Podstata, detekce a možnost stínění geopatogenních zón

Jak je známo, geopatogenní zóny (GPZ) jsou pásma, která působí škodlivě nejen na organismy, ale i na anorganické systémy. Působí například zvýšenou korozi kovů, zvyšují možnost úderu blesku a údajně ovlivňují i elektronická zařízení a počítače. Nad GPZ se množí plevely, ale okrasné a užitkové rostliny chátrají, listí stromů na podzim dříve žloutne a odpadává, větve se kroutí a na kmenech, zejména u břízy a buku se objevují nádory. Nepříznivý vliv se projevuje i u ovocných stromů, ale dub, vrba, olše či topol jsou rezistentní. Většina živočichů se GPZ instinktivně vyhýbá, výjimku činí kočka, sova, straka a hmyz, které se nad GPZ libují mravenci si zde stavějí mraveniště a včely nesou více medu. Domácí zvířata přibírají málo naváže, slepice málo nesou, krávy málo dojí a zmetají atd. GPZ působí bezprostředně na děti a na starší lidi, zejména na ty, kteří jsou citliví na počasí. Projevuje se nespavost, bolesti kloubů a zad, podrážděnost a po delším působení další nemoci až onemocnění nádorová. Znalost GPZ nám dovoluje čelit jejich škodlivému vlivu ať na zahradě či doma. V místnostech se však k vlivu GPZ připojuje i vliv elektromagnetického pole, vytvářeného síťovým rozvodem.

Podstata GPZ 

GPZ úzce souvisejí s proutkařským čili biofyzikálním jevem, který odedávna je využíván citlivými lidmi k hledání pramenů a rud, nad nimiž tito lidé dostávají do ruky křeč, která způsobí pohyb a točení vrbového proutku tvaru V nebo Y drženého v rukou. Nověji se používá proutků či virgulí kovových. Nervový systém člověka reaguje tedy na podzemní anomálií a bylo logické, že tento vliv byl pokládán za vliv jakéhosi zemního záření. V roce 1930 proto navrhl Francouz Bouly pro proutkařství termín radiestézie, t. j. citlivost na záření. Proti tomuto termínu nelze ani dnes nic namítat. Proutkař reaguje na tzv. geoanomální zóny (GAZ) které vznikají vodními impregnancemi, nad prameny, rudnými žilami a geologickými anomáliemi. Z fyzikálního hlediska je podstatné, že vždy jde o styk dvou látek, či hornin odlišných fyzikálních vlastností magnetických, elektrických nebo gravitačních a právě na jejich styku dochází k lomu nebo odrazu sonických a elektromagnetických vín. GAZ nejsou zpravidla škodlivé, někdy jsou i prospěšné, ale tam, kde se stýkají nebo kříží, účinek se zesiluje a vzniká G PZ. Pomineme-li zarputilá tvrzení, že GPZ neexistují (O. Prokop, Kašpar DrSc., Pekárek, DrSc., Koryta, DrSc.) potom objasňování některými autory je rovněž problematické. Již Vallemont, Amoretti a Thouvenel tvrdili, že se zde uplatňují elektrické a magnetické vlivy. Teprve počátkem našeho století pozoroval M. Benedikt, že se kolem proutkaře šíří jakési vlnění, které se odráží od stěn. Ve třicátých letech toto vinění zkoumal mnichovský lékař Wust s proutkařem Wimmerem a zjistili, že je lze vést nejen dráty, ale i vlnovody a kondenzátory, odrážet od ploch a lámat na dřevěných hranolech. Tlumivky, kmity jehož vlnová délka byla stanovena v mezích 3-70 cm, zadržovaly. To vše nasvědčovalo, že jde o velmi krátké vlny (VKV) známé dnes z rozhlasu a televize. 

K podobným výsledkům dospěl i J. Bradna, s tím rozdílem, že v okolí proutkaře monitoroval frekvenci kolem 66 MHz. (1) Proutkař je tedy zdrojem kmitů, které když narazí na anomálií, odráží se zpět a vybudí svalovou reakci. K tomu je ovšem třeba určitá svalová tenze, která souvisí s přenosem energie, tzv. energomyotransferem. (2) Na druhé straně existují proutkaři, kteří nepotřebují vyvíjet svalové napětí a jsou přímo citliví na vnější energetická pole a záření. V tomto ohledu je zajímavé a zřejmě správné zjištění, že podzemní voda vydává infrazvuk, který citlivý operátor registruje. (3) Lze snadno prokázat, že voda protínající písky vytváří elektrické potenciály a gravitačním tlakem přechází na vyšší asociáty, které po pominutí tohoto tlaku přecházejí opět na nižší asociát za emise infrazvuku. Infrazvuk vydává například i tající led. 

Většina dalších teorií jsou víceméně spekulace. Tak prý v roce 1932 Dr. Henrich zjistil, že záření podzemních vodních žil patří do oblasti dlouhých vln frekvenci 1,8 Hz a právě tato frekvence má vyvolávat rakovinu. Jiná zpráva uvádí patrně téhož Henricha s Dannertem, kteří rozsah záření upřesňují na 0,5 až 10 Hz. Frekvence 0,89 Hz mění prý krevní obraz a právě ona frekvence 1,8 Hz má na svědomí rakovinu. Jiná frekvence prý zase navozuje chuť k sebevraždě. V. Šulejkin zjistil na výzkumné lodi Tajmyr, že poryvy větru na moři vytvářejí infrazvuk a frekvence kolem 7 Hz skutečně působí neblaze na lidskou psychiku, což bylo použito k vysvětlení záhadných zmizení posádky z některých opuštěných lodí. Posádka zešílela a opustila loď. Jenže třeba Kilper snímal elektromagnetické kmity s převahou kolem 500 kHz. (4) Jako senzor použil cívku o 13.000 - 21.000 závitech bez jádra, stíněnou železným krytem. Pokus opakovaný jedním autorem t. čl. se nezdařil, protože železná krabice stínila vše a hliníkové stínění částečně propouštělo místní vysílač.

Magnetická měření prováděl Rocard (5), ale ta se u GAZ a GPZ ukázala bezvýznamná. Bylo možno detektovat pouze feromagnetické materiály a horniny (Fe rudy, čedič). Zcela nesmyslnou se ukázala teorie, že GPZ jsou způsobeny radioaktivními minerály nebo unikajícím radioaktivním plynem, radonem (Gardavský, Samek). Na GAZ a GPZ žádné radioaktivní minerály nebyly nikdy nalezeny (ovšem vyjma dolů) a radon, který sice ne některých místech uniká v nepatrných koncentracích, nemůže tvořit poměrně ostrá pásma a dokonce ve vyšších patrech. Přesto Cody již ve dvacátých letech zjistil nad zónami zvýšenou ionizaci. Jakob Stangele, který byl výborný proutkař se snažil o fyzikální vertikaci tohoto jevu a v šedesátých letech si dal zhotovit od prof. Bertholda scintilační detektor se zapisovačem. Tento přístroj je založen na vyvolávání záblesků radioaktivním zářením ve vhodném krystalu. Záblesky se registrují fotonásobičem, elektricky zesílí a vedou na zapisovače nebo čítač. Také Stangele nalezl až trojnásobnou aktivitu nad GAZ i GPZ. (6) Že ne jde o normální radioaktivitu vylučuje i skutečnost, že paprsky alfa se pohlcují již listem papíru, paprsky beta hliníkovým plechem a mají dosah jen několik cm.

Paprsky gama jsou sice pronikavější, ale ani ty by nemohly vytvářet pásma. Rozluštění přineslo až zjištění, že aktivita nesmíme vzroste, když se před detekční krystal představí moderátor, pravděpodobné kotouček parafinu. Z toho Dr. Ashof i jiní usoudili až zjištění, že aktivita nesmírně vzroste, když se před detekční krystal představí moderátor, pravděpodobně kotouček parafínu. Z toho dr. Ashof i jiní usoudili, že zemní záření nad GPZ je záření neutronové. Neutrony jako elektricky neutrální jaderné částice byly objeveny roku 1932 Chadwickem a roku 1934 E. Fermi zjistil, že sice procházejí dosti dobře betonem i olovem, zato se pohlcují v látkách bohatých vodíkem, tedy vodou, oleji, naftou, parafinem aj. Pokud je vrstva těchto hmot malá, například jde o vodní impregnace, potom se rychlé neutrony, jejichž zdrojem je zemská kůra jen zabrzdí a tyto zbrzděné (též tepelné) neutrony jsou již schopny reagovat s organismy a poškozovat je. Naproti tomu protože rychlé neutrony jsou rychlé a jejich intenzita je nepatrná, organizmům neškodí. Údajně byl zaznamenán případ v Německu, kdy do skladu bylo dodáno větší množství parafinu a v zápětí lidé v kanceláři nad skladem začali mít zdravotní potíže. (7)

Zbrzděné neutrony reagují s kyslíkem, dusíkem a některými komponentami půdy a sekundárně ionizují vzduch, vytvářejí nadbytek iontů a jsou též1 zřejmě příčinou tzv. atmogeochemického jevu, kdy ve vzduchu odsátém nad GPZ lze prokázat stopy některých prvků. (8) Tomu nasvědčuje i to, že v severních oblastech Sibiře (Norilsk) byly ve světle polární záře spektrálný prokázány různé kovy. Nejde tedy o neznámou molekulární formu, jak tvrdí někteří autoři. Neutronové záření nad GPZ lze prokázat nejen scintilačním detektorem, ale i Geigerovou trubicí, když počet pulzů za minutu se vlivem parafinové destičky bud zvýší (rychlé neutrony) či naopak sníží až na úroveň pozadí (pomalé neutrony). Také by tyto skutečnosti měli vzít na vědomí nejen zarytí kritici (9), ale neinformovaní praktici a spekulanti např. (10)

Detekce GAZ a GPZ

Detekce je dosud téměř výhradně prováděna proutkaři, tedy subjektivní metodou a proto dochází někdy k omylům, které pak vzbuzují nedůvěru k celé metodě, zejména když praktici začnou uvádět své "teorie". GPZ lze však prokázat mnoha objektivními způsoby i indiciemi, z nichž však většina je prakticky málo použitelná - buď že vyžaduje delší čas, speciální zařízení, jsou nepohodlné a vyžadují pomocníka atd. Scintilační metoda byla už uvedena. Sám pan Stangele podle obrázku měl svoji aparaturu na malém vozíčku, ale jistě by bylo možné ji miniaturizovat jako ruční přenosné zařízení. 

Podobně lze použit Geigerovou trubici s příslušným zařízením (první z autorů použil polský přístroj RK-37), ovšem optimální výsledky dává trubice plněná bortrifluoridem. Pro většinu praktiků a vážnějších zájemců lze doporučit lepší tranzistorový přijímač (Kvintet, Arioso, Domino) kde na rozsahu VKV se vyladí vysílač střední intenzity (ani silný, ani slabý) a to při anténě vytažené asi na polovinu a sklopené v úhlu asi 45 st. Přijímač se drží co nejdále od těla. Kráčíme zvolna terénem, přičemž nad GÁZ nebo GPZ příjem slábne nebo zmizí. Metoda byla u nás mnohokrát publikována (11) i v cizině (12) a přednesena na několika seminářích (7-13), ale je uvedena i v souhrnné publikaci (14), proto ji nebudeme podrobně popisovat. Je ovšem na škodu věci, že o aplikaci této metody praktici ani odpůrci neprojevili zájem. Není vyloučeno, že ti první se bojí, že by jejich nález nebyl potvrzen a ti druzí naopak, že by potvrzen byl. Další metodou je zjišťování elektromagnetického pole a kladných iontů a to jednoduchým přístrojkem s pěti tranzistory, který byl u nás také již několikrát popsán (15-14). 

V terénu lze za suchého počasí prokázat nad GPZ kladné ionty, jinak se zařízení lépe uplatní k vyhledávání škodlivého elektromagnetického pole v bytech, kolem síťového rozvodu, spotřebičů, televize a pod.

Možnost stínění

Z toho, co bylo řečeno výše, vyplývá, že neutronové záření téměř nelze stínit a proto prakticky všechny "odrušovače" nabízené spekulanty a podnikavci jsou neúčinné a mohou krátce působit jen autosugescí a někdy mohou odstranit zkratováním elektrické vlivy. Neutronové záření by bylo možno odstínit vrstvou vody nebo parafinu, ale to si doma pod postelí sotva můžeme dovolit. Můžeme však použít sololit obalený silnějším PVC. Praktici ovšem právem tvrdí, že za 14-21 dní se tyto hmoty "nasytí" a je třeba je vyvětrat, omýt vodou nebo zahřát pokud jde o kovy a nejlépe vyměnit. Pokud to dovoluje prostor, je nejvhodnější z dosahu GPZ uniknout posunutím postele nebo pracovního místa. 

Vyzkoušené odstínění elektromagnetického pole v bytě uvádí Regena č. 12/92. Potřebujeme 2-4 sololitové desky, které z obou stran pokryjeme hliníkovou folií nebo slabým plechem. Jednu nebo dvě desky umístníme pod matraci pod záda a kolena, další desku umístníme za hlavou a pokud je v blízké zdi elektrické vedení, stíníme i stěnu další deskou. Všechny desky musí být vodivě spojeny drátem a přes diodu (KY 701-705) uzemněny na vodovodní nebo plynovou trubku, popř. na ústřední topení. Dioda musí být zapojena katodou k uzemnění. Doporučuje se také na noc vytáhnout zástrčky spotřebičů ze zásuvek nebo celý rozvod vypojit. Někdy stačí, aby postel nebyla u stěn a vedení k noční lampě bylo vedeno od postele. Má-li být stínění alespoň dočasně účinné i proti GPZ obalme desky pod matrací ubrusem z PVC nebo podložme pásem PVC podlahoviny.

Závěr

Tento referát je výslednicí mnohaletého shromažďování informací, měření a pokusů a diskuzí např. na proutkařských kurzech pořádaných druhým z nás. Znalost GPZ je důležitá nejen pro předcházení onemocnění i k odstranění potíží, ale je důležitá i pro umístnění domácích zvířat a vysazování užitkových plodin. Léčitelé i lékaři pak musí vzít na vědomí, že veškeré léčení je marné nebo málo účinné pokud pacient spí nebo se déle zdržuje nad GPZ.

Literatura:

1. Bradna, J.: 1. Psych, kongr. Praha 1973, s. 97, 172
2. Bradna, J.: ibid s. 55
3. Tabara, S.: Patentní spis 129355 z 15.10.1968 
4. Kilper, O.: Gesundheitschádliche Erdstrahlen, Sindelfingen 1986
5. Rejdák, Z.: Telepatie a jasnovidnost, s. 185, Svoboda 1970
6. Maes, W.: Wohnung und Gesunhiet 6 a 9/90
7. Kurs stavební biologie, s. 36, Uničov 14. 4.19
8. Krmář, B., Eremiášová, E.: 5. mezin. Konf. psych. Bratislava, 1933, s. 110/1 9. Pekárek, L.: Vesmír č.10/83 s.301 
10. Rajmon, M.: Medium č.12/1992, s.9 
11. Patrovský, V.: Čas.lék. čes. 125, 342, 1986, Slab.obzor 47, 197, 1936, Amat. rádio 36, č.4, 134, 1987 
12. Zeller, E.: WBM 24/1988, s. 2418 
13. Seminář Geopat. zóny 5-6.9.1990, Praha, Pokroky ve stavební geobilogii, 25.2.1992, Praha 
14. Patrovský, V.: Biolokace,zóny,bioterapie, 1990
15. Patrovský, V.: Medium č.1/1992, Regena, č.12/1992

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc., J. Vlasák

Sborník "Úlohy alternatívnej medicíny v súčasnom systéme zdravotnej starostlivosti. Bratislava, 20.2.1993