Je skutečně možné předvídat budoucnost ?

Redakce Media dostala příspěvek s podobným námětem od Mgr. R. S., který v úvodu správně říká, že si takovou otázku již položil nejeden člověk, aniž by ji mohl však zodpovědět. I když R. S. předvídání nevěří, uvádí vymyšlenou konstrukci předávání informace a nakonec sám přiznává, že jeho představy mají příliš mnoho předpokladů a kdyby... 

My se domníváme, že by úvahy R. S. čtenáři nepochopili, a proto jej neuveřejňujeme. Úvahy R. S. jsou však inspirující a čtenáři Media se jistě pod dojmem horoskopu nebo služeb Auguru zamýšlejí, zda je zde nějaká realita, či zda jde o pouhou fikci a náhodu: Tuto otázku lze částečně zodpovědět, když budeme analyzovat některá stará proroctví a své vlastní zkušenosti. Jsou to například proroctví Nostrodamuse, který předpověděl zřejmě nedávnou válku s Irákem, ale naštěstí se zmýlil (zatím) v úvaze, že Arabové ovládnou jižní Evropu. Nemá však smysl se zabývat proroctvím slepého mládence, Sibyly nebo Apokalypsy, které jsou příliš neurčité. 

Nalezl jsem však zajímavé proroctví Ulricha z Mainzu, syna holiče. Narodil se roku 1486. Přesídlil do Paříže a ve 30. letech již známým astrologem. Dostával vize, které shrnul v knize Arbor Mirabilis. Předpověděl Bartolomějskou noc (1572), třicetiletou válku, válku o dědictví španělské, válku prusko-francouzskou na rok 1870, první a druhou světovou válku a psal i o válce třetí, která měla vypuknout v roce 1982 (informace je z knížky vydané r. 1968 v USA). 

Nás zajímá, že předpověděl, že v roce 1967 začnou diskutovat tři králové, král ebenu, král slonoviny, král zlata. Budou spolu bojovat a král zlata zvítězí. Zde je výklad obtížný. Nicméně Ulrich předpověděl pád berlínské zdi a pád Chruščova. Nejdůležitější však je, že napsal: "Osmého roku šesté dekády (1968) nový Kryštof Kolumbus podnikne cestu do nehostinného kraje, kde zanechá své stopy. Jeho loď místo ostrova zlata dospěje do ostrova NIČEHO. Nebudou zde zvířata, ani rostliny, ani jakýkoliv život. Na jedné straně bude spalován žárem, na druhé chladem a bude vystaven mnohému nebezpečí." 

Nemusíme mít příliš fantazie, abychom usoudili, že šlo o měsíční misi Apolla 10 či 11. Tu a tam se přihodí i jiná predikace. Morgan Robertson psal povídky, aby se uživil a mohl platit nájemné. V roce 1898 měl těžký sen o lodi, která se potopila nárazem na ledovec. Loď nazval Titan, výtlak 70 000 tun a byla dlouhá 800 stop a nesla 2500 cestujících. V roce 1912 ztroskotal parník Titanic, jehož parametry se téměř shodovaly s parametry udanými v povídce o Titanu. 

Myslím, že zde není co vysvětlovat, shod bylo příliš mnoho a vysvětlení takové nahodilé predikace neznáme. Přesto máme dvě nebo tři možnosti: náš osud je determinován, tj. předem určen a senzitivové mohou jej vyjevit, na našem určení můžeme jen máloco změnit - myslím, že tzv. smolaři i šťastlivci by o tom mohli mluvit, přičemž příčiny úspěchu či neúspěchů nelze výrazně nalézt. Druhou možností je, že myšlenky se vědomě i nevědomě realizují. Kdysi jsem se chtěl podívat na Niagarské vodopády, povedlo se to v roce 1968. Ten, kdo ztratí talisman, může znervóznět a může mít autonehodu apod.

Naše myšlenky a nálady mohou působit na okolí a přivolat příznivé i nepříznivé okolnosti. Můžeme však podléhat i psychologickému klamu - kdysi jsem prohlížel svůj květnový horoskop (Zmatlík a Palička) a užasl jsem, jak se skoro vše shoduje. Pak mne napadlo, abych si určil, co se shoduje a co nikoliv. Bylo to přibližně 1:1, ale při prvním čtení člověk vnímá spíše shody než neshody. 

Nejrealističtější přístup má tzv. futurologie, která je obecně uznávaným oborem. Vychází z rozboru současnosti a určitých zákonitostí a zkušeností, které umožní předpovědět budoucnost, jak se zdá na vědeckém základě. Primitivně lze tuto metodu vyjádřit asi tak, že když vidíme že se u kladky porušuje lano, tak že se brzy přetrhne. Podobné predikce, často ovšem špatné jsou aplikovány na děti - co z tebe bude, rosteš pro šibenici atd. Zamyslíme-li se nad svým životem, pak většina z nás zjistí, že se jejich současnost připravovala už dávno v minulosti, vidíme co jsme udělali chybně, co jsme špatně odhadli a podobně současnost nám připravuje budoucnost.

Uveďme ještě pár případů jasnovidnosti. V USA byla velmi známá paní Dixonová. Předpověděla vzestup a pád Chruščova, vypuštění Sputniku, zemětřesení na Aljašce roku 1964, zřícení letadla s předsedou Spojených národů Dagem Hammarskjoldem, předpověděla selhání elektrické sítě v roce 1965 aj. Řada astrologů a jasnovidců také předpověděla smrt J. Kennedyho. 

Co k tomu říci? 

Zkušenosti (včetně autora) ukazují, že pokud se něco již stalo, nebo se právě děje, je přenos informace dosti častý, ale jde spíš o spontánní telepatii. Nicméně autor mnohokrát "uhádl" kolik a od koho dostane dopis. Podstatné zde bylo to, že šlo vždy o spontánní nápad. Každá logika zde selhává (kromě té, kdy víme, že dopis dostat musíme). Odhad toho, co se stane v budoucnu je tím nejistější, čím je tato budoucnost vzdálenější. Nepokoušejme se o vysvětlení, vše by byla jen spekulace. 

Poněkud vědečtější je astrologie. Dnes víme, že Slunce i Měsíc mají vliv na pozemský život a také z kosmu k nám během roku přicházejí různá pravidelná i nepravidelná záření.

Sluneční činnost způsobuje na Zemi magnetické bouře, ty ovlivňují organismy i vodu. Mění se i pomět kladných a záporných iontů a pokud začnou převládat ionty kladné, je vždy nebezpečí nějaké nehody, konfliktu, nemocí atd. Zvýšená sluneční činnost začala předčasně na jaře 1989 a pokračuje - máme dojem, že zemětřesení, revoluce, války, nálady obyvatel, ale i zvýšení úrody lze právě této činnosti připsat na vrub.

Aby čtenáři byli alespoň trochu spokojeni, uvádíme starý návod, jak zjistit, s kým se v budoucnu setkáme, oženíme, provdáme. Na kuchyňský stůl položíme bibli. (nebo Černé barony, či jinou tlustou knihu?) a na ni sklenici vody (voda by měla být z pramene obráceného na východ). Za sklenici umístíme olejový hořák, svíčku nebo petrolejku bez ochranného skla a posadíme se zády ke stolu tak, aby plápolající plamen vysílal světlo skrze sklenici přes naše levé rameno a promítal se do zrcadla, které držíme v ruce. Díváme se do zrcadla a na nic nemyslíme. Asi za 5-8 minut uvidíme v zrcadle obličeje, s nimiž se máme v budoucnu setkat. 

Ve sborníku ze druhé psychotronické konference z Monte Carla (1975) najdeme podobný recept od Margot Klausnerové, který údajně pochází od Rosekruciánů. V tmavém pokoji umístíte za sebe lampu a před sebou asi v metrové vzdálenosti malý stůl. Na stůl se postaví dvě hořící svíčky a za nimi se umístí zrcadlo. Posadíme se do křesla a díváme se do zrcadla. Za chvíli nastane optická iluze, údajně u každého. Plameny svíčky se v zrcadle spojí s obrazem hlavy. Oči začnou slzet a trochu je přivřete. Váš obraz v zrcadle zmizí a budete se dívat na tmavou plochu, někdy trochu bělavou. Pak se vám objeví neznámá tvář a ta má odpovídat vašemu minulému životu (reinkarnace).

Vidíme, že jde o dvě podobné metody, jedna je zaměřená do budoucnosti, druhá do minulosti, což ale asi závisí na našem duševním stavu. Obě metody dáváme k dispozici bez záruky, čtenáři mají možnost experimentovat a sdělit nám své zkušenosti. Obě metody jsou v podstatě založeny na autohypnóze, proto je vhodné, aby v dosahu byla jiná osoba, kdyby experimentátor upadl do spánku.

V.P. 

Médium