Proutkaření bez proutku a bez virgule

Ačkoliv hledání pramenů, rudných i vodních žil a dnes i geologických anomálií pomocí biofyzikálního jevu s použitím proutku je známé odedávna a je potvrzeno množstvím výsledků, podstata není dosud uspokojivě vysvětlena. Již v 17. století však bylo známo, že se proutek v rukou operátora nepohybuje sám od sebe, ale že pohyb je způsoben nevědomou svalovou křečí. Až sem dospěli fyzikové, ač jde o poznatek starý 200 let (Kircher, Caesius, Vallemont), dále ovšem vidí jen fyziolog nebo biofyzik. Není úkolem tohoto článku vést nějakou diskusi, ale ukázat, že reakci proutkaře lze plně nahradit fyzikálním způsobem. Jsou např. známy geofyzikami metody neelektrické i elektrické, tyto poslední pak třeba jako měření změn elektrické vodivosti půdy, metoda spontánní polarizace, metody magnetometrické apod. Koncem padesátých let však zjistil J. Wust a E. Hartmann, že nad geologickými anomáliemi nastává absorpce či mizení velmi krátkých elektromagnetických vln (nad 50 MHz). Vyzkoušel jsem tuto metodu v létě 1985 a znovu ji mnohokráte demonstroval následující rok. Byla též úspěšně konfrontována s reakcí proutkaře. Studenti a zájemci si mohou tuto metodu sami vyzkoušet, a to nejlépe na březích řek, potoků a rybníků, při přechodu přes potok i jinde v terénu. K provádění potřebujeme citlivý tranzistorový přijímač s rozsahem velmi krátkých vln. Vyladíme vysílač středního výkonu při anténě vysunuté asi na polovic, přijímač držíme co nejdále od těla a zvolna kráčíme terénem. Pásma mizení příjmu jsou velmi ostrá, ovšem mizí a slábnou za sucha a naopak není vhodné provádět pokusy po dešti. Pro přesnější a citlivější indikaci je nutno k přijímači připojit ručkový indikátor s rozsahem do 20 mikroA s regulátorem citlivosti 10 K. Připojení se provede na elektrolytický kondenzátor nebo na obě diody poměrového FM detektoru v přijímači podle obr. 1. Schéma našeho přijímače bychom měli mít od výrobce, připojení ovšem může dělat jen ten, kdo má určité zkušenosti v elektronice. Autorovi se osvědčil přijímač Kvintet nebo Song, pravděpodobně vyhoví i Sokol. Přijímač Menuet a Dolly jsou méně citlivé, lze je použít jen v blízkosti VKV vysílače a s ručkovým indikátorem. Práce může být opět námětem k SOČ a lze vyhodnocovat terén v okolí vodních toků, v parcích i jinde. Je-li možnost, je vhodné nálezy konfrontovat i s reakcí proutkaře. Závěry ovšem ponecháváme otevřené, neboť nemůžeme s jistotou tvrdit, že jsme nalezli vodu nebo dokonce rudu - teprve zpracování většího množství údajů a vynesením jakési mapy, porovnáním s mapou geologickou (či hydrogeologickou) může poskytnout užitečnější informace. A samozřejmě, že nejcennější je, když dodatečně se potvrdí, že v místě nejsilnější absorpce či útlumu je podzemní tok. 

Jev je dosti dobře znám elektronikům, kteří nad podobnými anomáliemi nemontují televizní antény. Dokonce i náš zesnulý popularizátor vědy dr. Mrázek v článku Rádio na cestách se zmínil o tom, že radioamatéři na VKV i když doslova na sebe vidí (s kopce na kopec), mají někdy špatný příjem a to tehdy, když je mezi nimi bažina, nebo pod nimi magnetická hornina. Jako příklad takových míst uvedl Říp a Fiolník u Vlastějovic.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

ROZHLEDY MAT. FYZ., ROČNÍK 66, 1987-88