Omyly, dezinformace, polopravdy (I)

Úvod

Zabývám se již dlouho paranormálními a abnormálními jevy a snažím se je reálně vysvětlovat, ale také najít omyly laiků, nadšenců a vědátorských vysvětlovačů. Mohu říci, že v psychotronice či parapsychologii nebo chcete-li biotronice se mi to značně podařilo a řada mých pokusů i odhalení je uvedena v mé knize [1]. Značně nevyjasněné jsou záhady kolem UFO, neboť zprávy jsou neurčité, rozporné, někdy podvodné a mylné. Tam, kde existují fyzikální podklady, hlavně v podobě materiálů z havarovaných nebo odpadlých z UFO, mizí tyto materiály ve vojenských laboratořích a veřejnost se dozvídá jen kusé zprávy, které hovoří o neznámém kovu, zvláštním materiálu a výjimečně uvádějí, že šlo o hořčík (Ubatuba 1957), slitinu cínu a olova (Campinas 1954), hliník (Bogotá 1975) apod. Složení materiálu z havarovaného UFO od Roswellu v r. 1947 nebylo zveřejněno a veřejnost se dozvěděla, že jde o jakousi pevnou umělou hmotu.

 V poslední době však existuje mnoho podivných kruhů v obilí, které lze dobře zkoumat a měřit, ale brzy nás napadne otázka, k čemu to vlastně poslouží. Můžeme rozlišit kruhy padělané, které jsou vždy primitivní a padělatelé zanechávají stopy, u pravých kruhů můžeme zjistit různou klíčivost zrn uvnitř a vně kruhu, zjistit geologickou anomálii atd., ale to vše nám nic nepoví o původu kruhů a způsobu jejich vytvoření.

Všechny domněnky jsou více méně naivní a zbývá jedině uvažovat vliv shora, patrně infrazvukovým laserem z UFO či snad z tajné, patrně americké zbraně. Je sice možno držet na polích noční hlídky, ale je téměř jisté, že UFO nám svou činnost nepředvede. Co tedy dělat?

Mám hodně ufologické literatury z dřívějších let i z nedávné doby, ale mohu říci, že hlášení a popisy se od sebe příliš neliší, vše je skoro stejné. Přesto někteří všímavější svědci uvedli něco, co se vymyká běžnému popisu a proto jsem se rozhodl takové případy z literatury vyextrahovat. Jsou uveřejněny v ZAZ č. 5/95 a již dříve se o to pokusili někteří autoři, např. Binder ve [2]. Dále je třeba vyloučit omyly a mylné interpretace a úvahy jak vědátorské, tak fantasmagorické.

Doufám, že na řadě příkladů se mi to povede. Bohužel musím dodat, že lidé s humanitním vzděláním mají malou šanci tyto omyly rozeznat proti lidem s přírodovědeckým a technickým vzděláním. Většina redaktorů, novinářů a filozofů apod. to během let nechtěně potvrdila. 

V mnohých článcích, knihách i v rozhlasových a TV pořadech se pravidelně vyskytují omyly, nesrovnalosti až nesmysly.

Tak např. v rozhlasovém Kolotoči z 27. 11. 1995 si moderátorka spletla ultrazvuk a infrazvuk a den nato v témže pořadu zase jiná tvrdila, že magnetické náramky jsou nesmysl.

Jindy se objevila zmínka o jedovatosti hliníku, o nebezpečném radonu a dokonce o škodlivosti brambor.

Tyto informace jsou zpravidla přebírány z pochybných zdrojů a interprety ani nenapadne si ověřit jejich pravdivost. Lze říci, že k vlastní hlouposti či chcete-li neinformovanosti se přidává ještě cizí.

Dost často také jde o chybný překlad. Ruské olovo je náš cín, ovšem když text překládal Ukrajinec - chemik a nevěděl, že chlorid olovnatý na rozdíl od chloridu cínatého nemůže nic redukovat, jde o šlendrián a neodbornost. To by mělo napadnout i fundovaného chemika, i kdyby neuměl slovo rusky.

Někdy se zase zamění uhlovodík a uhlovodan, starší název pro glycid čili cukr. Zaměňuje se neuron a neutron, guenea pigs se přeloží jako guinejská prasátka, ač jde o morčata. Je to jako kdyby někdo zaměnil slova genitální a geniální apod.

Ve třech knihách se u nás snažil autor vysvětlit alchymistické podvody a čtvrtý ten nesmysl opsal. Páni autoři totiž nevěděli nic z chemie a klidně nechali zlato plavat na olovu, ač to musí klesnout a rozpustit se. Zmínil jsem se o tom v Chemických listech 75, 1075, 1981. Je udivující, jak podobní autoři spoléhají na svůj rozum a neobrátí se na odborníky.

Podívejme se nyní na knížku „UFO, fenomén budoucnosti“. Nemíním, autora, který pro ufologii udělal hodně, nijak pranýřovat, ale je nutné ukázat právě zde na omyly, které se pak zpravidla šíří dál. Nebudu pochopitelně zpochybňovat např. zdánlivě fantastické teorie o prolínání se dvou vesmírů - máme totiž pro to dost indicií v mizení lidí a předmětů, případně jejich znovuobjevení - teleportaci, materializaci a dematerializaci. Samotná fantastická myšlenka bez silné indicie, kterou lze navíc zpochybnit určitou skutečností, je ovšem fantasmagorií.

Nuže, i se zpochybňujícími skutečnostmi musíme jednat opatrně. Třebas že UFO nemůže být mimozemského původu, protože okolní planety Mars a zejména Venuše vylučují existenci života podobného našemu a za druhé, nejbližší systém Alfa Centauri je vzdálen 4,3 světelného roku. Zde můžeme připustit, že mimozemšťané (ETI) nalezli způsob, jak takovou vzdálenost překonat, nebo že jde o skrytou pozemskou civilizaci. Rozvíjet však další dohady o způsobu letu a pohonu a o možných pozemských základnách, bytí v jiné dimenzi apod. je již nepodložená fantazie.

Poněkud jiné je to u Měsíce, jehož odvrácená strana má být základnami UFO. Na veřejnost se dostal malý spisek o Měsíci, kde na odvrácené straně Měsíce byly vidět tři ohromné krátery a stranou seskupení malých koleček. V TV seriálu o vesmíru se na několik vteřin objevil záběr odvrácené strany se třemi krátery, ale bez komentáře. Na můj dotaz dr. Křivskému (observatoř Ondřejov) mne tento odkázal na světové astronomické časopisy. Mluvit by mohli američtí astronauti, ale jak se zdá, o odvrácené straně se jim mluvit nechce. Chce snad NASA zabránit panice?

Vraťme se k výše avizované publikaci. Autor se zabývá tzv. tunguzským meteoritem z 30. června 1908 a přejímá fantastickou domněnku některých sovětských badatelů, že šlo o atomový výbuch (Zolotov), zatímco Fesenkov aj. dokazují, že šlo o explozi jádra malé komety. Byly nalezeny i malé kuličky z křemíku a magnetitu se stopami niklu, kobaltu, mědi a germania. Kniha B. Vronského [3] však tvrdí něco jiného. Udává sice, že, že těleso obsahovalo řadu běžných kovů, ale i značné množství vzácných zemin, zejména yterbia.

Když počátkem sedmdesátých let provedli američtí badatelé raketovou sondáž "stříbrných" oblaků, které se kdysi objevily právě po explozi tunguzského meteoritu, zjistili v nich všechny prvky jako v kuličkách z epicentra, včetně vzácných zemin. Popravdě řečeno, tyto mírně rozdílné údaje nic neřeší. Přesto chemik může říci, že yterbium je v přírodě několikrát méně zastoupeno než cer a lanthan a při atomové explozi se nachází mezi štěpnými produkty.

Druhá indicie, spíše však záporná, se objevila v tisku r. 1976. Sovětští geologové našli na břehu řeky Bakša kovový zbytek, který obsahoval 67,2 % ceru, 0,19 % lanthanu a 8,78 % neodymu, dále menší množství hořčíku a železa. Tři první kovy patří do skupiny vzácných zemin a když vše sečteme, vyjde nám 76,17 %. Do sta procent tedy zbývá 23,83 %! Odborníci odhadli stáří vzorku na 100 000 let, což je nesmysl, protože vzorek uvedeného složení by musel zkorodovat již za rok. Kdosi pak tvrdil, že je to zbytek tunguzského meteoritu. Ale vzácné zeminy, právě tak jako hořčík, jsou tím nejméně vhodným materiálem pro konstrukci leteckých prostředků, protože snadno korodují a hoří. Pro letecké a kosmické potřeby je vhodný jedině hliník, berylium, titan a křemík, zejména s malým obsahem legujících prvků, jako manganu, mědi či zirkonia.

Úvahy o "kosmickém" dopisu z protonů a neutronů (str. 8) je nesmysl, ať je vyslovil prof. G. Marx nebo mgr. Liška. Mohli bychom se shovívavě domnívat, že že by šlo o psychickou remanenci totožnou s Kafkovou protonací. I když jasnovidci tohoto způsobu používají, je přece mnohem jednodušší a spolehlivější naznačit geometricky Pythagorovu větu. Již v minulém století to kdosi navrhoval vytvořit na Sahaře jako znamení pro Marťany! Rovněž povídání o možnosti vysoce nadsvětelné rychlosti a čtyřrozměrného prostoru, převzaté ze sovětských pramenů i od dr. Součka (str. 42-43) je fikcí.

Se čtvrtou dimenzí jako říší duchů, dle původní myšlenky Morovy (z r. 1671) přišel v r. 1879 astronom Fr. Zöllner ve svém spisku Die transcendentale Physik. Čtvrtý rozměr bývá špatně chápán jako jakási nadstavba třírozměrného prostoru, zatímco ve fyzice a matematice rozměr znamená další výraz, proměnnou v rovnici, což může být třeba i čas.

Na str. 49 se přechází hned od projektu Blue Book k projektu Colorado, až mezi nimi byl ještě projekt Sign a Grudge, což není podstatné, ale vedlo k upřesnění, že UFO existují.

Na str. 66 se autor dovolává sovětských vědců, kteří prohlásili, že tzv. andělské vlasy, padající z některých UFO jako vlákna, jsou sloučeninou boru a křemíku, kterou nedovedeme vyrobit. O tom, že se tato hmota nesmírně rychle vypařuje, není zmínka. Rovněž není pravda, že nedovedeme vyrobit slitinu stroncia a hořčíku. Sloučenina boru a křemíku by rozhodně nebyla těkavá. Vodíkové sloučeniny boru a křemíku (borany a silany) jsou silně páchnoucí plyny, na vzduchu se rozkládající a zapalující. Andělské vlasy však nikdy nepáchly - můžeme se domnívat, že šlo o pevný kysličník uhličitý. Ostatně případ podivného UFO, nakloněného válce obklopeného malými disky nad Oloronem a Gaillacem v r. 1952, se zdá být podle náhodně objevené zprávy v knize leteckého modelářství, projektem firmy vyrábějící vysílače pro modely, které tato firma zkoušela. V tom případě by kysličník uhličitý mohl sloužit pro pohon a směrování.

Mylná indicie o zvýšené radioaktivitě hromádky slídy, nad kterou se zastavila velká oranžová koule dne 7. února 1990 na dvorku v Ostrožské Nové Vsi, byla způsobena  opět neznalostí chemie nebo jaderné chemie. Slída - muskovit obsahuje totiž draslík, který je přirozeně poněkud radioaktivní, což nemá s UFO a koulí nic společného. O případu referoval školák J. Novotný a jeho mladší sestra. Ona hromádka slídy zůstala zřejmě po výrobě fasádní omítky, do které se přidává, aby vzbudila třpyt.

Ani v případech obilných kruhů nelze nepatrné rozdíly v radioaktivitě v kruhu a mimo kruh považovat za vliv UFO. Radioaktivitu lze však prokázat nad tzv. geopatogenními zónami, nad kterými ovšem může UFO přistát.

Přejděme nyní k dezinformacím, které rozšířil Magazín 2000.

V č. 4/1994 na str. 18 otiskla redakce delší článek M. Kozla, který vysvětluje vznik obilných kruhů startem raket. Viděl snad někdo v jižní Anglii nebo u nás startovat raketu?

V č. 5/1994 je zase článek B. Taffa o tom, jak by mohlo UFO létat. Z článku je vidět, že autor nic neví o zemském magnetizmu, ale neopomene citovat Einsteina. Na str. 14 je zase jiná perlička. Je zde negativní a pozitivní obraz galaxie NGC 4594 v červeném světle. U obrázků není text, takže málo informovaní čtenáři se domnívají, že jde o zvlášť povedené UFO.

V č. 7/1994 jsou hned dvě výtečnosti. Na str. 14 jsou talířovité mraky z Brazílie a čtenář je opět ponechán v domnění, že jsou to povedená UFO.

Na str. 18-22 je dosti podrobný popis staroindických létajících strojů vimanů, kde pan Kozák uplatnil nejbujnější fantazii. Popisuje fantastické technologie, ale i viman s vrtulí a ptačími křídly. Otázkou je, jak byly ze sanskrtu přeloženy míry, rychlosti a kmity a další číselné údaje. Každá věta je nedoložená fantazie až nesmysl, což je patrné technikovi nebo chemikovi.

V č. 12/1994 je na str. 19 obrázek delty Nilu, ale je prezentován jako poloha Velké pyramidy. Takových nesrovnalostí bylo zveřejněno ovšem mnohem víc.

Mohli bychom dále uvést fantazie Ing. Wiesnera ze ZAZ č. 3/94, kde popisuje princip kondenzátorového a neutronového UFO a v ZAZ č. 2/95 neomaleně a urážlivě reaguje na moji kritiku.

Nemíním zde podrobně se těmito nehoráznostmi zabývat, ale ukáži, jak lze jednostranně prokázat, že něco je nesmysl. Kondenzátorové UFO by mělo pracovat na principu Brown-Biefeldova jevu z dvacátých let, kdy se záporně nabité těleso odpuzuje od zemského povrchu. Odpuzující síla je však velmi malá a se vzdáleností se rychle snižuje, takže vznášecí sílu nelze využít v atmosféře a přirozeně tím spíš v kosmickém prostoru. U neutronového UFO nejenže nevíme, jak vytváří antigravitaci a pohon, ale ani jak je před jejich účinkem chráněna posádka. Je možno nalézt ještě řadu nesporných důvodů proč jde o nekontrolovanou fikci a neznalost fyzikálních zákonů.

 Je však třeba být opatrný, abychom se nedopustili omylu jako v minulém století pan Mangin, který na základě přírodních zákonů popíral existenci obřích kalmarů v moři. Není možné, aby moucha byla veliká jako nosorožec a nálevník měl dva metry. Není známo, zda pan Mangin měl na mysli, že měkké tělo mořských živočichů bez kosterní výztuže se musí zhroutit, což je sice správný postřeh, ale zapomněl na Archimedův zákon, který říká, že těleso je ve vodě nadnášeno silou odpovídající hmotnosti vody tělesem vytlačené. I velký měkkýš se pohybuje ve vodě téměř bez tíže.

Články ing. Wiesnera se vyznačují ještě další kuriozitou - místo na seriózní odkazy na literaturu odkazuje na Fulcanelliho „Tajemství katedrál“, kabalu a podvodnou knihu G. Moosbruggera „UFO… a přece létají“. Obrázky UFO v této knize jsou fotomontáže jako jednoduchý fotografický trik s modelem v popředí. Skeptici z řad vědátorů, vysvětlovačů i fantastové nemohou jednu absurditu zdůvodňovat absurditou druhou.

V případě pana Manghina Archimedův zákon jasně dokazuje jeho omyl. Jestliže Američanka Sheila Gipsonová, známá jako Omnec Onec tvrdí, že přišla inkarnována z Venuše a pan Stevens ji hájí, že to dokazuje, že mohou existovat i jiné formy bytí (Magazín 2000 č. 4/1994), potom je to vytloukání jedné absurdity druhou.

Podzim 1995