Lze ovlivnit gravitaci? 

ZEMSKÁ PŘITAŽLIVOST JE NEJSLABŠÍ INTERAKCÍ V PŘÍRODĚ, A POKUD SE ZEJMÉNA OBÉZNÍM ZDÁ PŘÍLIŠNÁ, POTOM JEN DÍKY OBROVSKÉ HMOTĚ ZEMĚ. KATOLICKÁ LITURGIE ZNÁ ASI 200 PŘÍPADŮ SVATÝCH, KTEŘÍ V MEDITACI, EXTÁZI, ČI VLIVEM "ĎÁBLA" SE DOKÁZALI VZNÉST. SVATÝ JOSEF Z COPERTINA SE PRÝ V MEDITACI VZNÁŠEL DLOUHÉ HODINY NAD STROMY.

Z novější doby byl tento jev zaznamenán u média D. D. Homeho v minulém století. V roce 1868 v přítomnosti lorda Adare a pana Lindsaye, vyletěl prý z okna prvního poschodí a vrátil se oknem o patro výš. V jeho přítomnosti levitovaly stoly i další předměty. Levitace osob je jev vzácný, ale samočinné zvedání stolků, "plavání" předmětů vzduchem bylo možno pozorovat u mnoha medií. Levitace prováděná někdy v cirkusech je však trikem a objekt leží na maskované podložce tvaru S; která umožňuje zdánlivou kontrolu nasunutím kruhu. Jsou však též známé tzv. zvedací pokusy, obvykle prováděné tak, že osoba sedící na židli je vyzvednuta pouze na ukazováčcích čtyř osob, zvedajících na čtyřech protilehlých místech židli.

Za normálních okolností nelze takto židli s osobou zvednout nebo jen velmi obtížně.

Karel Spiesberger se pokusil takové experimenty zhodnotit a zjistit, čím jsou podmíněný a umožněny. Upozorňuje, že v okultní literatuře není o tomto jevu ani zmínka. To potvrzuje i autor t. čl. (V. P.), který pročetl řadu cizích knih, a kde bylo možno nalézt jen spontánní levitaci při seancích. Spiesberger nakonec uvádí některé autory; zejména z ojedinělých článků ze šedesátých let a podrobněji se zmiňuje o článku Dr. W. Schiebelera v časopise Grenzgebiete der Wissenschaft č. 4/1971. Zdá se, že byla vyřešena základní otázka a to, zda zvednutí je důsledkem snížení hmotnosti osoby nebo zda jde o přírůstek energie u zvedajících, a to ve prospěch poslední domněnky. Bohužel se však vyskytly pokusy, kdy vše vypadalo tak, že zvedací síla je minimální, a že zdánlivě ubyla hmotnost zvedané osoby. V jisté dny se pokusy velmi dobře dařily téměř se všemi osobami, ale byly i dny, když se nepodařil jediný pokus. 

Odkud se bere zvýšená síla zvedačů? Je nutné se předem silně nadechnout? Jindy se pokusy dařily, když byla tahy rukou předem "magnetizována" prázdná židle! Zajímavý účinek jevil kotouč, na jedné straně modrý, na druhé červený. Kotoučem
procházejí šrouby, vně spojené měděným drátem. Když osoba držela kotouč modrou stranou ven, zvednutí bylo velmi snadné. Byl-li obrácen kotouč ven červenou stranou, pokusy se nedařily. Příznivě působila i některá mantrická slova a to dokonce z magnetofonového pásku s (např. IS, MAN, ÓM.). Podařilo se i zvedání neživých předmětů, např. i těžkého stroje o váze více jak 100 kg. Kdesi v Indii je modlitebna, kde i návštěvníci jsou vyzváni ke zvednutí těžkého kamene na špičkách ukazováků. Pozoruhodné je, že se pokus daří, jen když je osob devět, ale selže, i když je osob osm nebo deset. Je tedy zřejmé, že zde hrají roli faktory, které neznáme. Tyto faktory lze ztotožnit s pojmem "skryté proměnné" (hidden variables), který se objevil ve výkladu kvantové teorie ve dvacátých letech v Kodani (viz Heisenberg: Fyzika a filosofie. Svoboda, Praha, 1966). Jde tedy o podmínky, které nám unikají, protože podle starých představ nemohou mít vliv nebo se dva i více jevů zesiluje (synergismus), popř. se ruší nebo se překrývají (inhibice). Jako vyřešené příklady lze uvést polovodiče a luminofory, které musí být extrémně čisté, ale naopak účelně znečištěné určitým prvkem nebo uvolnění atomové energie. Máme za to, že se zvedacími pokusy souvisí i silácké výkony karate, kdy je zřejmě, že se energie soustředí do jednoho místa. Otázka, zda se násobí síla nebo se zmenšuje gravitace, nemůže být jednoznačně vyřešena, protože se asi oba jevy překrývají. I když se například předmět zvedne bez doteku (nebo jen s malým dotekem) může to být vliv člověka na gravitační pole. 

Spiesberger uvádí další rozporné případy. Tak se stalo v červnu 1972 při veřejném předvádění, že všechny uvedené metody, včetně tlaku na hlavu se jeden večer osvědčily, ale druhý večer vše zase selhalo. Vzápětí po přehrání zvuku MAN z pásku se zase pokus lehce podařil, jako výsměch vší logice. Je pravděpodobné, že zde hraje roli víra a autosugesce, že se něco musí podařit, a naopak skepse tomu brání.

Jindy se podobný případ opakoval s těžkým mužem. Po vyslovení mantrického (runového) slova FA, byl muž opět lehce zvednut. Postup bylo možno použít i na jiné osoby, ale brzy se opět stal neúčinný (vyčerpání?). Zvedači také necítí obvykle žádný tlak na prsty, ani únavu.

Závěrem lze uvést některé indicie z historie. V Monte Casinu v Itálii je kámen, který prý hravě zvedal sv. Benedikt (448-548 n.l.). Kouzelník Merlin pouhým slovem učinil lehkým velké kameny, chaldejští kněží prý zvedali kameny na stavby pomocí zvuku trub apod. Konečně i Stonehenge nebo pyramidy jsou němými svědky záhadné staré techniky. Z různých výkladů může obstát snad jen výklad ing. Pavla pro transport soch na Velikonočním ostrově. Za univerzální částečný výklad lze považovat "kritickou" hodnotu, která je známá z konstrukce atomových reaktorů - jaderná reakce nastane jen po dosažení určitého množství jaderného paliva - zjednodušeně lze říci, že při sladění rytmů (systém hej rup nebo za zpěvu) se výsledná síla (energie) nerovná součtu energií jednotlivých dělníků, ale je podstatně vyšší. Ovšem za předpokladu, že si vzájemně nepřekážejí. Větší kámen jistě může zvedat devět lidí, ale zřejmě nikoliv dvanáct či patnáct. Čtenáři mají možnost jednoduchými prostředky experimentovat a my uvítáme výsledky jejich zjištění.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Médium, 90. léta