Magnetismus v přírodě, v praxi a pro zdraví člověka 

Historie

Původ slova magnetismus vidíme v názvu kraje Magnesie, která ne částí Thesalie v Řecku a jako poloostrov vybíhá do Egejského moře, či spíše v nedaleké Lýdii v Malé Asii, kde založili Magnetové osadu Magnesia, jež se dnes jmenuje Manissa a leží v Turecku. Pokud vám Magnesia připomíná magnesium čili hořčík, máte správný dojem a hned si vysvětlíme, jaký je osud některých termínů. Poblíž Magnesie se totiž nacházel černý těžký minerál obsahující železo, který přitahoval drobné kousky železa a který známe dnes jako magnetit, čili kysličník železnatoželezitý (Fe3O4). Právě pro tuto vlastnost budil odedávna pozornost a byla mu přisuzována zvláštní síla či schopnost léčit, zahánět nemoci a zlé mocnosti. Původní název byl však magnes nebo u alchymistů magnesium lapis. Existoval vsak podobný černý minerál, který kousky železa nepřitahoval a který se používal k odbarvování skla a ten byl nazýván ženský magnes, pseudomagnes nebo prostě magnesia. Schopnost odbarvovat sklo využívali skláři i ve středověku a název změnili na manganes. Byl to minerál burel, čili kysličník manganičitý (MnO2), němž byl roku 1774 objeven J.G. Gahnem nový chemický prvek, zprvu nazvaný manganesium či opět magnesium a teprve když H. Davy připravil roku 1803 kovový hořčík, byl tento prvek pojmenován tak, jak jej určil název města Magnesie, tedy magnesium, a manganesium bylo změněno na mangan. 

Sloučeniny hořčíku byly ovšem známy již dříve, například hořká sůl, epsomit byl objeven roku 1695 Growem a zeminu odlišnou od vápna objevil r. 1755 Black. Tato zemina se také nachází u města Magnesie a je to v podstatě uhličitan horečnatý. Zdržuji se u této terminologie proto, že dodnes někteří fysikové pociťují k tzv. Mesmerovu životnímu magnetismu živelný odpor, protože je v jejich očích neslučitelný s fyzikálním magnetismem. Zde je třeba uvážit, že až do počátku 19. století byl magnetismus pokládán za zvláštní sílu, či fluidum, něco, co lze jakoby přenášet či přelévat na osoby a předměty, především na ocel, která se otěrem o magnetit stávala rovněž magnetickou. Teprve kolem roku 1826 poznal H.Ch. Oersted souvislost magnetismu s elektřinou, kterou lze zjednodušeně vyjádřit tak, že když se pohybuje magnetické pole, indukuje se ve vodivých předmětech v okolí elektrický proud a naopak, když zavedeme elektrický proud do cívky, vytváří se magnetické pole. Mesmer však žil v letech 1734 – 1815, takže o této souvislosti nemohl vědět. Své léčebné praktiky převzal od augustiniánského mnicha a astronoma M. Hella (1720 -1792), který si zmagnetovanými ocelovými ploténkami léčil revmatismus, získaný zřejmě za pozorování oblohy za mrazivých nocí. Tyto poznatky zřejmě pocházely z dřívějších dob hlavně od Paracelsa a Pelegrina. Ocelové ploténky k léčení zhotovoval též v 13.století abbé Lenoble. Mesmer brzy zjistil, že léčivé účinky se dostavují nejen při potírání bolestivých míst magnety, ale i pouhou rukou a proto začal mluvit o animálním magnetismu, což se nejvhodnější zčešťuje jako životní magnetismus. Musím však zdůraznit, že s dnešního hlediska není účinek rukou nějakou fikcí, ale je založen na léčivém účinku elektrických nábojů, které se tvoří u některých lidí na rukou. Jde v podstatě o onu živočišnou elektřinu, (kterou se domníval že objevil) Mesmerův současník, L. Galvani. Ta je založena v podstatě na stejných biofyzikálních jevech jako vznik elektrických nábojů u některých ryb, tj. na membránových buněčných potenciálech daných rozdělením sodíkových a draselných iontů. Je proto také falešná jakási rehabilitace F.A. Mesmera, kterou v jednom článku v roce 1983 přinesl časopis Vesmír, kde se přirovnává ke skutečně změřenému magnetickému poli lidského srdce. Toto pole je totiž asi tisíckrát slabší než zemské magnetické pole a nemůže být tedy zdrojem nějakých účinků, protože pouhý pohyb v magnetickém poli Země, vyvolává ve vodivých tkáních neskonale vyšší proudy, a jak víme, tělocvik, sportování, atd. prospívá našemu zdraví zcela jinak. 

My se budeme v naší přednášce věnovat hlavně magnetickým polím, ovšem je třeba zdůraznit, že použití magnetického pole se neustále prolíná s použitím pole elektromagnetického, tedy magnetického pole, vyvolaného elektrickým proudem, ale také elektromagnetickými vlnami a případně i elektrostatickými náboji. V minulém století totiž byly k dispozici jen slabé magnety, protože nebyly známy ocele, které by bylo možno magnetovat na větší magnetickou indukci. Proto se používalo elektromagnetů. Podle článku O. Grunera v Čas.lék.českých, č.13/1987 byl podán již r.1869 k patentování přístroj, v němž pacient byl uprostřed velké cívky doslova od paty až po krk. Patent podal jakýsi E. Smith. Výsledky aplikací však nejsou známy. V minulém století byly také podány první dva patenty na magnetické ovlivnění vody a to r. 1873 v USA a r. 1890 v Německu. Ani zde není známo, k čemu tato voda sloužila a není vyloučeno, že šlo jen o předpokládaný účinek a autoři si chtějí zajistit jakousi prioritu a snad posmrtnou slávu, o čemž svědčí, že jeden z patentů uvádí asi 11 způsobů umístění magnetů, aniž by stanovil nejlepší způsob. 

Podstata magnetismu

Zatímco u elektřiny dnes jakž takž podstatu známe a víme, že elektrické pole je charakterizováno polarizovanými nebo kladně či záporně nabitými částečkami, až k molekulární úrovni a dokonce je známo, že lze polarizovat i vakuum, které se takto jeví nikoliv jako prostor, kde nic není, ale naopak kde něco je. Nebudu to zde ovšem rozvádět, protože bychom se nakonec dostali k Dirakově teorii záporné energie a antičástic. O magnetickém poli vsak nevíme takřka nic a řekne-li nám někdo, že třeba ze severního pólu vycházejí siločáry, můžete se ho zeptat, proč nevycházejí z jižního a co to vlastně ty siločáry jsou. Můžeme připravit třeba kruhový pružný magnet, jehož póly jsou blízko sebe a stisknutím je lze spojit. V tom okamžiku se kruh stane nemagnetickým, ale rozpojením se póly objeví znovu. Já osobně nemám rád dlouhé úvahy o problémech, které nemají zatím či snad nikdy řešení, jako je otázka vzniku života nebo konečnosti vesmíru, nám na takovou úvahu stačí magnet. Je známo, že magnetizovat lze dobře jen čtyři kovy a to železo, nikl, kobalt a gadolinium. Zjistilo se, že paramagnetismus a tedy i magnetismus je spojen s přítomností nepárovaných elektronů, Faraday již v minulém století rozlišil látky na paramagnetické, které se do magnetického pole vtahují a na diamagnetické, které jsou z tohoto pole vypuzovány.

Tato schopnost je u většiny látek velmi malá, ale přesto měřitelná, teoretický problém vsak násobí až po dnešek experimentální praxe. Známe totiž slitiny, které jsou magnetické, aniž by obsahovaly magnetickou složku např. slitiny mědi, hliníku a manganu nebo chrómu a platiny. V současné době mají teoretičtí fyzikové bolavou hlavu z toho, jak vysvětlit vysokoteplotní supravodivost látek, které jsou dokonce založeny na oxidech a keramice. Jak zřejmě víte, supravodivost je nekonečná elektrická vodivost některých kovů za hlubokých teplot, kdy třeba bylo možno indukcí v olověném prstenci vytvořit velmi silné magnetické a trvalé pole. Od počátku našeho století také byly vytvořeny permanentní magnety, jejichž síla mnohonásobně převyšuje magnety zhotovené kdysi z wolframové oceli, o uhlíkové oceli minulého století ani nemluvě. Jsou dnes běžné magnety feritové, v podstatě je to sloučenina kysličníku železitého a barnatého, což jsou laciné suroviny. Tyto magnety dnes nahrazují dřívější magnety typu Alnice, které sice jsou kvalitnější, ale jak název naznačuje, obsahují kromě hliníku i cenný nikl a kobalt. Nejsilnějšími dnes známými magnety jsou magnety ze slitiny mědi, kobaltu a některé vzácné zeminy, třeba ceru nebo neodymu. Závěrem této zmínky uvádím, že magnetické pole se hodnotí podle dvou kriterií a to intenzitou H, kde jednotkou je ampér na metr a magnetickou indukcí B, kde jednotkou je Tesla, dříve gauss. Tesla je hodnota poměrně vysoká a odpovídá 10.000 Gaussům - pro porovnání, zemské magnetické pole má kolem 0,5 Gaussů. Srozumitelněji řečeno, magnetická indukce je mírou silových účinků a měrou elektrického pole, indukovaného jeho změnou. Intenzita magnetického pole H je pak mírou toho, jak velký proud byl k jeho vzniku potřebný. Tato vysvětlení jsem vybral z odborného článku jednoho symposia a mohu říci, že zejména pojem intenzity pole H mne neuspokojuje, protože jak je známo z transformátorů, pole téže intenzity lze získat vyšším napětím a malým proudem, ale i vysokým proudem a nízkým napětím, čili hraje zde roli součin E x I. Jako zajímavost uvádím, že když potřebujete velmi silné magnetické pole, můžete je snadno získat tak, že svedete siločáry z větší plochy pólovým nástavcem na malou plochu, případně tupý hrot. Tento princip je použit v tzv. magnetických zámcích a kuriositou je, že jeden výzkumný ustav v Praze před časem vyvinul způsob magnetizace, kde se stejného účinku dosáhne bez pólových nástavců. Magnety toho druhu byly prodávány organizacím za vysokou cenu a opět tedy zapracovalo známé pravidlo - ať je to všelijaké, hlavně že je to naše, nebo proč to dělat jednoduše, když to jde dělat složitě. Tím bych ukončil snad méně zajímavou, populárně řečeno teorii a budu pokračovat jinak, totiž o magnetismu v přírodě.

Magnetismus v přírodě

Že kus magnetovce osekaný do tyčinky se staví do směru zemského poledníku, zjistil již známý Platón a potvrdil je ve 13.století Peregrinus. Asi z téže doby pochází vynález kompasu, který nesporně použil Kolumbus při plavbě do Ameriky koncem 15. století a který také objevil odchylku od zeměpisného severu, tzv. deklinaci. Hartmann pak r. 1544 objevil magnetickou inklinaci, jako vertikální sklon magnetky závisející na zeměpisné šířce. Vědělo se, že je to zvláštní vlastnost Země, ale čím je způsobena nevíme dobře ani dnes. Jde snad o otáčení Země nebo za spolupůsobení středu Země, v němž předpokládáme žhavé kovové jádro ze železa a niklu? A mohli bychom klást další otázky, například pokud tomu tak je, jak může být jádro magnetické, když Curium bod pro železo je 768°C a pro nikl 360°C, to je totiž teplota, kdy mizí magnetické vlastnosti. Není také bez zajímavosti, že zemské magnetické póly změnily za existence pevné zemské kůry mnohokrát svoji polohu. A jestliže elektřinu známe kladnou a zápornou a každá může existovat samostatně, neboť jde vlastně o nadbytek nebo nedostatek elektronů, není tomu tak u magnetismu, kde tyto dva póly jsou vázány na sebe a zatím hledání tzv. monopolů nevedlo k výsledku. 

Celé devatenácté století bylo věnováno výzkumu magnetismu a to i zemského, ale jeho vliv na život na Zemi byl chápán až od počátku století našeho. V říjnu 1915 přednesl Alexander Leonidovič Čiževský, kterému tehdy bylo 18 let (zemřel r.1964) přednášku v moskevském archeologickém ústavu o periodickém vlivu Slunce na zemskou biosféru. Svoje pozorování opřel o údaje až 2.000 let zpět. Později zjistil, že některé bakterie synchronizují svojí aktivitu s činností Slunce a také, že se mění potenciály lidské kůže. Nalezl velké závislosti mezi výskytem nemocí a sluneční činností. Tak dětská obrna v Rize měla maxima v letech 1929, 1938 a 1947, hnisavý zánět rohovky se rozšířil v maximu slunečních skvrn v roce 1957-8, podobné shody vykázaly epidemie tyfu v letech 1884, 1895, 1906 a 1917, dále to byla infekční žloutenka v roce 1954 atd. Bylo také od padesátých let pozorováno zvýšení dopravních nehod, sebevražd, zločinců apod., např. to potvrdili v roce 1958 v Japonsku. Čiževský také objevil, že i 27 denní rotace Slunce má periodický vliv na nervovou dráždivost. Od šedesátých let se nahromadilo již mnoho podobných pozorování a měření. Víme, že dnes i v naší Zelené vlně (službě motoristům), se pravidelně hlásí sluneční aktivita. Proč však mluvím o sluneční činnosti, případně o slunečních skvrnách? Ty totiž vyvolávají na Zemi magnetické bouře, projevující se neklidem magnetických střelek kompasů a pochopitelně registrovaných i citlivými magnetometry. To má vliv i na intenzitu a rozsah polárních září a ovlivňuje se i kvalita vody. Sluneční aktivita působí tedy na nás většinou nepřímo, protože částice, které Slunce vysílá k Zemi, jsou zemským magnetickým polem odkloněny, a to je další důležitá vlastnost zemského pole, tedy že nás chrání od elektricky nabitých částic. Zemské magnetické pole je ovsem deformováno i zemskými magnetickými anomáliemi, což jsou buď ložiska železných rud (Kurská nebo Brazilská anomálie), nebo magnetických hornin, především čediče čili bazaltu. Z něho je i náš Říp a většina kopců Českého středohoří. Bohužel nebyl dosud proveden průzkum závislosti úrodnosti na místním magnetickém poli. Je to ztíženo i tím, že čedič nebo láva po zvětrání dávají velmi úrodnou půdu, což stírá možný vliv magnetického pole. 

V této souvislosti bych krátce upozornil na tzv. geoanomální zóny. Jsou to podpěrní a podpovrchová pásma nad nimiž se projevují příznivé, ale většinou nepříznivé biologické vlivy, ale i některé fyzikální vlivy. 

Na těchto zónách převládají plevelné rostliny, zatímco okrasné a užitkové rostliny jsou zakrnělé, deformované nebo dávají nízkou úrodu. Také domácí zvířata trpí, slepice málo nesou, krávy dávají málo mléka, dobytek přibírá málo na váze a konečně i člověk, který dlouho spí, pracuje nebo pobývá nad takovými místy, trpí chronickými onemocněními, nemoci jater, ledvin a nádorovými onemocněními. V přírodě můžeme tato místa někdy poznat podle nádoru na kmenech listnatých stromů, zejména bříz, buků a sliv a dále podle toho, že na podzim listí o několik dnů dříve žloutne. My nevíme přesně, jaký mechanismus se zde uplatňuje, je ale jisté, že na těchto zónách je nějak deformované elektrické a magnetické zemské pole, a zóna je způsobena stykem dvou materiálů značně rozdílné permitivity (dříve diel. konstanty), tedy stykem např. vody a štěrku, magnetickou horninou apod. Je vám jistě známo, že na tyto zóny reagují proutkaři, ale méně je známo, že takovou zónu můžete vyhledat pomocí tranzistorového přijímače na rozsahu velmi krátkých vln. Příjem vysílače se nad takovou zónou zeslabí až zcela utlumí. I když nebezpečné jsou většinou jen zóny v místech, kde se stýkají nebo kříží, nedá to jistě velkou práci projít si zahradu s přijímačem a na nalezených místech nic nesázet, případně si doma posunout postel nebo pracovní stůl. Pro zajímavost uvádím, že tyto zóny aktivují hmyz a vyhledávají je kočky, zatímco psi se jim vyhýbají. Vliv přírody na zdraví člověka je ovšem komplexní, neboť zmíněné vlivy se překrývají s vlivy změn tlaku vzduchu, teploty a elektrického stavu ovzduší. 

Musíme si uvědomit, že povrch Země s horní částí atmosféry tvoří obrovský kulový kondenzátor, v jehož dielektriku, kde se odehrávají bouřky a různé změny, žijeme.

Nyní se věnujeme záměrnému vlivu magnetického pole na člověka a rostliny, tedy magnetoterapií. Přikládání magnetů na bolavá místa, jak jsem řekl již v úvodu, je starého data, ale v 19. století upadlo v zapomnění a tak i začátkem našeho století až do padesátých let. Pravděpodobně tomu bylo též zásluhou nových léků a v případě využití pro vliv na rostliny pak využitím umělých hnojiv, která byla navržena J. Liebigem již v polovině 19. století. Přesto porůznu najdeme zprávy. Např. Dr. Hachenburg z Brém vyléčil bolesti ruky po zhojené zlomenině, když ženě přikládal magnety na obě strany ruky na 20 minut denně po dobu několika týdnů. V tomto případě by ovšem bylo účinnější magnety nosit trvale nakolik dní, protože na ruce je lze snadno fixovat. Dr. Hachenburg zjistil, že magnetické pole léčí záněty, arthritis, zánět šlach, spáleniny a zúžené cévy. V Německu již v roce 1937 Dr.Bernard a Dull prokázali souvislost úmrtí s 27 denními změnami zemského magnetického pole, které jsou způsobeny otáčením Slunce. Jsou známy i pokusy s myšmi, termity, šneky atd. 

Bylo např. zjištěno, že myši, které žily delší dobu v umělém magnetickém poli měly jen 30% úmrtnost po ozáření paprsky X, proti myším "nemagnetovaným“. Také implatované rakovinové nádory se většinou dobře hojily. V roce 1961 bylo první magnetobiologické symposium na universitě v Evanstonu ve státě Illinois, USA, kde byla přednesena řada referátů, později vydaných knižně. Příznivý vliv magnetického pole byl všeobecný, ale byly zjištěny i mutace u pokusných mušel drosofila. Od té doby bylo konáno takových symposií po celém světě celá řada i u nás. Je zajímavé, že vliv na rostliny byl badateli zcela opomíjen. V padesátých letech objevil profesor Audus a dále Krylov tzv. magnetotropismus, tj. kořeny některých rostlin se natáčejí ve směru siločar magnetického pole, ale s magnetickou aktivací zrní, za účelem zvýšení, úrody začali až v šedesátých letech Kanaďané. U nás tato aktivace byla též zkoušena a je předmětem, tedy zařízení nejméně dvou patentů. Bohužel, jak už to zejména u nás bývá, realizace, přestože probíhá již několik let, je značně obtížná, jednak pro technické potíže, jednak že výsledky lze znát ve velkém jen jednou za rok. Průměrné zvýšení výnosu je např. u ječmene kolem 7%. Zdá se to být málo, ale ve velkém měřítku je to dobrý přínos. Kromě toho pokusy ve velkém na poli vždy dávají podstatně nižší výsledky, než v laboratoři a v poloprovozu. Je to způsobeno atmosférickými vlivy, které většinou aktivují i kontrolní sérií, tím zvedají její hodnotu, takže rozdíl od vlastního ovlivňovaného pokusu není výrazný.

Počátkem sedmdesátých let uveřejnil profesor Kopeček z Brna výsledky, velkoplošného pokusu s ovlivněním jahod magnetickým polem. U kontrolního pole získal z l ha 100 q jahod, u pole ovlivněného magnety v zemi 244,63 q jahod. Jeho práce byla kritizována jistou osobou z jednoho pražského výzkumného ústavu. Kromě toho, že byly snášeny všechny nemožné důvody pro zvýšení a neseriózní přístup bylo charakteristické, že dotyčná osoba, jak sama v úvodu své přednášky v r.1984 přiznala, nikdy takové pokusy nedělala a kromě toho si spletla přímý vliv magnetického pole a tzv. magnetizované vody, kterýžto termín sama vymyslila a přitom o tom všem napovídala 8,5 stránky formátu A4. To je charakteristické pro mnohé naše kritiky - sami se nemohou pochlubit něčím výrazným, tak alespoň musí kritizovat, aby se nějak realizovali. 

Já jsem se několikrát snažil publikovat v Chemických listech referát o aktivované vodě, o které bude za chvíli řeč, ale kromě krátkého příspěvku v r. 1981 mi byly všechny omítnuty. Pozoruhodné byly důvody lektorů: jeden si spletl hmotnost 10ti ředkviček a považoval ji za hmotnost patřící jedné ředkvičce, druhý tvrdil pravý opak toho, co je o určité sloučenině psáno v knihách, další, že prý chci poučovat - to jsem upozornil na nevhodnost přechovávání semen v polyethylenových sáčcích, a nedávno zase jeden lektor, který se považoval za vědce, používal termín magnetická voda, což jak uvidíme dále je nesmysl. 

Slíbil jsem ovšem mluvit o magnetoterapii, ale jak praví klasik, že vše souvisí se vším a další ho doplňuje - že pokud by nikoliv tak, tak se o to postaráme - já jsem začal dělat pokusy s rostlinami v červnu 1974. Původním záměrem bylo prokázat, zda existuje nějaký vztah mezi tzv. životním magnetismem Mesmerovým a mezi magnetismem fyzikálním - na psychotronické schůzce vedené PhDr. Rejdákem, kde byl také prof. Kahuda, jsem navrhl 28.5.1974 (pamatuju si to, že jsem měl narozeniny), abychom každý si koupili semena, zaseli do půdy a ovlivňovali magnetem a rukou. Nikoho to nezajímalo a já jsem byl také jediný, který tento pokus několikrát provedl a od té doby vlastně až donedávna to dělám stále, kromě zimních měsíců.

Pokusy dopadly vynikajícně - vliv magnetického pole byl největší, vliv ruky o něco menší, ale naprosto jednoznačný vůči slepému pokusu. První pokusná semena byl svlačec a lobelka. Jako další jsem použil se stejným výsledkem hrách a navíc ještě ovlivňoval elektrostatickým polem. PhDr. Rejdák, který měl loni v listopadu přednášku o tzv. psychické energií v Bratislavě mne vsak vůbec necitoval. I to je příznačné pro podobný výzkum u nás, možná i jinde. K vlastnímu léčení magnety a to vlastní osoby, neboť žiji sám a nikoho vhodnějšího nemám po ruce, jsem se dostal teprve asi před 8mi roky, kdy jsem upadl na náledí a narazil si předloktí. Bolelo to už asi 2 měsíce a bolest přestala jen dočasně po požití analgetika. Rozhodl jsem se a přilepil na místo tři ploché magnety leukoplastí. Asi za 4 dny bolest přestala. Že nejde o náhodu je zřejmé z toho, že před tím to bolelo asi ty dva měsíce a nelze si myslet, že by náhodě způsobila zmizení bolesti za 3 - 4 dny. Od té doby jsem příležitostně učinil další podobné zkušenosti a také někteří moji známí. Například zanícená dáseň po vytržení zubu se asi za dvě hodiny zklidnila. Další zkušenosti jsem udělal s bolestmi v ramenou, s krční páteří, bolestí v zádech, při zánětu kloubů v kyčlích. Potíže dělá ošetření kloubů, protože na zaoblení a při pohybu se dají magnety těžko fixovat, kromě magnetické pole neproniká příliš do hloubky. Samozřejmě, že dobré zkušeností jsem neměl jenom já a nakolik dalších lidí.

Magnetoterapie je dnes ve světě dost rozšířená v USA, v SSSR, v NSR a jinde. Před několika roky vystavovala v Praze své přístroje západoněmecká firma ELEC (Wiesbaden). Přístroj sám není velký, má rozměry jako menší televizor a je vybaven vzduchovými cívkami, které se nasazují na končetiny nebo kolem hlavy a ramenou, plochá cívka slouží pak k působení na páteř, případně na kolena. Z prospektu firmy se můžeme dočíst, že velmi dobrých výsledků bylo dosaženo u více jak 65% poruch svalstva, křečí, akutních a chronických revmatických onemocnění, traumatických zranění, špatně se hojících ran, zlomenin, nemocí páteře, také u Bechěrevovy nemoci, ischiasu, zatímco úspěch u ostatních nemocí (32 sledovaných) se pohyboval v mezích 50 – 65%. Slabé nebo žádné účinky byly zaznamenány asi v 18% špatně se hojících ran, asi v 21% svalové atrofie a asi ve 20% sexuální nedostatečnosti, v 18% špatného metabolismu aj. 

Záporné účinky byly pozorovány zcela výjimečně, nejvíce u chronické polyarthritidy (6%) u poruch metabolismu (5%) a nefrosklerosy (4%). U nás začal aplikovat magnetoterapii Dr.Jeřábek, ale bohužel ministerstvo zdravotnictví tuto metodu u nás nepovolilo s tím, že máme dostatek jiných lepších (?) metod. Případem se zabýval redaktor Mladé Fronty Bartl v čísle ze 4.11.1986. Již dříve se u nás objevily japonské a pak i naše magnetické náramky. Časopis ČSAV Vesmír ihned přispěchal s kritikou, že to není vyzkoušené a jak prý mohou být magnety z hliníku! Já jsem si osobně účinek magnetických náramků vyzkoušel -snižují iritabilitu, takže je vřele doporučuji až půjdete cokoliv vyjednávat na úřady. Ostatní účinky jsem ověřit nemohl, protože bolesti hlavy nemám, ani jsem nemohl ověřit, zda mi klesl krevní tlak a cholesterol v krvi, ani jsem necítil nějaké mravenčení, což prý pociťují některé ženy. Nějaké předávkování nehrozí, kdo prostě pociťuje mravenčení, náramek prostě sundá. Ale i ti, kteří náramek snášejí, mají asi po týdnu udělat několikadenní přestávku. Pro ty, kteří chodí do odborných knihoven, případně pro lékaře, doporučuji referát Dr.O.Grunera v Čas.lék.čes. č. 13. z minulého roku. Podle referátu bylo v Evropě r. 1934 už 45 výrobců magnetoterapeutických přístrojů, jen my zůstáváme pozadu. Je totiž známo, že u nás musí s něčím novým přijít slovutný akademik nebo jiný zasloužilý pracovník, aby měl naději na úspěch a nikoliv nějaký mladý či odstrkovaný doktůrek či inženýrek nebo dokonce vyslovený laik. 

V referátu je diskutována biochemická podstata působení i vliv intenzity pole. Je upozorněno, že magnetické pole indukce 30 mT nesmí zasáhnout endokrinní žlázy, nervový mozkový systém a pohlavní orgány. Mám pocit, že jde o zbytečnou opatrnost, neboť feritový magnet, či elektromagnet má průměrně indukci na pólu 0,02 T, ale tato hodnota se vzdálenosti prudce klesá asi se třetí mocninou. Jde tedy spíše o varování při použití velkých cívek, nebo impulzního magnetického pole, což se značně vymyká laickému využití. Mohu doporučit, abychom domácí lékárničku vybavili několika plochými magnety. Prodávají se v podobě čtverečků asi 1,5 x 1,5 cm, obdélníčků asi 1,8 x 3 cm a v podobí koleček jsou součástí různých příchytek; kotouče které jsou poměrně vysoké, nejsou vhodné, protože je lze těžko přilepit, nejvýše jen přes noc. Pro tahy magnetem jsou výhodné toroidní magnety, dříve používané v televizi. Magnety jsou i v Praze těžko k dostání, bývají na Perštýně v Modeláři, někdy v obch. domě Kotva. Vyrábí je Pramet Šumperk, ale dodává jen soc. organizacím. Neseženeme-li magnet, můžeme si vyrobit malý magnetizační přístroj ze zvonkového transformátoru, křemíkové diody a elektromagnetu. Nevýhodou je, že elektromagnet nemůžeme nosit, takže musíme si dávat 2-3 dávky po 5-10 minutách denně jako na středisku za týden. Nejlépe působí jižní pól a nejlépe se hojí povrchová a podpovrchová onemocnění. Zdůrazňuji, že vážnější a trvalejší případy přenecháváme lékaři, nicméně magnet přiložený přes obvaz urychlí hojení spálenin, zánětů, alergie, revmatismu atd. Magnetoterapie se osvědčila také proti bércovým vředům.

Nyní nás může zajímat, jak a proč vlastně magnetické pole působí na biologické systémy. Existuje mnoho dílčích poznatků, ale dosud se je nepodařilo skloubit v logický celek. Je to jednak proto, že autoři používají magnetická pole různé intenzity a po různou dobu, ale i jiného charakteru. Zásadně lze říci, že střídavá magnetická pole jsou buď bez účinku nebo mají mírný masážní účinek na svaly, případně při vyšší teplotě působí vnitřní oteplení. To však indikuje vztah k tzv. léčitelům, kteří rovněž dovedou někdy způsobit oteplení pokožky a někteří tvrdí, že vyléčili rakovinu. Toto na první pohled absurdní tvrzení bude nám přijatelnější, když budeme vědět, že přehřátí navrhl již před mnoha roky k léčení rakoviny spoluvynálezce elektronového mikroskopu, Manfred Ardenne. Rakovinové buňky jsou na teplotu choulostivější než buňky zdravé a asi při 43°C se ničí. Kromě toho existuje v tomto směru již řada prací, dokonce i u nás (ČLČ č.30,929,1979). Jinak léčebný účinek má především pole stejnosměrné a nehomogenní, ale i zde musíme rozeznávat pole stacionární a pohyblivé. Stacionární pole má teoreticky jen nepatrné účinky, ale protože když nosíme magnetický náramek nebo si magnety připevníme na kůži, krev se ve tkáních pohybuje, účinek zde nastává, protože je lhostejné, zda magnetické pole stojí a pohybuje se objekt, či naopak. Aby se docílilo většího účinku a průniku, např. kloubů, používá se dnes většinou pulzního stejnosměrného pole a přístroje mají možnost použít i pole střídavého nebo jinak tvarovaného. S fyzikálního hlediska magnetické pole indukuje v tkáních elektromotorickou sílu, napětí a to je společný faktor např. k ovlivnění růstu rostlin, které lze stimulovat v růstu jako pohyby magnetického pole, tak elektrizovanou umělou hmotou. Zdá se, že příznivější účinky jižního pólu jsou způsobeny indukcí záporného náboje. Magnetické pole však ovlivňuje i spin jader vodíku, zejména ve vodě a působí i jinak na vodu a kapaliny. Uvidíme dále, že magneticky nebo elektricky ovlivněná voda má rovněž biologické účinky, protože však voda je neoddělitelnou součástí živé hmoty, můžeme sice předpokládat, že magnetické a elektrické pole působí i přímo na molekuly, ale nemůžeme to dokázat přímo, jedině po izolaci, když už nelze o živé hmotě mluvit. V organismu jsou ovlivňovány enzymatické a hormonální pochody, o čemž zde nebudu mluvit pro nedostatek zpracovaného materiálu a odkazuji opět na články Dr.Grunera v ČLČ.

Působení magnetického pole 

Působení magnetického pole na vodu je ve středu zájmu od padesátých let, kdy belgický inženýr T.S. Vernairen uvedl do praxe přístroje pro tzv. magneticky upravenou vodu, nikoliv však k účelům biologickým, ale pro zabránění tvorby kotelního kamene. Zmínil jsem se již o dvou patentech, z minulého století. U nás belgické patenty nahradily v 60. létech v ČKD Dukla patenty Ing. Boleslava z Gottwaldova. Účinek magnetického pole na vodu a vliv na potlačení tvorby inkrustací byl před časem napadán a dokonce v Maďarsku byly patenty Vermairenovy odvolány. Nebudeme se zde zabývat podrobnostmi, ale všimneme si biologických účinků magneticky aktivované vody, kdysi zcela nesprávně nazývané magnetická voda nebo magnetizovaná. 

U nás vyšla koncem roku 1984 v nesmírně špatném překladu kniha „Magnetizácia vodných systémov“ od V.I.Klassena v nakladatelství Alfa. Kniha obsahuje velké množství informací o charakteru a aplikaci MUV, většinou však pro anorganické systémy. Patrně první, kdo použil této vody pro stimulaci růstu rostlin, byl Dardymov v SSSR. U nás se touto problematikou zabýval ing. Ruml ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky v Praze-Řepích a to po několik let. Od roku 1974 jsem se tím zabýval i já a příznivé účinky mohu potvrdit a dokumentovat. Zabýval jsem se též mechanismem vzniku, vlastnostmi a hodnocením. Zjistil jsem, že ve vodě probíhají nejméně dva rozdílné jevy -stejnosměrné magnetické pole vyvolává u tekoucí vody tzv. magnetohydrodynamický jev, kde se tvoří stopy peroxidu vodíku, záporných iontů a volných radikálů, které mají biologické účinky, a vznikají vlivem elektrického pole např. při bouřce. Z toho důvodu je bouřkový déšť pro rostliny mnohem vydatnější než déšť obyčejný. Při magnetohydrodynamickém jevu musí být kapalina vodivá a musí zde převládat laminární proudění. To ovšem při určité rychlosti přejde v turbulenci a ve vodě se začnou trhat molekulární vazby - vodíkové můstky. Totéž se děje i vlivem střídavého pole. A nejen to, vazby mezi molekulami se roztrhají i ochlazením z bodu varu, nebo vlivem ultrazvuku a i odtátím z ledu. Rekombinace molekul k normálnímu stavu trvá asi 24 hodin. Tato voda s porušenými vodíkovými můstky se vhodně nazývá desintegrovaná. Nemá příznivé biologické účinky, je však podstatou MUV, která zamezuje tvorbě kotelního kamene a byla s úspěchem využita k odstranění ledvinových a močových kaménků, které se jejím vlivem drobí a vycházejí ven. Byl jsem si vědom rozdílných vlastností obou vod již v r. 1975 a vodu s biologickými účinky, vznikající magnetohydrodynamickým vlivem jsem pro odlišení nazval vodou polarizovanou. Tento termín je přijatelný i dnes. Klassen ve své knize, a bohužel ani mnozí jiní, tyto vody nerozlišují. Polarizovaná voda má však mírně změněné chemické, nikoliv fyzikální vlastnosti a působí na biologické systémy. Naproti tomu desintegrovaná voda chemické vlastnosti nemění, mění však poněkud vlastnosti fyzikální, např. IF spektrum, povrchové napětí, viskositu, odpařivost je zvýšená a má vliv na krystalizaci některých solí, které krystalují v jemnějších krystalech. Tuto vodu lze hodnotit také z vlivu na rychlost sedimentace suspenze kaolinu. Například voda odtátá z ledu způsobuje až dvakrát rychlejší sedimentaci. Tato voda také zvyšuje pevnost sádry a betonu. Nás zajímá působení na člověka - polarizovaná voda odstraňuje únavu a zvyšuje vitalitu, když se jí napijete před spaním, asi neusnete, může tedy nahradit kávu, nedoporučuji to však zkusit u návštěv. Při nadbytku této vody může dojít k průjmům. Hodí se na omývání ran, zánětů, vředů a spálenin, které se lépe hojí. Podle Klassenovy knihy lze jí snížit cholesterol v krvi a tím bránit arterioskleroze, doporučuje se k vyplachování dutiny ústní, kde má bránit tvorbě zubního kazu, snižuje se krevní tlak a má se také zvýšit účinek léčiv, obecně pak má tato voda desinfekční účinky. Proteče-li obyčejná městská voda vhodným přístrojem, odstraní se z ní téměř vešk