Tzv. tržní hospodářství dalo možnost různým podnikavcům a firmám nabízet své služby a výrobky málokdy poctivě, ale spíše nepoctivě, i když často legálně. To znamená, že firma prokázala, že přípravek neohrožuje zdraví, takže hygienik či ministerstvo prodej povolilo, aniž by se staralo, zda výrobek, když neškodí, zda prospěje.
Např. hlavní hygienik ČR dle nálepky schválil Aktivovanou vodu Luno, prodávanou v láhvi 0,75 l bratru za 15 Kč/plus 3 Kč láhev/, která podle zkoušek vůbec nebyla biologicky aktivní. Nepoctivou hru zahrály i různé diety a prodej drahé německé želatiny, údajně k vyléčení kloubů. Účinek diet totiž závisí silně na stáří a to, co se osvědčí ve 30 letech, už neplatí v 60 letech. Zdraví a mladí lidé mohou omezit příjem jídla a starým dieta není nic platná, nebo pomůže jen dočasně. Lékaři také dobře vědí, že kloubové chrupavky se neregenerují a nelze je želatinou obnovit. Kdo si to přesto myslí, může jíst laciné rosoly a sulcy. Dologran se propaguje jako dodavatel vápníku a hořčíku a naivní spotřebitelé nevědí, že vápník a hořčík je obsažen v každé užitkové vodě a hořčík v zelenině. Zdálo by se, že pokrok se má jevit ve větší účelnosti, efektivnosti a tedy i ve snížení cen – vidíme, že je tomu naopak.
Příkladem může být Indren, který se prodával na předpis v malých krabičkách žlutě značených a rozměrů 1,7 x 6,4 x 7,6 cm = 83 cm3 (výrobek Spofa). Nové balení (Léčiva) má rozměry 3,3 x 6,7 x 9 cm a objem 199 cm3, tedy 2,4 krát větší a obsahuje tři palety kapslí, zatímco dřívější balení jen dvě palety po 15 kusech. Zato na nové, zeleně opásané balení připlácíte několik korun. Indren je sice výborný lék, ale kde je ekonomika?
Doufám, že po této krátké exkurzi bude čtenář ochoten se lépe zamyslet nad homeopatií. V ZAZ č.2/95 s. 32 jsem byl totiž napaden poněkud neomaleně Ing. Vogelem a R. Balounem, že jsem se v článku v ZAZ č.2/94 postavil kriticky k homeopatii. Uvedení pánové bez hlubších znalostí biofyziky mluví o mně jako o "nějakém", prý napadám lékaře, kteří nechtějí brát v úvahu magnetoterapii, napadám hrubě a nekvalifikovaně, zatímco oni jsou zřejmě vysoce kvalifikovaní, když se dovolávají Avogadrova zákona, aniž by tušili, že se zde uplatňuje zákon GulbergWaageův; papouškují cosi o paměti, jiní o informaci a o účinné látce v poměru k látce nosné jako jedna molekula k objemu celé sluneční soustavy.
Je známo, že ten, kdo o problému nejméně ví, ten nejvíce křičí. Otevřeme-li knížku H. Burna „Drogy, léčiva a lidé“, vydanou Orbisem v r. 1967 (tedy dávno před propagací homeopatie u nás), na str. 10, dozvíme se, že homeopatii zavedl r. 1796 v Lipsku F. Ch. Hahnemann na základě dvou předpokladů. Jeden že podobné se léčí podobným (nešlo o žádnou imunizaci), díle že působení drog či účinné látky se neobyčejně zvýší ředěním. První předpoklad dokazoval tím, že malárie, která je provázena vysokými horečkami, se vyléčí chininem, který tyto horečky ještě zvýší. Nevěděl ovšem, že se lidské tělo horečkou brání nemoci a zvýšená teplota zabíjí některé bakterie. Druhou zásadu odvodil z poznatku, že spolknutá kulička rtuti nevyvolá reakci organismu, ale je-li rozetřená s práškovým uhličitanem vápenatým, pak i špetka této směsi vyvolá silný průjem. To je ovšem také omyl, protože účinnost rtuti se zvýšila jen nesmírným zvětšením povrchu. Na této myšlence jsou pak založeny všechny homeopatické léky, jejichž propagátoři hýří potencemi, které si někteří muži však špatně vykládají, neboť nevědí, že např. 10–6 znamená zředění 1 ku milionu. Odkaz na Burnovu knihu jsem uvedl v časopise Vital č.7/93 také s tím, že pokud se homeopatický lék skutečně osvědčil, potom to mohlo mít tyto příčiny :
1. Lék nebyl ve skutečnosti homeopatický, ale obsahoval určité množství účinné látky a byl vydáván za homeopatický z důvodu reklamy.
2. Lékař, aniž by to věděl, působil jako léčitel. Dále lze uvést, že by se pacient uzdravil i sám apod. Zde chybí seriózní statistika.
Na zmíněné námitky nadšeně v témž čísle odpovídal největší obhájce homeopatie MUDr. M. Rýc asi v tom smyslu, že nic o tom nevím, moje slova stojí na hliněných nohou a ačkoliv jsem ty dva omyly uvedl, bylo by dobré vysvětlit a doložit, o jaké omyly se jedná. Což svědčí o tom, že Dr. Rýc neumí číst (to je typické pro řadu kritiků i antikritiků). Že nic neví o biochemii a fyzikální chemii, dokládá i jeho tvrzení, že výsledná látka zpravidla neobsahuje ani jednu molekulu účinné látky, ale uchovává si "otisk" informace. Jaká je tato informace a jak se uchovává, to ovšem neřekl. Nedozvíte se to ani z časopisů jako je Zdraví pro život (ZPŽ), Vital, Regena, Regenerace, z nichž lze načerpat mnohé moudrosti, zpravidla papouškované a opisované. Dominují výrazy jako informace, potence, ale i tvrzení, že homeopatie vyléčí v podstatě všechno včetně chronických chorob, alergií, viróz atd. (ZPŽ č.2/93 s.6) . Dr. Rýc později vysvětloval, na co homeopatie stačí, na co málo a na co ne. Je dosti nechutné se zabývat frázemi a bláboly ing. Vogela a Balouna, kteří by se zřejmě lépe uplatnili v bývalém Rudém Právu a na ÚV KSČ. Jejich fráze jsou totiž jakoby vystřižené z bývalých novin. Soudný čtenář asi pochopí, že lék, který obsahuje jen jednu molekulu účinné látky nebo dokonce žádnou, nemůže léčit virózy, alergie atd., nehledě již k tomu, že přítomnost oné jedné nebo žádné molekuly nikdo neprokázal.
Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.