Monitorování lidského biopole

Různé abnormální jevy a úkazy spojené zdánlivě i skutečně s lidskou psychikou vedly odedávna k předpokladu existence duše, později jakési vitální síly až konečně k pojmu tzv. psychické energie, pro kterou bylo vymyšleno nejméně dvacet různých názvů (prána, hadí síla, vril, bioplasma, orgon aj.) a vymyšlená,  nikoliv však prokázána byla řada psychických částic jako psychony, psiony,   psitrony, biony, mentiony atd. Podstata těchto abnormálních či paranormálních jevů zřejmě souvisí s nepochopitelnou podstatou života a nemá smyslu o ní příliš přemýšlet. Má však širší smysl objektivně prokazovat složky energie, které lidské tělo a organismy zcela jasně produkují a které souhrnně označujeme jako biopole. Jednou takovou složkou je teplo. Jak je známo, teplota lidského těla je 37 st . C, resp. 36,5 st . C, pro milovníky sci-fi uvádím, že jsem v jedné sovětské sci-fi povídce našel, že tato teplota souvisí se 365 dny roku a tato hodnota je dána součtem 102 + 112 + 122, čímž kosmická inteligence, která nás zde vysadila chtěla pozdější inteligenty upozornit na svoji existenci. Kromě toho usadila Měsíc tak, že se jeho zdánlivý průměr kryje se zdánlivým průměrem Slunce. Je to sice fantazie, ale jak vidět podložená indiciemi, zatímco v para a  psycho vědách se to hemží fantaziemi bez indicií.

Ale k věci. Mnozí badatelé při hledání tzv. psychické energie nedovedli rozeznat, že jejich strojky a systémy jsou uváděny v pohyb mikroprouděními vzduchu nebo teplem vyzařovaným tělem. Zcela jednoduchý pokus se svíčkou nebo žehličkou by je byl snad vyvedl z omylu. Také byla zaměněna teplota a tepelný tok. Sklenička vody teplé 37° C v žádném případě nemůže simulovat tepelný tok -  to by bylo možné uskutečnit jen válcem obsahujícím asi 80 litrů vody této  teploty. Zjednodušeně lze říci, že teplota odpovídá elektrickému napětí a teplo elektrickému proudu. Ještě názornější je si  představit, že svíčka má teplotu 1000° C a určitý tepelný tok. Deset svíček má stále teplotu 1000° C, ale tepelný tok desetkrát větší. Jestliže nám tedy nikdo dokazoval, že na lehce pohyblivé soustavy teplo těla nepůsobí, byl to omyl. Já jsem s kolegou prokázal, že vnější teplo může způsobit pohyb otočné soustavy i pod sklem. Již jsem uvedl, že se snadno můžeme umělým tepelným zdrojem přesvědčit, zda pohyb soustavy není způsoben teplem. Byly však popsány i systémy chráněné vodou či ledem a přesto byl pozorován pohyb. Zde tedy patrně lze předpokládat jakýsi neznámý vliv,  např. biogravitace či páté interakce, ale pokusy by bylo třeba znovu opakovat.  Pokud vím, pokusy Mullerovy či Vendlerovy nebo Baraducovy nikdo neopakoval. Otáčení válce vlivem ruky popsané v jednom starším čísle Esotery bylo vysvětleno  opět teplem ruky. Právě tak různé dojmy, že fotografie ze vzdálenosti 1 - 2 cm na vás vyzařuje teplo je nesmysl, protože jde o teplo odražené od fotografie nebo taky od kovu apod. Něco jiného však je, když se teplo cítí na dálku, jak to předvádějí někteří léčitelé - zde se skutečně jedná o jakousi abnormální emisi. M. Reich, který vynalezl tzv. orgonový akumulátor, podlehl také omylu, když  tvrdil, že hromadění orgonové energie se projeví tím, že uvnitř akumulátoru stoupne teplota až o 0,2° C. To je způsobeno tím, že vnějšek je neustále   ochlazován mikroprouděním vzduchu. Poněkud  trapné je, že Einstein mu to nedovedl vysvětlit a dal ho asistentem vyhodit.  Co se týče Crookesova radiometru je jeho mechanismus dostatečně popsán v literatuře (l), a  právě tak monitorování tepla lidského těla radiometrem (2). 

Jsme-li již u té teploty, je zajímavé uvést, že při tzv. spiritistických sezeních a v přítomnosti medií, klesne teplota vzduchu o 3 - 6° C, to pak působí průvan. Podle Bensona Herberta je to zdánlivé porušení II. věty termodynamické - medium si bere energii k telekinezi apod. z okolí ochlazováním okolí. Zde je vidět, že řešení abnormálních jevů vyžaduje značné, byť encyklopedické znalosti,   intuici k odhalování souvislostí a přehled v literatuře - zkušeností ukazují,   že realita se zde prolíná s fikcí a omyly a rozeznat to může jen skutečně fundovaný odborník, nebo lépe skupina odborníků z různých oborů. 

Méně známo je, že lidské tělo generuje i elektrické náboje. Z historie jsou známy některé elektrické dívky, jako třeba Karolina Clare z roku 1877 nebo Jennie Moranová z r. 1895 nebo z nedávné doby Alla Vinogradová. Elektrické vlastnosti se projevují jiskrami, rozsvícením neonky, přitahováním kousků papírků apod. Nejčastěji se tyto vlastnosti objevují v době dospívání, ale také  u starších osob, vegetariánů. V novější době lze elektrické vlastnosti však přisoudit prádlu z umělých hmot. Vytváření elektrického náboje je také kromě tření, podstatou zastavování Crookesova radiometru a není to tedy žádná záporná mentionová energie. Elektrické vlastnosti těla byly objeveny na přelomu století.

Např. Heydweiler zjistil, že člověk bez šatů je schopen vybíjet nebo nabíjet elektroskop. Tarchanov, Veraguth, Feré, aj. zase zjistili, že emocionální i fysický stav člověka má vliv na elektrickou vodivost kůže a na vznik elektrických nábojů. Tak byl poznán tzv. psychogalvanický jev, který byl ve  třicátých letech využit pro detektory lži. Psychogalvanický jev lze sledovat i amatérsky vyrobeným zařízením (3,4). Změna elektrické vodivosti obráží emocionální a fyzické stavy a je dobrým indikátorem. Méně informací podává tzv.   encefalografie, tj. snímání mozkových proudů. Snad může být zajímavé, že při  zavření očí nastupuje rytmus alfa o frekvenci kolem 10 Hz, který je charakteristický pro relaxaci a meditaci. Za normálních okolností mozek produkuje beta rytmus o kmitočtu 16 Hz a více. Více informací viz literaturu (5). V sedmdesátých letech parapsychologové, ale i lékaři jásali nad tzv. Kirlianovou elektrografii a v tisku se objevovaly titulky jako „Fotografie duše“, „Lidská aura“, „Obrazy duše“ atd. Jak asi víte, jde o zachycení kořenového výboje z prstů na fotografický materiál, ovšem nejde zde o žádnou auru, ani vlastní záření lidského těla, ale jen o elektrický výboj dodaný z vhodného vysokonapěťového zdroje. Charakter výboje se málo mění a je závislý na  emocionálním stavu. Jde vlastně o změnu vodivosti kůže, kterou lze sledovat mnohem jednodušším zařízením (4). Kromě poměrně složitého zařízení a nutností  práce v temné komoře, má metoda nevýhodu i v tom, že neumožňuje kvantitativní hodnocení a rozezná jen několik stavů, které lze však zjistit vizuálně či dotazem, např. únavu, opilost, nemoc aj. V r. 1974 jsem začal pátrat po  podstatě léčitelství a  porovnával jsem vliv rukou a fyzikálního magnetu na rostliny. Skutečně se ukázalo, že jak magnetické pole, tak i ruce mají na rostliny příznivý vliv. Dále se ukázalo, že podobný vliv nají i elektrické náboje a zvuk. Pod pojmem pokusů J. Petteta (2. psychotronická konference v Monte Carlu, 1975) jsem začal ovlivňovat s úspěchem i pohledem. Ukázalo se, že ovlivnění pohledem, které jsem nazval PEER efekt (power eyea emittine radiation) je mnohem úspěšnější než ovlivnění rukou, které se děje na základě energomyotransféru (EMT) podle zkušenosti Dr. Bradny. Tak např. u Petteta byly ovlivňované fazole téměř šestkrát delší než u kontroly, v případě autorova   pokusu to bylo téměř osmkrát, zatímco rukou jen 4,7 krát. Vliv pohledu, tedy PEER efekt není tak docela novinkou, někdy ve čtyřicátých letech jej demonstroval Turlygin a dokonce stanovil vlnovou délku kmitů na 0,1 - 0,2 mm . Jde o jakýsi biologický laser. Jeho existence byla potvrzena i ovlivněním generátoru náhody, tzv. randomizeru (6) a to i přístrojem podobným z firmy Paratronic (7), který ukazuje přímo hodnotu tz. PSI. Randomizery jako elektronické generátory náhodných procesů ovlivnitelných psychikou člověka, vnesl do výzkumu v sedmdesátých letech Helmut Schmidt.

Já jsem podrobil principy randomizerů výzkumu a zjistil jsem řadu nových skutečností, především to, že je nutno ovlivňovat výstupní indikátorovou svítící diodu. Dále byla zjištěna remanence vlivu, při delším ovlivňování diody i  přepólování vlivu při změně nálady. Protože bylo zjištěno, že randomizer lze ovlivnit elektrickým nábojem (váleček z piezoelektrického zapalovače) lze usoudit, že EMT i PEER efekt jsou elektrického charakteru a generované  organismem. Žádné psychické částice se nepodařilo prokázat. U randomizeru bylo provedeno 100 pokusů v deseti sériích. V kontrolním testu by poměr zhášení a svícení LED měl být 50 : 50, ve skutečnosti je to 50 : 50 (+-3), což je vynikající. Pohledem lze tento poměr rozvážit až na 30 : 70, normálně to bývá 60 : 40. Poměr 55 : 45 se povazuje za nepodstatný.

Zatím dalším málo probádaným polem je telepatie a už vůbec nerozumíme jasnovidností. Za to léčitelství a proutkařství je nám dnes už srozumitelné, když známe, že svaly mohou generovat elektrické pulsy. Ty se šíří do okolí,  sval vyvolává stahy podobného svalu v okolí atd.

Závěrem bych chtěl uvést ještě dva podvody, prezentované tzv. vědou a dokonce   pod záštitou akademika Kapici. 21.10.1986 uvedla čs. televize v pořadu „Neuvěřitelné skutečnosti“ jak Ivan Dechtar levitoval mezi dlaněmi kuličku a na fotografii bylo ostentativně vidět, jak jí má uvázanou na bílé  šňůrce!

Což tam bylo dvěma snaživými vědátory přimalováno. Kdyby to bylo  pravda, tak by kulička nemohla tak nikdy držet a každý  by to poznal - z koho tedy vědátoři s Kapicou dělají hlupáky? Případ I. Dechtara je popsán ve sborníku z 5. psychotronické konference z roku 1983 na str. 250. 

Druhý podvod v témže pořadu byl prezentován 24.4.1987. Zde bylo řečeno, že Backterův jev byl pseudoobjev - bylo ukázáno, že na rostlinu neměli studenti vliv, jedině ten, který šel blíže, a proto to prý byl vliv tepla těla. Aby se vědátoři přesvědčili žárovkou nebo žehličkou, to ovšem neudělali. Podvod ve vědě jako hrom! Závěrem doporučuji jednu svoji práci pojednávající o omylech při výzkumu psychické energie, tzv. barevné vidění viz Ing. Žert.

Literatura:

1. Patrovský, V.: Rozhledy matem. fyz. č. 5, 213, 1978

2. Patrovský, V.: 5. konference o psychotronice, str. 81, Bratislava 1983

3. Patrovský, V.: Časopis lék. Českých, 116, 1095, 1977

4. Brnka, J. – Patrovský, V.: Amat. rádio č. 7, 271, 1978

5. Dési, I.: Tajemný mozek. Panorama, 1976

6. Patrovský, V.: Časopis lék. Českých, 115, 1280, 1976

7. Russell, A.: Practical Electronics č. 2, 152, 1975

8. Patrovský, V.: Rozhledy matem. fyz. č. 2, 58, 1987, časopis Medium, č. 2

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Kol. aut.: Kurs stavební biologie. Sborník přednášek. Uničov 1991