Jak zlepšit vodu

V Chataři 10/89 na straně 8 si jeden čtenář pochvaluje tzv. bytový filtr. Obávám se, že jeho spokojenost nepotrvá dlouho, neboť jak sám píše, filtr je určen k odstranění špatné chuti a zápachu a přídavek stříbra ukazuje, že i k dezinfekci. Filtr však není určen k odstranění železa a manganu, které se po oxidaci vyloučí jako hydroxidy a filtr za nějaký čas ucpou. Podívejme se ale, co můžeme pro zkvalitnění našeho vodního zdroje skutečné udělat. Špatná chuť vody může pocházet z průmyslového znečištění nebo i z blízkého septiku, hnojiště či silážní jámy. Taková voda se k pití ovšem vůbec nehodí. Špatná chuť však většinou pochází z nadměrného obsahu vápenatých, horečnatých a železnatých solí a síranů. Tím jsou postiženy kraje, které geologie označuje jako třetihorní nebo čtvrtohorní (aluvium a diluvium), srozumitelněji řečeno, kraje kde jako hornina převládá vápenec, dolomit nebo usazeniny kolem dolních toků řek v rovinatých krajích. Bohužel do těchto krajů patří Karlštejnsko, Berounsko, střední a jižní Morava, střední Slovensko (pro útěchu uvádím, že například ani v Rakousku to není lepší). Naopak dobrou vodu poskytují kraje, kde převládá žula, rula, většinou i břidlice, z čehož se mohou těšit chalupáři ve středních Čechách, na Šumavě nebo v Krkonoších.

Jak odstranit nadbytek vápníku? 

Je to možné jediné tehdy, když voda obsahuje část vápníku jako rozpustný uhličitan vápenatý, který způsobuje tzv. přechodnou tvrdost. Voda se povaří, čímž se vyloučí sraženina normálního uhličitanu vápenatého, který se filtruje nebo lépe nechá ustát a čirý podíl se stáhne. Voda sice tak ztratí kysličník uhličitý, který zlepšuje její chuť, ale nedá se nic dělat, něco za něco.

Ohřívat vodu je energeticky náročné a chatař musí sám rozhodnout, zda se mu tento postup vyplatí. Obvykle stačí vodu jen zahřát asi na 50 °C. 

Jak odstranit železo a mangan? 

Oba prvky jsou ve vodě rovněž přítomné jako rozpustné kyselé uhličitany a lze je odstranit dokonale spolu s částí vápníku výše uvedeným postupem, ale je nutné vodu uvést do značného styku se vzduchem, aby mohla proběhnout oxidace, což můžeme provést mícháním, rozstřikováním, nebo probublávání vzduchu (opačně zapojeným vysavačem). To lze často provést i bez zahřívání a po nějakém čase se nám vyloučí žlutavá až hnědavá sraženina, kterou necháme usadit. Máme-li takovou železitou vodu ve studni, nelze s ní nic dělat. Železo může však přejít do vody i z potrubí, z něhož se voda přes týden nebo i delší dobu nečerpá; potom obvykle postačí vodu nechat odtéci. Pro menší množství vody, zejména nejsme-li na chalupě přes týden, můžeme do menší nádoby přidat na 15-20 litrů 5 až 10 ml 3% peroxidu, zamíchat a za několik dní se nám usadí sraženina. Peroxid znamenité urychlí oxidaci. Pro větší množství vody použijeme dřevěný sud.

Jak odstranit volný chlor? 

Pokud jsme napojeni na vodárnu, kde se voda dezinfikuje chlorem, mívá čerstvá voda nepříjemnou příchuť. Použijeme-li výše uvedené postupy, odstraníme i chlor. Jinak stačí nechat vodu v otevřené nádobě přes noc a ráno se můžeme přesvědčit, že voda má chuť mnohem lepší. Jinak se však volného chloru nemusíme vůbec bát (nápoje pro děti), protože při přípravě čaje, kávy, polévek aj. rychle vyprchá. U studených nápojů pak stačí dát do vody několik kapek citrónové šťávy nebo sirupu, aby volný chlor rovněž zmizel.

A jak si udělat jednoduchý a přenosný filtr? 

Normální pitná voda se filtrovat nemusí, nejvýše se nechá ustát. Karbonový filtr (případné se stříbrem) je určený spíše pro rychlou úpravu a dezinfekci vody z neznámých zdrojů. Pro soustavné odstraňování zákalů se nehodí, protože by se náplň musela brzy obnovovat. Jeho posláním je jen odstranit zápach, chuť a dezinfikovat. Kdo by si přesto chtěl takový filtr pořídit, musí si zakoupit menší množství dřevěného uhlí (prodává se v některých uhelných prodejnách jako palivo pro rošty), které kladivem rozdrtí mezi dvěma silnějšími papíry. Směs pak musí prosít dvěma síty. Jedním se vytřídí kousky velikosti 0,5 - 1 cm, druhým zbaví směs prachu. Pak je třeba si podle možností vypsat zařízení buď podle obrázku A nebo B.

V prvním případě si opatříme trubku z PVC většího průměru (7-10 cm), drátěné nebo jiné sítko stejného nebo o málo většího průměru. Toto sítko zbavíme držadla, kraje zpevníme jiným drátem a vtlačíme do konce PVC trubice, kterou jsme před tím opatrné nad plamenem zahřáli, aby změkla. Potom dovnitř nasypeme vytříděné kousky dřevěného uhlí, promyjeme vodou a opatříme závěsem nebo nožičkami.

Jednodušší je zařízení podle obrázku b, které lze vzít s sebou do přírody. Použijeme větší plastikovou nádobu od hořčice a ve dně uděláme co nejvíce otvorů. Na dno pak položíme kotouček z čisté bílé látky a opět naplníme vytříděnými kousky uhlí. Promyjeme vodou a filtr je připraven k použití. Když nádobu uzavřeme víkem, můžeme zařízení dobře transportovat. Komu tato dezinfekce neslouží, koupí si například v lékárně asi 5 mg dusičnanu stříbrného, který rozpustí asi v 50 ml destilované vody. Roztok pak po kapkách vlije na vrstvu uhlí, ponechá jeden den a pak promyje vodou. Na uhlí se vyloučí kovové stříbro, které má dezinfekční účinky.

Jednoduché filtry (A - stabilní; B - přenosný): 1 - trubka z PVC, 2 - prosáté dřevěné uhlí, 3 - kovové sítko, 4 -nádoba z plastické hmoty, 5 - děrované dno s textilní vložkou

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Chatař č. 2/1990