MENTIONY A FYZIKÁLNÍ PROJEVY MYŠLENÍ

Diskusní příspěvek ke stejnojmennému článku (Kahuda, F.: Čas. lék. čes., 114, 1975, č. 29, s. 881-891) 


Pro méně informované čtenáře může vzniknout dojem, že jde o obrovský objev, bohužel skutečnost je poněkud jiná. V článku prof. Kahudy hledáme totiž marně sebemenší experimentální důkaz byť i jediného jeho tvrzení.
Psychotronika, o které prof. Kahuda mluví, nemá nic společného s takovým způsobem práce, protože je založena převážně na experimentech a jejich fyzikálně chemické nebo biologické interpretaci. Pracovníci v psychotronice odmítají nejen apriorní negativistická stanoviska, ale i neseriózní přístup k řešení, založený na spekulacích, nepodložených analogiích a apriorních předpokladech, ničím neopodstatněných. Nemá smyslu článek prof. Kahudy podrobně rozebírat. Stačí uvést jen dvě, tři skutečnosti. 

Především v literatuře jsou zahrnuty odkazy, které lze charakterizovat jako novinářské nebo beletristické, ale nikoli vědecké. Pokud je zde odkaz na takové časopisy, jako je Science, Nature, New Scientist, má tematika jen málo co společného s daným tématem.

Daleko závažnější je však tvrzení na str. 890, kde se píše doslova: "... zatímco částice s kladnou energií měřícím přístrojům (tj. fotografickým deskám, počítačům, bublinkové komoře apod.), tj. hmotám těchto přístrojů část své energie předávají a tím je vychylují z rovnovážného stavu, částice se zápornou energií nemohou přístroji energii dodat, ale pouze odebrat..." Tato věta svědčí o minimálních fyzikálních znalostech autora, neboť takovou "zápornou" energii by pak bylo pouhé tření! A to také skutečně je ve větrníčcích, které prof. Kahuda použil a které jsou známy jako Crookesovy radiometry. (Proč je neuvádí plným normálním názvem?) K vysvětlení zastavování Crookesova radiometru osobou, která sedí poblíž, platí totiž zcela prozaický zákon Stefanův-Boltzmannův, který v jednoduché formě zní:

F = i . f . s (T_z⁴ - T_t⁴)

kde F = tepelný tok, i = koeficient přenosu tepla, f = cosinus úhlu dopadajících paprsků tepelného záření, s = Stefanova-Boltzmanova konstanta, T_z⁴ = teplota v absolutních stupních tělesa o vyšší teplotě, T_t⁴ = teplota osálaného tělesa. 

V daném případě jde o výměnu tepelného záření mezi třemi tělesy, a to zářičem (žárovkou), lopatkami radiometru a přísedící osobou. Tuto osobu lze spolehlivě nahradit tzv. absolutně černým tělesem, které lze realizovat tmavou dutinou. Lze dokázat, že tato dutina postavena v ose za radiometr jeho otáčení urychluje, postavena však stranou a namířena na tepelný zdroj (žárovku) zastaví nebo zpomalí otáčení lopatek radiometru právě tak jako člověk. Zde ovšem záleží i na tom, zda člověk má tmavé či světlé šaty a jak je postaven k zářiči a radiometru.

I kdyby měl prof. Kahuda pravdu, je povinen tuto okolnost v práci uvést a dokázat, že nejde o výměnu tepla, ale o vliv jeho mentionů. Při zastavování radiometru uplatňuje se záporná radiace, ale ta nemá nic společného s částicemi o záporné energii, je to prostě záporná radiace, kdy teplo "teče" opačným směrem, totiž od tělesa teplejšího k tělesu studenějšímu. Bohužel věta, že větrníky lze "bezpečně zpomalovat či zastavovat", není vůbec dokázána, ačkoli je na ni vystavena celá teorie.

Neznalost základních a hlavně adekvátních přírodních zákonů velmi poškozuje studium hraničních jevů, protože vkládá odpůrcům do ruky zbraň a argumenty. Je to stejný omyl, jako byl omyl dr. Kilnera ve dvacátých letech, když přišel se svými optickými filtry údajně umocňujícími vidět záření lidského těla, tzv. auru. Tyto filtry propouštějí z bílého světla toliko část červenou a modrofialovou. Jelikož se indexy lomů obou vlnových délek značně liší, nastává v oku posun a předměty vhodně osvětlené mají dvojité obrysy.

Nejde ovšem o auru, protože takové obrysy má i sádrová busta!! Navíc měl dr. Kilner jako lékař vědět, že citlivost lidského oka klesá na nulu v oblasti červené a fialové. Lze sice vidět až k vlnové délce 380???a 800? za použití vhodného filtru, ale zdroj světla musí být velmi intenzivní - což pochopitelně není případ lidské aury.

Prozatímní výzkumy seriózně podložené experimenty ukazují, že člověk je zdrojem několika druhů záření a elektrických impulsů. Vznik elektrických impulsů a nábojů lze např. přičíst výměně sodných a draselných iontů (elektrický úhoř) pocení nebo reakcím kyseliny adenintrifosforečné aj. Tyto elektrické náboje vysvětlují některé jevy, jako je aktivace vody a rostlin, telepatie nebo telekineze. Existenci mentionů jako částic myšlení nelze vyloučit, právě tak jako existuje lidská aura, ale jejich skutečný důkaz podán nebyl.

Závěrem je nutno říci poněkud nepříjemnou a hořkou věc: Hraniční jevy může vysvětlit jedině kolektiv několika pracovníků z různých oborů, především však z elektroniky a fyzikální chemie, popř. biochemie. Domnívá-li se někdo, že hraniční jevy může plně vysvětlit pracovník netechnického oboru, potom je to totéž, jako kdybychom chtěli na malíři, aby nám vysvětlil, proč je
slunce při západu červené a proč je moře modré - musí to přece vědět, když pracuje s barvami!!

A zřejmě proto, že fyzikové, elektronici, biochemici, fyziologové aj. byli příliš zaměstnáni jinými problémy, zůstaly dodnes nevyřešeny hraniční jevy, které shrnuje tzv. parapsychologie nebo psychotronika. Jsem přesvědčen, že mnohé by byly vyřešeny, kdyby se jejich výzkumu věnovalo tolik úsilí, jako např. důkazu neutrina. Ovšem zaštítit se citáty a nerozeznat ani co říkají, je základní prohřešek logiky. Protože idealismus je v podstatě vyvozovat zákonitosti z myšlení - tedy bez experimentů.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Čas. lék. čes., 114, 1975, č. 50, s. 1567-1568