Problémy metodiky a výzkumu hraničních jevů
Hraničními jevy rozumíme dnes ty jevy, které stojí na hranici, dokonce za hranicí současných znalostí a možností vědy. Příklad: na kmenech buků a bříz lze někdy nalézt nádory nebo jejich větve jsou nepřirozeně pokroucené. Vznikl oprávněný dojem, že je to způsobeno zářením tzv. geopatogenních zón, které kromě reakce proutkaře lze detekovat fyzikálními metodami, např. ze změny polarizace velmi krátkých vln. Dotazem u biologů i u fytopatologů (nemoci rostlin) nebylo nic vysvětleno - tyto jevy prý znají, ale nevědí čím je to způsobeno. Dotazem u specialisty na VKV v ústavu A.S. Popova na chování velmi krátkých vln b/1 výsledek opět pokrčení rameny - to je prý těžké, to jsou odrazy a interference.
Hraniční jevy zahrnují širokou škálu jevů jako je UFO, telepatie, proutkařství, kulové blesky, otázka živé hmoty a gravitace atd. Některá dřívější označení jako jevy anomální, sporné, paranormální, psychické, abnormální aj., neodpovídají skutečnosti nebo jsou úzce specifické. Anomální jevy například jsou podmíněny zeměpisnou polohou a v případě polární záře je tato anomálním jevem ve střední Evropě, ale nikoliv v severských krajích. U jiných anomálních jevů jako je kulový blesk zatím podmínky vzniku nejsou jasné. Termín sporné jevy přímo vybízí ke sporu, tj. polemice a dobře víme, že závisí na informovanosti a vzdělání a tudíž co je někomu jasné, druhému, i když má vyšší, leč neadekvátní vzdělání jasné není. Mohl by vyhovovat termín abnormální nebo paranormální, ale předpona para (značí něco, co je proti) má neblahou odezvu v parapsychologii. A něco, co je protismyslné či abnormální má již v pojetí některých lidí velmi blízko k nesmyslu a fantasmagorii. Neobstojí ani předpona psycho... neboť naznačuje duši a protože parapsychologie i tzv. psychotronika dnes v sobě zahrnuje objekty živočišné, rostlinné, ba dokonce i nejnižší organismy, je nevhodné mluvit o duši. Bližší by byl termín biotronika a jevy biotronické, ale ty zahrnují již známé děje fyziologické, biofyzikální, biologické atd. Striktní rozdělení světa na fyzikální a nefyzikální (tj. duševní) už delší dobu ztratilo svůj smysl a ukázalo se být nesmyslné - fisis totiž znamená česky přírodu a protože organismy a tedy i člověk do přírody patří, neexistují žádné jevy nefyzikální.
Anglický parafyzik Herbert Benson (donedávna vydával International journal of Paraphysic) proto rozděluje jevy na fyzikální a subjektivní. Samozřejmě, že mnoho těchto jevů je známo i vysvětleno, i zdaleka ne ve svých původních či posledních příčinách. Z těchto důvodů je zřejmé, že termín hraniční jevy je zcela přiléhavý a adekvátní.
Hraniční jevy kladou nám hned dvě počáteční otázky:
1)
proč mnohé z nich tak dlouho vzdorují vysvětlení či poznání.
Tyto
dvě otázky spolu souvisejí a lze k nim přiřadit i další. Vědecká práce
má své univerzální zákony a požadavky a protože se některými hraničními
jevy zabývali a zabývají lidé bez obecného i bez adekvátního vzdělání,
dopouštějí se chyb v interpretaci, i když třeba mají dobré výsledky,
jako například proutkaři či jasnovidci. Mnozí vědci, kteří museli dlouho
studovat, jsou pak překvapeni a mnozí vyvedeni z míry, jak je možné, že nějaký
laik, nadšenec, nedouk či šarlatán se jim plete do výzkumu a světe div se,
má dokonce i výsledky. Typické to bylo v případě Ericha von Danikena, původním
povoláním hoteliéra. Archeologové, historici, orientalisté atd. nemohli
prostě připustit, že najednou jim někdo říká něco, o čem oni vlastně
nikdy nepřemýšleli a co musí považovat za absurdnost. Proto tedy jejich
kritika pod vlivem uražené ješitnosti musí vyznít negativně. Protože
kdyby na tom něco bylo, tak Oni sami by na to už dávno museli přijít! O
mnoho lépe na tom nejsou technici, přírodovědci nebo inženýři, pokud
nemají nad sebou tabulku nějakého slovutného ústavu. Zkušenosti ukazují,
že taková tabulka je důležitější než titul a kdo má nad sebou tabulku,
může plácat nesmysly a je vše v pořádku. Vůbec nejhorší pro pokrok vědy,
či chcete-li pro uplatnění vědátorů je, když se titul zaštítí
slovutnou tabulkou. Je známo, že to byly právě Akademie věd, které vždy
byly brzdou pokroku. Je přece znám případ francouzské Akademie věd, která
dlouho popírala pod naivními argumenty existenci meteoritů. A naše Akademie
věd o 150 let později nezůstala nijak pozadu. Její časopis Vesmír každou
chvíli přinesl pamflet proti málo známým jevům a problémům.
Příklad:
proti psychotronice: č. 11/73, str. 345, č. 2/74, str.55,
č. 12/83, str. 366, proti tzv. pseudovědě: č. 6/79, str. 168, č.
3/84, str. 83, č. 9/84, str. 275, proti magneticky upravené vodě: č. 5/81,
str. 142, proti proutkařství: č. 10/83, str. 301, č. 6/84, č. 2/89, str. 87
atd.
Hysterie dosáhla vrcholu v číslech č. 1-5/89 a po krátké přestávce dal o sobě slyšet dr. V. Kopský v č. 6/90 proti geoanomálním zónám. Nemíním zde dělat podrobný rozbor těchto vědátorských výtvorů, ale řekneme-li A, musíme říci i B, případně i C a úkolem tohoto článku je ukázat co je ve výzkumu a v kritice hraničních jevů špatné a čeho se nutno vyvarovat. Jedním samozvaným "praporečníkem" té pravé vědy je profesor Kitajgorodskij, který si založil kariéru mezi jiným na knížce Renixa, v níž uvádí, že v Čechovových Třech sestrách napsal učitel na tabuli čepucha a žák to přečetl jako renixa. Pan Kitajgorodskij to uvádí jako příklad nesmírné hlouposti a za renixu pak považuje všechno, co on považuje za nesmysl. Jenže pan Kitajgorodskij ve své na-myšlenosti nepochopil, že onen žák se patrně učil francouzsky, což tehdy byla móda a musel se tedy naučit i latinskou abecedu. Napíše-me-li azbukou Čepucha, potom s nepatrnou trochou fantazie jí v podobě latinky snadno přečteme jako renixu. Vysvětlení omylu je tedy prosté a lidské a je podivné, že Kitajgorodskij tohle nepochopil a udělal z toho hroznou věc. Naučení první tedy zní: nikoho předem ne odsuzovat pokud nezjistíme příčinu jeho názoru či tvrzení. Ve Vesmíru č. 9/84 Kitagorodskij říká, že člověk, kterému je víc jak 60-65 let, nemá oprávnění, aby říkal, že vědecky pracuje. Jenže panu Kitajgorodskému v té době bylo let sedmdesát! To je u vědátoru velmi běžné, že jiným doporučují někdy i zcela správné zásady, leč sami se jich nedrží. Chyby ovšem zavádějí i redakce a zejména tam, kde se neposílá korektura, dočká se autor nemilého překvapení a pak dalšího, když mu nějaký "vzdělanec" spílá, že napsal vzorec deuterium oxidu D203 místo D2O (Čtení č. 6/90).
Jedním ze základních požadavků výzkumu je získání co nejvíce informací o předmětu našeho zájmu. To se děje z literatury, z přednášek i z osobních informací. Informace z literatury se musí roztřídit podle podobných znaků, vzít v úvahu věrohodnost, porovnat výsledky jiných prací a nalézt shodu i rozpory atd. To je skutečně pro začátek naší práce to nejpodstatnější, protože nám naznačuje možný směr výzkumu, ukazuje případné chyby a nedostatky. Na začátku se držíme přesně původních návodů. Už se nejednou stalo, že si interpret něco změnil, pokus se nezdařil a autor byl prohlášen za podvodníka nebo alespoň za fušéra. Tak jistý ing. F.B. při pokusech s vlivem polarizované vody na klíčeni hrachu použil hrách z polyetylénových pytlíků a navíc zrna hrachu přelil nadbytkem vody. Polyethylen se snadno elektrizuje a zrna aktivizuje, a semena při klíčeni nesmějí být zcela pod vodou. Ve dvacátých letech objevil Losev, že krystal zinkitu (přírodní kysličník zinečnatý je schopen oscilovat). Když se konečně jeho zpráva dostala za hranice a jev byl ověřován v cizích laboratořích, vše selhalo. Teprve v padesátých letech se zjistilo, že Losevův zinkit obsahoval asi 3 % kadmia a choval se jako polovodič a proto asciloval. V cizině použité druhy kadmium obsahovaly jen ve stopách a tudíž jev nenastal. Další poučení tedy je, že je třeba reprodukovat výsledky autora za stejných podmínek a s autorem navázat nejužší styky. Je neuvěřitelné, že právě informovanost a rešerši kritičtí vědátoři zásadně přehlížejí, a je zcela pravidlem, že argumentují s minimem svých vědomostí a navíc jen to, co se jim hodí. Tak třeba dr. Pekárek ve svých mnohých pamfletech proti proutkařství se vůbec nestará o literaturu, i když je dostupná a neustále odkazuje jen na mylnou a demagogickou knihu 0. Prokopa z roku 1953, tedy 40 let starou. Jak by asi dopadlo v medicíně, kdyby zanedbávaly novější poznatky?
Dalším udivujícím prohřeškem vědátorů je, že porovnávají neporovnatelné. Tak již zmíněný Dr. Pekárek argumentuje proti hledání vody virgulí nezdarem s určením pohlaví psa pendlem, nezdarem hledání min kdesi v Anglii nebo nezdarem Lyonského pokusu z roku 1953, kdy se jednalo o hledání skrytých mincí! Jako by bylo možno sčítat hrušky a švestky! Nás může zajímat, že dr. Pekárek měl v roce 1969 snad jako jediný velmi rozumný názor na UFO, ze šestnácti našich dotázaných odborníků. Nemá snad smysl rozebírat století, protože jde o dokument starý přes dvacet let.
V odborných pracích hraje roli stylizace a členění i etika. I toto členění většina kritických článků ve Vesmíru postrádá, patrně proto, že autor chtěl honem rychle vychrlit příslušnou dávku ohně, síry a demagogií a "použít" čtenáře. Je třeba zásadou, že určitý výraz nebo tvrzení se v článku nemá vícekrát opakovat. Michail Volkenštejn, jehož článek s nadšením přetiskl Vesmír č. 3/84,zřejmě překonal všechny rekordy. V jeho článku se vyskytuje slovo pseudověda a odvozené výrazy asi 23x! Což zdaleka,není vše.
Bylo by licoměrné v rámci etiky nazývat nesmysl "odvážným tvrzením", ale Volkenštejn opět v záporné etice pošlapává jakoukoliv slušnost. Napadá knihu V.I. Klasena o magnetické úpravě vody, zatímco sám Klasen v této knize mluví o Volkenštejnovi dobře. Samozřejmě, že zde nejde "já na bráchu, brácha na mně". Volkenštejn "vysvětluje" příznivý účinek magnetizované vody v zemědělství tak, ZQ rolníci kontrolní políčko zalévali méně, čili a priori předpokládá podvod, aby vyhověl svým představám. Vědomosti pana Volkenštejna jsou však zcela mizivé - např. tvrdí, že strukturní přestavba vody trvá řádově stotisícinu sekundy, čímž dává najevo, že nic neví o spinové polarizaci protonů (relaxační doba 3,6 s), ani o změně asociačního stupně. O asociaci molekul vody zřejmě neví nic ani další kritik V. Vacek (Vesmír, č. 5/81, Chem. listy 74, 561, 1980), kterému je etika rovněž cizí, neboť o těch, co mají jiný názor, mluví jako o nedostatečně vzdělaných lidech. Sám však opět nedodržuje základní požadavky na referát, přehlednost a citaci literatury. Osmkrát opakuje, že je důležité znát experimentální chybu metody, aniž by věděl, že důležitější je vědět, zda použitá metoda je adekvátní čili vhodná. Sebelepší metoda nesprávně použitá není k ničemu.
Zábavné, nicméně trapné čtení, nám poskytuje sborník ze sympozia Fyzika a sporné jevy (Alšovice, 1984). Na toto sympozium nebyl autor tohoto článku pozván (V.P.), i když bylo o něm známo, že se dlouho těmito jevy zabývá. Také důkaz etiky! Po přečtení sborníku je zřejmé, že vlastně šlo o jakousi masturbaci vědátorů, kteří si vzájemně pochlebovali, jak jsou moudří a co všechno udělali. Zajímavá jsou jejich vyjádření jako: pídil jsem se, podíval jsem se do literatury...). Nejpozoruhodnější je článek doc. E. Troníčkové o výsledcích pokusů s magnetizovanou vodou. Hned první věta s naivní upřímností říká: Budu hovořit o pokusech s magnetizovanou vodou a jejím vlivem na rostliny, ačkoliv jsem sama takové pokusy nedělala (!). Přesto napsala o tom 7,5 stránky, přirozeně bez citace literatury a také ani ona neví o asociaci molekul vody, magnetohydrodynamickém jevu atd. Je škoda místa dále tento sborník rozebírat.
Vypadá to asi tak, že když rádoby vědec dlouho na nic kloudného nepřijde, že se snaží vyniknout alespoň kritikou a ostouzením jiných. Je zde však ta závislost, že vědátor na nic nepřijde proto, že má malé znalosti a právě proto i jeho kritika se strefuje vedle, kritizuje malichernosti, chytá za slovíčka a skutečné chyby nepozná Nemá přehled o literatuře a ani si ji nesnaží opatřit. A pokud o ní ví, uvádí jen to, co se mu hodí. Slušnost je pro něho prázdný pojem.
Vědátoři nezřídka se ohánějí pravdou (čím více, tím jsou jí vzdálenější) a škodlivostí "pseudovědy", kterou pochopitelně ani nedovedou definovat (Volkenštejn, Kukal, Midgal). Zatím právě výpady proti proutkařům a tzv. geoanomálním zónám ignorují požadavek čisté vody a zamezení pobytu na zdravotně závadných místech.
Ti slušnější se snaží ohromit veřejnost třeba matematikou a počítači, jiní přehršlí citátů. Citáty jsou sice často výborné, ale neměly by měly sloužit autorovi jako alibi. Svéráznou skupinou vědátorů je ta, kde se mění terminologie, vymýšlejí se nové názvy a zapomenuté metody.
Tak svého času kdosi vynesl na světlo množiny - podle nich už nechodíme do lesa, ale do množiny stromů. Otřesným případem je nahrazení vteřiny sekundou, kysličníku oxidem, zavedením hmotnosti, atd.
Než přejdeme k antagonistické skupině laiků, nadšenců, šarlatánů a zneuznaných inženýrů, je nutné se zmínit o skupině překladatelů, kteří se zřejmě převážně rekrutují z řad filologů. Potom v překladech nacházíme takové perličky jako guinejská prasátka (guinea pigs = morčata) nebo jakýsi hybrid, mořská morčiatka (z ruského morskaja svinca), ruské olovo se překládá jako české olovo, ač značí cín, v knize Buňka a život nalézáme asi 17x, že organismus konzumuje uhlovodíky, místo uhlovodany. To je zastaralý název pro cukry a překladatel popletl německé Kohlenhydrát (uhlovodan) a Kohlewassertoff (uhlovodík).
Zajímavou skupinu tvoří někteří spisovatelé, vysvětlovači a odborníci z jiných oborů. Tak nejméně ve třech našich knihách, se "vysvětlují" podvody v alchymii, leč žalostně nesmyslně bez nejmenších znalostí chemie. Tak např. zlato plave na roztaveném olovu (ve skutečnosti klesne ke dnu a ihned se rozpouští) apod. Zmiňují se o tom v Chem. listech 75, 1075, 1981.
Členy AAA a zájemce o UFO bude jistě zajímat více toto téma. Dává nám k tomu příležitost Karel Pacner, známý odpůrce UFO, který v seriálu Mladé fronty a ve 14. čísle Reflexu sice otupil svá ostří, no nicméně nezůstává nic dlužen taktice totalitního systému. Do nejmenších podrobností popisuje různé nezdary, zádrhele a námitky prezentované někým jiným - to totiž neobyčejně zvyšuje u důvěřivého čtenáře věrohodnost (já to netvrdím, to ti druzí! a navíc z druhé strany). Někdy zůstává u prosté anonymity - k fotografiím nad venezuelskou džunglí říká, že podvod odhalili sami ufologové - jeden inženýr vlepil do snímku UFO, namaloval stín a překopíroval! To sice není vyloučeno, ale je to třeba dokázat, například na modelech těles, která vrhají podobné stíny. Nesmyslnost UFO má zřejmě podpořit deset nákresů ufonů, které nemají odbornou cenu a neodpovídají informacím z literatury -fantazie se vyhání fantazií! Pacner se neustále dovolává jakéhosi pana Klasse, který vše ví a zná. Kdyby tomu tak skutečně bylo, mohli bychom to jen vítat, ale solidní argumenty chybějí. V článku také chybějí mnohé údaje ze zprávy dr. Condona a jeho skupiny z roku 1967-68 a celá řada reálných, leč ne, vyjasněných případů, například ohnivé koule v historii (nad Čechami, případ Robozero) nebo červených oválů u Exteru v roce 1965 atd. Pacner na konci sice říká, že není možné vyčerpat všechny racionální názory na UFO (jsou to prý 3 stránky strojopisu), což je správné. Ovšem nemá smysl zveřejňovat každý blábol, který se kde objeví nebo ho kdosi vysloví, ale jen domněnky nějak podložené. Pokud vím, takové domněnky uvedl např. prof. Hynek i dr. Souček i jiní a těch domněnek bylo tak asi pět. Tedy těch rozumnějších. I pět domněnek lze rozepsat na tři stránky, ale nemá smysl např. rozebírat historii duté země (Symmes, ale i Newton a Euler) nebo na stránce rozebírat, proč ufoni nemohou podle nás překonat vzdálenost 4,3 světelných roků, které nás dělí od nejbližší hvězdné soustavy. Indicie mají jenom cenu tehdy, lze-li v nich nalézt nějakou návaznost, podobnost či možnou souvislost s jevy jinými, například s proklínanou parapsychologií. Je totiž známa materializace i dematerializace i realita zjevení, která se dnes vykládají holografií. Vážní vědci uvažují o prolínajících se vesmírech. Byla by to absurdní fantazie, kdybychom neznali spontánní hoření lidí (viz Čtení č. 6/90) a mizení lidí před očima svědků. Kam se podějí, kam se propadnou? Je to nepochopitelné, nereprodukovatelné (naštěstí), ale proč by potom se právě tak nemohlo materializovat UFO? Z ničeho? Astronom Fred Hoyle tvrdil, že vesmír vznikl z ničeho - jistý náš marxista se tuto absurdní teorii snažil zachránit předpokladem tzv. "tvořícího" pole. Tady nesmíme zabíhat do extrémů a jeden nesmysl zdůvodňovat dalším nesmyslem. Hoření i mizení lidí je sice jev vzácný, ale dokumentovaný a reálný, právě tak jako chození po žhavých kamenech nebo výkony tzv. kouzelných počtářů. Tady každý seriózní vědec by měl přiznat, že vysvětlení neexistuje a neohánět se lacinými otřepanými "argumenty" o podvodech, omylech, halucinacích nebo vymýšlet nesmyslná "vysvětlení", jako že chodidla byla vůči ohni ohnivzdorná protože byla natřena kyselinou boritou (doporučuje se vědecky zkusit na vlastních chodidlech) nebo že podvodný alchymista vhodil nenápadně do roztaveného olova kousek zlata, které tam pak bylo nalezeno !
Přistupme nyní k táboru nadšenců, laiků, šarlatánů, nedouků, kteří tak iritují táboř těch "pravých" vědců a novinářů.
Zpracoval jsem řadu omylů v Rozhledech matem. fyz. (č. 2/87, str. 58, Mylné cesty k psychické energii). Byly to omyly, které otřelí vědátoři nedokázali odhalit, protože jejich znalosti bývají mizivé, hlavně díky odmítané informovanosti. Je však třeba zdůraznit, že lidi, které dále budeme označovat jako laiky, mají rovněž málo vědomostí a informací, nebo jejich informace jsou zkreslené. Na jejich omluvu lze říci, že často nevědí, jak takové informace získat, protože u nás potřebná literatura chybí. Nicméně se laici, ale i někteří lidé s akademickými tituly dopouštějí omylů, pramenících z neznalosti chemie, fyziky a elektroniky. V důsledku neznalosti elektrostatiky "objevil" B. Kafka lidský magnetismus, prof. (fyziky) Krmešský neznámé pole a prof. Kahuda zase mentiony v důsledku naprosté neznalosti termodynamiky. Také některé přístrojky páně Pavlitovy se točily jen vlivem tepelného záření. Pro zkoumání hraničních nebo problematických jevů, je tedy třeba mít solidní, byť encyklopedické znalosti z několika oborů. Dnešní výzkum, ať už ho provádí kdokoliv, se neobejde bez spolupráce několika vědních oborů - říkáme tomu interdisciplinární přístup. Určité přírodovědné a fyzikální znalosti však chybějí i lidem s akademickými tituly. Je to pochopitelné u lidí s humanitním zaměřením (PhDr., JUDr.), ale ostudné u přírodních věd. Velmi špatné je to po psychologické stránce.
Zatímco kritičtí vědátoři spolu drží, u laiků a nadšenců to vypadá, jakoby všichni byli proti všem. Je to tím, že určití vedoucí pracovníci si nechtěli do své práce mluvit, spojovali se jen s lidmi, kteří měli průměrné až podprůměrné znalosti, což mělo zaručit, že panu šéfovi nepřerostou přes hlavu a nepřipraví ho o čekanou slávu z objevů. To bylo také příčinou, že za 10-15 let nebylo nic zásadního objeveno, ale protože bylo nutno vykázat jakousi činnost, upnula se tato pracoviště na již známé jevy - proutkařství a léčitelství. Mentionová hypotéza byla od začátku mylná, ale je pozoruhodné, že vědátoři se neozvali proti a hypotézu nekriticky podporovali lékaři. Přitom tato hypotéza byla velmi snadno napadnutelná, Protože např. tzv. fundamentální záření nikdo neporovnal se zářením infračerveným a luminiscenčním a odvození se zastavování Crookesova radiometru bylo omylem z neznalosti termodynamiky. Neutěšený stav v hraničních oborech je také způsoben tím, že neexistuje seriozní časopis, který by se těmito problémy zabýval a je i nedotek seriózních sympozií. Pokud se taková sympozia pořádají (např. v Bratislavě), jsou tam prezentovány referáty nízké a podprůměrné úrovně. Nízká odbornost posluchačů a jakási nemístná tolerance brání tomu, aby se problémy vyjasnily. Zdá se, že jsme ve stadiu, v němž byla chemie někdy v minulém století. Dnes je téměř uzavřená věda, prakticky bez problémů a bez polemik. Ty má dávno za sebou (např. spory o objevy nových prvků). Pracovníci v hraničních oborech musí pochopit, že úspěch se dostaví jen při určitých znalostech a stupni informace a pochopitelně i chuti zkoušet. Zkušenosti ukázaly, že velmi mnoho lidí má o něco "velký zájem". Když se však na nich něco chce, neudělají to, protože například výpis z literatury, nebo pokus se semeny rostlin považují za něco podřadného - snad chtějí jen nějakou show a dívat se. Mnozí, kteří pak jakési zkušenosti předloží, se urážejí při kritice a nejsou schopni plodné diskuse. Nevíme co tihle "nadšenci" vlastně chtějí - věda totiž vyžaduje určité vědomosti a kázeň. Někteří se zase vyžívají v neplodném řečnění o podřadných či dokonce jiných věcech. Nedovedou navázat na téma diskuse a mluví jen o tom, co ONI kde slyšeli nebo četli. To jsou mnohaleté zkušenosti autora z různých seminářů a setkání.
Vraťme se však ke členům ČsAAA a zájemcům o UFO. Vřele jim doporučuji, aby svůj zájem nějak konkretizovali a opatřili si nějakým způsobem i malý dalekohled a zamířili jej na noční oblohu, nejlépe mimo město. Vše zajímavé je třeba zapsat. Je nutné z nějaké astronomické knížky se seznámit s charakterem planet a neplašit redakce pozorováním UFO, které je ve skutečnosti Venuší. Je užitečné využil zahraničních známostí a požádat o zaslání literatury - předem upozorňuji, že naději něco užitečného získat dávají jen anglosaské země. Užitečné může být i studium bible - je tam mnoho indicií spadajících , řekněme, do archeoastronautiky. Je také vhodné mít po ruce fotoaparát, aby nebyla promarněna vzácná možnost nafotografovat UFO, jak se to stalo loni na jižní Moravě.
Pro pochopení a verifikaci zpráv o UFO je nutné mít základní znalosti z astronomie, meteorologie, optiky, chemie apod. To nám umožňuje odhalit rozpory a nedostatky, podvody s fotografiemi atd. Když třeba někdo uvede, že svítil měsíc, můžeme v kalendáři zjisti zda tomu skutečně tak bylo a na blízké hvězdárně nám řeknou, kdy slunce či měsíc vycházely nebo zapadaly. Nejsou totiž vzácné případy, kdy vycházející slunce či měsíc byly považovány za UFO. Historky o nálezu neznámých kovů nebo naopak o nálezu slitiny obsahují vzácné zeminy a staré 100 000 let odsoudíme jako báchorku, právě tak jako tvrzení, že sloučeniny berylia se na vzduchu zapalují (příklady z praxe). Různou exotiku totiž může svědek do zprávy za montovat v domnění, že zvýší záhadnost a věrohodnost, ve skutečnosti způsobí pravý opak. Tam, kde jde o překlad, může nesmysl vzniknout velmi snadno, např. již zmíněným ruským olovem, které značí cín. V jiné knize jsem zase našel záměnu kalcia a kalia, neuronu a neutronu, parseku za paprsek aj.
Závěrem bude snad dobře, když si ujasníme zásady výzkumu a hodnocení hraničních jevů a zejména UFO:
1) snaž se o předmětu svého zájmu získat co nejvíce informací – z knih, časopisů, sborníků, ze sympozií a osobními dotazy. Máš-li možnost, navaž kontakty s jinými skupinami a s cizinou.
2) Získaný informační materiál vyhodnoť podle věrohodnosti a záhadnosti - kritériem budiž úvaha "co to všechno nemůže být", věrohodnost je dána počtem svědků, nejlépe nezávislých a počtem podobných případů. Než navážeš kontakt s některými skupinami či lidmi, je dobré si zjistit zda jsou schopni poskytnout nějaké informace, zda to nevyužijí pro sebe nebo proti, co lze od nich čekat. Např. je nesmyslem obracet se na zprofanovanou ČSAV, nebo na lidi vysloveně neschopné či na lidi, kteří sami chtějí získat co nejvíce informací, ale žádné neposkytnou.
3). Doplň si své znalosti také z oborů, které souvisejí s objektem tvého zájmu, jde zejména o fyziku, chemii, biologii, elektroniku.
4). Nezapomeň, že skutečnost může být jiná, než se zdá. Vlivy se překrývají, podporují i ruší. Snaž se potvrdit vše experimentem, např. zjisti vliv tepla a statické elektřiny (tření pásku PVC, PE aj.) tam, kde autor mluví o psychické energii. UFO sleduj dalekohledem, veškeré poznatky pečlivě zapisuj. Pamatuj, že jeden pokus, není žádný pokus. Musí jich být několik a vhodných.
5). Své poznatky konzultuj s kolegy i různými odborníky, vyhni se však dogmatikům, skeptikům, ale i fantasmagoristům.
Po přečtení prvního čísla časopisu ČsAAA jsem si uvědomil, že je nutno upozornit na další závažnou věc. Právě tak jako existují vědátoři "vysvětlovači", tak existují i laici "vysvětlovači". Aby se někteří autoři článků v AAA necítili příliš dotčeni, uvádím, že jsem to pozoroval již před léty v časopisu International Journal of paraphysics nebo v trilogii „Nad obzorem věci divné“ (VTM, č. 18-20), kde autoři vysvětlovali UFO mnoha různými způsoby. Jejich text jen hýří slůvkem může (co může být UFO) až prezentují úplné nesmysly. Například - protože luminiscenční látky jsou jedovaté (autoři zaslechli něco o jedovatosti křemičitanu berylnatého v zářivkách), mohou prý ovlivnit svědky a ti blouzní. Je uveden nákres, jak kapka vody rozkládá světlo na duhu, přičemž je přehozeno žluté a zelené světlo - autoři také uvádějí několik podvodných snímků, které sami zhotovili, ale každý na první pohled pozná, že zde není něco v pořádku. Jinými slovy, k "vysvětlení" se používají argumenty, ukazující na naprostou neinformovanost, zde např. ve fyzice a fotografii. Je samozřejmě vhodné a pro další zájemce to může být inspirace k výzkumu, uvádět možná vysvětlení, ale tato vysvětlení musí být podložena reálnými indiciemi, dílčími fakty, analogií nebo vztahy. Jinak lze popsat mnoho papíru nesmysly nebo alespoň zbytečnostmi, ba přímo pitomostmi.
Z vlastní zkušenosti uvádím tři záhadné příklady, kdy jsem pochopitelně nevytvářel hloupé domněnky, ale navodil či čekal co přinese čas. Jeden laborant mi tvrdil, že z kanoe vyfotografoval na Berounce skálu a po vyvolání se na ní objevila kostra. Fantasta by mohl tvrdit, že zde je hornina radioaktivní, je zde staré pohřebiště, popř. ohánět se parapsychologií. Já jsem vyzval laboranta, aby fotografii přinesl. Skutečně ji přinesl a skutečně ta kostra na ní byla! Fotografii bylo však nutno otočit o 90° a tak bylo vidět, že se na vodě symetricky odrážejí žilky světlé horniny na skále a vytvořily tak dokonalou hříčku přírody. Jiný laborant mi zase říkal, že film Pyšná princezna byla filmována kdesi na Pelhřimovsku a že tam princ s princeznou lezli přes nějaké krystaly. Záhada se vysvětlila až když jsem ten film znovu viděl - byla to Panská skála neboli Kamenné varhany u Kamenického Šenova, kde je vynikající sloupcová odlučnost čediče v dlouhých sloupcích, podobných krystalům. Konečně třetí případ je z Jugoslávie, kdy jsem nocoval v autě v malém údolí mezi Sarajevem a Jajcemi. Tam jsem viděl zeleně svítící obláček jak poletuje po lese. Nezjistil jsem sice konkrétně o co jde, ale zřejmě to byla sova, obalená svítícím trouchnivějícím dřevem. Uvažovat o eskadře svatojánských mušek nebo o biologické plazmě by jistě bylo absurdní. S vysvětlením má co dělat tzv. Occamova břitva. Vilém Occam (1270-1347) byl anglický filozof, terminista a nominalista. Správně tvrdil, podobně jako jeho předchůdce Roger Bacon (1214-1294), že veškeré poznání pochází ze zkušenosti a z pokusů, což bylo v rozporu s tehdejší uznávanou aristotelovskou scholastikou, která sázela jen a jen na disputace a spekulace. Neznám původní Occamovy spisy a tak nemohu posoudit, zda mu lze přisoudit onu Occamovu břitvu, která má "odříznout" vše spekulativní a fantastické a věci vysvětlovat jen nejjednoduššími známými příčinami. Kdyby tomu tak mělo být, nikdy bychom neměli teorii relativity, ani Planckovu teorii záření a mnoho dalších objevů. Snad jako vše, i toto tvrzení své meze - jistě je správné "odříznout" všechno fantastické, co nelze nijak prokázat, ani zdůvodnit, ale na druhé straně nutno připustit odvážné myšlenky, které povedou k novému poznání. Problém je nyní v tom, jak poznat to, co je a zůstane fantazií a co má naději na uplatnění. To vyžaduje právě široké znalosti současné vědy, trochu intuice a kombinační schopnosti. Je možné uvést i menší absurdnosti, ale není správné jim věnovat mnohem větší prostor než faktům. Tak třeba ve Splitu, v Dubrovníku či ve Varně můžeme v akváriu vidět fantastické mořské tvory, ale není na místě mluvit o vodních zlých lidech a dokonce před několika sty milióny let. To připomíná fantasmagorie některých astronomů, kteří přesně vědí, jak vznikl vesmír a co se odehrává ve hvězdách vzdálených milióny světelných let, přitom nevědí, co jim lítá nad hlavou ve výši pár stovek metrů, čímž se míní UFO. Nebo v knize My z kosmu, autor popisuje sáhodlouze kdejaký nesmysl z tehdejších novin, "vysvětlující" záhadné zmizení lodi Marie Celeste, resp. její posádky.
Závěrem uvádím několik citátů a aforismů. Ty bývají často velmi přiléhavé a výstižné, ale není vhodné je používat jako alibi, protože některé mohou být vykládány více způsoby. Tak třeba při Paulino návštěvě v USA v roce 1958, kdy přednášel o Heisenbergově teorii, prohlásil přítomný Niels Bohr:
"Není pochyb o tom, že tato teorie je ztřeštěná. Jde jen o to, zda je dostatečně ztřeštěná, aby byla pravdivá."
Tento výrok přímo vybízí fantasmagoristy všeho druhu, aby plácali nesmysly a dovolávali se kapacity N. Bohra.
„Nová vědecká pravda netriumfuje tím, že přesvědčí své odpůrce a Přiměje je vidět světlo, ale spíše tím, že její odpůrci vymřou a Pro novou generaci se stane samozřejmostí.“
Max Planck
„Nesouvisí všechno se vším, ale souvisí všechno jen s něčím.“
R. Oppenheimer, atomový vědec
„Pro pokrok vědy je tragické, že fantastové mají málo vědomostí a vědi málo fantazie, někdy i těch vědomostí.“
V.P.
„Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno. Komu to není známo, kdo se už neumí divit a žasnout, ten je mrtev a jeho oko je vyhaslé.“
A. Einstein
„Nikoliv lež, ale jen drobné nesprávné připomínky, zdržují objevování pravdy.“
G. Ch. Lichtenberg
„Logikou zkoumáme, ale intuicí objevujeme.“
H. Poincaré
„Když si někdo během studia nevšiml, že existující poznatky mají mezery, a že jsou často plné rozporů, a když za ta léta nepřišel s vlastními nápady, je to špatná předzvěst jeho vědecké kariéry.“
W.I.B.
Beveridge
Archeoastronautický sborník, Praha 1991