Mrtvá a živá voda

Asi před rokem se začala u nás šířit zvěst o tak zvané mrtvé a živé vodě. Voda se vychvaluje na všechny možné druhy nemocí a potíží. Získává se elektrolýzou obyčejné vody ve skleněné láhvi, třeba od okurek s elektrodami z nerezu, na které se přivádí síťové napětí 220 V usměrněné diodou. Anoda je oddělena od katody válcem, jehož dno je uzavřeno celofánem, nebo prý stačí silnější tkanina — to proto, aby se „mrtvá voda" od anody nemíchala se „živou vodou" od katody. Z uváděných zázračných aplikací se prý mrtvá voda osvědčila při kloktání proti chřipce, také proti oparům, lišeji, hnisavým ránám. Živá voda zase například proti pálení žáhy. Nejlepší je prý použít napřed mrtvé a pak živé vody. Jaká je však realita? 

Elektrolýzou normální vody, která obsahuje vápník, hořčík, sírany a něco chloridů a uhličitany, se na anodě hromadí záporně nabité anionty, které reagují s s vodou a vznikne kyselina sírová, uhličitá a chlór. Voda je tedy kyselá, je to tzv. mrtvá voda a má vysloveně dezinfekční účinky. Mění divu, ten chlór můžeme téměř vždy cítit a již velmi dlouho jsou Jeho dezinfekční účinky známy.

U katody se hromadí kationty, tedy alkálie, a vápník a hořčík v podobě hydroxidů. Kapalina má zásaditou reakci, a tak není divu, že pomáhá při pálení záhy, tedy při překyselení žaludku. V některých návodech se doporučuje malý přídavek kuchyňské soli, a potom muže být roztok silněji alkalický. Na anodě se zase objeví více chlóru.

Můžeme se nyní ptát k čemu je vše dobré, když dezinfekci (rány, spáleniny) můžeme jednodušeji provést i roztokem chloraminu a pálení žáhy zahnat bikarbonátem. Absurdnost se jeví také v tom, že alkalická „živá" voda byla doporučena k zalévání rostlin. Většina rostlin však vyžaduje neutrální nebo slabě kyselou půdu.

Elektrolýza vody napětím 3000 V byla u nás podrobně popsána už před časem v odborných časopisech. Anodový podíl vyléčil mozkový edém a podstatně snížil mortalitu nekontaktně popálených myší. Šlo však o destilovanou vodu (proto vysoké napětí] a byly použity platinové elektrody. V tomto případě můžeme získat skutečně vodu zajímavých vlastností, ale podobnou vodu získáme i delším ozařováním slunečními nebo ultrafialovými paprsky nebo průchodem magnetickým polem.

Inu, proč něco dělat jednoduše, když to jde složitě. Doporučuji proto místo „mrtvé vody" zakoupit si v drogérii nebo v lékárně chloramin a jeho 1% roztokem vymývat rány a spáleniny. Na kloktání je vhodný asi 0,1% peroxid vodíku nebo slabý roztok jodové tinktury. A živou vodu? Chcete-li ji mít stůj co stůj, dejte si za okno na sluníčko vodu v tenkostěnné nádobě tak na dva, tři dny, a po vychlazení ji klidně pijte, případně se šťávou.

Ing. V. PATROVSKÝ, CSc.

Práce, 8.5.1987