Poradna 

V Regeně č. 12/91 jsme zveřejnili dopis paní Lankové z Pardubic, která si stěžovala na velké zhoršení svého zdravotního stavu od doby, kdy manžel umístil v ložnicí computer s obrazovkou, na němž často do noci pracuje. Ptala se, zda se na tom může podílet záření obrazovky. V Poradně odpovídala léčitelka, která její obavy potvrdila. Během roku se ale v redakci shromáždila spousta žádostí o konkrétní rady, Jak se proti záření elektrospotřebičů chránit. Dnes vám zkusí poradit skutečný odborník, známý autor v této problematice, Ing. V. Patrovský.

Nežádoucí elektromagnetické pole, které se běžně vyskytuje v domech a bytech, zejména u elektrického vedení (i ve zdi), zásuvek, přívodních šňůr ke spotřebičům i kolem spotřebičů samých, lidově označujeme jako elektromagnetický smog. Nejškodlivější je po této stránce televizní obrazovka, kterou by děti měly sledovat ze vzdálenosti nejméně 2,5 metru.

Vliv elektromagnetického smogu jsem nechtěně sledoval na sobě. Po přestěhování do jiného bytu se mi velmi zhoršily bolesti kolen a nohou vůbec, krční a bederní páteře. První, poněkud šokující poznatek byl, že při šestidenním pobytu v Německu na jaře 1989, kdy jsem ujel autem asi 1500 kilometrů, potíže a bolesti téměř zmizely. Objevily se opět po návratu. Pak jsem u svého lůžka nahradil přijímač VEF přijímačem Selena. Opět se objevily bolesti levé části těla a levého kolena. Na základě zkušeností z Německa jsem zástrčku přívodní šňůry na noc vytáhl ze zásuvky, i když se přijímač vypínal vytočením knoflíku. U přijímače VEF jsem totiž přístroj vždy odpojoval, protože měl síťový napáječ a nebylo žádoucí, aby byl trvale připojen na síť. Při pravidelném vytahování zástrčky rádia bolesti zvolna ustaly. Po přestěhování na lůžko v jiné místnosti, kde jsem měl podezření na nežádoucí elektromagnetické pole projevující se například vrčením v rádiu, jsem se rozhodl k elektrickému odstínění lůžka. Desku sololitu, získanou z plato od ovoce, jsem po obou stranách pokryl hliníkovou fólií (alobalem) a umístil na pelest za hlavou. Druhou desku pak pod matraci pod záda a kolena. V případě, že je elektrické vedení ve zdi, umístíme na zeď ještě třetí desku. Všechny desky je třeba spolehlivě spojit drátem (šroubky, nýtky) a přes křemíkovou diodu (například KY 703) se zemí, a to buď na plynovou, nebo vodovodní trubku, či na trubku ústředního topení. Připojení musí být ovšem elektricky dokonalé a trubky předem očištěné. Je také důležité, aby katoda diody byla připojena k zemi. V případě diod řady KY 701 -705 je katodou čepička, drát vyvedený ze skleněné izolace. Jinak se katoda pozná žárovkou a baterií, kdy proud prochází a žárovka svítí, jestliže katoda směřuje k zápornému pólu baterie nebo monočlánku. Po instalaci jako zázrakem zmizela bolest v boku a další den i ostatní bolesti. Nečekejte však, že se budete cítit jako ve dvaceti letech! V případě, že kromě elektromagnetického pole se uplatňují i geopatogenní zóny, které jsou přírodního původu, zejména z vodních impregnací a pramenů, kombinujte sololit-alobalovou desku ještě s dvojitou fólií PVC. Ale pokud je to možné, raději postel odsuňte od elektrických vedení, vypínejte na noc zástrčky. Schéma odrušení uvádím na obr. 1. 

Šikovný čtenář si snadno může pořídit jednoduchý přístroj na detekci nežádoucího elektromagnetického pole. Schéma je na obr. 2. 

Na vstup prvního tranzistoru KF 520 je připojena krátká anténka v podobě drátu délky asi 15 centimetrů, kterou přibližujeme ke stěně, zásuvkám, vedení, k TV přijímači a dalším. Předem se musí potenciometrem P nastavit poloha, kdy svit zelené i červené diody právě hasne. Škodlivé elektromagnetické pole (kladné ionty) se projeví rozsvícením červené diody, při velmi silném poli svítí obě diody. Svit zelené diody indikuje příznivé záporné ionty, o čemž se můžeme přesvědčit přiblížením k PVC nebo PE fólií či polystyrénu, elektrizovanému třením suchou rukou. Avšak televizní obrazovka vždy rozsvítí diodu červenou.

Rád bych při této příležitosti zdůraznil, že tak zvané odrušovače, nabízené mnohými spekulanty, jsou většinou bezcenné, protože nerespektují podstatu rušivých vlivů. Drahou německou tak zvanou Feldsondu, která slouží spíše jako reklama, také lze, jak vidíte, nahradit jednoduchým přístrojkem. Největší chybou spekulantů s "odrušovači" je, že účinek odrušení indikují zcela subjektivně virgulí, přičemž většinou podléhají, aniž by to tušili, autosugesci. Na jednom sympoziu v USA to dokázal Dr. Z. Harvalík, vědec českého původu. Na chodbě našel menší krabičku a dal do ní gumovou zarážku od dveří. Proutkař v místnosti detekoval zónu pravděpodobné správně. Když pak Harvalík položil na toto místo svůj pomyslný "odrušovač", proutkař reakci nejevil. Z toho je vidět, že proutkař nesmí o "odrušovači" vědět, nebo je třeba používat objektivní fyzikální metody. Tuto možnost poskytuje právě detektor kladných a záporných iontů, který vidíte na obr. 2.

	Odstínění lůžka P, U uzemnění, D dioda, S sololitová deska pokrytá hliníkovou folií pod zády, S2 další za hlavou, 83 další na stěně, pokud je v ní elektrické vedení, desky jsou dobře spojeny drátem
	Detektor kladných a záporných lontů, A krátká anténka, P potenciometr, T1KF 520, T2T5KC 149, LED1 zelená svítící dioda, LED2 červená svítící dioda (indikuje kladné ionty)

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Regena č. 12, 1992