GEOANOMÁLNÍ ZÓNY A ELEKTROMAGNETICKÝ SMOG, CHARAKTERISTIKA, FYZIKÁLNÍ FUNKCE A MOŽNÁ ELIMINACE
Úvod
Kolem nás v přírodě, ale i doma v bytech existují různá energetická pole, která dříve nebo později mohou ovlivnit naše zdraví, vyvolat chronická, nervová či revmatické onemocnění a na delším působení vyvolat i rakovinu. V přírodě se škodlivé vlivy objevují nad tzv. geopatogenními zónami (GPZ), které většinou vznikají stykem nebo křížením dvou geoanomálních zón, která bývají sice neškodné a výjimečně i prospěšné, ale při křížení se jejich vliv zesiluje. Tyto GPZ pronikají však z podloží i do domů a bytů a je zajímavé, že v hořejších patrech bývají intenzivnější než při zemi. Jsou také značně ostré, což vylučuje nesmyslné úvahy, že jde o radioaktivní plyn radon. GPZ mají však škodlivý vliv i na rostliny a domácí zvířata, což je nutno brát v úvahu v agronomii a zahradnictví, i při chovu zvířat. Naproti tomu tzv. elektromagnetický smog (EMS) je způsoben výhradně lidskou činností a to používáním různých elektrických zařízení a přístrojů, ale i sítovým rozvodem v bytech nebo vedením vysokého napětí nad domy a poli. K tomu pak nastupuje změna přirozeného zemského elektrického pole průmyslovou činností, především kouřem, výfukovými plyny apod. Za těchto okolností začnou v ekosféře převládat kladné ionty, které jsou všem organismům nepříznivé.
V domácnostech může být značně rušivým prvkem obrazovka televizoru, která je silným zdrojem kladných iontů. Snadno se lze přesvědčit, že pokojové rostliny u televizoru chátrají s mají snahu se od obrazovky odvracet. Proto také děti mají obrazovku pozorovat ze vzdálenosti nejméně 1,5 metru.
Sledování vlivu GPZ i EMS je dosud opomíjenou součástí ekologie a stavebnictví, kde se během asi patnácti let zformovala stavební geobiologie. Vyloučením, omezením, nebo stíněním vlivů GPZ a EMS lze předejít vážným onemocněním, zvýšit úrodu v zemědělství a užitkovost domácích zvířat. Lze se oprávněně domnívat, že alespoň 50% pacientů, kteří trpí bolestmi zad, nohou, kloubů, nespavostí, dráždivostí aj. a vyhledává lékaře, by tyto potíže neměla, kdyby pracovala či spala na místech prostých vlivu GPZ i EMS. Ušetřilo by se mnoho léků, snížila by se zatíženost lékařů, potřeba lázní atd. Je třeba však upozornit na to, že jakékoliv léčení (tedy i tzv. alternativní) je nepatrně účinné nebo zcela neúčinné pokud pacient setrvává pod vlivem GPZ nebo EMS. Proto donedávna publikované články popírající existenci GPZ, jsou vysoce neseriózní.
Geopatogenní zóny
K již uvedené obecné charakteristice je možno GPZ předběžně vytypovat podle nádorů na kmenech listnatých stromů, zejména u bříz a buků, nebo u některých peckovin. Také větve bříz bývají nad GPZ pokroucené, listí na podzim dříve žloutne a opadává.
V úvahu přichází také břehy řek a rybníků, ale i zasypané plochy, které byly dříve zatopeny vodou. Může to být také místo, kde se daří plevelům nebo kam často bije blesk. V místnostech můžeme mít podezření na přítomnost GPZ, když se objeví bolesti zad a kloubů, nespavost, když děti utíkají z postýlek apod. To se pozoruje zejména po přestěhování u dětí a u starších lidí, zejména u těch, kteří jsou citliví na počasí.
Podstata GPZ
Podstata GPZ byla dlouho předmětem dohadů, spekulací i zamítavých kritik. Mluvilo se o zemním záření, o porušení zemského magnetického elektrického pole geologickou anomálií, což kromě vodní impregnace měl být i styk dvou hornin různých fyzikálních vlastností. Podstata GPZ byla odhalena již v šedesátých letech, ale bohužel příslušné informace se k nám nedostaly, a jak ukázal zcela neadekvátní výzkum, provedený v Německu koncem osmdesátých let (3), nebyly vztahy v úvahu ani zde. Jakob Stangele byl výborný proutkař, ale usiloval o to, aby proutkařskou reakci bylo možno ověřit fyzikální metodou. Profesor Berthold mu sestrojil scintilační počítač se zapisovačem, s nímž pak Stangele provedl řadu detekcí a měření a potvrdil existenci GPZ například v obci Vilsbiburgu, které ve třicátých letech nalezl Pohl. Scintilační detektor obsahuje krystal jodidu sodného aktivovaný 0,2 % Tl. Radioaktivní částice vyvolávají v krystalu záblesky, které jsou registrovány fotonásobičem, zesíleny a zaznamenány zapisovačem. Předpokládalo se totiž, že nad GPZ působí radioaktivita, ale bylo nalezeno maximálně trojnásobné zvýšení intenzity. To současně vyvolalo otázku, o jaké jde záření, protože alfa záření se pohlcuje již listem papíru, beta záření hliníkem tloušťky 3 mm a více a gama záření je sice pohlcováno až silnější kovovou vrstvou, ale na podloží GPZ nebyly nalezeny žádné radioaktivní minerály.
Z již uvedených dovodí nepřichází v úvahu ani radon. Pak se ukázalo, že zatímco v původním provedení přístroje bylo zaznamenáno za minutu nejvýše 30 pulzů, potom když před scintilační krystal byl představen moderátor, zvýšil se překvapivě počet pulsů až na 90 za sekundu! Odtud již bylo zřejmé, že toto záření má charakter záření neutronového. Jak uvedl Dr. Aschoff i jiní, vodní vrstva nebo impregnace způsobí zbrzdění rychlých neutronů, jejichž zdrojem je zemská kůra. Intenzita tohoto záření je ovšem velmi nízká a rychlé neutrony nejsou schopny reagovat s organismy, ani s většinou anorganických hmot. Jak zjistil v roce 1934 E. Fermi, rychlé neutrony se brzdí látkami, které obsahují vodík a to je voda, parafin nebo nafta, ale může to být i bor, kadmium či lithium. V článku, z něhož pocházejí tyto informace, moderátor nebyl vš3ak specifikován (4). Zbrzděním se sníží rychlost neutronů a ty pak jsou schopny reagovat s organismy a poškozovat je. Je však možné, že škodlivý vliv neutronů vzniká až sekundárně, protože reagují i s molekulami vzduchu, který ionizují a vytvářejí nadbytek kladných iontů. Jako neškodný produkt této reakce má také vznikat neutrino.
Fyzikální detekce
 |
Kromě výše uvedené scintilační metody, lze GAZ i GPZ dokázat i dalšími fyzikálními metodami. Jednoduchým přístrojem zapojeném podle obr. 1 lze nad GPZ prokázat převahu kladných iontů, pokud je sucho a přístroj se drží nejvýše 50 cm nad zemí. Anténku A tvoří drát dlouhý asi 15 cm. Před detekcí se potenciometrem vyrovná svit obou diod na minimum, nebo těsně pod ztlumením černé LED. |
Třetí jednoduchou metodou je použití tranzistorového přijímače na rozsahu velmi krátkých vln. Metoda byla v podstatě navržena Dr. Wustem a u nás několikráte publikována v upravené podobě (5-7).
 |
Nejjednodušeji se postupuje tak, že se anténa vysune asi na polovinu a skloní se v úhlu asi 45 st. Pak se vyladí nejlépe v pásmu OIRT (56-73 MHz) vysílač střední intenzity, což znamená, že nesmí být příjem ani slabý, ani tak silný, že vysílač je dobře slyšet i při zasunuté anténě. Přijímač se pak drží co nejdále od těla a operátor zvolna kráčí terénem, který účelně, nejlépe v pásech vedle sebe prochodí. Nad GPZ příjem vysílače vysadí, nebo se ozve šum či brum, někdy i jiný vysílač. |
 |
Pásmo vysazení je značně ostré v mezích 5 - 20 cm, stává se však méně zřetelným za sucha nebo naopak ve vlhku. Protože i teleskopická anténa má směrový účinek, je třeba mírným otáčením tento přirozený směr útlumu zjistit, aby nebyl zaměněn za GPZ. Anténu pak odkloníme o 20 - 50° až nastane normální příjem. Nad GPZ se otáčením antény můžeme přesvědčit, že signál vysílače zcela nezmizel, ale jen se stočila rovina polarizace kmitů. Pro zpřesnění indikace lze na FM detektor přijímače připojit mikroampérmetr s regulátorem citlivosti viz obr. 2. Podle výchylky měřidlo lze pak provádět různá kvantitativní měření. Umístíme-li přijímač na vhodný stolek potom postupným otočením antény a sledováním výchylky měřidla lze vynést tzv. polární diagram, viz obr. 3. |
Metoda je dobře použitelná pro detekci GAZ a GPZ, ale vyžaduje určitá vyjasnění. Nevíme třeba, čemu je úměrné stočení polarizační roviny, nebo na některých místech se příjem velmi zhorší, ale měřidlo nezaznamená větší snížení výchylky. Zdá se, že takové chování ukazuje na zvodněnec. Místo poměrně drahého měřidla (které má mít rozsah do 50 - 80 mikroA), lze podle obr. 4 použít zvukového adaptéru, který se rovněž připojuje na FM detektor, ale tak, aby báze prvního tranzistoru byla připojena k zápornému pólu. Potenciometrem P se nastaví taková poloha, aby zvuk právě ustal při vyladění přijímače, ale při vysazení signálu na GPZ nebo rozladěním musí zvuk opět nasadit.
 |
Konečně jako čtvrtá metoda byla použita detekce pomocí dosimetru 67-3 s Geigerovou trubicí, polské výroby. Protože předpokládané záření nad GPZ je velmi slabé, nemohla být využita stupnice přístroje, ale byly počítány pulzy za minutu o to buď pomocí sluchátka, nebo adaptérem se třemi tranzistory a záblesky svítící diody. Byla snaha použít počítačového displeje, ale to bylo možné jen v laboratoři při napájení konstantním napětím. Jako zkušební místo byla použita pata břízy s nádorem na kmenu, nedaleko autorova bytu, naproti domu č.14 v Holandské ul. Pozadí vykázalo 26 – 28 pulsů, zatímco nad GPZ se tento počet zvýšil na 37-41. Podstatné však pro dokázání neutronového charakteru bylo, že počet pulzů poklesl na hodnotu pozadí po filtraci destičkou parafinu tlustou 3 cm. |
Je zde nutné se zmínit o podivném a nepochopitelném paradoxu přístupu některých fyziků (1,2), kteří vždy kritizovali proutkařský jev, ačkoliv ten je vážen na operátora jako na objekt přírody. I školákům je pak známo, že fyzika se zabývá výluční objekty neživé přírody, zatímco organismy zkoumá medicína, fyziologie, biologie či biofyzika. Není však známo, že by některý z kritizujících fyziků se zabýval, jak by se patřilo, metodami geofyzikálními a fyzikálními, z nichž některé jsme právě uvedli.
Možnost eliminace a stínění GPZ
Řada praktiků v poslední době doporučila k eliminaci vlivů GPZ buď různé spirály, dráty, pětiúhelníkové smyčky nebo i magnety; druhá skupina využívala odstínění některými látkami jako sololit s alobalem, PVC, kovové plechy apod. Z toho, co zde bylo již řečeno, vyplývá, že zemní záření má složku elektrostatickou o neutronovou. Neutrony však lze stínit jen větší vrstvou vody, parafinu nebo PVC, v níž se dokonale pohltí. Jestliže je však tato vrstva slabá, pak se stává Škodlivou, protože neutrony jen zpomalí. Byl dokonce zaznamenán případ, kdy úředníci v kanceláři jedné německé firmy začali trpět různými potížemi. Ukázalo se, že je to od té doby, co ve skladě pod nimi bylo uskladněno větší množství parafinu. Podobný účinek může mít promáčení podloží po povodni nebo velkém dešti. Pokud ovšem jde o již zpomalené neutrony, potom stínění pomocí PVC nebo sololitem a alobolem může být úspěšné. Praktici však tvrdí, že asi za 2-3 týdny se tyto materiály "nasytí", a je nutné je nechat odpočinout, ohřát nebo vyměnit. Naproti tomu různé dráty, spirály a smyčky mohou ovlivnit jen elektrostatickou složku. Pro ověření účinnosti mají praktici pouze dvě metody - jednak z výsledku, kdy se zdravotní stav osoby výrazně zlepší, jednak pomocí virgule. Zatímco ozdravení pacienta je téměř objektivní (pokud ovšem se nejedná o hypochondra), ověření virgulí je vysoce subjektivní a většinou mylné.
 |
Proutkař, který vidí nebo ví, že bylo použito odrušovací zařízení, tak obvykle nereaguje vlivem podvědomé autosupesce. Objektivizaci by bylo možno provést tak, aby proutkař o přípravku nevěděl a ještě lépe je použít fyzikální metody. Proto na popisované odrušovací prostředky je nutno se dívat skepticky a za nejjistější lze považovat posunutí postele nebo pracovního místa mimo GPZ. Pokud to není možné, použije se sololitu s alobalem, který se uzemní, popř. několika vrstev PVC. Pokud se GPZ eliminuje nebo osoba začne spát mimo, zdravotní stav se ve většině případů zlepší během 2-4 dnů. |
Elektromagnetický smog
Majitelé starších elektronkových přijímačů pokud se někdy náhodně dotkli "živé" zdířky pro připojení gramofonu, uslyšeli silný brum. Byl to projev elektromagnetického pole sítového rozvodu v bytě. O tom zřejmě nevědí rádoby ekologičtí kverulanti, kteří před časem do omrzení brojili proti TV vysílači v Praze 3. Zmíněný jev se projeví i u moderních tranzistorových přijímačů pokud jsou opatřeny možností připojení gramofonu, někdy stačí jen přiložil ruku k feritové anténě. Nezdá se, že by elektromagnetické pole v prostoru místnosti mělo významné škodlivé účinky, je ale jisté, že škodlivě působí u stěn, ve kterých je vedení, u vypínačů, zásuvek a u některých přístrojů, zejména u televizoru. Škodlivě působí především střídavé síťové, resp. nízkofrekvenční pole, zřejmě proto, že ve tkáních indukuje nežádoucí proudy. Vysokofrekvenční pole pak může způsobit přehřátí, ale to za normálních okolností ani v blízkosti vysílače nepřichází v úvahu. Bylo však pozorováno, že směrovaný paprsek radaru usmrtil zajíce. Stejnosměrné pole naopak působí na organismy příznivě, pokud obsahuje mírný nadbytek záporných iontů.
Detekce EMS
Kromě uvedených projevů u rozhlasových přijímačů, lze přijímač využít ještě tak: naladíme nějakou slabší stanici na začátku středních vln a sledujeme reakci u stěn místnosti, zejména pak u vypínačů a vedení pod omítkou. Přitom přijímač natáčíme. Nežádoucí brum se někdy objeví i při normálním příjmu vysílače, hlavně na počátku rozsahu. Otočením můžeme často zjistit, že rušení přichází z určitého směru. Někdy je viníkem síťový transformátor, použitý třeba v napáječi nebo pro převod napětí 120/220 V. EMS lze však výborně detekovat zapojením podle obr. 1. Potenciometrem se nastaví minimálně svit červené diody. Anténku pak přibližujeme k vypínačům, zásuvkám a spotřebičům. Pokud se červená dioda rozzáří, indikuje tak elektromagnetické pole a to střídavé i stejnosměrné s převahou kladných iontů. Tak se také můžeme přesvědčit, že TV obrazovka je silným zdrojem škodlivých kladných iontů. Indikátor rozsvítí červenou diodu v případě, že spotřebiče pole zmizí protože nastane připojení na nulák, ovšem podle zapojení zásuvky i zástrčky. Střídavé pole se může pak projevit až při vysokém odběru, je ale značně kompenzováno vzájemnou vazbou obou vodičů. EMS lze detekovat také třítranzistorovým střídavým zesilovačem, kde čidlem je cívka a indikátorem na vstupu opět LED. Připojení je na obr. 5, nemá však zvláštní výhody proti zapojení podle obr. 1. Reaguje však nejen na střídavé pole, ale i na blízký silný vysílač, jehož vliv nelze vyloučit stíněním, ale jen směrováním, či zkratováním kondenzátorem hodnoty 220/680 pF.
Eliminace vlivu EMS
Autor se o škodlivém vlivu EMS několikrát přesvědčil sám na sobě. Bylo to třeba u stolu v místnosti na sympoziu ve Svratce 1990. Při přestávce při chůzi začaly silně bolet kolena, což se ještě jednou opakovalo. Po usednutí na jiné místo bolest nenastala. Virgulí i rádiem byla pod stolem zjištěna zóna, podle odezvy v přijímači zřejmě elektromagnetického charakteru. Starší rozhlasový přijímač, který měl síťový napáječ se právě proto vypínal vytažením zástrčky ze zásuvky. Po nahrazení tohoto přijímače přijímačem Selena, v němž byl napáječ již zamontován, byl přijímač vypínán vypínačem na přístroji, jak je jinak obvyklé. Od té doby začaly opět bolet nohy, přesněji řečeno levá spodní část těla přivrácená ke stěně, kde byl připojen přijímač. Indikátor ukázal EMS, resp. Nadbytek kladných iontů. Když byl přijímač opět vypínán vytažením zástrčky ze zásuvky, bolesti asi za dva dny ustaly. To je známo již delší čas v Německu, kde firma Vogele nabízí speciální dvojité vypínače přímo u zdi a firma Jahne zase detektor a měřič el. A mg. Pole v okolí stěn (vyjádřeno v jednotkách mT a V/m.
Na nízkou úroveň většiny praktiků ukazuje případ, že si jistý praktik tento přístroj opatřil při naprosté neznalosti významu stupnice, tvrdí, že měří hertzy (tedy kmitočet).
Odpojování spotřebičů přes noc od zásuvek, je tedy nejjednodušší eliminace vlivu EMS. Protože jeden vodič bývá spojen se zemí, je možné za kontroly indikátorem přepólovat zástrčku. Noční doba má na člověka značný vliv, protože biologická aktivita i imunita klesá a kolem druhé noční hodiny je člověk nejsnáze zranitelný okolními vlivy. Protože uvedený způsob by vyřazoval z provozu noční lampu, potom, pokud jí potřebujeme, pak přívodní vodiče vedeme mimo lůžko, případně při podlaze. Druhou možností je stínění deskou sololitu oboustranně pokrytou alobalem, který se pro větší účinnost uzemní - v některých případech je uzemnění možné i na zemnící kolík zásuvky. Tato deska se přikládá na stěnu, kudy vede vedení, zejména pak za hlavu nebo podél těla. Není také bez zajímavosti, že se má spát s hlavou k severu nebo k jihu, což využíval již známý fyzik Gauss.
Radioaktivní panely a zdivo?
Před časem vzbudily značný rozruch zprávy, že škvára, které jsou u Rynholce velké haldy, a která byla zužitkována na výrobu stavebních panelů, je radioaktivní. Z panelů pak uniká radon. Tyto zprávy neseriózně šířené některými novinami a časopisy (např.
Svob. Slovo, 14.3. a 4.8.1990, I. Kněžísková) a snad seberealizace některých pracovníků, způsobily takřka tragédii některých rodin, které se z domků musely vystěhovat, jejich děti byly ve škole odstrkovány (prý jsou radioaktivní), v každém zakašlání se viděl vliv radonu, mladé ženy byly "poučovány", že nebudou mít děti, atd.
Neserióznost těchto tvrzení se začala ukazovat až v poslední době, protože bylo prokázáno, že vliv radonu je přinejmenším silně přeceněný. (8,9). Jedno z posledních neseriózních hodnocení v podobném smyslu, přinesl Signál č. 40/91 a dále Signál č. 49/91. Protože autor měl možnost prověřit rynholeckou škváru (vzorek dodán ČLUZ, Nové Strašecí, závod 04.
Rynholec) citlivým dozimetrem RK 67-3, považuje za nutné k referátu připojit i svoje zjištění. Škvára vykázala proti pozadí zvýšení aktivity nejvýše 5%, v silnější vrstvě o něco více. Takové zvýšení je zcela normální u žuly a slídy-muskovitu. Nejvýmluvnějším argumentem pak je, že aktivita škváry byla asi 45 krát nižší než aktivita chloridu draselného. Izotop draslíku K40, obsažený v normálním draslíku v množství 0,0127, vykazuje totiž beta aktivitu a asi z 11% aktivitu gama. To znamená, že se na pole vyvážejí aktivní draselné sole jako hnojiva a v lékárnách se prodává aktivní chlorid draselný, ale protože o tom novináři i mnozí jiní nevědí, tak to nikomu nevadí. V jednom z posledních měření aktivity škváry, kdy byl použit digitální čítač pulzů, byly nalezeny tyto hodnoty:
Pozadí: 52 - 54
Škvára: 54 - 56
chlorid draselný: 142 – 145 pulzů/min.
Je tedy zřejmé, že beta aktivita dceřiného produktu radia D obsažena není. Vzorek byl dodán údajně velmi aktivní a radiometr je precizní výrobek, což bylo potvrzeno nejen na draselných solích, ale i na dalším materiálu a minerálech.
Podle sdělení ministerstva zdravotnictví z 19.11.1991 je objemová aktivita 1 kg rynholecké škváry pro Ra 226 kolem 2000 Bq a ekvivalentní aktivita v panelech okolo 300 Bq/m a dávkový příkon záření gama kolem 1/uGy/hod. Radon je alfa zařič s poločasem rozpadu 3,8 dne, doběh paprsků ve vzduchu je jen několik cm, v panelové hmotě by se mělo záření zcela pohltit. Paradoxem je, že se již dlouho používají léčivé vody obsahující radon, aniž by byly pozorovány škodlivé následky. I po nadechnutí se radon z těla velmi brzy vyloučí a z tabulek také plyne, že alfa záření je asi 25 krát méně nebezpečné než záření gama, rychlé neutrony 10-25 krát a pomalé neutrony (zbrzděné) jen asi třikrát méně nebezpečné. Jako další argument lze uvést, že rynholecká škvára, pokud by skutečně byla silně radioaktivní, muselo by se to nějak projevit v okolí.
Závěr
Jsou uvedeny nejpodstatnější poznatky o GAZ, GPZ a EMS a částečně o radioaktivitě, vysvětlena podstata a možnost eliminace. 5-6. září 1990 bylo v Praze na stavební fakultě konáno symposium na téma Geopatogenní zóny s některými zajímavými referáty (l0). Podobná problematika byla přednášena na symposiu Parapsychologie a psychotronika ve Svratce 15-19.10. a 26-30.11.1990 a dále v Uničově 13.-14.4.1991. Náplň referátu neměla téměř nic společného s poněkud zprofanovanými termíny v názvu. Referát má opravit nesprávné názory na tuto problematiku, seznámit se skutečným stavem věcí a nastínit možnost dalšího výzkumu.
Literatura
1. Pekárek, L. – Rojko, M.: Chatař č. 12, 16, 1989, č. 1, 3, 1990
2. Pekárek, L. – Rojko, M.: Pokroky matem. fys. a astron. 36, 24, 1991
3. Konig, H.L. – Betz, H.D.: Der Wunschelruten Report, Munchen 1989
4. Maes, W.: Wohnung und Gesundheit č. 6, 27, č. 9, 25, 1990
5. Patrovský, V.: Amatér. rádio 4. 4, 36, 134, 1987
6. Patrovský, V.: Slaboproudý obzor 47, 197, 1986
7. Patrovský, V.: Výzkum a praktické využití biolokace. Praha 1987, ČSVTS,
FEL, ČVUT, s. 86
8. Joyce, Ch.: Věda a technika v zahraničí 5. 10, 29, 1989, viz originál: New Scientist 119, 20, 1988
9. Spurný, Z.: Vesmír 70, 151, 1991
10. Geopatogenní zóny, sborník, Praha 1990
11. Herčík, F.: Záření a život, Čes. graf. unie Praha 1945
12. Heřmanský, B. – Stoll, T.: Energie, zdroje a perspektivy, ČVUT 1992
13. Šukoljokov, J. A.: Hodiny na miliardu let. SNTL Praha 1982
14. Majer, V. a kol.: Základy užité jaderné chemie, SNTL, Praha 1985
Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.
Pokroky ve stavební geobiologii. Sylabus k přednáškám ze dne 25.2.1992. Praha 1992