Pozor! Rostliny vás sledují!

Je ironií osudu, že velké objevy se rodí zpravidla na jiných pracovištích, než by se očekávalo. To se pochopitelně nezamlouvá odborníkům, kteří náhle vidí, že něco zaspali a reagují na to zcela typicky tvrzením, že jde o nesmysl, že to není rádně doloženo, vyzkoušeno atd. Prostě kdyby to bylo možné, tak oni by na to již dávno byli přišli. Tak se např. znelíbil lékařům kdysi chemik Pasteur a v poslední době Cleve Backster, který byl na hony vzdálen od nějaké fyziologie rostlin, neboť byl policejní úředník, školící jiné v používání tzv. detektorů lži. 

"To je neslýchané, nemožné, nesmyslné," - začali volat povolaní "experti" a druzí, mírněji pronášeli "přišel k tomu jak slepý k houslím!"

Backster totiž objevil dálkovou reakci rostlin na vzruchy, dráždění nebo zničení jiných živých organismů, ať již šlo o jiné rostliny, zvířata, člověka, ba i baktérie! Posloužil mu k tomu právě detektor lži, který z nějakého vnitřního popudu napojil pomocí elektrod na listy Dracaeny, kterou pěstovala jeho sekretářka v kanceláři a sledoval reakci rostliny na zalití. Detektor lži je totiž v podstatě založen na měření změn vodivosti lidské pokožky. V případě, že vyšetřovaný něco zapírá nebo má nějaký silný vztah k předkládaným předmětům, promítaným obrazům, vybraným slovům a větám apod., sníží se vodivost jeho pokožky, což přístroj zaznamená. Backster byl poněkud překvapen, že rostlina po zalití svoji vodivost nijak nápadně nezměnila. Poněkud sadisticky se rozhodl, že zkusí, jak rostlina bude reagovat na ponoření listu do šálku horké kávy. 

Přístroj zaznamenal zřetelnou výchylku. Potom se rozhodl Backster, že použije něco silnějšího a šel do vedlejší místnosti pro zápalky. A tu se stalo něco neobyčejného - aniž by se byl ještě dotknul hořící zápalkou listu, přístroj prudce zareagoval. Bylo to neuvěřitelné a proto mnohokráte pokus opakoval, ale vždy s týmž výsledkem. Později však odezva rostliny slábla až ustala, jako by vytušila, že zlý úmysl se neuskuteční. Tato skutečnost však současně později poněkud odhalila proces této reakce. Rostlina zachycuje příznivé a nepříznivé vzruchy z okolí a záleželo tedy na Backsterovi, do jaké míry v sobě takový vzruch - uškodit - dovedl navodit. Lze tedy říci, že spíše se unavil Backster než rostlina. Jinými slovy: emoce aby byla fyziologicky účinná, musí být přirozená. Těžko se přinutíme mít strach nebo mít něco rádi. Známe však ten podivný pocit, který nám proběhne tělem, když sáhneme do kapsy pro peněženku a ona tam není, nebo pro mnohé z nás - vstup do ordinace zubního lékaře!

Tento objev se udál počátkem února 1966 a za deset let začíná být pozvolna vstřebáván vědeckými institucemi - nic jiného totiž nezbývá. 

Příběhy Backsterových pokusů si celkem neodporují; uvádí se celá řada kuriózních příhod. Tak např., když Backstera navštívil jeden kanadský profesor botaniky, nastal zákon zlomyslnosti. Když předváděl chování rostlin, žádná nechtěla reagovat, až poslední, asi šestá, projevila slabou reakci. Backster se zeptal botanika, zda rostlinám nějak neškodí a ten se jen zasmál - suším je na kamnech, odpověděl. Když byl profesor již v bezpečné vzdálenosti na letišti, rostliny opět reagovaly normálně. Backster si zhotovil přístroj, který automaticky v malých intervalech vhazoval do vřící vody krevety. Okolní rostliny smrt těchto malých živočichů ihned zaznamenaly, právě tak jako odumření kvasinek v jogurtu po přidání sublimátu. Jinak rostliny registrovaly lidské vzruchy i na značnou vzdálenost, když si na experimentátora "zvykly". Zaznamenaly např. Backsterovy reakce, když byl venku na ulici. Při déle trvajících pokusech např. s krevetami byla pozorována nakonec jakási lhostejnost - rostliny přestaly reagovat, jako by věděly, že jim nehrozí bezprostřední nebezpečí. Jeden mladý asistent, když jel se svou snoubenkou na víkend na chatu, neopomenul si vzít s sebou přístroj a pokusné rostliny. Reagovaly prý na milostné vášně velmi ostře! Není divu, že při posuzování takřka lidského cítění rostlin, si je posunuli někteří skeptičtí vědci do úrovně bajek. To je ovšem zcela nesprávné zjednodušení, protože rostliny mají jen jednoduchý slovník: reagují na nebezpečí nebo na nějaký pro ně neutrální, ale silný vzruch. Reakce na nebezpečí může být dědičná nebo podmíněná předchozí "zkušeností". Ostatně i citový slovník mnohých živočichů je jednoduchý. Reagují např. na nebezpečí, na jídlo, na "soka" nebo na druhé pohlaví. A konečně člověk se lekne, když se náhle ozve rána a je zcela bezpodstatné, čím tato rána byla způsobena.

Backsterovy pokusy jsou opakovány dnes v celém světě. Profesor Ivan Gunar z moskevské katedry fyziologie rostlin prokázal např., že rostlina, jejíž kořeny se ponoří do horké vody, doslova "vykřikne" v podobě elektrického impulsu. Bylo zjištěno, že rostliny mají krátkodobou paměť, neboť reagovaly i dodatečně na ochlazení, záblesky výbojky a dokonce byl u nich zjištěn i podmíněný reflex. Poblíž rostliny byl např. umístěn minerál a rostlina byla "trestána" slabými elektrickými údery. Její reakce se objevovala pak i při pouhém přiblížení kamene. Rostliny reagují i na náladu svého majitele. Reakcí rostlin na vnější podněty se zabývali dále J. Ch. Boss, V. N. Puškin, A. Smilov aj. Poslední např. usmrcoval různým způsobem žáby a registroval odezvu u rostlin. Pro pokusy se dnes používají citlivé elektroencefalografické přístroje.

Naše znalosti o rostlinách je tedy třeba v mnohém doplnit a navíc i v jiných oborech doplňují naše poznatky, např. v přenosu informací a vnímání. Představa funkce živé hmoty nabývá náhle širokých forem a zdá se, že má mnoho společného s polovodiči a elektronikou. Rostliny jsou trpělivé a nenáročné pokusné objekty, které nám pomáhají proniknout do tajem štvi života. Vzpomeňme na hrách, na němž Mendel poznával zákony dědičnosti a na němž byla prověřena i aktivace vody {viz Zahr. 10/75 a 3/76). Nyní nás rostliny poučují o dálkovém přenosu informací.

"Čím více víme, tím více pochybujeme," řekl kdysi Goethe. Ano, musíme pochybovat o našich dosavadních znalostech a navíc s jedním vyřešeným problémem, náhle vyvstávají další, o nichž jsme dříve neměli ani potuchy. Zahrádkáři a milovníci květin budou nyní patrně mít k rostlinám ještě vřelejší poměr a my všichni bychom je měli méně trhat a více pozorovat jejich život.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Zahrádkář 11/1976