Mezi tajemnem a skutečností (4)
Indicie,
domněnky a fakta
a)
UFO a mimozemšťané
Vzhledem
k tomu, že nejbližší hvězdný systém Alfa Centauri je vzdálen 4,3 světelného
roku, je nepředstavitelné, že by mimozemšťané mohli v rozumném čase
takové vzdálenosti překonávat. Je známa Einsteinova rovnice pro zkracování
času při dosažení světelné a podsvětelné rychlosti, a tak za 50
"palubních" let by bylo možno se dostat do vzdálenosti 210 000 světelných
let, např. do Velkého Magellanova mračna, přičemž palubní čas by odpovídal
420 000 let pozemských. Jenže naše rakety stěží dosáhnou asi 14 km za vteřinu
a kromě toho, i kdybychom podsvětelné rychlosti dosáhli, raketa by jí
musela dosáhnout zhruba do poloviny cesty a pak by zase musela začít brzdit.
Podle Einsteina však zase se stoupající rychlostí roste hmotnost, až při
světelné rychlosti by byla nekonečná. To však odporuje rychlosti světla,
jehož částečky, jak jsme již řekli, jsou dodnes považovány nejen za vlnění,
ale i za hmotu. Je to tedy fyzikální paradox, o kterém fyzikove neradi slyší
a nic na tom nemění ani útěcha, že hmotnost může stoupat jen tam, kde je
gravitace. Ta se vzdáleností od Země klesá a gravitační vliv vesmíru je
nepatrný. Víme však, že UFO provádějí ostré obraty a vyvozují nesmírnou
rychlost, takže posádce zřejmě zrychlení a prudké zpomalení nevadí. UFO
je mnohého druhu a stopy, které po přistání zanechává v podobě
prohlubenin, otisků podvozků, otvorů apod. rozhodně nesvědčí o tom, že
jde o shluk ionizovaného plynu. Máme tedy na vybranou - buď mimozemská
civilizace nějak obelstila nám známé přírodní zákony, nebo pochází z
planet či měsíců naší soustavy, anebo nejde o mimozemšťany, ale o skryté
pozemšťany. Ovšem již víme, že na Měsíci a na našich planetách život
v našem pojetí není možný.
Civilizace
skrytá natrvalo pod zemí nebo v moři je nám také nepochopitelná. Pod vodou
v moři bylo pozorováno již mnoho tmavých objektů, zářivá otáčející
se kola (ďáblova nebo Poseidonova kola). Údajně bylo v moři pozorováno celé
"letiště" UFO, ale při dalším pozorování nikdo již neviděl
nic. Bylo pozorováno také vynoření UFO z moře nebo vynoření ohnivých
koulí. UFO se na obloze také podivně objevují a mizí, jako když se rozsvítí
nebo zhasne lampa, což by mohlo naznačovat materializaci a dematerializaci.
Zkrátka
uvážíme-li všechny tyto okolnosti, můžeme se domnívat, že UFO pocházejí
z paralelního nebo prolínajícího se vesmíru. V květnu 1966 na vrchu Vintén
u Niteroi poblíř Rio de Janeira záhadně zahynuli Manuel a Miguel, kteří
spojovali spiritismus s UFO a patrně zde mělo dojít k nějakému kontaktu. Měli
olověné masky a pro naše úvahy je důležité, že si lidé neuvědomují,
jak nesmírně blízko jsou ostatní světy. Otázku a problémy mimozemských
civilizací dosti podrobně rozebírá M. Grün v knize Mimozemské civilizace
(Horizont, 1987). Bohužel na několika místech má neseriózní a nevědecké
úvahy. Tak třeba na str. 15 cituje dr. Šolce, že Däniken je podvodník a na
str. 35 s ezastává marxistického dogmatu, že neexistují věci nepoznatelné,
ale jen nepoznané. V celé dlouhé historii se prý nenalezl případ, který
by popřel, že jevy v přírodě i ve vesmíru jsou poznatelné. Myslím, že
jsem uvedl několik důkazů, že je to marxistický blábol.
b)
Zjevení, vidění, strašidla
Od
dávných dob se v mýtech, pověstech i v kronikách objevují zmínky o zjeveních
ďáblů, andělů, duchů, svatých, ale i lidí z rodiny či z příbuzenstva
nebo z přátel v okamžiku smrti nebo nebezpečí. Protože v posledních případech
jde vesměs o známé osoby, máme za to, že jde o telepatickou informaci a četné
případy to potvrzují. Shrnul je ve svých knihách francouzský hvězdář C.
Flammarion. Ovšem objeví-li se někomu postava panny Marie, anděla, démona,
příšery, Bílé paní apod., nutno tomu věnovat pozornost. Především
takový jev budeme brát vážně, když jej vidělo více lidí, když jde o
osoby věrohodné a duševně zdravé a když okolnosti podobné představy
nenavozují. To znamená, že před událostí nebyl nikdo informován, že se
na tom místě něco děje, že se zde nestala vražda, že nejde o hřbitov, že
osoby nečetly nějaké strašidelné či fantastické povídky atd.
Případů vyhovujících těmto kritériím máme mnoho (viz V.P., Od magie k biotronice), např. Bílou paní, vidění skákajícího námořníka dvěma cestovateli na ostrově Praslin, zjevování panny Marie v Lourdách, ve Fatimě nebo Guadelopupe či Medžugorji. Je pozoruhodné, že ona mladá žena, považovaná za pannu Marii, se zjevila v mexickém Guadeloupe jako mexická dívka (prosinec 1531), u portugalské Fatimy (1917) zase jako světlá dívka zcela se lišící od církevních znázornění, a v Medžugorji (1981) jako chorvatská dívka. Däniken v knize Erscheinungen (Zjevení) píše, že mimozemská civilizace vzala na sebe podobu, která byla pro dané místo nejvhodnější. Nejlépe dokumentovaným zjevením je půlroční zjevování panny Marie u Fatimy.
Vyvstává
samozřejmě otázka, kde tato neznámá civilizace přebývá, čím se živí
apod. Právě na případě fatimského zjevení lze prokázat, že Hospodin není
všemohoucí, ani laskavý, ani vševědoucí. P. Marie totiž vybídla tři malé
děti, pasáčky ovcí, aby se modlily a přemáhaly utrpení a snažily se obrátit
hříšníky. Navíc pak dvě menší děti, Hyacinta a Francesco, zemřely v
roce 1920 a v roce 1919. Proč tato komedie, když je Bůh všemohoucí? Indický
mudrc Patandžali řekl, že k dosažení abnormálních vlastností vede několik
cest, mezi nimi přemáhání utrpení. Tím měly děti získat schopnost
obracet hříšníky. Jaký to paradox s úžasnou předpokládanou technikou
zjevování a bytí mimo Zemi! Je také podezřelé, že p. Marie jak ve Fatimě,
tak v Medžugorji řekla, že lidi potřebuje - proč?, k čemu? Aby z nich získávala
energii? Jaký může mít důvod uctívání, klanění se a obětování bohům,
když jsou všemocní? Či jsou všemocní jen na určité věci?
V
knize J. Fiebaga UFO - únosy je uvedeno několik případů z historie, kdy
zjevení měla velmi nepříjemnou hmatatelnou podobu. Tak koncem roku 1572 se
ztratil Hans Buchman a byl unesen do Milána, odkud
se neznámo jak vrátil za pár měsíců bez vlasů, opuchlý a nemocný.
Počátkem 18. století se zjevila bílá postava J. Smithovi a předala mu
knihu a poručila, aby založil nové náboženství - založil sektu Mormonů.
Novější případy však již spadají do sféry UFO. Zbývá otázka - odkud
jsou, kde sídlí? V paralelním světě? Nebo je to naše materiální fikce?
Virtuální realita? A další záhada. Zjevení, strašidla atd. procházejí
zdí, okny, lze je prostřílet zcela bez následků kulkami, ale přitom způsobují
hluk, pohyb předmětů, výjimečně i zápach a v jednom případě zjevení
vrhalo od lampy stín.
c)
Fata morgana, vidění, především v atmosféře
Jde
o podobné jevy, jako v předešlém bodě, ale většinou jsou vidět na
obloze, vůči pozorovatelům jsou pasivní, neagresivní a představují spíš
jakési divadlo.
Odedávna
vídávali lidé na straně půlnoční (severní) v noci podivné červené
sloupy a závoje, v nichž někdy spatřovali bojující vojsko, jindy kříže
a sloupy. Byla to polární záře, která někdy bývá patrna při zvýšené
sluneční činnosti i ve střední Evropě. Občas byla na obloze vidět i dvě
nebo tři Slunce. I tento jev byl spolehlivě vysvětlen, a to lomem světla na
ledových krystalcích. V pouštních krajinách se stkáme s dálkovým přenosem
obrazů krajin, především oáz a osad - jev se nazývá fata morgana podle
Morgany, dcery krále Arthura, která dovedla stavět vzdušné zámky. Jenže
známe i případy nevysvětlitelné. Za vlády Pipina Krátkého (714-768) se
ve Francii objevovaly na obloze přízraky hor, jezer, paláců i lidí. Na horách
se sice dodnes výjimečně můžeme setkat s fyzikálními přízraky, ale dálkový
přenos obrazů atmosférou z mírného pásma Evropy není znám. Můžeme říci,
že uvedený případ je velmi starý, leč pan Fiebag nám popisuje případ z
první světové války. Skot A. McBean napsal krátce před útokem Němců u
Arrasu v roce 1917 domů, že se zde v noci děje něco divného. Každou noc táhnou
po obloze bataliony staromódně oblečených vojáků, kteří mají luky a
pouzdra plná šípů. Viděli to i ostatní vojáci. Jakékoliv vysvětlení,
jako polární záře nebo dokonce filmová projekce, nutno pokládat za
nesmysl. I dnes by to byl technický problém a vše, co bylo dokázáno, byly záblesky
laserů.
Neméně
záhadné bylo objevování se podivných vzducholodí nad USA od podzimu 1896
do jara 1897. V té době se konaly v Evropě se vzducholoděmi teprve pokusy.
Americké vzducholodě vypadaly někdy důkladně, jindy měly tvar, který by
sotva mohl létat, nebo byly poháněny parním strojem, jak se přesvědčil
jeden rolník, který takovou loď zastihl na svém poli. Vzducholodě byly
vybaveny silnými světly. Mnohokrát byla spatřena i jakási vzducholoď poháněná
máváním křídly, což je snad ještě větší nemožnost, než použití těžkého
parního stroje. Jakékoliv rozumné vysvětlení tehdy i dnes selhává, i když
tyto objekty byly zcela reálné a s některými posádkami byl dokonce navázán
kontakt. Od poloviny 20. století
se uvažuje, že podobné jevy pocházejí z budoucnosti nebo jsou
materializovanou kolektivní představou mnoha lidí.
Podobný
jev nastal po druhé světové válce v roce 1946, kdy se nad Skandinávií
objevovaly fantomové rakety. Tehdy se ustálil názor, že jde o ničení válečné
munice, ale jev nebyl nikdy dobře vysvětlen.
Zbývá
ještě připomenout, že existuje tzv. živý sen - deja vu. Ten se projeví
tak, že když se citlivá osoba dostane na určité místo, ocitne se najednou
v jiné době, ale vidí jev vázaný k určitému místu. Například když dvě
starší učitelky, paní Merleyová a Jourdanová navštívily v r. 1901
Versailles a ocitly se náhle v roce 1789. Viděly zde procházet dvořany v
tehdejších oděvech, kočáry tažené koňmi atd. Je otázka, zda došlo k časovému
posunu (viz dále), nebo zde zapůsobila jakási psychická remanence a velká
imaginace učitelek. Autor (V.P.) zažil ve zvukové podobě něco podobného. Měl
dvě andulky, které ho vždy vítaly, když přicházel a křičely, když odcházel.
Z jistých důvodů je odvezl k příbuzným. Stalo se mu pak dvakrát, že když
vešel do pokoje, kde již nebyly, že slyšel jejich křik. Přitom však na ně
nemyslel. Biologická remanence?
d)
Časové posuny
V
mýtech, pohádkách i pověstech se objevují zmínky o tom, že se někdo
dostal do podzemí, třebas na velký pátek, kdy se otvírají poklady, a když
se dostal ven, uplynul rok, i když se zdálo, že byl uvnitř jenom den. U nás
se takové pověsti tvrdí o Blaníku, kde mají spát rytíři, kteří v
kritický čas osvobodí naši zemi. Jiný takový vrch, opředený pověstmi,
je Oškobrh. Nuže, uvádím jeden případ, který byl uveřejněn v knížce Spiritismus
ve světle pravdy a zkušenosti od J. Novotného. Vydal A. Kodym roku 1933.
V
roce 1868 kameník Václav Podbrdský opracovával na Blaníku velký kámen,
ale najdou se zřítil dolů, do hloubky asi 58 metrů. Jeho tělo však nebylo
nalezeno, jen na skalách byly nalezeny stopy krve, kus lebky a mozku, a tak byl
prohlášen za mrtvého. Jaké však bylo překvapení, když se roku 1886, tedy
po 18 letech, Podbrdský vrátil do Hrajkovic a u c.k. okresního soudu podal ve
Vlašimi žádost, aby mu mistr kamenický F. Šolín vyplatil mzdu 11 zlatých
a 25 krejcarů za otesávání kamene pro Národní divadlo. 30.4.1886 byl vydán
platební příkaz No. E.20.713, ale pan Šolín se odvolal. Přiznal sice, že
Podbrdský u něho r. 1868 skutečně pracoval, ale že spadl do hloubky na
Skrejšovský kámen, což bylo pozorováno několika svědky a vzdor značnému
úsilí nebylo jeho tělo nalezeno a musí být považován za mrtvého. Také
žádal, aby Podbrdský řádnými svědky prokázal svoji totožnost a pokud
ne, má být pro drzost řádně potrestán. Podbrdský byl tedy vyzván, aby
doložil, kde se 18 let zdržoval. Byl totiž také považován za zběha, který
se vyhnul vojenské službě. Všichni rodinní příslušníci
ale dosvědčili, že se jedná o p. Podbrdského a mistr Šolín byl
nucen mzdu vyplatit, čímž byl případ pro úřady vyřízen. Podrbrdský se
však musel ještě zodpovídat před vojenským soudem 75. Pěšího pluku v
Jindřichově Hradci, který jej sice osvobodil, ale prohlásil za tichého blázna
s fixní ideou, že byl 18 let zavřen v útrobách Blaníku. Podbrdský sám řekl,
že tomu nemůže věřit, ale že po návratu ho všichni známí i přátelé
přesvědčovali, že skutečně byl 18 let pryč. On sám pak vidí, jak všichni
zestárli a stromy na zahradě vyrostly. Pamatuje se, jak padal dolů a jak se
jeho hlava roztříštila, potom už neví nic. Když procitl, velmi ho bolela
hlava, zrak měl slabý, vše se s ním točilo. Seděl v prostorném sále, kde
byl obraz Cyrila a Metoděje. Pak se otevřely dveře a vešla štíhlá dívka.
Vznášela se trochu nad zemí a kolem ní byla záře. Chtěl se jí něco
zeptat, ale nemohl promluvit. Vzala ho za hlavu a dlouho mu pohlížela do očí.
Pak se znovu otevřely dveře a před ním defilovaly postavy z českých dějin.
Dívka mu konečně řekla, že je strážný duch českého národa a vyzvala
ho, aby již šel. Chtěl se jí chopit za ruku, ale proměnila se v obláček.
Když pak pohlédl nad sebe, viděl modré nebe, slyšel vítr v lese a
schylovalo se k večeru. Měl hlad a šel tedy domů, kde nastalo velké divení.
V
původním článku jsou další podrobnosti a hlavně celá řada odkazů na různé
svědky. V roce 1933 bylo snad možno ještě některé svědky nebo jejich děti
zastihnout naživu. Případ nelze nijak rozumně komentovat a musíme si
myslet, že Někdo dal Podbrdského dohromady a uzdravil ho.
Zubař
Eugen Körble z Berchtesgadenu se před deštěm schoval do opuštěné salaše.
V noci byl probuzen malým mužíkem ve starosvětském oděvu, který ho
vyzval, aby šel za ním. Zavedl ho do nitra hory, kde zubař zažil neuvěřitelné
věci, ale měl zakázáno o nich mluvit. Prožil zde týden, ačkoliv se mu zdálo,
že tam byl noc a den. To se stalo v roce 1975. V roce 1987 (!) se v masívu
Untersbergu ztratili tři muži. Hledán byli však marně. Až po třech měsících
se jejich rodiny dověděly, že jsou živi a zdrávi. Zabloudili a vešli do
jeskyně, Šli pak dlouhou chodbou a když z ní vyšli na světlo, zjistili, že
jsou v Egyptě! Byli přesvědčení, že cesta jim netrvala déle než pět
hodin, ačkoliv uplynuly tři měsíce. Muži si dali vše potvrdit od úřadů.
My se můžeme jen ptát, jak toto zkracování času zapůsobilo na lampy, o
nichž se zpráva nezmiňuje.
Bylo by možno uvést ještě další případy, ale z dávné historie,
chybí jim však věrohodnější doklady.
Věnujme
se však případům novějším. V televizním seriálu Zázraky, který u nás
běžel od ledna 1996, byl také případ pionýrů z amerického Západu z
poloviny 19. století. Jedné takové koloně došla voda a bylo rozhodnuto, aby
se dva muži vypravili s lahvemi směrem, kde tušili osadu Sacramento. Divák u
televizoru najednou zbystří sluch, protože je slyšet hluk auta. A skutečně
vousatí muži vyjdou na asfaltovou silnici, kde přejede moderní auto a
ocitnou se u benzínové pumpy a u motelu. Tam dostanou vodu do plastikových
lahví, kterým se velmi diví jako měkkému sklu. Ale muž moderního vzhledu,
který jim vodu dával, nebyl nijak překvapen - myslel si, že se zde někde
filmuje western a obdivoval se, jak jsou muži dokonale maskovaní. Přirozeně
že příběh byl právě tak, jako ostatní, nafilmovaný, jinak to není možné.
Zbývá jen otázka, zda pionýři přišli z minula nebo naopak motel a benzínová
pumpa v minulém století přišly z budoucna.
V
témže televizním seriálu bylo i několik případů, kdy někdo volal pro
pomoc telefonem pro osobu v nebezpečí a telefonující osoba přitom již nežila
a v jednom případě byla ochrnutá a nemohla mluvit.
Paní
Dorothy Notronová a její příbuzná slečna Agnes Nortonová, když trávily
dovolenou v Puys poblíž Dieppe, slyšely brzy ráno 4. srpna 1951 hluk, který
byl směsicí řvaní, výstřelů, křiku a výbuchů. Vyšly na balkon a pak
na pláž, ale nic nebylo vidět. Směsice zvuků ustala v 5.40, ale za deset
minut vše začalo znovu a ustalo v 6 hodin. Zvuky se pak znovu ozvaly v 6.20.
Později bylo zjištěno, že charakter zvuků i intervaly odpovídají vylodění
a bitvě o Dieppe 19. srpna 1942.
Podivuhodný
případ, který uvedla i česká televize v roce 1991, se udál v říjnu 1979.
Dva spřátelené manželské páry z anglického Doveru trávily dovolenou ve
Francii a ve Španělsku. Byli to Geoff a Pauline Simpsonovi a Len a Cynthie
Gisby, kteří si 3. října najali auto a zamířili k severu. Ve 21.30 již
byli jízdou unaveni a odbočili z dálnice na vedlejší silnici, aby vyhledali
na noc nějaký motel. Ten se za chvíli objevil, ale byl to spíš hotel. Len
si všiml ve vstupní hale muže v podivné uniformě, který mu sdělil, že všechny
pokoje jsou obsazené, ale že nedaleko je jiný malý hotel. Cestou si všimli,
že vše vypadá nějak staře. Silnice byla prašná nebo špatně vydlážděná,
domky u silnice staré a nemoderní, cirkusový plakát vypadal jako z 19.
Století. Když dojeli k hotýlku, byla to nízká dřevěná budova. Před
vchodem stáli dva divně oblečení muži, kteří Cynthii řekli, že to není
hotel, ale hospoda a že musí jet dále.
Jeli
tedy dál, až se konečně dostali k dřevěné budově s nápisem Hotel. Uvnitř
bylo vše dřevěné, stoly nebyly pokryty ubrusy a v pokoji, kde přespali,
bylo také vše velmi staromódní. Postele byly pokryty těžkým plátnem,
byly bez polštářů, místo zámků byly na dveřích petlice, chyběly kliky
a záchod vypadal jako na zapadlém venkově. Svítilo se svíčkou a loučí. Ráno
posnídali černou kávu hrozné chuti a jakési placky. Naproti usedla dáma s
psíkem. Měla hedvábné šaty, ale vypadala, jako kdyby přišla z maškarního
plesu. Do místnosti pak vstoupili dva policisté, ale byli ve zcela jiné
uniformě než normálně. Uniforma byla tmavě modrá a pelerínou a nárameníky
a jejich klobouky byly široké se špicí nahoru. Manželé si udělali v
pokoji několik snímků a muži s epak ptali policistů na cestu na dálnici ve
směru na Avignon a ke španělské hranici. Jejich francouzská výslovnost
nebyla správní a policisté nerozuměli slovu "autoroute". Pak naložili
zavazadla do auta a když Len platil účet, moc se divil, že platil jen 19
franků. Po špatné silnici opustili osadu a dostali se do Španělska, kde strávili
dva týdny. Když se vraceli, vzpomněli si na zážitky v podivném hotelu a
snažili se jej nalézt. Pršelo a bylo chladno a ve tmě bylo okolí špatně
vidět. Přesto se dostali na rozcestí a poznali i cirkusový plakát. Našli i
motel, kde viděli tehdy sluhu ve zvláštní modré livreji, ale nebylo po něm
ani stopy. Hledali i onen hotýlek, kde přespali, trasu třikrát projeli, ale
po hotýlku také ani stopy. Přenocovali pak v hotelu v Lyonu, kde za nocleh a
snídani zaplatili 247 franků. Po návratu do Doveru dali vyvolat film, ale snímky
z hotelového pokoje nebyly exponované.
Manželé
si tajemství nechali pro sebe tři roky, ale pak je sdělili několika přátelům.
Jeden z nich podle popisu uniformy policistů zjistil, že tato uniforma odpovídá
roku 1905. Zpráva se brzy dostala do místního časopisu v Doveru. V roce 1985
byl Geoff Simpson hypnotizován Alberte Kellerem (nezaměňovat s J. Kellerem,
psychiatrem v Manchesteru!), ale nemohl uvést více podrobností, než uvedl za
normálního stavu. Anglická spisovatelka Jenny Randless položila otázku, že
pokud se jednalo o jakousi cestu do minulosti, proč se majitel hotelu nepodivil
autu a modernímu oblečení manželů. Také při placení se měl majitel
podivit novým frankům a manželé si měli všimnout druhu osvětlení (zmínku
o osvětlení vložil V.P.). Manželé ale uvedli, že nemohou říci víc než
co už řekli.
A
jaký komentář? Nebyl všechno jenom sen? Pokud by šlo o ojedinělý případ,
mohli bychom se to domnívat. Ale sen stejný pro čtyři osoby? Mohl být kýmsi
naindukován. Případ by zasluhoval dokonalého vyšetření všech čtyř osob
na psychickou labilitu, charakter apod. To, že se majitel podivného hotýlku
nedivil novým frankům je podobné nedivení se ve snu, kdy prožíváme
nejnemožnější situace, aniž by se nám to zdálo podivné.
J.
Keller z Karlových Varů (nikoliv z Manchesteru) v ZAZ č. 5/95 uvádí mezi
jiným i neuvěřitelnou příhodu vyprávěnou speleologem Když v jedné
podzemní lokalitě (místo bohužel neudáno) jejich skupina odpočívala,
ozvaly se pojednou divné zvuky, které se přibližovaly a podobaly se hudbě.
Pak se objevilo světlo a tři speleologové ztuhli hrůzou. Za zvuků bubnů a
ve světle pochodní prošel chodbou z jedné stěny do druhé průvod. Muži měli
uniformy SS a nesli rakev zahalenou do praporu s hákovým křížem. Bubny měly
po obvodu červenobílé trojúhelníky. Jeden ze svědků začal pátrat v archívech
a zjistil, že během druhé světové války byl zde partyzány zabit vysoký důstojník
SS. Připomínám i historku, kdy na dně černého jezera na Šumavě byli spatřeni
němečtí vojáci a snad i nějaké bedny s materiály.
Upozorňuji
i na článek J. Kellera v ZAZ č. 2/95 o světech uvnitř země, který je ovšem
jen informativní. Je pravda, že astronom Ed Halley i matematik Euler se domnívali,
že Země je dutá a uvnitř obývaná. Nemohu však souhlasit s tvrzením, že
John Gleves Symmer (správě Symmes) byl vědec. Počátkem 19. století
sloužil v armádě, pak začal obchodovat jako armádní dodavatel. Měl sice
solidní vzdělání, ale zdaleka ne vědecké. Horlivě však četl astronomické
a kosmografické spisy a byl zřejmě ovlivněn Halleyem a Eulerem. Svou teorii
duté Země vyhlásil
18. dubna 1818 v novinách v St. Louis. (Informace je čerpána z knihy
Mlčící pevnina od Kernse a Brittona, Svobodné slovo, Melantrich 1958) Úplnou
fraškou je román J. Verna Do středu Země, což vyniklo ve filmovém zpracování,
uvedeném u v naší televizi. Čtenář se musí zamyslit nejen nad osvětlením,
nakonec velmi jasným někde u moře,
ale i nad tím, jak se cestovatelé včetně jedné ženy živili, kdo
nesl zásoby. A
konečně jak se dostali do jícnu sopky, tuším Stromboli, která je vynesla
zase na povrch.
Pak
Verne si nikdy nedělal s vědou starosti, a to ani s tou, která mu mohla být
dostupná. V románech Do Měsíce i Vzducholodí kolem světa se dopustil řady
zjevných omylů. I nedávní a dnešní spisovatelé fantastických románů,
zvaných dnes science-fiction, se dopustili hrubých omylů, takže by většina
takových spisů měla být označena unscientific fiction. Pisatelé scifi nesmějí
ignorovat dobře prověřené přírodní zákony, zato se mohou opřít o silné
indicie, např. o energii vakua a jak z těchto úvah plyne, snad i o paralelní
světy.
Působivá
scifi psal dr. Souček. Kdy skloubil nespornou realitu s fikcí, takže já sám
jsem mu jednou naletěl. Keller popisuje určité zkušenosti z chebského
podzemí, např. V ZAZ č. 4/94 na str. 11, především že je zde přítomna
jistá energie. Bylo by vhodné ji objektivně detekovat a mám dojem, že jsem
dodal jistý přístrojek, ale výsledky či nevhodnost mi není známa.
Časovými
posuny a jinými vesmíry se zabávý až příliš důkladně dr. Souček v
knize Tušení souvislostí. Protože kniha pochází z r. 1978, je zatížena některými
zbytečnostmi a neadekvátostmi, např. je citován Engels, Kahuda, povídání
o Flatlandu, cituje Herčíka a Borůvku atd. Nicméně uvádí i řadu mizení
letadel a lodí, zmínku o filadelfském experimentu aj. Nás zajímá, že
jednoho dne v roce 1970 prolétávalo letadlo společnosti National Airlines se
127 cestujícími nad bermudským trojúhelníkem. Byla naváděno a sledováno
radarem, ale najednou z obrazovky zmizelo, aby se po deseti minutách objevilo a
bezpečně přistálo. Až potud by to nebylo nic zvláštního, zmizení z
obrazovky by mohlo být způsobeno dočasnou poruchou. Jenže všechny hodinky
cestujících, posádky i na letadle měly zpoždění přesně těch deset
ztracených minut.
Ještě
kurióznější letecká příhoda se údajně udála v roce 1993 na letišti v
kolumbijské Bogotě. V letovém prostoru se náhle objevilo nehlášené
letadlo starého typu Lockheed Constellation a neb navádění hladce přistálo.
Při vstupu kontrolní skupiny do letadla byli všichni šokováni - čtyři členové
posádky a 32 cestujících bylo změněno v kostry, které byly připoutány k
sedadlům. Na stolcích byly nedopalky cigaret staré značky Old Gold, šálky
ještě teplé kávy a noviny s datem 21. září 1946. Letadlo tehdy odletělo
z Ria do Havany, ale nedoletělo a bylo prohlášeno za ztracené. Je paradoxní,
že káva byla ještě teplá, cigarety dohořívaly, ale z lidských těl zybyl
jen kostry. Proč tedy i lidé nebyli živí? Mohli bychom se domnívat, že vše
bylo v jakési časové konzervě v trvání 57 let, nebo vše bylo "mrtvé"
a letadlo bylo z nějakého rozmarného důvodu vráceno z jiného světa. Samozřejmě
si můžeme myslet, že jde o novinářskou kachnu. Pokud máme vyslance v Bogotě,
asi by nebyl ochoten sbírat informace o tomto případu, i když se udál v
roce 1993. V knize, ze které je tato informace čerpána (A. hruška) je
letadlo Lockheed Costellation vyobrazeno. Má čtyři motory a tři směrová
kormidla. Je to bezesporu letadlo určené nejméně pro 60-80 lidí, proč bylo
cestujících jen 32? Pokud velké letadlo nelze zcela obsadit, používá se
menší typ.
e)
Mizení lidí
Je
to poměrně častý fenomén, který se projevuje tak, že osoba záhadně zmizí,
aniž by se později vrátila, což je podstatný rozdíl od únosu. Zmizení se
děje buď normálním způsobem, tj. někdo zabloudí, nevrátí se domů,
prostě se ztratí, přičemž se nenajde jeho tělo a lze vyloučit únos,
propadnutí do hlubin, utonutí apod., nebo způsobem paranormálním, kdy se před
očima svědků jaksi rozplyne ve vzduchu.
První
případ známe z okolí Altadeny v Kalifornii, kde v národním parku poblíž
čertovy brány se záhadně ztartilo již mnoho dětí. Druhý případ je
typický pro pana Davida Langa, který se chystal nasednout do kočáru k cestě
do města, když tu se náhle před očima dětí, manželky a souseda rozplynul
ve vzduchu. Stalo se to 23. září 1880 u Galatinu v Tennessee. Podobně 2. října
1966 se před očima svých chlapců rozplynuly Nancy Liecherová a Pamela
Neterová při procházce v Alexander Springs na Floridě. Známe i třetí způsob,
který je něco mezi těmito dvěma - v noci před Štědrým dnem roku 1909 šel
v noci asi v 11 hodin jedenáctiletý Oliver Thomas, syn farmáře, ke studni
pro vodu a už se nevrátil. Rodiče jen zaslechli jeho křik a nalezli jeho
stopy ve sněhu, které asi 25 metrech končily. Časopis Medium přinesl v roce
1993 několik článků s mnoha případy zmizení lidí nebo i lodí. Vypisovat
zde tyto případy by bylo zbytečné, protože nám neposkytují ani náznak
vysvětlení. Jejich množství jen dokumentuje realitu.
f)
Mizení letadel, lodí a předmětů
Tyto
případy často souvisejí s předchozími. Byly nalezeny opuštěné lodi bez
posádky, aniž by loď jevila známky přepadení, zmizely ale i celé lodi a
letadla v bermudském trojúhelníku i jinde, několikrát bylo pozorováno, že
zmizelo letadlo b blízkosti UFO. Tyto případy jsou velmi dobře popsány v
seriálu S. Babáčka v časopise Medium 1993 i v Součkově knize Tušení
souvislostí a proto se jimi zde nebudu zabývat. Jako kuriozitu či snad
indicii uvádím, že italský profesor Bellonzo uzavíral předměty do kovového
koše, který měl dole silné elektromagnety. Předměty mizely neznámo kam.
Bellonzo nakonec zešílel, zřejmě vlivem elektromagnetických polí, s nimiž
pracoval. Ovšem olověná maska (Hruška), kterou použili dva Brazilci na
vrchu Vintén, před magnetizmem nechrání.
g)
Teleportace, filadelfský pokus
Teleportace,
materializace a dematerializace jsou známy ze spiritistických seancí. Není
mi známo, zda se tyto pokusy někde provádějí.
V
roce 1875 se v Londýně na Victoria Road konala taková seance v salonu paní
Guppyové. Bylo zde tolik lidí, že kolem stolu museli sedět ve třech řadách.
Bylo přítomno i americké médium Mary Hardyová. Paní Guppyová se seance
nechtěla zúčastnit a vzdálila se s barnkou Adelmou Vayovou do zadního
pokoje. Náhle se však vznesla do vzduchu a neznámou silou byla vržena
doprostřed společnosti a posazena na židli, jejíž nohy se zlomily. Když
letěla vzduchem, vykřikla: Proboha, nepouštějte ruce, jinak bych asi spadla
někomu na hlavu. Šlo o magický kruh, kdy se lidé kolem stolu dotýkají vzájemně
krajními prsty. Připomíná nám to atomový reaktor, který začne být
aktivní při určitém mírně nadkritickém množství paliva. Pak bylo
zhasnuto světlo a přítomní byli vyzvání, aby si něco přáli. Jednomyslně
si přáli květiny a byli zvědavi, co se stane. Náhle ucítili pach zeminy a
k malé radosti paní Guppyové byl po rozsvícení vidět na koberci ohromná
kupa hlíny s kořínky různých rostlin.
Je
nutno připomenout materializační pokusy fyzika W. Crookese, které trvaly tři
roky. Za přítomnosti média, šestnáctileté Florencie Cookové, byla
materializována jakási Katie Kingová. Vadilo jí světlo. Pozoruhodné bylo,
že na dotek se jevila jako normální bytost a bylo možno jí nahmatat tep.
Zanechala dokonce zcela materiální kadeř vlasů. Crookes byl nakonec obviněn,
že v domě přechovává tajně svou milenku.
Paní
David Neelová si na svých cestách Tibetem materializovala malého mnicha,
který se jí nakonec stal velmi obtížným a nemohla se ho zbavit. Krátce nyní
uvedeme často zmiňovaný filadelfský experiment, který se měl konat
26.10.1943, přičemž americký křižník D-173 Eldridge a jeho doprovodný člun
včetně námořníků měl být přemístěn z doků ve Filadelfii do přístavu
v Portsmouthu vzdáleném 410 km. Pokus měl tragické následky - křižník se
střídavě objevoval v obou přístavech, námořníci se ztráceli, umírali
nebo zešíleli. Pokus prý vedl mimozemšťan či snad mimoprostoran (hezký
termín!) Ball. Podrobně byl pokus popsán např. v Magazínu 2000/96 a v knize
Filadelfský experiment,Etna 1996. A. Bielek s bratrem byli jedni z mála těch,
kteří pokus přežili. Skočili totiž do vody, ale ocitli se v roce 1983, jak
zjistili podle helikoptér a letadel. Zůstali zde asi 12 hodin a pak se časovým
tunelem vrátili zpět.
Hezky
se to čte, ale skutečnost mohla být jiná. Není pochyb, že americké námořnictvo
cosi zkoušelo. Podle kusých zpráv to mělo být elektromagnetické pole, které
by vychylovalo japonská torpéda z jejich dráhy a snad mělo způsobit i
neviditelnost. Ovšem v roce 1943 nebylo možno vytvořit tak silné
elektromagnetické pole, které by obsáhlo velkou loď a ani dnes to snad není
možné. Do článků je zapleten Einstein i Tesla, patrně pro zvýšení věrohodnosti.
Tvrdí se, že z Teslovy laboratoře záhadně zmizel laborant.
Jak
je známo z vývoje a použití atomové bomby, jejímu válečnému užití předcházela
zkouška v poušti Alamogordo. Podle Bieleka byl takový předběžný pokus
proveden již v roce 1936, který byl úspěšný částečně, druhý pokus pak
v roce 1940, kdy bylo působeno generátorem na zásobovací loď v brooklynském
doku, byl prý úspěšný. Pochyby ovšem pro trochu vědecky myslící osoby zůstávají.
Je sice pravda, že se mnohé výzkumy tají z důvodů vojenských, prestižních,
ale i komerčních, jenže jak je známo, takové utajování netrvá věčně.
Na příkladu věčné zápalky, věčné lampy nebo pohonu auta vodou můžeme
vidět, že šlo o novinářský humbuk, resp. pokroucenou polopravdu. K hoření,
i když velmi krátkému, vždy něco potřebujeme, právě tak ke svícení. Můžeme
zapalovat i drátkem rozžhaveným proudem, nebo jde-li o platinu, rozžhavenou
spalováním čpavku nebo metanolu. Věčné zápalce se mohou podobat dnešní
piezoelektrické zapalovače plynu, jenže cigaretu ani papír tím nezapálíte.
A pohon vodou? Potřebujete vodu napřed rozložit na vodík a kyslík nebo ji
uvést v reakci s vhodným karbidem, z něhož se uvolní hořlavý uhlovodík.
Kdyby existoval efekt mizení vlivem magnetického nebo elektromagnetického
pole, museli bychom již dávno mít náznaky a indicie, jak tomu bylo třebas u
polovodičů. Zatím jen víme, že silné elektromagnetické pole u elektrolyzéru
při výrobě mědi nebo hliníku vyvolává bolesti hlavy, ale léčí
revmatismus a v okolí silných vysílačů se sráží mléko.
h)
Bytosti odnikud:
Nemám
teď na mysli materializace, ale objevení se bytostí neznámého původu a
lidem podobným na delší dobu.
Těmto
bytostem, pokud byly identifikovány, se říkalo sylfové. V roce 1329 jeden občan
v Avignonu pozoroval z okna bouřku. Jeden blesk udeřil do blízkého stromu a
pak uslyšel dětský pláč. Na kamenné dlažbě nalezl nahé dítě, o němž
nebylo možné vědět, jak se sem dostalo. Vzal dítě k sobě, dal mu jméno
Florián a se ženou ho vychovali. Jedl jen ovoce a zeleninu, rychle rostl a byl
velmi učenlivý, že jej pěstouni již ve věku čtyř let dali do dominikánské
školy. Za pár let, když ho chtěli přijmou za novice, při začátku obřadu
nastala bouře, vítr rozrazil dveře a zhasil svíce. Kapli pak ozářil blesk
a ozval se hrom. Když bratři zapálili svíce, bratr Florián zmizel a již ho
nikdo nespatřil.
Někdy
se na svět takto dostalo i děvčátko, které se pro svoji krásu v dospělosti
obvykle provdalo za šlechtice a podobně. Někdy taková žena ale zmizela při
křtu prvorozeného syna. Synek měl vynikající schopnosti a dcerka měla věštecké
schopnosti. Někdy zase z mraků sestoupili i dospělí lidé. Milánský
filozof Facius Cardan popsal, jak se 13. srpna 1491 náhle v jeho pracovně
objevilo sedm mužů v hedvábném oděvu připomínajícím řecké tógy. Měli
lesklé boty a na hrudi nějaký pancíř. Tvrdili, že byli vytvořeni ze
vzduchu, žijí prý až 300 let. Cardan s nimi zahájil diskusi a dověděl se,
že oni vidí i to, co lidé ne. Chtěl je pohostit vánem, ale oni požádali o
vodu. Nabídli mu návštěvu jejich království, což odmítl z obavy před
komplikacemi. Pak náhle zmizeli. Cardan vše zapsal, uložil do obálky a přikázal,
aby byla otevřena až 25 let po jeho smrti. Jeho syn Heronim, lékař a
matematik, vydal pak otcovu zprávu tiskem. Byla přeložena do několika jazyků.
V
předvečer svatodušních svátků roku 1828 byl v Norimberku nalezen bledý
chlapec, který špatně mluvil a nedovedl říci, odkud pochází. Bylo mu dáno
jméno Kasper Hauser. Měl u sebe dopis, kde stálo, že od roku jeho narození
1812 byl vychováván v úkrytu a má se stát vojákem jako jeho otec, což
zavdalo k nápadu, že je to Napoleonův nemanželský syn. V listopadu 1829 se
jej pokusil neznámý útočník zabít, ale nepovedlo se. Ale o čtyři roky
později byl neznámým mužem již zabit.
Uprostřed
kruté zimy roku 1842 našel pošťák z malé vesničky v Norfolku na sněhu
promrzlé děvčátko, které mělo na sobě jen sukénku z palmového listí a
ozdoby z mušlí. Pošťák ji vzal domů a přivedl k životu. Začala ale vřískat
a vyrážet skřeky. Později bylo zjištěno, že pochází z papuánských
plemen, ale jak se dostala na sníh a do Anglie nebylo nikdy zjištěno. Ani ona
to neprozradila, když se asi po roce naučila anglicky. Tři roky po nalezení
zemřela na neštovice. Zpracováno podle Telegrafu ze 13.7.1996.
V
srpnu 1887 v blízkosti španělské vesničky Benjos vyšly z jedné jeskyně
dvě děti. Měly zvláštní oděv a zelenou kůži. Byly odvedeny do domu
Richarda da Calma. Jedno dítě brzy zemřelo, druhé se naučilo trochu španělsky
a před smrtí vyprávělo, že se dostaly na povrch z temnot za hřmění (ZAZ
č. 5/95, Keller).
i)
Některé další jevy a případy - přechod z jiného světa?
Když
v roce 1891 paní Culpová v Morrisonville (Illinois) přiložila do kamen kus
uhlí, to se rozpadlo a vypadl z něho zlatý řetízek. Podobně byly nalezeny
hřeby, pohárek, dokonce i brouci a žáby v naprosto nemožných prostředích,
zejména v dutinách kamenů. A. hruška se domnívá, že se tyto objekty
dostaly do nemožného prostředí přestupem z jiného světa, což je domněnka
docela zajímavá. Uvážíme-li totiž, že do uhlí se řetízek mohl dostat někdy
v třetihorách z ruky nebo krku krásné nebešťanky, potom si sotva něco
takového můžeme myslet o hřebu, který se zjevil geologovi v r. 1851 po
rozklepnutá kusu zlatonosného křemene.
Z
příkladů jevů z jiných světů uvádí Hruška třebas případ slečny z
října 1966, která u Karlových varů šla do jedné vesnice, když náhle vše
zezelenalo a obloha se roztrhla. Ocitla se náhle v krásném městě, kde svítilo
slunce. Sledovali ji ale dva muži v černém, kteří ji chtěli zabít.
Dostala strach a prosila, aby ji nezabíjeli. Tak jí aspoň vymazali paměť,
což se jim úplně nepodařilo. V tom úseku silnice dochází často k dopravním
nehodám, což nám vnuká myšlenku, že je zde geopatogenní zóna. Ta ovšem
může ovlivnit i citlivce, že vidí něco, co neexistuje. Černě odění muži
připomínají ty, kteří v USA vyhledávali badatele o UFO, brali jim snímky
a vyhrožovali.
Profesor
A. Račkovskij uvedl případ inženýra Ivanova, který se v srpnu 1987 šel
projít ke strži u břehu řeky Irtyš, jak učinil již mnohokrát. Na dně
strže uviděl hodně vody, i když už dlouho nepršelo. Vodu ochutnal - byla
odporná, udělalo se mu nevolno a když procitl, byl v krásné tropické
krajině. Slyšel zpěv ptáků, viděl stromy vysoké až sto metrů, pod
nohama měl jakési bahno a slunce zapadalo. Když učinil krok, kamsi se
propadl. Když se nevrátil domů, několik lidí, policie i potápěči ho šli
hledat, ale marně. Vrátil se až za deset měsíců, i když měl pocit, že
ve strži byl jen několik hodin.
Polárná
badatel R.E. Byrd, když přelétával r. 1947 severní pól, najednou zjistil,
že ledovou pustinu vystřídala zelená země s bujnou vegetací a jezery. Přelet
trval deset hodin přes trasu asi 2000 km, což by odpovídalo rychlosti 200 km/h.
V
květnu 1965 na základně pojmenované Byrd v Antarktidě testoval C.R. Dish
elektronické zařízení. Na základnu se nevrátil a bez výsledku zůstalo i
následující pátrání. Jako indicii uvádím, že jsem slyšel, že N.
Teslovi, který se též zabýval vysokofrekvenčními proudy, zmizel z laboratoře
asistent. Různé jevy, světla, ba i UFO a vidění se objevují nad zemskými
anomáliemi, tedy i nad GPZ.
5.
Nakonec trochu fyziky
Následující
řádky jsou výtahem z článku A.N. Dubrova Interakce biologických objektů s
reálným fyzikálním časem a prostorem (Journal of Paraphysics 8, 100, 1974).
Podle Du Noye (1936) se stářím psychologický čas zrychluje, entropie stoupá
s informací. Pětileté dítě žije relativně 10x déle než padesátiletý
muž. Zpomalení hojení ran a metabolismu ve stáří. Čas fyzikální a
biologický, mentální. Z téhož anglického časopisu, ale 621, 1971 je další,
lepší přehled se zmínkou o J. Zamanovi a pokusech N.A. Kozyreva. Ten
zjistil, že rotující setrvačník přitahuje drobné předměty, nastávaly i
změny při rozpouštění látek, zapalování, stlačování plynů apod.,
jako by gyroskop vysílal gravitační vlny. To ale Einstein nepřipouští,
protože vypočítal, že rotující tyč dlouhá 1 metr dá zářivý výkon
jen řádu 10-30 erg/sec. Přes léto však Kozyrevovy pokusy téměř
selhávaly a nikdo neví proč. Zjistil, že gyroskop při točení v jednom směru
přibral 4 mg, v opačném naopak 4 mg ztratil.
Literatura:
Hruška,
A.: Paralelní svět. Vl. nákl., Žďár n.S., 1998
Patrovský,
V.: Od magie k biotronice. Stanovum Pelhřimov, 1993
Parnov,
E.I.: Na křižovatce nekonečna
Keler,
V.: Na prahu neznáma, Kolumbus 1962
Souček,
L.: Tušení souvislostí, Čs. spisovatel, Praha, 1978
Filadelfský
experiment, Etna 1996
Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.
Vyšší dimenze nebo jiné světy?
Léto 1996