Hledáme vodu a škodlivé zóny

Psychotronika zkoumá distanční interakce mezi živými organismy a jejich prostředím a s nimi spojené energetické a informační projevy, souvislosti mezi definicí vědního oboru a strejdou chodícím po zahradě s vrbovým proutkem je na první pohled absurdní. Ale již staří Číňané měli za to, že v určitých místech v podzemí působí "dračí síly". Již tenkrát je hledali a nacházeli pomocí speciálně upravené větvičky - proniku. Středověcí mudrci a mnohdy podvodníci to začali s proutkařením přehánět, a tak jim to císař Josef II. zakázal. Ještě před několika desítkami let byli proutkaři označováni div ne za novodobé čaroděje a šarlatány. Vydrželi - a dnes se jejich tzv. "výjimečnými" schopnostmi seriózně zabývá věda - a dokonce mezinárodně. Souvislost mezi chataři, chalupáři a proutkařem je naopak zřejmá. Vodu potřebuje každý a spánek v geopatogenní zóně zřejmě opravdu není nejzdravější. Proto se v příštím ročníku Chataře budeme zónami, virgulemi, proutky atd. zabývat podrobněji. Dnes přinášíme příspěvek, jež má navodit tu správnou "psychotronickou" atmosféru...

Chataři a chalupáři většinou vodu čerpají z místního zdroje, a tak vodu hledat nemusejí. Přesto se následující informace mohou někdy a někde hodit pro někoho, kdo bydlí na samotě, a chtěl by kopat studnu.

Víme, že vodu odedávna hledají proutkaři a ve větším měřítku geofyzici. Jenže proutkař nebývá k dispozici a musí se mu dost zaplatit a geofyzik k vám jen tak vodu hledat nepůjde. Kromě toho je zde k proutkařům určitá nedůvěra. Ještě měně však může v proutkařství sám sobě věřit nezkušený chatař (pokud by chtěl se tomuto umění naučit). Nabízím v jak jinou možnost; již v roce 1915 zjistil Burstyn, že podzemní vodní anomálie mají vliv na šíření krátkých vln a v padesátých letech podobnou metodu využil Wust a Hartmann. Já jsem pak prověřoval tuto metodu v létě 1985 ve spolupráci s proutkařem a zjistil, že až na malé odchylky může být proutkař nahrazen tranzistorovým přijímačem s rozsahem VKV. Na tomto rozsahu vyladíme středně silný vysílač s anténou vysunutou asi z poloviny, jen u slabšího vysílače vysuneme anténu úplně. Kráčíme pak zvolna, ale systematicky terénem a všímáme si míst, kde příjem zeslábne, případně přijímač začne šumět nebo vrčet. Tak nalezneme pásmo, kde se pod zemí nalézá vodní žíla, nebo jiná geologická anomálie. Tato druhá možnost je však poměrně vzácná. Na příslušném pozemku se pokusíme najít místo, kde se dvě zóny stýkají nebo kříží, a tam by měla být podzemní voda. Přijímač držíme při chůzi co nejdále od těla. Je také vhodné vyzkoušet, zda nastane ostřejší indikace při vertikální nebo horizontální anténě. Radioamatéři mohou si metodu vylepšit tím, že na kondenzátor poměrového detektoru napojí ručkový indikátor s regulátorem citlivosti 10 K, případně použijí i pomocný vysílač s kmitočtem kolem 100 MHz.

O upřesnění místa vhodného pro studnu se můžeme pokusit "klasickým" pendlem - kyvadélkem. Je to železný zahrocený váleček, nahoře provrtaný. K otvoru je přivázaná nit, dlouhá asi 30 cm. Její horní konec držíme v pravé ruce mezi palcem a ukazováčkem a upřesňujeme polohu zóny po přibližném nalezení místa největšího útlumu přijímače. S pendlem musíme jít krok za krokem a vždy zastavit, neboť indikátor je velmi citlivý na vnější podněty, bohužel i ty nežádoucí. Mezi ně patří i ovlivnění autosugescí - stačí si jen představit kruh a kyvadélko začne kruh opisovat. Proto je nutné na nic nemyslet a zejména nevyvolávat podezření, že tady či o kousek dál "by to mohlo být". Prostě je nutné nechat jevu volný průběh. Totéž platí i pro použití virgule, čili proutku. Pendl nad anomálií má začít opisovat kruhy. Můžete si zkusit hledání i pomocí proutku větvičky ve tvaru písmene V nebo Y, nebo ocelového drátu v podobě písmene omega. Podmínkou úspěchu je vrozená schopnost (asi v 50% případů), a to, aby konce drátu, které se drží v ruce, byly zesíleny trubičkou o průměru 3-4 mm. Důležité je i určité svalové napětí. U dobrých proutkařů je pohyb proutku tak sugestivní, že vyvolává dojem, jakoby se točil sám ... Nedávám ovšem žádnou záruku, že na nalezeném místě vykopete studnu či narazíte na pramen. Je třeba totiž mít určité biofyzikální schopnosti, nebo je vypěstovat a mít určité zkušenosti. Místo pramene můžete totiž najít železný předmět nebo na skále narazit na křemennou žílu, to je totiž také anomálie.

Podobně je tomu však i u fyzikálních metod jako je magnetometrie, metoda spontánní polarizace, metoda změny elektrického odporu, indukční metody aj. Doporučujeme tyto praktiky brát napřed sprše jako zábavu. 

Pomocí útlumu příjmu VKV na vašem přijímači můžete najít i aktivní zóny na vaší zahradě, a tam, kde se stýkají či křižují, nevysazovat užitkové plodiny ani okrasné rostliny. A raději se vyhneme i jednoduchým zónám. Podobně můžeme najít takové zóny i v místnosti, ale zde musíme počítat se zkreslením odrazy od stěn. Přesto je vhodné a většinou to nedá zvláštní práci, posunout postel nebo pracovní místo mimo takovou zónu. Delší pobyt nad takovými zónami totiž působí neblaze i na zvířata a na člověka. Objevují se chronická onemocnění, bolesti hlavy a kloubů a později i onemocnění nádorová.

O podstatě působení zón na organismy toho zatím víme málo. V Indonésii mají "květ smrti", primuli královskou, která rozkvétá pouze před výbuchem sopky nebo zemětřesením. Sovětský vědec Konovalov zjistil, že tato rostlina je stimulována infrazvuky, které předcházejí zemětřesení.
Geoanomální zóny lze v přírodě též poznat podle nádorů na kmeni (bříza, buk, peckoviny), jahody i okurky jsou malé, více podléhají chorobám, rajčata jsou deformovaná a dlouho zelená, naproti tomu se na těchto místech dobře daří plevelům. Rozdíly jsou i v živočišné říši. Kočky na těchto zónách rády spí, nikoliv však psi. Nad zónami jsou naopak aktivní včely, mravenci a hmyz, ale ptáci si stavějí hnízda mimo a rovněž drobní živočichové mají doupata mimo zóny. Listí stromů nad zónami na podzim dříve žloutne a sníh na jaře dříve taje.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Chatař 12/1988