Tajemství svítící chodby odhaleno

Pod Jihlavou se nalézá síť podzemních chodeb z minulých století, které mají snad návaznost na staré dolování rud v okolí. Již delší dobu budí pozornost „záhadologů" i nahodilých návštěvníků jedna část chodby, kde na ploše asi dvou metrů čtverečných je nepravidelně nanesena bělavá hmota, která ve tmě svítí. Dohady, že jde o zelenavé světlo, jaké má být v bájné podzemní říši Aghartě, nebo že u vchodů se objevují divné stíny či UFO, jsou nepodložené báchorky, které mají polechtat nervy čtenářů.

 V listopadu 1996 díky spolupráci autora tohoto článku několika badateli (A. Hruška, Ing. I. Mackerle, RNDr. Kašpar) se zřejmě podařilo tajemství svítivé hmoty odhalit. Předně bylo zjištěno, že jde o luminiscenční sirník zinečnatý ZnS, aktivovaný stopami mědi s příměsí barytu BaSO₄, který po předchozím ozáření světlem nějakou dobu ve tmě svítí. Tato hmota se používala na ciferníky budíků, hodinek a leteckých přístrojů a k jejímu vybuzení se dříve někdy používala radioaktivní látka — mesothorium. Za války se používala pro svítící kolečka na oděvy v době zatemnění a na označení rohů ulic. Hmota však měla podivnou vlastnost — zeleně velmi jemně svítila i bez předchozího ozáření a po odebrání svítila asi 20 hodin i v normální místnosti. Pak ale svítila jen po vybuzení například bleskem, a to velmi krátce.

Vyřešení záhady ukázalo, jak je důležitá dnes tolik opomíjená chemie — chemický rozbor ukázal, že sirník zinečnatý je smíšen s barytem, což vedlo k poznání, že takovou hmotu za války vyráběla německá IG Farben-Leverkusen. Přídavek barytu měl hmotu zlevnit, neboť se ukázalo, že padesátiprocentní přídavek nesnižuje svítivost o stejné procento, ale jen asi o dvacet procent. Za války tedy někdo hmoty použil k možnému osvětlení, byť nouzovému. Domněnky o místní radioaktivitě se zdánlivě ukázaly liché, patrně proto, že detekční senzor, Geigerova trubice, neregistruje alfa záření. Jenže právě sirník zinečnatý na alfa záření, což jsou kladně nabitá heliová jádra, reaguje, svítí a byl použit k detekci tohoto záření v jednoduchých přístrojích, spintaroskopech. Zdrojem alfa záření je radioaktivní plyn radon, který zřejmě proniká zdí a hmota jej částečně pohltí. Za nějakou dobu se radon rozloží a vyprchá, proto hmota svítí asi 20 hodin, potom záření zaniká. Výskyt radonu zde není neobvyklý, protože v okolí se těžily uranované minerály (Rožná, Rozinka). Radon se na po­vrchu vyskytuje jen v neškodných koncentracích a není třeba se ho bát. A tak bublina s Aghartou, psychickou energií, tajemným zářením a dalšími „záhadami" splaskla.

 Ing. V. PATROVSKÝ

Spirit č. 12/1997