MAGNETICKY UPRAVENÁ A POLARIZOVANÁ VODA

Čtenáři ST byli již informování o působení magnetického pole na vodu a lidské tělo např. v č. 8/1972 na str. 309. Zasvěcených článků je však u nás i v cizině velmi málo; k povšechné informaci lze doporučit např. článek Klassenův nebo Petze a spolupracovníků. Shrňme však stručně o co jde. Asi od roku 1945 se začalo s tzv. magnetickou úpravou vody, podle belgického patentu T. Vermairena. Ten celkem náhodně někdy ve třicátých letech zjistil, že voda, která protekla magnetickým polem pozdržuje vylučování vápenatých usazenin a pokud se tvoří sraženina, lze jí poměrně dobře odstranit. Tvrdí se, že tato voda, resp. dodatečně působící magnetické pole dovede rozrušit i kotelní kámen již vytvořený a dokonce pití takové vody má odstraňovat močové a ledvinové kameny. Magneticky upravená voda byla často také nazývána zcela nesprávně vodou magnetickou. Voda však zůstává diamagnetickou a po její úpravě magnetickým polem nebylo možno dlouho prokázat jakoukoliv změnu jejích fyzikálních vlastností. Naměřené rozdíly spadaly do rámce pozorovacích chyb, změny byly nepatrné a často údaje jednotlivých autorů si odporovaly. Teprve v poslední době bylo možno u této vody prokázat např. změnu povrchového napětí, změnu hustoty, snížení kapilární elevace, změny v infračervené oblasti spektra aj. Dřívější nesrovnalosti lze vysvětlit rozdílnou metodikou a různým uspořádáním magnetů v příslušném přístroji. Toto uspořádání bylo navrhováno víceméně empiricky a bylo také předmětem řady patentů. Mnoho autorů svoje zařízení popsalo však nedostatečně a proto jejich výsledky nebyly vždy reprodukovatelné. Rozborem několika úspěšných prací a referátů lze zjistit, že jen taková voda účinněji zabraňovala srážení vápenatých solí, která v přístroji procházela magnetickým polem různého směru, což podle obr. 1 a bylo realizováno např. válcem uvnitř průtokové železné trubice, složeným z několika válcových magnetů spojených souhlasnými póly. 

Podobného účinku bylo podle obr. 1 b dosaženo bud použitím střídavého proudu v soustavě cívek, nebo proudu stejnosměrného a cívek zapojených paralelně tak, aby směry magnetického pole jednotlivých cívek byly proti sobě. Jestliže však směr magnetického pole vzhledem k protékajícímu proudu vody se nemění (obr. 2), je účinek zabránění srážení vápenatých solí velmi malý a také nelze prokázat změnu fyzikálních vlastností, např. změnu povrchového napětí nebo kapilární elevace. V roce 1973 však autor zjistil, že právě voda, aktivovaná tímto druhým způsobem, zvyšuje klíčivost semen až o 50 % a vzrůst i výnos rostlin o více než 200 %. Přibližně v téže době byly prováděny podobné pokusy v SSSR i jinde, avšak zvýšení výnosů a růstu rostlin je udáváno nižší, 14 %, ojediněle až 50 %. Tyto pokusy byly prováděny zřejmě s přístroji určenými pro zabránění srážení vápenatých solí, tedy » poněkud jinak uspořádaným magnetickým polem. Magnetické pole podle svého uspořádání a charakteru působí ve vodě zřejmě nejméně dva různé jevy. Autor, který soustavně používal zařízení podle obr. 2, zjistil ve vodě prošlé tímto přístrojkem stopy peroxidu vodíku (prokázané jodidem draselným nebo luminolem) a pravděpodobně i stopy volných radikálů. Jednoduchý pokus se silně zředěným roztokem peroxidu ukázal, že aktivní složkou pro stimulaci klíčeni a růst rostlin je právě peroxid. Pozoruhodné je, že vodu lze v tomto směru aktivovat nejen magnetickým, ale i elektrickým polem, slunečními a ultrafialovými paprsky, zvukem a ultrazvukem a podle zprávy z novin i laserem. Proto bouřkový déšť a horská voda z tajícího sněhu mají rovněž příznivé stimulační účinky na rostliny. Autor již v roce 1974 použil pro vodu aktivovanou podle obr. 2 termín polarizovaná voda a to proto, že jí bylo možno připravit i jinými (výše uvedenými) způsoby, než průtokem magnetickým polem a dále proto, že nepatrné množství nalezeného peroxidu (asi 10~4 procent) nemůže vysvětlit schopnost zábrany srážení kotelního kamene, která však právě u takto aktivované vody je nepatrná. Rozborem různých skutečností (pokusy, literatura), které zde nelze podrobně uvádět, je možno dnes odpovědně říci, že magneticky upravená voda a voda polarizovaná se kvalitativně od sebe liší ve vlastnostech podle tab. 1.

Protože při průtoku vody nelze nikdy vytvořit ideální podmínky aby nastal 100 % jen jeden jev, oba jevy se víceméně překrývají, přičemž podle podmínek jeden převládá. Je pravděpodobné, že se uplatňují i další jevy, např. změna asociačního stupně, dipolového momentu, permitivity aj.

Jaderná rezonance není nic jiného, než změna spinu atomových, zde vodíkových (snad i vápenatých?) jader absorpcí vnější vysokofrekvenční energií v magnetickém poli. Po skončení buzení se spiny vracejí ve zlomku vteřiny zpět do původního stavu za vyzáření původní, tj. vysokofrekvenční energie. To je tzv. transverzální relaxační doba T2 využitá v některých magnetometrech. Avšak pohlcená energie se částečně mění v jinou energii (např. kinetickou), která se uvolňuje v mnohem delším časovém intervalu trvajícím až dvě hodiny. To je tzv. longitudinální relaxační doba T±. Ukazuje se však, že paramagnetická rezonance a příbuzné jevy mají ve vodě a patrně i v jiných látkách nesmírně široké spektrum existence a vzniku. Např. u tzv. kinetobarického jevu (Zinser, Peschka) stačí zřejmě zemské magnetické pole. U Huggardova protonového magnetometru zase vystačíme s poměrně nízkými frekvencemi. Na možnost vzniku paramagnetické rezonance v magneticky upravené vodě poukázali první patrně Neprimerov, Achmerov a Bildjukevič. Otázka není zdaleka vyřešena a vyžádá si dalších výzkumů.

Mnohem zřetelněji se jeví podstata polarizované vody. Průtok vody a uspořádání magnetů totiž je zcela analogické uspořádání jakým se principiálně znázorňuje magnetohydrodynamický generátor (obr. 3). Ve směru šipky proudí žáruvzdornou trubicí horké a ionizované plyny. V magnetickém poli se odklánějí na jednu stranu záporné ionty (elektrony) a na druhou kladno ionty., Jejich náboj je sbírán elektrodami. V případě vody probíhá zřejmě podobný mechanismus, neboť voda je v malé míře ionizována na ionty H+ a OH':

H20 = H+ + OH' 

4 H+ + 02 + 4e = 2 H2O 

2 OH' = H202 + 2e

Pokusné i literární údaje shodně ukazují, že peroxid takto vzniká ve vodě jen tehdy, obsahuje-li voda pohlcený vzduch (kyslík). Je možné, že i kyslík je magnetickým polem aktivován, protože je silně paramagnetický. Mechanismus lze také přirovnat ke starému způsobu magnetování "potíráním" magnetem.

V našem případě se ovšem pohybuje voda nasycená vzduchem. Termín polarizovaná voda je tedy zřejmě zcela oprávněný. Užitečnost obou druhů aktivovaných vod je zřejmá - zabránění vzniku nežádoucích usazenin, nebo alespoň jejich omezení je národohospodářsky právě tak významné, jako zvýšení produkce v zemědělství. Dlouhé tápání v objasnění těchto jevů dokumentuje nutnost spolupráce několika vědních odvětví, zde např. elektroniky, chemie a biologie, neboť znalosti jednoho oboru na dnešní náročné problémy nestačí - i když jde o "pouhou vodu". Problém ovšem zdaleka není vyřešen, zejména v oblasti působení střídavých energetických polí na vodu i jiné látky a na živou hmotu, a bude vyžadovat dalšího výzkumu.

LITERATURA

[1] Klassen, V.I.: Rudy 15, 324 (1967). 
[2] Petz, R. et alt.: Čas. lékařů českých, 114, (1975). 
[3] Patrovský, V.: Zahrádkář č. 10/75, č. 1 a 3/76. 
[4] Patrovský, V.: Molecular Physics 31, 1051 (1976). 
[5] Huggard, L.: Proton Magnetometer, Practical Electronics 782 (1970 
[6] Kessel, A.R.: Akustische Kemresonanz, Akad. Verlag Berlin 1973.

	Obr. 1. Dva přístroje pro přípravu magneticky upravené vody  a) K - železná trubice, J-S - uspořádání polarity válcových magnetů,  b) C1 - C3 - cívky s možností sériového nebo paralelního spojení, T - trubice ze skla nebo plastické hmoty, H - železné jádro
	Obr. 2. Přístroj pro přípravu polarizované vody * T - trubice z plastické hmoty, J-S - uspořádání magnetických pólů
	Obr. 3. Schéma magnetohydrodynamického generátoru * T - žáruvzdorná trubice v níž proudí ionizovaný plyn, E1, E2 - elektrody, N, N' - pólové nástavce, M, M' - magnetické póly

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Sdělovací technika 6/1978