Je Jitro kouzelníků mystifikací ? 

V roce 1969 u nás vyšla kniha J. Bergiera a L. Pauwelse "Jitro kouzelníků", přeložená z francouzského vydání z roku 1960. Byli jsme tou knihou víceméně nadšeni a trochu se stydím, že téměř po 30 letech musím jako chemik "zlámat" nad touto knihou hůl. Za celou tu dobu jsem knihu četl jen na přeskáčku a určité záporné souvislosti mi vynikly až nedávno, kdy jsem připravoval větší článek o alchymii a přečetl jsem si ve zmíněné knize kapitolu o alchymii souvisle a důkladně. První překvapení bylo, že kapitolu nenapsal chemik Bergier, ale publicista Pauwels. Tím bylo dáno, že některá tvrzení se mi zdála ještě absurdnější než kdysi. A právě před řadou let jsem napsal známému do Francie, aby se Bergiera na několik věcí zeptal. Tehdy Bergier ještě žil a do telefonu známému zlostně odpověděl, že se nesmysly nezabývá. Po krátkém zamyšlení se věci staly jasnými. Chemik Bergier totiž výplod kolegy publicisty nečetl a zřejmě se obsahu zhrozil, až když kniha vyšla.

Nedomnívejte se, že to není možné. Před lety se stal podobný případ i u nás. Tři autoři dali svoje materiály čtvrtému, o jehož erudici a malé pečlivosti neměli ani zdání. Knihu lektorovali dva doktoři a kandidát věd z Karlovy univerzity. Ve skutečnosti však jen jeden, protože ten "slavnější" odejel na cesty. Z množství chyb šla druhému hlava kolem, tři spoluautoři si korektury také nepřečetli, a tak vyšla kniha plná chyb, omylů a nesmyslů.

Ale zpět k "Jitru kouzelníků". Cože je tam tak strašného? Pauwels popisuje tajemné setkání s alchymistou Fulcanellim či jeho přítelem a vyzvedává jeho knihu "Tajemství katedrál". V sochách a reliéfech katedrál jsou prý zaznamenána velká tajemství. Měl jsem možnost číst český překlad, ale nic tajemného jsem tam nenašel. Velké neznalosti ukazuje Pauwels, když tvrdí, že je jasný rozdíl mezi alchymií a pavědou jako je radiestézie (proutkařství). Tisíce proutkařů na zeměkouli pomocí virgule nacházejí vodu, geoanomální zóny a dříve také rudu. Pauwels kombinuje moderní poznatky s výběrem svých informací. Alchymista destiloval tisíckrát vodu, aby získal jiný druh vody (těžkou vodu?). Předpokládaná těžká voda se musí získávat zcela jinak, elektrolýzou a výměnnými reakcemi. Za podmínek "čistoty" v alchymické laboratoři a málo odolného skla nemohl alchymista získat ani náhodou vodu s minimální elektrickou vodivostí. A i jiné operace prý alchymista provádí tisíckrát a po několik let. To samozřejmě svědčí o tom, že takový alchymista nemá metodu, nezná žádnou dobrou teorii (kromě té, že se kovy skládají ze síry a rtuti v různém poměru), a tak něco dělá v naději, že mu pomůže vyšší moc. Můžeme tisíckrát házet kamenem a gravitaci neporozumíme. Galileo alespoň pouštěl předměty ze šikmé věže v Pise a objevil zákony volného pádu. A Pauwels nám líčí vznik alchymistického vejce v podobě modročerného fluida, které ve tmě světélkuje a ve styku se vzduchem ztuhne, když před tím příprava trvala řadu let! Pauwels tyto nedoložené nesmysly míchá s citáty skutečně slovutných osobností jako byl Roger Bacon, Helbroner, F. Soddy, Rutherford, paní Curiová, Elster a Geitel. Pročítáme-li zmínky o úspěšných transmutacích, zjistíme, že pocházejí hlavně ze 13. a 14. století (Lullus, Flamel), ale doklady v podobě vyrobeného zlata, surovin, pomůcek zcela chybějí. Od 18. století zprávy zcela mizí a pokud někdo "vyrobil" zlato, pak se ukázalo, zeje to třeba sirník cíničitý nebo kysličník olovnatý v krystalické podobě.

Dr. Souček mi kdysi zapůjčil knihu o novějších alchymistech. Jejich návody svědčí o zoufalé neznalosti chemie. Neznalostí chemie trpí i kritici a vysvětlovači z řad publicistů. Aniž by tušili, že se zlato v roztaveném olovu rozpouští a musí klesnout ke dnu, opakují, že alchymista nenápadně do tyglíku vhodil kousek zlata a "našel" je neporušené.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Spirit 6. - 12.10. 1997