Případ magnetická voda (MS č. 17)



Mladý svět č. 17 přinesl článek o tzv. "magnetické vodě", který je bohužel směsicí nejrůznějších zastaralých informací a naprosto neodráží současný stav věcí. Předně voda nikdy nemůže být magnetická, ale je vidy diamagnetická, tj. je vypuzována ze silného magnetického pole. Takový název pochopitelné popuzuje právem fyziky, a proto se dnes užívá názvu "magneticky upravená voda", který zní poněkud lépe. Dále se v článku směšuje tzv. polarizovaná voda (PV) a voda magneticky upravená (MUV)i ačkoliv se obě podstatně od sebe liší (viz např. Sděl. techniku č. 6/78). Citovaný ing. Duben o dr. Kadlečák mají bohužel pravdu, protože Agropolaris byl dán na trh bez náležitého provozního odzkoušení. Tím se stalo, že jeho účinky jsou jen 5 - 15 %, někdy ani to ne vzhledem ke špatné kvalitě magnetů, jejich nevhodnému uspořádání. Aby totiž ve vodě proběhla vhodná aktivace způsobující zvýšení růstu a výnosu rostlin, musí být přístroj upraven tak, aby zde vznikal tzv. magneto-hydrodynamický jev. Velmi zjednodušeně a populárně lze říci, že se zde uvnitř indukuje elektromotorická síla a dochází k magneto-chemické reakci, jejíž produkty právě stimulují růst rostlin. Tyto aktivní složky jsou známé, je však nutno stanovit jejich poměr a to vyžaduje speciální metody. Tato tzv. polarizovaná voda vzniká tedy průchodem stejnosměrným magnetickým polem a v žádném případě jí nelze použít k zabránění tvorby vápenatých inkrustací. Aby se dosáhlo tohoto účinku, musí voda projít určitou rychlostí střídavým magnetickým potem, což ověřil již v šedesátých letech belgický inženýr Vermairen. Při působení střídavého magnetického pole na vodu dochází však k podstatně jinému mechanismu. Ze změny v infračerveném spektru a ze snížení povrchového napětí soudíme, že voda přechází na nižší asociáty, v nichž je sdruženo méně molekul vody. Kapalná voda totiž není H2O, jak se často mylně učí, ale je to shluk molekul (H2O)n, kde n = 2 až 8. Kromě toho voda se účastní hydratace některých rozpuštěných iontů.

Magnetické pole mění zřejmě i stupeň hydratace vápenatých iontů, ovlivňuje krystalizační procesy, což se projevuje nejen tím, že se neusazuje kotelní kámen, ale jen jemná sraženi na, ale třeba i zvýšením pevnosti betonu. Úsudek ing. V. V., že jde o neověřitelné hypotézy, je skutečně podivný. Návod na příslušný přístrojek byl uveřejněn např. v 1. čísle Zahrádkáře r. 1976 a existuje řada dopisů zahrádkářů, kteří běžně dosáhli dvojnásobných výtěžků, což je zkušenost 5 autora tohoto článku. Kromě toho, sestrojení přístroje je tak jednoduché a ověření třeba i na pokojových rostlinách tak snadné, že naprosto neospravedlňuje názor o neověřitelné hypotéze. V dnešní době existuje velmi mnoho literatury o vlivu magnetického pole na organismy i anorganické látky, je třeba jen vědět, kde tyto informace hledat. Odborník a tím méně vědecký pracovník nemůže záležitost odbýt tím, že jde o neověřené hypotézy. Jestliže někdo o něčem neví, tak to samozřejmě neznamená, že to neexistuje. Všeobecně lze říci, že magnetické pole má na organismy příznivý vliv; např. rány se rychleji hojí, mizí revmatické bolesti a záněty a údajně i rakovinové nádory. Záleží ovšem na intenzitě a frekvenci magnetického pole, popř. na jeho nehomogenitě či homogenitě, citlivosti organismu aj. Vliv polarizované a magneticky upravené vody na organismy (kromě rostlin) není blíže znám, protože nejsou dosud k dispozici vhodné přístroje a "naplánovány" úkoly. Novým či snad staronovým objevům škodí nejméně dvě věci. Je to především laciná, neúplná a tedy neodborná publicita, a na druhé straně ničím nepodložená kritika a skepticismus, jak jsme před časem byli svědky v případě magnetických náramků. Závěrem shrnuji tedy dnešní vědomosti o vlivu magnetického pole na vodu:

1. stejnosměrné magnetické pole vyvolává magnetohydrodynamické jevy, jejichž produkty mají víceméně příznivé biologické účinky;

2. střídavé magnetické pole působí změnu asociace (vodíkových můstků) a změnu hydratace. To se projevuje např. v zamezení tvorby kotelního kamene.
Je pochopitelné, že přístroje, konstruované jen empiricky, bez hlubších teoretických znalostí, produkují oba druhy vod a tedy jeden ani druhý efekt nemůže být nijak překvapující.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.


Mladý svět, č. 22/1980