Případ Fatima

V pondělí 27. ledna 1997 přinesla Česká televize v seriálu o tajemstvích světa (vesmíru) koncipovaném A. C. Clarkem pořad o zjeveních, konkrétně o zjeveních Panny Marie, zejména pak v roce 1917 u Fatimy v Portugalsku. „Vysvětlení" podal jakýsi pan Campbell. Tvrdil, že v té době v Kostarice vybuchla sopka, popel a prach byly zaneseny nad Portugalsko a drobné částečky prachu v atmosféře způsobily modré zabarvení Slunce! To je ovšem několikanásobný nesmysl, který zcela nebere v úvahu tehdejší skutečnosti, především to, že Slunce zde zdánlivě byla dvě a žádné nezářilo modře. Zdvojení Sluncí nastává někdy vlivem drobných krystalků ledu. v atmosféře a jev je nazýván „sun dog". Objevuje se hlavně za zimních měsíců, mezi které ovšem říjen v Portugalsku můžeme stěží počítat. Jiný nesmysl uvádí v knize Soumrak kouzelníků (Horizont, 1987, str. 127) Jiří Malina, kde je uvedena fotografie zjevení jakési postavy na hoře Emei v Číně, což se vysvětluje jako odraz světelných paprsků od kapiček vody v mlze. Pan Fleisig tvrdí něco podobného ve svém díle Zázraky a podvody... Muže, co se vlastně stalo 13. října 1917? 

Toho dne se shromáždilo v dolině Iria lvic než 50 000 lidí, protože byli informováni o předchozích zjeveních, která se udala vždy 13. dne v měsíci, a to od 13. května. Zástupy lidí byly natěsnané, mnozí se modlili, klečeli, prosili za děti a příbuzné. Celé dopoledne pršelo a dolina se změnila v blátivou bažinu. Lidé měli většinou deštníky, ale byli promoklí na kůži. Hlavní aktéři, děti - malá Hyacinta (7 let), Francesco (9 let) se sestřenicí Lucií (11 let) - zaujali místo u malého doubku, na němž se jim Panna Maria zjevovala. Lucie pak vyzvala davy, aby zavřely deštníky.

Přesně v poledne se zableskne (jako v předchozích případech), Lucie upadne do vytržení a „Paní" již stojí na doubku nad malým obláčkem. Tuto „Paní" vidí jenom děti, nikoliv ostatní lidé, což vylučuje davovou sugesci. Davy však vidí zmíněný obláček a jak se větve doubku mírně prohýbají. „Paní" káže dětem, že chce mít v tomto místě kapličku a že když se lidé polepší, světová válka brzy skončí a ona vyslyší jejich prosby. Pak roztáhne ruce a „kluzmo" zmizí směrem ke Slunci, které právě vysvitlo. Najednou přestává pršet a lidé jsou během několika minut vysušeni. V zenitu se objeví zářivě stříbrný (nikoliv modrý!) kotouč, na který se lidé mohou dívat, aniž by byli oslněni. Tento kotouč se pak začíná otáčet a metat kolem sebe různobarevné paprsky. Těleso plyne po obloze a na několik okamžiků se zastaví. Zástupy jsou u vytržení a věří, že jde o zázrak. Na naléhání dětí Panna Maria totiž slíbila, že při tomto posledním zjevení udělá zázrak, aby lidé dětem uvěřili. Otáčivý pohyb trval asi 10 minut. Světelné jevy byly vnímány nejen přítomnými do vzdálenosti 5 km, ale dokonce až 40 km od Fatimy pozorovateli, kteří vůbec nevěděli, o co jde...

Jak to vlastně začalo

Na počátku byly tři malé děti: desetiletá Lucie Santosová a příbuzné děti Francesco (9 let) a Hyacinta (7 let) manželů Mariových v malé vísce Aljustrel. Rodiny byly nábožné, nikoliv však bigotní, což se projevilo i tím, že když děti přišly s popisem vidění, nikdo jim nevěřil - naopak dostaly vyhubováno. Děti byly negramotné a nechodily do školy, protože musely pást ovce, jejich starší sourozenci pracovali na poli. Zmíněné tři děti chodily pást hlavně na dolinu Iria.

Předehra nastala na jaře 1916, kdy se děti schovaly před deštěm do skalní trhliny, kde se po skromném jídle modlily růženec. Prudký náraz větru je přiměl, aby se ohlédly, a pak viděly na úpatí svahu ve vzduchu bělostnou, ale průhlednou postavu. Když se přiblížila, rozeznaly asi čtrnáctiletého mládence nebývalé krásy, který jim řekl, že je anděl míru, a vyzval děti k modlení. Měly prosit Boha a Marii za odpuštění pro nevěřící a ty, kteří se jim neklaní. Pak zmizel, ale zjevil se jim i později a řekl. že mají snášet utrpení, které na ně Bůh sešle, aby napravily hříšníky.

Nelogické? Ano! Tato zjevení můžeme vysvětlit velkou náboženskou představivostí, ale podstatné je to, co se stalo 13. května 1917 u Fatimy. V poledne z bezmračné oblohy, kdy Slunce stojí v zenitu, oslní děti velký blesk. Ty se domnívají, že přichází bouřka a ženou ovce domů. Když jsou u malého dubu křemeláku, zableskne se ještě silněji. Pak na tomto doubku vidí krásnou paní celou zářící, která je uklidňuje a říká, že jim neublíží. Paní vypadá tak na 18 let a není podobná žádnému církevnímu vyobrazení Panny Marie (!!!). Bosé nohy spočívají na bílém obláčku. Lucie se ptá, odkud paní přichází, a ta odpoví, že z nebe (dvojsmysl?). Dále říká, že děti mají být na tomto místě každý měsíc 13- dne a v říjnu jim poví, kdo je a co chce. Děti se ptají, zda přijdou do nebe -paní říká, že Hyacinta a Francesco brzy přijdou do nebe (tj. zemřou). Zjevení je vyzývá k modlitbám za ukončení války a za obrácení hříšníků a slibuje jim, že budou muset hodně trpěti. Zjevení se pak kluzmo, bez pohybu nohou, vzdálí a rozplyne v denním světle. Je nutno uvést, že na nebi zůstane bílý pruh (kondenzační pás?).

Děti se dohodly, že o svém zážitku nikomu nesmějí nic říci, ale Hyacinta neudržela jazyk za zuby. Když pak byla Lucie dotazována, řekla, že nikdy nemluvila o Panně Marii, ale o krásné slečně!

Další zjevení „krásné slečny"

13. června nechala Mariova rodina na vůli dětem, zda půjdou na místo oznámeného zjevení, s jistými potížemi tomu tak bylo i s Lucií u Santů.

V poledne se opět zableskne a na doubku se objeví „Paní". Opět tvrdí, že si Bůh brzy vezme Hyacintu a Franceska, ale Lucie musí zde (rozuměj na tomto světě) ještě dlouho zůstat a stát se řeholnicí. Z vesnice přišlo několik desítek svědků, kteří pak tvrdili, že nikoho neviděli ani neslyšeli, ale že větve doubku byly ohnuté, ale zvedly se, když Lucie prohlásila, že „Paní" odchází.
Rodiče s dětmi pak šli k převorovi a nutili děti, aby se přiznaly ke lhaní. Převor však jen pokrčil rameny.

13. července přichází do doliny množství lidu, snad i několik tisíc. Zjevení probíhá jako obvykle, včetně blesku. Paní slibuje, že v říjnu udělá velký zázrak. Nabádá k modlitbám, obětování a navozování utrpení na obrácení hříšníků. Davy lidí „Paní" nevidí, ale vidí malý obláček, vidí, že se oslabilo sluneční světlo a že se ochladilo (u paranormálních jevů nastává často ochlazení).

Při tomto zjevení svěřila „Paní" dětem tajemství, které bylo z části odhaleno po 25 letech církevním osobám. „Paní" totiž ukázala dětem peklo, jak se ďábli a duše svíjeli atd. Tvrdila, že válka sice končí, ale pokud se lidstvo nepolepší, vypukne další válka - a horší. Tomu bude předcházet noc ozářená neznámým světlem. Více národů zanikne - ovšem pokud lidé popřejí „Paní" sluchu a obrátí-li se Rusko, bude na světě mír. Zde je nutné vysvětlení: nebeská znamení se ukázala v noci z 25. na 26. ledna 1938, nebe úplně hořelo, ve Švýcarsku se mohlo v noci číst. Druhou polární záři zažil autor tohoto článku v Krkonoších na brigádě v létě 1947, tedy za 9 let.

Ještě 13. srpna se fatimský farář stále držel stranou, zato proti dětem vystoupili zednáři, kteří docílili toho, že byli rodiče s dětmi předvoláni ke správci obvodu a k hejtmanovi. 13. srpna byly děti předvedeny a podvodem uvězněny, aby zmeškaly schůzku s „Paní". Mnohatisícový dav lidí je pobouřen - v poledne opět zahřmí a udeří blesk, ale děti nikde.

Při výslechu se žádné ze tří dětí nepřiznalo ke lži, a tak musely být za dva dny propuštěny. O čtyři dny později pásla Lucie s Franceskem a starším bratrem ovce na pahorkatině Valinhos, když se ovzduší žlutavě zakalilo a dětem se opět ukázala „Paní", politovala je a opět slibovala na říjen zázrak. Znovu vybízela děti k modlení a přinášení obětí za hříšníky. Toto „náhradní soukromé" zjevení se udalo 19- srpna. Když „Paní" odcházela, ozvalo se cosi jako výbuch bomby.

Píše se 13. září. Výsměšné řeči některých lidí, podezírání i osočování dětí a jízlivosti pokračují. Na druhé straně se veřejnost začíná o zjevení stále víc zajímat. Od rána jsou cesty ucpány poutníky, mnozí klečí a modlí se. Prosí za uzdravení dětí, rodičů, svých blízkých...

V poledne je na místě již na 30 000 lidí. Slunce ztrácí svit a objevuje se žlutá mlha (jako v bermudském trojúhelníku, filadelfský experiment?). Na obloze se objevuje světelný oválný pruh, který postupuje zvolna z východu na západ, vidí jej všichni. Nad místem zjevení mizí, ale znovu se objevuje, když pro lidi neviditelná „Paní" odchází. Svědci mají dojem, že onen pruh je jakési „letadlo" Matky Boží. Při zjevení padá z nebe bílá hmota, která se rychle vypařuje (UFO, andělské vlasy!). Lidé nyní žijí v očekávání říjnového zázraku, o němž byla řeč na počátku tohoto článku.
Nebudeme líčit různé citové a náboženské zážitky, ale uvedeme, že dolina Iria byla celá poničená a rozdupaná lidmi, což oběma rodinám přineslo velkou škodu. Doubek, na kterém se Panna Maria zjevovala, byl davy zcela oškubán.

Na závěr dodejme, že malý Francesco zemřel na španělskou chřipku 4. dubna 1919. 20. února 1920 skončila svůj život i Hyacinta. Důvodem byl hnisavý zánět pohrudnice. Lucie byla dána do penzionátu a později odešla do kláštera, kde se dožila vysokého věku. Papeži prý sdělila třetí tajemství od „Paní", které se prý týkalo 3. světové (atomové?) války...

Fatimské „zjevení" z dnešního pohledu

Popis událostí jasně ukazuje na to, že nemohlo jít o davovou sugesci, ani o přírodní jev, jak se snažili a snaží vykládat někteří „odborníci". Tisíce lidí pozorovaly průvodní jevy - padání bílé hmoty, žlutou mlhu, rotující světelnou kouli, bílý obláček na dubu i prohnuté větve, i když vlastní „zjevení" viděly jen děti.

Bezpochyby šlo o kontakt s mimozemskou civilizací, případně s civilizací paralelního světa či vesmíru. Kromě úkazů připomínajících fenomén UFO je nápadné pravidelné zjevování vždy 13. dne v měsíci. Šlo asi o holografickou projekci, a jak připomíná Daniken v knize Erscheinungen (Zjevení), mimozemská inteligence se přizpůsobila portugalským poměrům v podobě Panny Marie. Pro Japonce by to mohl být Buddha, pro Židy Mojžíš, pro Araby Mohamed aj. Z rozhovorů (z nichž většinu neuvádím) vyplývá, že zjevení reagovalo a přizpůsobovalo se úrovni otázek dětí, odpovědi byly i dvojsmyslné, jako „přicházím z nebe".

Absurdní je, že „zjevení" žádalo, aby se děti modlily a snášely utrpení, aby obrátily hříšníky. Jak je možné, že všemocný Bůh potřeboval tři malé děti, navíc chudé a negramotné, aby napravily hříšníky, když je všemohoucí? Což nestačilo mávnout božskou rukou?

Sama bible nám však dokazuje, že Hospodin není vševědoucí ani všemohoucí, ani nejvýše laskavý a milosrdný. Při vyvádění Židů z Egypta museli Židé označit svá obydlí, Hospodin zkoušel Abraháma a chtěl obětovat Izáka., Hospodin ničil kmeny, které se oddaly modloslužebnictví a byly i jinak darebné. Ostatně proč všemocný Hospodin neuzdravil malého Franceska a Hyacintu a nechal je zemřít? Proč „zjevení" nevědělo, že se 13. srpna děti nedostaví? Proč vyžadovalo uctívání a podobně jako později v Medžugorji tvrdilo, že je (lidi) potřebuje? Čerpá z nich snad energii?

Vysvětlení najdeme u indického mudrce Patandžaliho, který říká, že člověk může získat paranormální vlastnosti (tedy mít i vliv na jiné lidi a hříšníky) meditací, koncentrací, bylinami (drogami) a přemáháním utrpení podle principu - když někdo ovládne sám sebe, může ovládat i druhé. Měl být tento systém využit právě prostřednictvím dětí? To by ovšem, podle mého mínění, ukazovalo na jistou neschopnost a naivnost příslušné mimozemské civilizace, jakož i na značnou míru neznalostí o tom, jak to v našem světě chodí...

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Fantastická Fakta 4/1997