V. Patrovský

Kosmonautické a paranormální indicie v bibli

Bylo by zřejmě dobré se zmínit o tom, že bible vznikla překladem starozákonních textů psaných hebrejsky do řečtiny. Na rozkaz ptolemaiovce Zagusa překládalo tyto texty 70 učenců a to prý velmi přesně. Odtud pochází původní název septugianta.

Některé texty byly psány i židovsky a aramejsky. Aramejštinu si lidé přinesli ze zajetí babylonského a mluvilo se jí běžně v době Kristově, hebrejštině se rozumělo málo. Překlad do latiny pořídil sv.Jeroným, který zemřel r. 420 a tento překlad se nazývá vulgáta. Cyril a Metoděj přeložili bibli do staroslověnštiny a bible kralická byla vydána r.1613.

Další podrobnosti, jako rozdělení a náplň bible je snad zbytečné uvádět, protože nám jde o základní věc, totiž, zda jevy, události a tzv. zázraky popisované v bibli mají reálný podklad nebo je lze vysvětlit, přirozeně, že jde o jevy a události zvláštní a nezvyklé a jde také o to, zda skutečně existují důkazy nebo alespoň indicie k Danikenovu tvrzení, že Bůh nebo bohové byli příslušníci mimozemské civili2ace, kteří zde kdysi na Zemi zasáhli a zušlechtili zde usídlená plemena.

Předně je třeba říci, že bible je vynikající kniha, poskytující nám množství zajímavých informací, ale bohužel jen málokdo je umí číst a pochopit, což třeba dokazuje stále opakované tvrzení, že Adam a Eva byli první lidé. Nicméně sama bible to popírá, protože když Kain zabil Ábela, měli na světě zůstat jen 4 lidé (Adam, Eva, Kain a Set).
Ale již v Genesis 4,16-17 se praví, že Kain odešel do země Nod naproti Edenu, kde se oženil a se svými syny stavěl města a nazval je Enoch podle svého syna. Není třeba zdůrazňovat, že ona žena musela mít rodiče, prarodiče, apod.

Dalším mylným tvrzením je, že Bůh je nanejvýš laskavý, dobrotivý, vševědoucí a všemohoucí, což dodnes leckdo komentuje, že kdyby tomu tak bylo, nemohl by trpět tu záplavu lumpáren, válek, neřestí,apod., tím spíš, že dnes již nevěříme na boží tresty, za jaké by mohl být pokládán hurikán Andrew nebo AIDS. Podívejme se však, co říká bible.

V Genesis 22,9-16 totiž zkouší Hospodin Abrahama tím, že mu přikáže obětovat jeho syna Izáka a v posledním okamžiku jeho vražednou ruku zadrží. Proč, když je vševědoucí? Měla to být nějaká psychologická klička na Abraháma? Takových případů je ovšem víc.

Také hněv Hospodinův, kdy trestal a zabíjel je popsán na mnoha místech, např. 2.Samuelova 6,7, kdy byl zabit Uzu, který neprozřetelně vztáhl ruku k boží truhle, která se naklonila. Vykládá se také, že ho nezabil Hospodin, ale vysoké napětí z té truhly. Jednoznačně se však rozpálila prchlivost Hospodinova v Knize Soudců 10,7, kdy vydal Izraelity do rukou Filištínských a Ammonitských. Ve 4.knize Mojžíšově 16,35 zase spálil 250 modloslužebníků.
Z toho plyne, jak bychom řekli dnes,že to nešlo mírovou cestou, ale ani nějakou sugescí a hypnózou a proto bylo nutno použít nejtvrdších prostředků.
Tím však chci naznačit,že se Hospodin v rozsahu svých možností poněkud přiblížil lidem a tedy i zde je ona indicie kosmické inteligence, která ovšem jinak věděla neskonale víc, než tehdejší lidstvo.
Já osobně mám jeden logický důvod pokládat to zjevování v oblaku a další jevy za reálné proto, neboť jsou líčeny naprosto normálně bez senzací, právě tak jako války a sex.

Ale jsou ale indicie daleko závažnější. V Gen. 19, se popisuje, jak do Sodomy večer přišli 2 andělé, aby varovali Lota a jeho rodinu před blížící se katastrofou. Lot je pozval dále, pohostil je a oni jedli. Pokud kdy církev vzbudila dojem, že andělé jsou bytosti bezpohlavní, jaksi éterické a tudíž nemají ani potřebu jíst, zde tedy jedí.
0 kus dále se však mluví už jen o mužích. Je zde také zmínka, že homosexuální sousedé Lota dostali na tyto muže zálusk, leč oni patrně hypnózou a energomyotransferem je znehybněli. Něco podobného nám popsal Břetislav Kafka ve své knize. Historka o Sodomě má ještě pikantní konec, který se ovšem babičkám v kostele ani kdysi dětem ve škole nevykládal. Jak je známo, Lotova žena se ohlédla a zkameněla. Lot se svými dvěma dcerami se uchýlil do jeskyně u města Segór a právě zde dcerušky tatíčka opily a uskutečnily s ním sexuální radovánky, z nichž vyšel syn Moáb a Ben Ammon.

Výklad zkázy Sodomy se zdá být celkem jasný: muži či andělé zkrátka poslové boží věděli, že jejich přístroje zaznamenaly blížící se zemětřesení a snažili se tedy zachránit Lota. Podezřelé však je, že Lotova žena zkameněla, což zřejmě nelze brát doslova. Co když vsak viděla záblesk atomového výbuchu? A proč Lot s dcerami nesměl bydlet v Segor?
Celá kapitola 19 skýtá lepší čtení než třeba Blesk nebo Špígl. Je také typické, že zachráněni měli být i Lotovi zeťové, ale ti, jak praví bible, právě pojímali své ženy (všimněte si, jak hezky je to řečeno) a odmítali odejít, což připomíná jisté slovenské přísloví, které zde těžko mohu uvádět, sdělím je však později soukromě.

Celou řadu kosmických a leteckých indicií pak přináší Exodus - tedy 2.kniha Mojžíšova. A tak v 13, 21-22 čteme, že při vyvádění Židů z Egypta předcházel je Hospodin ve sloupu oblakovém, v noci pak ve sloupu ohnivém.
Pan Volkrodt v Německu přišel na originální, leč nesmyslné vysvětlení. Hospodin používal teplovzdušný balón a jako se dnes používá propan butan, používal prý parní stroj a topil lojem a slámou. Na první pohled ta myšlenka se zdá být zajímavá, leč lůj a sláma by dlouho jako palivo nevydrželo, parní stroj by byl těžký a potřeboval by nejen palivo, ale i vodu a kde ji v poušti vzít? Je známo, že v začátcích letectví byl sice parní stroj použit, ale letadlo se sotva odlepilo od země a jen poskakovalo.

Jen tak mimochodem, na té poušti se událo pár zázraků, jak s rozestupem vod, vodou k pití, křepelkami nebo nebeskou manou. A právě tento poslední div
byl vyložen v časopisu Science z dubna 1977 George Sasonem a Rodney Dalem tak, že Hospodin zde dal Izraelitům stroj na výrobu many, něco jako u nás na zmrzlinu či cukrovou vatu. Energii prý stroj čerpal shůry z kosmické lodě. Nikde se však nepraví, kde bral vodu a suroviny. Bylo pozoruhodné,že autoři uveřejnili článek v dubnovém čísle, kdy se v anglosaských časopisech (i vědeckých) objevují aprílové žertíky, ale autoři to jako žert popřeli. 0 tomto stroji se můžeme dočíst v sešitu pana A. Čorta "Daniken a danikenové". Sám termín mana nám připomíná slovo man = muž, nebo také psychickou sílu i cukr manit. A ten je právě přítomen při vyloučení na pouští rostlině tamaryšku.

V kap.l7 udeřil Mojžíš do skály a ona zde vytryskla voda. Není to prý zde nic neobvyklého a někteří v tom spíše vidí něco jako proutkařství.

Ale vraťme se ke kosmickým indiciím, které nám bohatě skýtá kapitola 19, zejména verše 11-21. Jde o sestup Hospodina na horu Sinaj, kde Mojžíš dostal Desatero. Třetí den bylo slyšet hřímání a vidět blýskání a na hoře se usadil hustý mrak. Hora Sinai pak byla v jednom ohni a kouřila, ač není známo, že by to byla sopka. Lid obecný pak měl přísně zakázáno se jen dotknout úpatí hory, jinak prý zemře. Popis sestupu Hospodina na horu Sinai se vymyká jakémukoliv normálnímu vysvětlení. Jako vždy, vysvětlovači se našli, leč vše to jsou nesmysly. Daniken v knize "Zpět ke hvězdám" uvádí jediný rozumný názor a to dr. Fritze Dumermutha z časopisu teologické fakulty v Basileji č.21/65:
"Otázky stávajících zpráv se při pozorném pohledu špatně kryjí s přírodními jevy meteorologického nebo sopečného rázu. Je na čase podívat se na tyto jevy pod novým zorným úhlem, má-li výzkum bible vůbec pokročit."

Letecké prostředky se však objevují i jinde. V 2.Samuelově knize 22,11 čteme, že "vsedl na cherubína a letěl a spatřen byl na peří větrovém". Někdo má dojem,že cherubín byl druh andělů. Snad. Ale zde to spíš připomíná jakýsi nebeský motocykl.
V Izaiáši 60,8 čteme: "Kdo jsou ti, kteří se jako oblak hustý sletují a jako holubice k děrám svým?"
V Zachariášovi 5,1-2 se popisuje, jak letěla kniha, v Žalmu 6,68,18 to, že vozů božích je na dvacet tisíc a mnoho tisíců andělů. Jinde se dočítáme o jakési nádobě sestupující na prostěradlu, zřejmě to byl padák.

Zbývá nyní připomenout, že Enoch a Eliáš byli vzati do nebe, ten poslední za dost zjevných okolností (viz 2. Kniha královská 2,9-11). Ezechiel a sv.Jan se zase setkali s jakýmsi podivným prostředkem připomínajícím výsadkový modul nebo helikoptéru. Ezechielovo vidění se mělo udát někdy v roce 580 př. Kr. u řeky Kebar v Chaldejsku, tj. v nynějším Iráku.
Janovo vidění bylo na ostrově Patmos někdy v roce 500 po Kr. Popis obou má shodné prvky: např. moře sklenné, což může naznačovat pilotovu kabinu. U Ezechiela převládá popis jakýchsi otáčejících se kol plných očí a u Jana pak šlo o postavu na nohách jak mosazi hořící (dle jiné bible: leskly se jak ocel pulérovaná), což zase připomíná výsadkový lunární modul LEM. I zařízení, které viděl Ezéchiel, neušlo pozornosti vysvětlovačů, zejména pana Danikena, který v knize "Všichni jsme děti bohů" říká, že Ezechielovi věnuje pozornost již 20 let. Není tedy divu, že jej zaujala zpráva dřívějšího konstruktéra NASA Blumricha, který tento stroj vyfantazíroval na rýsovacím prkně, a to v podobě veliké káči se 4 svislými vrtulemi.

V roce 1984 se panu Danikenovi ozval jakýsi Herbert Beir, který prý studoval texty a objevil, že onen Šalamounův chrám byla vlastně odpalovací rampa pro tento stroj i s příslušnými místnostmi pro obsluhu, zásoby, atd. A král Šalamoun prý s ním létal za královnou ze Sáby. Ovšem, co je moc, to je příliš. Pro pokrok vědy a poznání jsou nutné odvážné myšlenky, ale podložené solidními indiciemi. Výše uvedená tvrzení jsou přinejmenším přehnaná a káča se 4 svislými vrtulemi by rozhodně podle našich měřítek nebyla vhodným leteckým prostředkem. Jak je vidět, nejen Daniken s příležitostnými společníky, ale i řada jiných zastávalo i zastává názor, že Hospodin byl příslušník mimozemské civilizace, byl to např. v USA Binder, v Itálii Kolosimo, ve Francii Charoux, v Anglii Thomas, u nás Dr.Souček, v Rusku Kozyrev, Kazancev, Zigel, Zajcev aj.

Závažné sdělení nalézáme v Genesis 6,2-4 o tom, že vidouce synové boží dcery lidské, jak jsou krásné, brali si je k sobě, a vznikaly na zemi zrůdy, obři.
Můžeme právem namítnout, že prastaré informace nám nemohou poskytnout dostatek věrohodného materiálu pro rozumné vysvětlení. Jistě, k takovému poznání, že bohové mohou být kosmická inteligence, jsme se mohli dostat až tehdy, když jsme sami začali létat do vesmíru.

Máme ale vynikající případ z poměrně nedávné doby a to zjevování Panny Marie v r.1917 u Fatimy v Portugalsku. Bylo to 13. května, kdy se třem malým pasáčkům (jedenáctileté Lucii Santosové, jejímu devítiletému bratranci Františkovi a sedmileté sestřenici Jacintě), zjevila krásná paní a chvíli s nimi rozmlouvala. Sdělila jim, že toto místo na dolině Iria musí děti navštívit každého 13 dne v měsíci, že jim postupně sdělí, co chce a vyjeví jim tajemství. Nejstarší Lucie vysloveně dosti dlouho mluvila jen o krásné paní, nikoliv o Panně Marii, ta se ostatně představila, že přichází z nebe, což má dvojí smysl. Děti se postupně dozvěděly, že se mají modlit za hříšníky, mají se přemáhat a navozovat utrpení, odříkat si radovánky a působit, aby se lidi polepšili. Dále se dozvěděli, že válka končí, ale když se lidstvo nepolepší, stihne je ještě hroznější válka.

Zjevení se uskutečňovala skutečně každého 13 dne v měsíci v poledne a předcházel je krátký záblesk, později žlutá mlha a naposled i padání jakési bělavé hmoty, která se však brzy vypařila. To jsou typické znaky projevů některých UFO. Té bílé hmotě se říká "andělské vlasy" a nepodařilo se jí analyzovat.

Přestože děti slíbily mlčenlivost, prozradila to malá Jacinta a děti byly persekvovány jako lháři nejen od rodičů, ale později i od církevních a světských úřadů.

Zatím však každý měsíc třináctého se v dolině shromažďovalo víc a víc lidí, odhaduje se, že v září a říjnu, kdy se zjevení konalo naposled, bylo zde až 50.000 lidí. Děti žádaly, aby Paní učinila nějaký zázrak, aby jim to lidé uvěřili a skutečně při posledním setkání letěla zvolna přes oblohu jasná koule a metala oslnivá světla. Tu kouli viděli všichni lidé, zjevení však jen Lucie, takže nelze zde mluvit o davové sugesci. Světelné jevy pozorovali dokonce lidé až ze vzdálenosti 6 km, kteří vůbec nevěděli o co jde!

Tento případ jsem ovšem zkrátil, ale to, co jsem uvedl, nám zcela postačí k dalším úvahám. Především, proč Bůh potřeboval 3 chudé děti, aby si odříkaly, navozovaly utrpení a obracely hříšníky, když je přece všemohoucí? Zřejmě tedy všemohoucí není a nesmyslnost využití tří chudých dětí můžeme pochopit z filozofie indického mudrce Patandžaliho, který říká, že paranormálních vlastností lze nabýt pěti způsoby:

1.bylinami (drogami)

2. koncentrací

3.meditací

4.přemáháním potíží a utrpením, což bylo zřejmě pro děti nejvhodnější. To má vyvolat ovládnutí svého těla a mysli a důsledek má být,že teprve když člověk ovládne sám sebe, je schopen ovládat i druhé, zde tedy působit na hříšníky.

Je to ovšem naivní názor kosmické inteligence, který kontrastuje s jejich předpokládanou technikou. František však zemřel v dubnu 1919 na španělskou chřipku a Jacinta koncem února 1920 po delší nemoci neznámého původu (ozáření?). Opět se můžeme ptát, proč všemohoucí Bůh nechal tyto děti zemřít - ani jim nenabídl penicilin.
Fyzikální projevy zjevení byly již uvedeny a tak pokud víte, že se počátkem 70. let zjevovala Panna Maria v Medžugorji u Mostaru v Jugoslávii (referoval o tom Signál a vyšla v nakl. Gemma i brožurka), bylo by asi velmi zajímavé vědět, zda jim předpověděla to, co se tam již delší dobu děje.

Vraťme se ještě k bibli a uveďme další sdělení z Genesis 18,2-8, kde je psáno, že Abraháma navštívili tři muži-andělé a on je pohostil a oni jedli. Tedy opět projev lidské vlastnosti.

Obraťme nyní pozornost na tzv. paranormální jevy, které patří do parapsychologie. 0 telepatii či dálkovém předávání informací je zmínka ve 2.knize královské 6,11-12: "Ta věc pobouřila mysl aramejského
krále (Izraelité byli vždy dobře informováni o pohybech jeho vojska) svolal své služebníky a řekl jim: "Proč mi neoznámíte, kdo z našich donáší izraelskému králi?" Jeden ze služebníků mu řekl, že je to Elíša, který má tyto schopnosti.

0 psychokinesi se dozvídáme ve verši 2K,6,7: Jednomu člověku spadla do vody sekera a Elíša jí za pomoci dřeva nechal vyplavat. Teleportace je jev velmi vzácný a zmiňují se o ní Skutkové apoštolů 8,39: "Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl..." (...) "Filip se pak ocitl v Azotu."

Odolnost vůči ohni, totiž neporušení 3 mladíků, vržených do pece ohnivé, zaznamenává Daniel 3,19-26. O chůzi po vodě je zmínka v evangeliu Matouše 14,25-31.

Záření lidského těla, auru, můžeme vidět v líčení ve Skutcích apoštolských 2,3-4: "I ukázali se jim jazykové jako oheň, který se posadil na každém z nich. I naplnění jsouce všichni Duchem svatým, počali mluvit jinými jazyky."

Jakousi strašidelnou psychokinesi popisuje Daniel 5,5: V touž hodinu vyšli prstové ruky lidské a psali naproti svícnu na stěně královského paláce a král hleděl na část ruky, která psala mene, tekel, ufarsín ... což Daniel přeložil jako: sečetl jsem, zvážil jsem a rozděluji. Tu noc byl totiž král Baltazar zabit a jeho království se zmocnil Darius, král Médů.

Jak asi víte, vyrojilo se v posledních letech mnoho tzv. léčitelů. Léčení vkládáním rukou je bohatě popsáno i v bibli, zejména pak v četných uzdraveních, které provedl Ježíš. Někdy se cituje výrok: víra tvá tě uzdravila. Je to v podstatě vybuzení imunitního systému člověka, a to jednak vnějším, jednak vnitřním vlivem. To se dostavuje např. v extázi, ve vzrušení, ve stresu apod. Mj. se zde uplatňuje energomyotransfer, přenášení energie léčitele na pacienta.

Takový velmi silný energomyotransfer se objevuje v Matoušově evangeliu 21,19-2l, kdy Kristus vztažením ruky způsobil uschnutí fíkového keře. Indičtí fakirové dovedou vybudit během půl hodiny mangové semínko k růstu a i ke květu.
Já osobně jsem dokázal neobyčejně zvýšit vzrůst fazolí během asi 12 dní, naopak, když jsem před časem pokus opakoval, tak jsem ovlivňované rostliny poničil, protože jsem už nemocný.
V roce 1985, když mne dvakrát navštívil známý, kterého propustili z psychiatrie a který živě gestikuloval a afektovaně mluvil, způsobil mi uvadnutí hroznu květu gladioly. Takže případ fíkového keře je zcela věrohodný.

Když už jsme u Ježíše, všimli jste si, že do jeho dvanácti let se mluví výhradně o Ježíši, pak dlouho nic, a v třicátém roce jeho života je to již Ježíš Kristus. Kde byl Ježíš těch 17 let? U pěstouna dělal tesaře? Nebo odcestoval do Indie, kde dodnes je v paměti bůh Krišna? V indické Mahábháratě je zmínka, že Slunce sluncí Mahadéva pozdravilo Dévatí jako pannu a matku, a ona počala a porodila ve chlévě u hory Meru - syna Krišnu. Já to komentovat nebudu, snad jen to, že Daniken ve své knize uvádí, že Mahábhárata, která má přes 80.000 dvojverší, v ustálené formě vznikla asi 1500 let př.Kr.

Bible nijak netají, že Ježíš byl syn boží, což v moderním pojetí ufologie vyznělo,že Maria byla oplodněna právě vyšší mimozemskou inteligencí.(Pokud by se to zdálo někomu jaksi znesvěcující, pak je to jen věc pohledu a zvyku.)

Podstatné ale je,že podobné případy se dějí i dnes. 0 takovém případu referuje Jacques Vallée v knize Dimension. Bylo to v roce 1978, dotyčná se jmenovala Kathy a bylo jí tehdy asi 19 let. Těhotenství bylo potvrzeno lékaři, ale asi za dva měsíce zmizelo. Ufologové tvrdí, že zárodek byl vyjmut a dopěstován v inkubátoru.

Leč pojďme dále v léčitelských metodách. Typický myotransfer vidíme v l.knize královské 1,1-2. Král David, když zestaral a sešel věkem a nemohl se zahřát, ani pokrývkami, obklopil se na radu moudrých děvečkami, které mu předávaly svoji bioenergii.
Jinou metodu, kterou bychom mohli nazvat muzikoterapii, najdeme v l.knize Samuelově, l6, 23. Tam se dovídáme, že David hrál na harfu králi Saulovi, kdykoliv byl zasmušilý.

S myotransferem souvisí i zdánlivě nesmyslné Kristovo doporučení (Matouš 5,38): "Oko za oko, zub za zub, ale já vám pravím, udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nastav mu i druhé." Tento nesmysl lze vysvětlit hned dvěma důvody: jednak protivníka přivedete do rozpaků (což je vliv psychologický) a jednak zabráníte energomyotransferu, který by se od vašeho hněvu přenesl na druhého (což
je vliv biofyzikální. Z přírody je známo, že když se smečka žraloků nebo vlků dostane do ráže, tak je nikdo neudrží a u lidí je to zase davová sugesce. Výše uvedené naučení ovšem nemůže mít univerzální platnost.

Konečně si všimněme, že v bibli jevů čistě fyzikálních a chemických je pramálo. Asi nejvýraznější je ozdravení vod v Jerichu Elizejem, a to tím, že do pramenů nasypal sůl (2K,2,19-22).

Další případ s vodou máme v Exogodu 15,23-25: vody byly horké, ale na radu Hospodina bylo do nich dáno jisté dřevo, které je učinilo sladkými. V prvním případě sůl vysráží nečistoty, ve druhém případě se lze domnívat, že dřevo nějak vázalo hořkost, či jí přebilo svojí sladkostí. Neznáme ovšem ono dřevo, ani ony vody.
V Žalmu 90,4 je jakýsi náznak teorie relativity pro zkracování času: "Nebo kdyby trvalo to tisíc let, je to před očima tvýma jako den včerejší."

V Kazateli 12,6 je zase zmínka o přetržení provazce stříbrného, což parapsychologové vykládají jako spojení fyzického a astrálního těla, jež se může vzdálit jen tak daleko, aby se toto spojení nepřetrhlo, jinak nastává smrt fyzického těla.
Třetí až pátá kniha Mojžíšova obsahuje mnoho pouček hygienických, etických apod. Když jednou starý Tobiáš ulehl, padl mu do oka vlaštovčí trus, (a on oslepl. Poslal pak svého syna do města Rag, aby z dlužníka vymáhal peníze. Mladý Tobiáš se však u bran města setkal se sličným mládencem - andělem, (samozřejmě, že bez křídel) a ten mu poradil, aby chytil rybu, vyjmul její žluč a ta později otci navrátila zrak.

Ostatní indicie jsou neurčité, třeba, že schránka úmluvy byla Mojžíšovo rádio, nebo jak Eliáš či Elizeus zapalovali oheň apod. Závěrem uvádím jednu perličku z nedávné doby. Jak je známo, Raymond Moody vydal knihu "Život před životem" a "Život po životě". V té druhé byly popsány případy, zážitky lidí, kteří se ocitli na kraji klinické smrti nebo i po ní a pak se vrátili k životu. Když byl Moody v Praze, redakce Svobodného slova se ho ptala, co tomu říkají knězi. On odpověděl, že jsou rádi, že někdo potvrdil to, co oni tušili (totiž, že člověk žije i po smrti, i když jinak), a že se stal případ, kdy jeden americký kněz se po autohavárii dostal také na pokraj smrti. Ze své kazatelny totiž dříve hřímal o hrůzách pekelných a strašil lidi, čímž byl široko daleko znám. Pak po onom tunelu, který se umírajícím jeví, potkal prý Ježíše a ten mu nakázal, aby s tím strašením přestal, protože všechno je jinak.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

(Přepis přednášky přednesené 19.9.1992 na sympoziu ve Vlašimi.)

ZAZ č. 5, roč. 1992