Geopatogenní zóny a fyzika

Šli byste se poradit s kovářem, který si máte dát vytrhnout zub? Zřejmě nikoliv, ale něco podobného se děje dosud s geopatogenními zónami (GPZ), které, jak je známo, ovlivňuji nepříznivě organismy a způsobují nepříjemné stavy a bolesti lidem, kteří nad nimi spí nebo pracují. Ačkoliv je ovlivněna živá hmota, se kterou fyzika nepracuje, nekritizují existenci GPZ lékaři a biologové, ale kupodivu fyzici (Svobodné slovo, 15. 7. 1989, Vesmír č. 6/1990, Chatař č. 1/1990). Je neméně pozoruhodné, že tito fyzici si vůbec nevšímají fyzikálních a geofyzikálních metod, které lze pro detekci GPZ použít. Jednou z prvních metod bylo zjištění dr. Codyho, že nad GPZ je zvýšená ionizace vzduchu. Od roku 1958 pak prováděl měření nad GPZ v Německu J. Stangle se scintilačním detektorem. Ten nad GPZ vykázal až třikrát vyšší aktivitu než mimo. Přístroj mu zhotovil dr. Berthold. Je založen na tom, že radioaktivní částice vzbuzují v některých krystalech záblesky. Ty jsou registrovány fotonásobičem, pulsy jsou zesíleny a jejich intenzita je zaznamenána zapisovačem. Indikace výborně souhlasila s pásmy již dříve nalezenými proutkaři i s maximálním výskytem rakoviny, zejména v bavorském městečku Vilisbiburgu. Je zde však překvapující nesouhlas - radioaktivní záření známého typu se zde nemůže uplatnit, protože záření alfa (což jsou kladně nabitá heliová jádra) je zadržováno již listem papíru, záření beta (což jsou záporně nabité elektrony) se zadrží 5 mm silnou vrstvou hliníku a nejpronikavější záření gama je zadrženo 5cm vrstvou hliníku. I kdyby pod povrchem byla žíla uranové rudy, nebylo dosti dobře možné, aby takové záření produkovala. Nemůže to být ani radioaktivní plyn radon, protože právě že je plynem, navíc velmi těžkým (litr váží 9,9 g), nemůže vytvářet poměrně ostré zóny. Pan Stangle, jinak vyučený krejčí, však prozradil, že mu přístroj pracuje jen tehdy, když před scintilační krystal (kterým je jodid, aktivovaný 0,2 % thalia) umístí moderátor. Odtud dr. Aschoff i jiní usoudili, že jde o neutronové záření, které vzniká někde v zemské kůře nebo v nitru Země radioaktivním rozpadem. 

Neutrony (byly objeveny v roce 1932 Chadwickem) pronikají sice až 10 cm silnou vrstvou olova, ale jsou zpomalovány až pohlcovány látkami obsahujícími vodík, tedy vodou, naftou nebo parafínem. Zemské neutronové záření je velmi slabé a navíc neutrony mají velkou rychlost. Právě proto jsou organismům neškodné. V silné vodní vrstvě jsou pohlceny (například v moři, v jezeru, v řece), ale ve zvodnělé vrstvě se zabrzdí a tedy zpomalí a stanou se tak pro organismy nebezpečnými. Proto nevinná voda se stane zdrojem nebezpečí. Oním moderátorem v přístroji pana Stangla je patrně destička parafínu. Také zde dochází k dalšímu zbrzdění neutronů, které teprve pak vyvolávají scintilace. To, že reagují jen pomalé a nikoliv rychlé neutrony, si můžeme přirovnat k běžci, který je v běhu schopen převzít štafetu, ale není ji schopen převzít někdo, kdo jede 70 km rychlostí v autu. Neutrony se však rozpadají do 15 minut zpravidla za vzniku neutrina, elektronu a protonu - proto lze nad GPZ prokázat zvýšenou ionizaci a podle některých pramenů zde převládají škodlivé kladné ionty (protony). Poměr kladných a záporných iontů pak můžeme detekovat jednoduchým přístrojem popsaným např. v Amat. rádiu B2. 87 na obr. 135. Doporučuji zde vynechat celý díl s tranzistorem KC 147 a IO 555. senzor v podobě krátkého drátu připojit na vývod 3 a na vývod 2 zavést další korekci nuly potenciometrem MI. 

A máme zde třetí možnost fyzikální detekce GPZ. tentokrát pro čtenáře velmi jednoduchou, protože se použije lepší tranzistorový přijímač na rozsahu VKV. Metodu uvedl v Německu v roce 1958 dr. Wust a Hartmann a nedávno ji opět použil Zeller. Místo tranzistorového přijímače se prodává přístroj Felix L3. Ti. kteří jsou schopni použít proutek, mohou si na zahradě nebo někde v terénu vyznačit průběh zón. Pak si na rozsahu VKV nejlépe v pásmu OIRT/66-73 MHz vyladí středně silný vysílač při anténě vysunuté asi na půl a skloněné v úhlu 45 st. Slabý vysílač je nevhodný, ale i ten. který je dobře slyšet při zasunuté anténě. Přijímač držíme co nejdále od těla a zvolna kráčíme terénem. Nad GAZ nebo GPZ příjem zeslábne až zmizí, a to značně ostře. Měli bychom nyní dostat odezvu přibližně na stejném místě jako proutkař. Je pochopitelné, že prospekce proutkaře musí předcházet prospekci rádiem, aby tento nebyl ovlivňován sugescí. Vyšší citlivost a možnost měření zde dovoluje připojení mikroampérmetru na FM detektor přijímače. Mikroampémetr je však značně drahý, stačil by ovšem i starší malý typ používaný jako indikátor v magnetofonech. Místo měřidla lze použít zvukový adaptér, který nad zónou začne zvučet.

Před prospekcí rádiem skloníme anténu do vodorovné polohy a zvolna se otáčíme. Tím nalezneme přirozený směr útlumu, který neodpovídá všem GPZ, ale i teleskopická anténa má směrový účinek, jako anténa feritová. Tento směr nesmíme změnit za zónu. Určíme také podle kompasu odchylku od severu, ale pozor, kompas nesmí být těsně u přijímače, který obsahuje dost feromagnetických hmot a údaj na kompasu by byl mylný. Někdy se setkáme s anomálním chováním, například příjem mizí nebo naopak setrvává ve všech směrech.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Médium č.9/1992