OBJEKTIVNÍ HODNOCENÍ TZV. LÉČITELSKÉ ENERGIE
V posledních letech se stalo žádoucí verifikovat tzv. léčitelské schopnosti některých lidí. Je známo, že jde o prastarou léčebnou metodu, kterou koncem 18. století uvedl do lékařské praxe vídeňský lékař F. A. Mesmer (1733-1815). Ten jí však v podstatě převzal od M. Hella, který si magnetizovanými ocelovými ploténkami léčil revmatismus (1). Mesmer zpočátku také používal magnetů a minerálu magnetovce, ale později zjistil, že bolesti pacientů ustávají i bez použití magnetů, pouhými tahy rukou a na tomto základě rozvinul další činnost, zejména v Paříži. Jeho praktiky však byly kritizovány a donedávna byly považovány za šarlatánství.
Z hlediska současné vědy lze je však považovat za směs psychoterapie, sugesce a energomyotransferu, tj. přenášení pohybů (křečí) z jednoho svalu na druhý sval. Na tento jev narazil již L. Galvani při pokusech se žabími stehýnky, ale nedovedl jej vysvětlit. Energomyotransfer byl znovu objeven koncem 19. století švédským lékařem Alrutzem a ruským fyziologem Sečenovem. J. Bradna jej využil ke skupinovému léčení (2). Je třeba zdůraznit, že koncem 18. století nebylo nic známo o podstatě fyzikálního magnetismu. Magnetismus byl považován za jakési fluidum, které lze přenášet z jedné osoby či předmětu na jinou osobu, a proto se zrodil termín animální (životní) magnetismus, který s fyzikálním magnetismem nemá nic společného a jeho podstatou je vlastně "živočišná" elektřina, přesněji řečeno, elektrické náboje, které vytváří organismus metabolickou činností. Souvislost magnetismu s elektřinou byla poznána až kolem roku 1826 Ch. Oerstedem. Asi v polovině našeho století se z těchto praktik vydělila tzv. magnetoterapie, léčení magnetickým a elektromagnetickým polem, o čemž pojednává obšírný referát (3).
Léčení tahy rukou, které je na západě známo jako "nand on of healing", udrželo se a rozvinulo avšak i v našem století. Známí léčitelé jsou např. O. Worrallová (USA), D. Davitašvili (SSSR), u nás J. Zezulka nebo J. Voříšek. Činnost léčitelů byla kritizována, ignorována nebo trpěna, ačkoliv v některých případech bylo dosaženo velmi dobrých výsledků.
Patrně první, kdo se úspěšně pokusil o verifikaci léčitelských schopností byl R. B. Miller (4), který zjistil, že léčitel dokáže ovlivnit vlastnosti vody, právě tak jako fyzikální magnet. Ovlivněná voda měla snížené povrchové napětí a stimulovala růstové parametry obilnin. Další pokusy provedl Brame a Dean, kteří prokázali změnu v infračerveném spektru vody a změnu asociačního stupně (5). J. Pettet pak ukázal, že ovlivněné fazole dosáhly více jak pětinásobné úhrnné délky kontrolního pokusu (6). Podobné pokusy jsem prováděl od r. 1974 i já i s jinými rostlinami (hrách, čočka, fazole, ječmen, pšenice). Porovnáním s vlivem magnetického a elektrického pole jsem zjistil, že účinky jsou stejné, nebo podobné a že tuto energii lze přenášet vodou (7) a že tzv. léčitelskou energii lze ztotožnit s tzv. psychickou energií, které mají čistě fyzikální podstatu.
Jde o elektrické náboje a snad i o ultra- a infrazvuk generované organismem (8). Několik článků věnovaných této problematice bylo otištěno i v tomto časopisu {9, 10) a zatím nemáme nejmenšího důvodu uvažovat o jakýchsi čistě psychických částicích (psychony, mentiony, psiony aj.), které jsou jakousi analogií fyzikálních částí (elektron, foton). Kromě toho, že vliv "psychické" energie bylo možno vždy napodobit fyzikální energií (polem), mluví proti jejich existenci i ta skutečnost, že organismy jsou tím dokonalejší, čím je složitější. Existující jevy, které zatím vysvětlit nelze (materializace, spontánní hoření atd.), mají však rovněž analogii v hraniční fyzice a astrofyzice, kde je mnoho nevyřešených a záhadných problémů, i když popularizátoři nás rádi přesvědčují o opaku (11). Naproti tomu lze jen vítat některé práce, které se u nás objevily, např. při testování vlivu na mikroorganismy (12, 13). Léčitelství, tj. léčení tahy rukou a pohledem nazýváme dnes účelně bioterapií (14). Výsledky různých autorů ukazují, že jde o zcela reálné vlivy, které mají význam především teoretický. Praktické aplikace zůstanou však na úrovni metod pomocných a nouzových, přičemž pochopitelně léčitel musí mít základní poznatky z medicíny a vážnější případy musí přenechat lékařům. Může však se dobře uplatnit pro tišení bolestí po pádu, úrazu, bolestí revmatických a nervových. Léčitelé - bioterapeuti se dnes již běžně uplatňují při posilování sportovců a v rehabilitaci.
Současný stav možností testování
1. Ovlivnění růstových parametru rostlin: tato zkouška sice trvá několik dní, ale je velmi jednoduchá. Může mít několik modifikací, z nichž nejpodstatnější jsou tyto:
a) do tří Petriho misek průměru 9-11 cm se vloží kotouč filtračního papíru nebo slabá vrstva vaty (není to nezbytné) a zavlhčí se 15 ml vody, která stála 10-20 hodin (aby unikl volný chlór). Do každé misky se dřevěnou špejlí odsype z papíru 50 neporušených zrn pšenice nebo ječmene, pokud možno téže velikosti. Zrna nesmějí být zcela ponořena. Jedna miska je kontrolní; druhou misku položíme na dlaň levé ruky a pravou rukou v těsné blízkosti provedeme nad zrny 25-30 tahů, a to vždy ráno a večer. Pak misku opět uzavřeme víčkem. Po dočasném odklopení víčka třetí misky působíme na zrna ze vzdálenosti 30-50 cm pohledem po dobu 5-10 minut, rovněž vždy ráno a večer. Před působením se vždy několikráte nadechneme. Po 4-6 dnech ve všech miskách vyhodnotíme % klíčeni, % vzcházlivosti, celkovou délku stonků a celkovou délku kořenů. Jsou-li tyto parametry alespoň o 20 % vyšší než v kontrolní misce, má osoba bioterapeutické vlastnosti. Podobný pokus můžeme provést i s působením magnetu. Vliv rukou označujeme jako EMT efekt (energomyotransfer), vliv očí jako PEER efekt (power eyes emitting radiation). Je pozoruhodné,že PEER efekt bývá silnější než EMT efekt. Všechny tři misky musí mít přirozeně po dobu pokusu stejné tepelné a světelné podmínky.
b) podobný pokus lze provést v miskách s hlínou nebo na celulózovém substrátu. Hodnotí se pak většinou jen celková délka stonků. Nejvhodnější jsou hrách nebo hnědé fazole. Protože jsou misky otevřené, nutno každý den zavlhčovat stejným množstvím vody.
c) semena lze aktivovat také tím, že se drží 5 minut v papírovém obalu v ruce. Vyhodnocení je stejné, provedení jako pod bodem a) či b).
2. Ovlivnění vody: Petriho misku s vodou položíme na dlaň levé ruky a shora přiložíme asi na pět minut dlaň pravé ruky. Tuto vodu pak můžeme použít k pokusu s rostlinami, ovšem bez další aktivace. Lépe je změřit povrchové napětí přístrojkem Du Nuoy, nebo provést kaolinový test (15). Do zkumavky se odměří 15 ml kontrolní (etalonové) vody, do druhé přesně stejné zkumavky se odměří 15 ml aktivované vody. Do obou zkumavek se přisype po 0,3 g jemného kaolinu (važ. na lékař, vahách), uzavře se gumovou zátkou a obě zkumavky třepeme v pravé ruce přesně 10 sekund. Pak se vloží do stojánku a po 5 až 8 minutách se změří výška sedimentu v mm v obou zkumavkách. Aktivita vody (resp. bioterapeuta) je pak dána A = hk/ha, kde hk je výška sedimentu v kontrolní zkumavce a ha ve zkumavce s vodou aktivovanou. Nelze použít destilovanou vodu, ale bud1 0,05% roztok NaCl v destilované vodě, nebo užitkovou vodu střední tvrdosti. Aktivaci vody provedeme způsobem uvedeným výše, nebo držíme kádinku s vodou mezi oběma rukama po dobu 10 minut, popř. podle Worralla vnoříme do kádinky dva dráty z nerezu a držíme každý konec v jedné ruce.
3. Použití elektronických generátorů náhody: k pokusu je třeba elektronický přístroj, který je popsán v literatuře (10, 16).
4. Detektor emoční aktivity: je rovněž popsán v dostupné literatuře a může být doplňkem výzkumu. Jde v podstatě o měření změn kožního odporu vlivem emocí (17, lá). Pokud nereaguje, je subjekt necitlivý, či je unaven nebo nemocen.
Pokusy s ovlivněním rostlin, vody i generátoru náhody (randomizeru) mohou být ovlivněny a zkresleny přítomností snadno se elektrizujících hmot bud1 na těle experimentátora (svetry, prádlo), nebo v blízkém okolí (záclony, deska stolu). Zejména v suchém vzduchu pouhý dotek gumové podrážky o podlahovinu z PVC nabíjí tělo na několik tisíc voltů. Je tedy třeba pokusy provádět na dřevěných stolech, v místnosti s vlhkostí alespoň 70 % a při pokusech mít bavlněný nebo lněný oblek.
Závěr
V krátkém informativním dopise nebylo možno se zabývat dalšími podrobnostmi ani jakoukoliv další teorií. Autorovi šlo o to, aby v době, která se honosí vědeckotechnickou revolucí, nezůstávaly problémy nedořešené a byly neustále odkazovány bučí do oblasti fantazie, omylů či šarlatánství, nebo naopak, aby se i nadále nemluvilo o neznámých silách a polích. Pochopitelně je třeba na tomto poli vykonat ještě mnoho další práce.
Literatura
1. Rejdák, Z.: Od vitálního magnetismu k modelové představě biologického plazmatu. Čas. Lék. čes., 118, 1979, s. 7.
2. Bradna, J.: Personál Interaction and Primary Energetic Transfer. II. Inter. Congress on Psych. Res. Monte Carlo, 1975, s. 363.
3. Grunner, O.: Současné názory na hodnocení léčebných účinků magnetických polí. Čas. Lék. čes., 126, 1987, s. 405.
4. Miller, R. B.: Detection of Healing Energy. In: Future Science. Krippner, White 1978, s. 431.
5. Brame, E., Dean, D.: Physical Changes in Water by laying on of hands? II. Inter. Congress on Psych. Res., Monte Carlo, 1975, s. 200.
6. Pettet, J.: Mental Though affects Plant Growth. Ibidem, s. 150.
7. Patrovský, V.: Action of "human" and physical Magnetism. Ibidem, s. 161.
8. Patrovský, V.: Monitoring of some physical Energie, produced by human body. V. Inter. Congress on Psych. Res. Bratislava, 1983, s. 81.
9. Patrovský, V.: Bio-elektrická aktivace vody. Čas. Lék. čes., 115, 1976, s. 737
10. Patrovský, V.: Psychická energie a její důkaz. Čas. Lék. čes., 115, 1976, s. 1280, též 118, 1979, s. 951.
11. Grygar, J.: Fyzika a sporné jevy. Alšovice, 1984, s. 56.
12. Vávra, A., Osvald, P.: V. Inter. Congress on Psych. Res. Bratislava, 1983, s. 142.
13. Masiar, P. et al.: Bioterapia - realita alebo fantázia? Čas. Lék. čes., 126, 1987, s. 399.
14. Patrovský, V.: Vědecké základy bioterapie. Čas. Lék. čes., 118, 1979, s. 27. 15. Patrovský, V.: Metoda k indikaci předchozí úpravy vody. Chemický průmysl, 34, 1984, s. 602.
16. Patrovský, V.: Elektrická podstata tzv. psychické energie. Slaboproudý obzor, 47, 1986, s. 566.
17. Brnka, J., Patrovský, V.: Jednoduchý měřič kondice. Amatérské rádio, 27, 1978, s. 271.
18. Brnka, J., Patrovský, V.: Jednoduchý kapesní detektor emoční aktivity. Čas. Lék. češ., 116, 1977, s. 1095.
Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.
Čas. Lék. čes., 127, 1988, č. 23