Mariánská zjevení v historii 

V nultém čísle našeho časopisu jsme přinesli dosti podrobnou zprávu o zjevováni se Panny Marie, či "krásné pani" u Fatimy v roce 1917 a naznačili jsme několik důvodů pro to, že zde zřejmě došlo ke kontaktu s mimozemskou civilizací, případně, že mezi bohy a kosmickou civilizací lze položit rovnítko.

 Tentokrát nebudeme vytvářet domněnky, protože ve dvou případech nemáme k tomu potřebné podklady a poslední u Medžugorje není dosud uzavřen. Nicméně se chceme vrátit k dalšímu případu zjevení "krásné paní".

Stalo se to v sobotu 9. prosince 1531 v Mexiku, když 57 letý Nahuatl (španělského jména Diego) kráčel do kostela v Ilaltelolco poblíž dnešního Mexico City. Náhle se zarazil, protože uslyšel nádherný zpěv ptactva. Vzduch byl ale chladný a žádného ptáka neviděl. Pak zpěv náhle ustal a někdo zavolal na Diega ženským hlasem. Hlas přicházel z blízkého vršku, který byl zahalen mlhou a jasným oblakem. Když vystoupil k vrchu, tak Ji spatřil - protkanou světelnými paprsky, ačkoliv slunce bylo nad obzorem. Vypadala jako nádherná čtrnáctiletá mexická dívka (nikoliv tedy Aramejka, jakou byla Panna Marie), Diegovi řekla, že je Marie a že si přeje, aby jí zde byl postaven chrám.

Indián běžel do města a prosil biskupa Dona Fray Juan de Zumarraga, aby ho vyslechl. Přirozeně, ačkoliv biskup byl k Indiánům laskavý, nevěřil mu ani slovo, a tak se Juan smutné vracel . S onou danou se však potkal znovu a žádal ji tedy, aby mu pro biskupa dala nějaké přesvědčivé poselství. "Poslyš, malý synu," zněla ostrá odpověď, "je toho mnoho, co mu mohu poslat, ale ty jsi jediný, kterého jsem pro to vyvolila. Takže zítra ráno běž opět k biskupovi, řekni mu, že tě posílá Panna Maria a vyřiď mu moje přání, aby zde postavil kostel." 

Tentokrát sice byl Diego neoblomný, nicméně pan biskup znovu žádal, aby zjevení dalo přesvědčivé znamení. Navíc poručil dvěma sluhům, aby Diega sledovali. Ti pak viděli, jak vystoupil k vrchu a najednou zcela zmizel! V celém okolí jej nenalezli.

Zjevení bylo tentokrát s Diegem spokojeno a řeklo, aby přišel ráno, že mu dá znamení a odmění se nu. Nato se Juan z vršku dostal nějak záhadně domů, ale ráno nepřišel, protože jeho strýc umíral. Když běžel do města pro kněze, opět se setkal se zjevením a vysvětlil, proč nemohl přijít. Zjevení mu řeklo, aby se nebál, že se strýc uzdraví a přikázalo mu, aby vystoupil na vrcholek, uřezal tam květiny a přinesl je. Diegovi to bylo divné, protože věděl, že v polovině prosince zde nikde květiny nekvetou. Uposlechl však a nalezl krásné kastilské růže. Zjeveni je převázalo stuhou a zabalilo.

U biskupa Diego růže rozbalil, ale sluhové mu je chtěli vzít. Jakmile se však přiblížili, růže dočasně mizely.

V roce 1852 v Knocku v Irsku svědkové viděli zářící bytosti, mezi nimi Pannu Marii. Rozpínala a zvedala ruce, což nikdy na jejím obraze nikdo neviděl. Jedna žena - Bridget Trenchová - klekla a chtěla obejmout nohy Panny Marie, ale sevřela jen vzduch. Přesto postavy byly velmi zřetelné. Byl mezi nimi i svatý Jan, oblečený jako biskup s velkou otevřenou knihou. Patrick Hill šel blíže a viděl v knize zřetelně písmena a čáry. Když zprávu donesli místnímu knězi, řekl, že to byl odraz z okna kostela, nešel se na místo podívat a zbytek večera strávil dona. Zjevení (či projekce?) trvalo několik hodin a svědkové se rozešli domů až před půlnoci. Druhý den nebylo po jevu ani památky. Za deset dni však němé dítě začalo mluvit a nuž od narození slepý, když přišel do Knocku, prohlédl. Vytvořilo se zde poutní místo a týdně se zde zázračně uzdravilo sedm až osm lidí. Většina kněží o zjevení pochybovala a celý případ byl komplikován nepřátelstvím katolíků a protestantů, které, jak víme, trvá dodnes. Některé parametry tohoto případu jsou podobné případu u Fatimy - déšť nepadal do místa zjevení a byla vidět také jasná koule.

Pojďme však dál. 11. února 1858 čtrnáctiletá dívka Bernadetta Soubirous sbírala dřevo na topeni v lese nedaleko Lourd v jižní Francii, když najednou zaslechla velký hluk, jakoby od bouřky. Ohlédla se, ale nic zvláštního neviděla. Když zvuk uslyšela ještě jednou, ohlédla se a zůstala paralyzována strachem. Z blízké jeskyně totiž vystoupil zlatožlutý mrak, z něho vyšla krásná paní a usadila se v blízkém křoví, které se poněkud prohnulo. Rozmluva byla dosti absurdní - paní žádala, aby Bernadetta šla, umyla se a napila z pramene. Avšak v okolí žádný pramen nebyl. Když pak Bernadetta začala na jednom místě kopat, pramen se objevil a jáma se zaplnila blátivou vodou, kořínky a trávou.

Druhý den se voda vyčistila a začali se sem trousit nemocní. Slepec Louis Bourriette si touto vodou protřel oči a prohlédl, umírající dítě se uzdravilo. Doktor Douzous poté provedl riskantní pokus. Když totiž Bernadetta upadla při modlení do tranzu, začal jí patnáct minut pálit ruku plamenem svíčky. Ruka však nenesla nejmenší stopy popálení. Navíc poté, co Bernadetta skončila modlitbu, bylo vidět, jak její tvář přestává zářit.

 S  využitím  knihy  J. Vallée "Dimensions" připravil: 

                  Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Občasník ČsAAA 1990