologismy.

Pokud někdo zná historii vědy, pozná, že se tato kritéria hodí na většinu objevitelů a vynálezců, protože současná situace měla důvody ekonomické, prestižní, politické i jiné je neuznat a teprve později se ukázalo, že oni „pseudovědci“ mají pravdu. To se samozřejmě netýká novějších alchymistů, vynálezců perpetum mobile, Agropolarisů, „živé“ vody apod. Podivný názor má na pseudovědu M. Volkenštejn, v jehož článku O fenoménu pseudovědy (Vesmír č. 3, 1984) se tento a příbuzné termíny objevují asi 23krát, což se příčí zvyklostem, protože hlavní termín se má použít 2-3krát, popř. později jako zkratka.

Přejděme tedy, že Volkenštejn spílá V.I. Klassenovi kvůli magneticky upravené vodě, obviňuje zemědělce z podvodu atd. a hledejme tedy jeho definici, kterou najdeme velmi rozplizlou. Předem obhajuje vědu jako něco neměnného, vždy i v budoucnosti použitelného (což není vždy pravda), potom tvrdí, že pseudověda vychází z nepodložených myšlenek, není podepřena teoretickými a experimentálními fakty, odporuje vědeckému vývoji, rozchází se s vědeckými zákony a osobuje si právo na uznání.

To je ovšem celkem pravda a téměř totéž platí na filozofii. Zatímco věda vychází od faktů a experimentů (Roger Bacon) a pak k nim hledá vysvětlení a vztahy, filozofie (a scholastika) postupuje právě naopak – filozof něco vymyslí a pak teprve hledá na co by to narazil. Proto také máme od historických dob mnoho filozofů, ale s menšími výhradami jen jednu vědu. Ta má sice řadu odvětví a specifik, ale naprostá většina základních pravidel je všude stejná, např. konfrontace pokusů s teorií, zjištění příčin a rušivých vlivů, navázání na předchozí poznatky atd.

V knize Kukala a Maliny nelze termíny pseudověda ani spočítat, autoři se jimi hystericky opíjejí. Podle nich je v pseudovědecké literatuře mnoho chyb a omylů, chybějí ověřená fakta, zato se uvádějí falešná tvrzení a spekulace. Pseudověda ráda přehání, vytýká vědě, že nedovedla rozluštit třeba záhadu vltavínů nebo obrazců na planině Nazca apod. Ve zmíněné publikaci lze nalézt i další kritiku, která je bohužel většinou pravdivá. Z toho by mělo však plynout poučení, že pisatelé odvážných tvrzení a badatelé v hraničních jevech si musí bát pozor co píší a uvádět jen to, co mají ověřené nebo pro co jsou silné indicie. Na druhé straně však Kukal a Malina zapomněli, že i slovutní vědci se mnohokrát mýlili a jejich prověřené metody a tvrzená splaskly, protože se nedrželi zásad, které sami hlásali a doporučili jiným, například seznámení se s literaturou.

Psychologové znají tzv. psychologickou projekci – vlastní nedostatky nevidí kritik na sobě, ale na jiných. On je šetrný, jiní lakomí. Ch. G. Lichtenberg řekl, že polopravda je horší než lež, protože se hůř pozná. A skutečně rutinovaní pseudovědci zamontují do svých vizí Einsteina, kvantovou teorii, informatiku a řadu cizích slov jako ascendent, trigon, dómy (astrologie), přejímají omyly a hlouposti jiných a přidávají je ke svým. Pseudovědce lze označit jako někoho, kdo se považuje za vědce, předstírá, že je vědec právě tím, že přebírá informace z okolí a nedovede rozlišit podstatné, nepodstatné, falešné a neadekvátní. Zapomíná přitom na určité zcela prokazatelné skutečnosti a to buď záměrně nebo z nevědomosti.

Tak třeba v Regeně v a létě 1993 vycházel ve Svobodném Slově seriál o astrologii, vyfutrovaný cizími termíny a autory. Jenže nikde jsme se nedověděli, jak je to s horoskopy dvojčat a zcela prokázaný a dávno známý vliv Slunce a Měsíce byl ve Svobodném Slově krátce zmíněn až koncem září. Je citován Gauquelin, ale na zakladatele kosmobiologie Čiževského se zcela zapomnělo právě tak jako na dvě u nás dostupné knihy. Ve Svobodném Slově z 18.9. není ani zmínka o slunečních periodách 11 a 22 let, je chybně uveden pokus prof. Piccardiho atd. Autor tohoto článku (V.P.) byl kdysi nadšen, jak mu vyšel horoskop pro jeho období Blíženců (Zmatlík a Palička). Pak ho napadlo vypsat si co souhlasí a co nesouhlasí a bylo to přibližně 1:1! Astrologie je tedy typická pseudověda.

Podobně je tomu u tzv. homeopatie, která byla založena na chybných základech a dnes její apologeti ohromují naivisty tím, že látka je sice v neprokazatelném stavu, ale že zanechala informaci. Nikdo nevysvětlí jak a na čem a tak vše zabředá do magie, či lépe řečeno do mystifikace. Jestliže někdo doporučuje diagnostikovat nemoci pomocí kyvadla nad kotoučkem, v jehož výsečích jsou napsány nemoci, nebo podobným způsobem dělat chemický rozbor^1,7), potom tedy zřejmě nepotřebujeme lékaře ani chemiky – jak prosté! Přitom se tento postup vydává za psychotronický, ačkoliv taková metoda nikdy nebyla popsána v žádném ze sedmi psychotronických sborníků z příslušných konferencí.

Přejděme nyní k okultismu. Termín by nebyl nepřijatelný, neboť označuje nějaké skryté nauky (hermetické), ovšem již delší čas tato skrytost platí spíše jen na lidi nepoučené, nevzdělané, jinak řečeno – chytrému napověz, hloupého kopni. Časem však okultismus dostal hanlivý nádech, protože jeho metody se často kryly s pseudovědou. Dnes používáme termín hraniční nebo abnormální jevy.

Přestože dnešní pracovníci v paranormálních a hraničních jevech mají v terminologii a v její náplni jasno, není tomu tak u některých vědátorů a apologetů. Působí to trapně a směšně:

V. Kopský, Vesmír č. 6, 330, 1990: Psychotronika je jen velmi dobře maskovaným okultismem.

E. Kašpar, Okultní hlídka, TV 15.7.93: Psychotronika je okultismus.

J. Janča: Psychotronika pro každého: Okultismus a psychotronika vycházejí ze stejných základů a řeší stejnou problematiku, mezi oběma směry není rozpor … str 37 a na str. 14 čteme, že chtít, aby pokusy byly opakovatelné, je samo o sobě čirý nesmysl!

T. Radil, Fyzika a sporné jevy, Alšovice 1984, str. 33: Dokonce se nemožnost reprodukování považuje za zvláštní parapsychologickou zákonitost! Str. 69 prohlašuje princip nereprodukovatelnosti jako nový základní princip!

MUDr. Radil, DrSc. Je dávný nepřítel parapsychologie, psychotroniky a okultismu a je zřejmé, že ing. Janča vyjevil eminentní medvědí službu psychotronice! Na vysvětlení méně informovaným čtenářům: pokusy nejsou opakovatelné (reprodukovatelné), když zcela neznáme optimální podmínky pokusu nebo se uplatňuje nějaký rušivý vliv. To je typické pro hraniční jevy. Jako příklad mohu uvést pokusy s ovlivněním rostlin , nereprodukovatelnost byla způsobena ponořením semen pod vodu, přechováváním v polystyrénové krabici nebo v polyetylénovém sáčku – vliv elektrizace.

Ing. V. Patrovský, CSc.

1994