Letecké záhady starověku

Musím uvést, co se říká, ale nemusím tomu věřit. 

Herodotos, Dějiny VII, 152

Lidstvo odedávna toužilo vznést se do vzduchu, a tak nejedná báje, či pohádka obsahuje nějaké létací motivy, ať již je to orientální koberec, koště čarodějnic, obrovský pták Noh a jiné. Známá báje o Daidalovi a Ikarovi není již tak zajímavá, protože dnes víme, že se člověk vlastní silou vznést do vzduchu nemůže, a že zmínění hrdinové použili něco na způsob padáku, aby unikli z otroctví krétského krále Minoa. Z hliněných destiček, nalezených v knihovně krále Ašurbanipala v Ninive v bývalé Mezopotamii se dovídáme o letu Etany, pololegendárního vladaře sumerského města Kiše, který se měl uskutečnit někdy počátkem třetího tisíciletí před Kristem. Etanu sužovalo, že jeho žena nemá děti a na radu Boha Slunce Šamaše a bohyně Ištary měl se vypravit do nebeských výšin k otci bohů Anovi, který mu měl dát bylinu plodnosti. Etana v nejvyšší nouzi nalezl dopravní prostředek, orla, který zápasil s hadem. Etana hada zabil a orel ho za odměnu vynesl do nebes. Konec báje neznáme, ale podle toho, že Etana měl název „pastýř, který vystoupil k nebesům", dopadlo vše asi dobře. Etana je také někdy nazýván Enkidu a jeho let se popisuje jako první kosmická reportáž: „A země byla jako vrch a moře jako malý rybník. A znovu letěl výš a země byla jako moučná kaše a moře jako vodní žlab. Země vypadá jako Měsíc v úplňku a moře jako ošatka na chléb." Enkidu nakonec umírá a Gilgameš, jeho přítel ho oplakává a chce podniknout také cestu k Bohu. To bychom však dále zabředli do pozemských věcí. (viz „Vzpomínky na budoucnost"). 

Jsou zde však závažnější indicie, než neurčité mýty. Sumerové, Asyřaiié a Babyloňané mají ve své mytologii další letecké prvky, např. zlého okřídleného démona takového létajícího stroje, včetně potřebných kovů, stravy a oděvů pilotů. Rovněž v chaldejské Siffaře byl nalezen popis stavby létajícího talíře, a v popisu se objevují takové výrazy jako tři stupně volnosti, krystalový indikátor, měděná cívka, klouzavá kapacita atd. Např. někde se dokonce praví, že stroje jsou poháněny rtutí. To pochopitelně nemůže být pravda, poněvadž skutečná rtuť je velmi těžká, l když je známá tzv. třaskavá rtuť, ta však nemůže být rozhodně použita k pohonu. Pantachantra popisuje, jak šest mladíků postavilo perfektní létající stroj. Samara Sutradhara ve 230 slokách popisuje stavbu létajících lodí. Nápaditý čtenář si možná pomyslí, že podle dochovaných zpráv by bylo možno takový stroj snadno postavit. Potíž je však v tom, že některé výrazy jsou v textech zkresleny, jiné jsou přeloženy podle fantazie, či intuice překladatelů. V indických eposech se mluví také např. o mrzačící střele Samhara a ochromující zbrani Moha. V chrámu Kailasi jsou obrazy znázorňující bitvy, v těchto bitvách jsou líčena záhadná letadla. 

Takové bitvy popisuje i epos Mahábharáta, kde je uváděna zbraň brahmášíra takto: „A tehdy vystřelil Ráma svůj čarovný šíp, střelu mocnou a smrtonosnou. Rámův šíp v mžiku zasáhl zloducha a jeho tučné tělo vzplálo přejasným ohněm." (laser?) Umění, jak válčit strašlivými zbraněmi bylo nazváno Astravidjá. Bojovník Ardžuna pobýval 5 let v nebi, kde se učil ovládat tyto zbraně. Při návratu na Zemi zničil Ardžuna v povětří létající hrad. Kdo chce znát další podrobnosti z indické literatury, odkazuji ho na literaturu. Mám však dojem, že se zde uplatnily takové zbraně jako laserové střely, atomová bomba, nebo alespoň něco podobného napalmu, Pazuma. 

Mark Twain, když v roce 1867 cestoval po Blízkém Východu, popsal trosky věže, kde vnitřní část se propadla a zbyly zde natavené cihly. Později se zjistilo, že to nebyla babylonská věž, ale rozvaliny chrámové věže v Borsipě nedaleko Babylonu. Její zříceniny jsou však skutečně nataveny, a tak by experimentální archeologie měla zjistit, zda takový žár může vyvinout asfalt se slámou, které patrně byly použity jako pojivo cihel.

Na skalní plastice v Bistumu v Íránu je zobrazen bůh Ahuramazda na jakémsi vozidle, připomínajícím vznášedlo. Vespod je totiž podivný vějíř, připomínající výtok raketových plynů, a dotyčný bůh drží v rukou cosi neobvyklého, drží kolo, což je zřejmě volant. Na obrovské hrobce Dareia Hystaspa v Nachši Rustámu je bytost, či bůh, vznášející se v jakémsi objektu a na obloze je kotouček, patrně Měsíc. 

To, že legendární perský šach Kay Kaus používal k létání orly, a že Alexandr Veliký zase používal supy, považujeme za líbivou legendu. To čínský císař Sun (2258 až 2208 před n.l.) spoléhal spíše na svůj důvtip, a když upadl do zajetí, uprchl z věže pomocí padáku, který si zhotovil sám ze svého roucha. Císař Ceng Tang si zase nechal zhotovit létající kočár, který pak nakonec sám zničil, aby zachoval jeho tajemství. O letu tohoto stroje k zasněženým horám Kun Lun napsal čínský básník Ču-Juaii (3. stol. před Kr.), že nebyl ovlivněn, ani písečnou bouří, ani větrem. Z Egypta jsou známy reliéfy bytostí s roztaženými křídly, ale nejzáhadnější prvky nalézáme v indických eposech, k nimž však bohužel chybí jakákoliv obrazová dokumentace. Mají to být létající lodi - vimany, poháněné žlutavou tekutinou (nafta?) a uložené v hangárech - griha. Někdy se popisují s křídly, jindy bez nich, také jako létající "oltář nebo stroj, letící na ohnivém paprsku. Rámajána popisuje vimanu, jako dvojitý talíř s kopulkou a okénky, tedy dokonalý prototyp známých létajících talířů. Taková vimana prý byla schopna se nejen vznášet, ale létat i daleko za moře. V knihovně Akademie pro výzkum sanskrtu v Mysore byl objeven starý rukopis, pocházející z doby tisíc let před Kr. Rukopis se nazývá Vimanika Šastra, tj. věda o letectví a popisuje stavbu létajících strojů. 

V egyptských textech se mluví o tom, že pyramidy jsou ochozem do nebe, pravděpodobně pro bohyni Isis. V roce 1958
zveřejnil Smithosian Institut výsledky bádání sovětských, amerických a indických archeologů, kteří dospěli k názoru, že Eskymáci kdysi obývali Střední Asii. Mají prý ve svých pověstech, že na sever je dopravili velcí stříbrní ptáci. 

Poblíž Madisonu ve státě Wisconcin lze z letadla spatřit mohyly v podobě velkých ptáků o rozpětí až 62 m. Ještě záhadnější jsou obrazce na planině Nazca v Peru. Je zde řada čar a pásů, připomínající letištní dráhy. Jsou zde i rýhy, které se táhnou přes kopce. Kromě toho je zde mnoho obrazců zvířat - kočka, ryba, krokodýl atd. vyrytých do půdy. Zdejší klima je dobře zachovalo, jsou ale viditelné jen z výšky. Je otázka, k čemu toto vše sloužilo a jakým způsobem to bylo vytvářeno, protože obrovské obrazce ze země nejsou přehledné. Německá matematická Marie Reicheová, která tyto obrazce studovala mnoho let, vyslovila ve své knize „Tajemství pustiny", že jde o náboženské a astronomické symboly a odporuje Danikenovi, který oblast považuje za pravěké letiště. Daniken však naopak tvrdí, že obrazce zvířat jsou až druhotné a měly přivolat zpět bohy - kosmonauty. Mínění se také liší v posouzení ohromného trojzubce na skále nad zátokou Pisco. Daniken však považuje toto znamení za jakýsi naváděcí pokyn k „letišti" Nazca. M. Reicheová je zase považuje za harpunu, jiní za obraz kaktusu a dr. Souček za jakési vodní zařízení.

Obrátíme-li se do evropské historie, pak zjistíme, že Roger Bacon popisuje létací stroje v jedné své knize. V rukopisu alchymisty a všeuměla St. Germania „La tres Sainte Trinosophie" se píše v páté kapitole: Rychlost, kterou jsme letěli vesmírem lze srovnávat s plavbou. V okamžiku jsem ztratil pohled na pláně pod sebou a země vypadala jako mlhavý obláček. Byl jsem vyzdvižen ohromnou silou a delší čas pobýval v prostoru. V tomto případě však patrně půjde o tzv. astrální cestu, či to, co se nyní označuje jako Out of body Experience (viz Medium č. 8/91). Podobně lze vysvětlit působením drog „lety" čarodějnic na sabath, které pochopitelné nikam neletěly, ale upadly do narkotického spánku. Z egyptských pramenů se dovídáme, že bůh Osiris sestoupil na zemi z ostrovů v nebi, aby naučil lidi zemědělství, peruánské legendy hovoří o tom, že první lidé se narodili z kovového vajíčka. Velmi mnoho náznaků a indicií nalézáme v Bibli. Např.: 

Žalm 68,18: Božských vozů je 20 tisíc a právě tolik andělů.
Isaiáš 13/5: Ti svatí přicházejí z dalekých krajů, až ze samého konce nebe.
Isaiáš 60/8: Kdo jsou ti, kteří létají v mraku?
Exodus 13/21: A Bůh kráčel před nimi ve sloupá mraku.
Exodus 14/18: Mojžíš vešel doprostřed mraku a vystoupil nahoru.
Exodus 19,16/18: A když nadešel den třetí, blýskalo se a hřmělo a tlustý mrak dosedl nahoru. A hora Sinai byla celá v dýmu, když na ni sestoupil JAHVE v ohni.

Je zde mnoho dalších indicií, např., že Enoch a Eliáš byly vzati do nebe, zjevení Ezechielovo a Jana Teologa, což jsou jevy značně podobné, i když časově rozdílné. Ezechiel měl vidění u řeky Kebar v Chaldejsku, Jan na ostrově Patrnos. V obou případech však šlo o jakési zařízení s podivnými nohami a koly, při čemž z vnitřku zařízení mluvil nabádavý hlas. Ezechiel inspiroval nejen pana Dánikena, ale především konstruktéra NASA J. Blumricha, který nelenil a podle Bible a také podle svých představ rekonstruoval to, co Ezechiel vlastně viděl. Byla to jakási káča, podobná tvaru UFO a na čtyřech stranách měla jakési nohy, na nich čtyřlisté vrtule. Dániken ve své knize „Všichni jsme děti bohů" nešetří nadšení v případě jakéhosi Herberta Beiera, šéfinženýra jistého německého podniku, který podle Bible rekonstruoval Šalomounův chrám, a ten se ukázal býti rampou a komplexem budov pro umístění plavidla, které údajně viděl Ezechiel. Protože jsem také studoval Bibli, musím říci, že výše uvedené rekonstrukce neodpovídají popisu z Bible. I když osobně fandím nekonvenčním výkladům, je toto hodně přitažené za vlasy. 

Podobně nesmyslně vyložil v Německu jistý pan Volkrodt letecký prostředek Hospodina, když vyváděl Židy z Egypta. V Exodu 13-21,22 se totiž praví: Hospodin pak předcházel je ve dne ve sloupu oblakovém, aby je vedl cestou v noci pak ve sloupu ohnivém. Podle pana Volkrodta to byl údajné teplovzdušný balón. Je to samozřejmě nesmysl. Při pohonu tohoto balónu dokonce uvažuje o použití parního stroje. I školákovi je však známo, že parní stroj vyžaduje hodně vody a paliva, což je nedostatkový materiál zejména v poušti, a kromě toho má parní stroj velkou hnuot-nost. V Bibli se také používá pojmu cherubín, což je pojem zahalený tajemstvím, máme však zato, že se jedná o jakýsi druh andělů. Jenže ve druhé knize Samuelově 22,8,15 čteme toto: „Dým vycházel z chřípí jeho a oheň zžírající z jeho úst. I vsedl na cherubín a letěl na peří větrovém. Vystřelil i střely, kterými rozptýlil nepřátele Izraele." Cherubín je zde tedy líčen jako dopravní prostředek, a dokonce je zde opět náznak jakési tajuplné zbraně.

Na závěr bychom neměli zapomenout na význačnou indicii z jihosrbského kláštera Visoki Děčani, kde je umístěna freska, na níž je namalován výjev shromážděného lidu, nad jehož hlavami letí nahoře v jakémsi kontejneru dvě postavy. Ne, to není fantazie, jde o vysloveně kapkovitý tvar, uvnitř je postava, držící nějakou páku a na zadní straně vycházejí z kapky paprsky. Zatím nikdo neví, kdo obraz namaloval, a co ho k tomu vedlo.

Končíme tedy naši exkurzi do leteckých záhad starověku, aniž bychom z toho byli nějak moudří. Nevíme, kde skutečně docházelo ke kontaktu s mimozemskou civilizací nebo, zda šlo o zbytky prastaré vyšší inteligence, která přežila nějakou světovou katastrofu.

Vlastimil Bárta

Médium č. 5/1992