Setkání s mimozemskou civilizací v roce 1917? 

V USA a v Kanadě jsou k dostání laciné knížky, popisující již velmi dlouho případy s UFO, které se dělí na tři skupiny:

 1. blízká setkání prvního druhu: pozorování neobvyklého tělesa vznášejícího se nebo letícího různou rychlostí, případně měnící směr. Ve dne bývá těleso šedé až stříbrné, v noci září. Lze zaznamenat i další přidružené jevy, např. plašení zvířat, zastavování aut apod., ale objekt nelze vysvětlit obvyklým způsobem, např. jako balon, meteorit, zánik družice apod.

2. blízká setkání druhého druhu: UFO přistává a zanechává po sobě stopy, otisky pod­vozku, kola v trávě, kovový či jiný odpad, poškozené stromy, budovy apod. Lze sem počítat i nepříjemný vliv na lidi, zvířata, rostliny aj.

3. blízká setkání třetího druhu: z UFO vystoupí posádka a může dojít k neutrálnímu až nebezpečnému kontaktu s lidmi.

 Tyto zprávy jsou míněny zcela vážně a příslušné knihy nikdy ne­jsou řazeny do science fiction. Kontaktů s lidmi bylo popsáno již velké množství a kdyby jen 10 % byla pravdou, potom máme rozhodně víc důvodů se bát, než čekat nějaké příjemné a užitečné setkání. Na to upozorňuje již náš krajan Zd. Kopal ve své knize Zpráva o vesmíru (MF, Kolumbus), že bychom mohli skončit ve zkumavkách a v laboratořích mimozemšťanů. Na podobné nebezpečí upozornil také známý A. Hynek. Na světě a to i u nás, mizí za rok mnoho lidí, z nichž pouze menší část se opět najde, někdy i mrtvá. Je proto naivní např. tvrzení ing. Pacnera (před časem v rozhlase), že kdyby nás mimozemšťané skutečně navštívili, jistě by navázali ihned styk s nějakou vědeckou ( ! ) institucí a my bychom mohli od nich získat cenné zkušenosti. Neméně naivní jsou některé kongresy o mimozemských civilizacích, například v r. 1983 v Tallinu apod. Jednak se jako první ustavil program CETI (communication with extraterrestrial inteligence, spojení s mimozemskými civiliza­cemi), a pak se přišlo na to, že abychom mohli s někým komunikovat; musíme ho napřed najít a název byl změněn na SETI (searching - hledání). Dalším neustále opakovaným nesmyslem je pohrdavé mluvení o zelených mužíčcích s tykadly, ačkoliv žádná zpráva o takových tvorech se nezmiňuje a ufonauti jsou popisováni jako bytosti v šedých, lesklých či stříbrných kombinézách, často s helmou. V.S.Trojskij, který má příznivý vztah k problému mimozemšťanů připomněl, že N. Kardašev dělí mimozemské civilizace na tři skupiny: 

1. civilizace podobné pozemskému typu,

2. civilizace, které ovládly energii a fyziku svého slunečního systému a 

3. civilizace, které ovládly fyziku celé své galaxie.

 Potom berou-li se Kardaševovy vývody vážně se jen můžeme divit, že mnozí vědci (Panovkin, Petrovič, Dixon, Grygar, Valníček) existenci UFO odmítají a to někdy podivným způsobem*/. Ovládne-li někdo energií galaxie, potom zcela jistě může vytvořit zařízení zná­mé jako UFO, které zřejmě hravě překonávají nejen gravitaci, ale i obrovské kosmické vzdálenosti.

Po tomto úvodu můžeme již čtenářům předložit případ, který alespoň u nás je znám jen okrajově, a to jako zjevení Panny Marie u por­tugalské obce Fatima v roce 1917. Po prostudování vhodných pramenů (např. C. Barthas Pod sluncem Fatimy, český překlad vyšel r. 1945), zjistíme, že vše bylo trochu jinak, i když tyto zdroje poskytují informace částečně jen nepřímo a setrvávají na náboženské interpretaci. Předně je třeba zdůraznit, že nejen v roce 1945 nikdo nic nevěděl o UFO, ale zejména nikdo nic nevěděl o UFO v roce 1917, nelze tedy předpokládat, že šlo o vliv tisku nebo rozhlasu. Jevy u Fatimy na dolině Iria byly pozorovány zcela pravidelně každého 13. dne od května do října, vždy v poledne, čemuž předcházel blesk.

Dále se objevovala žlutá mlha, ochladilo se a s nebe padala ně­kdy bělavá hmota, která se brzy vypařila, ale nebyl to sníh. Podobná hmota padala z některých UFO (např. Oloron, Gaillac 1952). Zjevení se objevilo poprvé 13. května třem malým dětem, pasáčkům, jedenáctileté Lucii, devítiletému Františkovi a sedmileté Jacintě. Děti tuto postavu zprvu vůbec nepovažovaly za Pannu Marii, ale mluvily jen o krásné paní. Z poněkud nepřesných záznamů, které později podala Lucie vyplývá, že postavu vlastně viděla jen ona. Tato paní ji žádala, aby se děti modlily za hříšníky, kteří pokud se nepolepší, budou potrestáni ještě horší válkou, než ta, která právě končí. Paní později prý sdělila Lucii i možnost třetí světové války, která by lidstvo zničila. Lucie toto tajemství prý dlouho podržela až někdy v 60. letech je sdělila papeži, který se prý zhrozil, ale nezve­řejnil je. Dále již můžeme jen popustit uzdu fantazie, a domnívat se, že tato zpráva je snad v pozadí počátku sbližování Východu a Západu začatá v Reykjavíku a završená demokratickými změnami v Evropě a téměř naprostou shodou názorů v Ottawě 13.2.90. Předzvěstí válek měla být nebeská znamení. Má se zato, že to mohla být rozsáhlá polární záře, která byla v roce 1938 viditelná i ve Střední Evropě. Roky 1937-8 však spadají do oblasti maxima sluneční činnosti, která zvyšuje in­tenzitu polárních září. Další maxima jsou pak kolem let 1948, 1959, 1968, 1980 a 1989. S překvapením zjišťujeme pro střední Evropu kritické roky 1938, 1948, 1968, 1989 s přihlédnutím k tomu, že perioda 21-22 let je silnější než perioda 11 let! Vědci mohou tvrdit, že přírodní jevy byly přizpůsobeny náboženské představě, jenže právě tak můžeme tvrdit, že mimozemská civilizace využila znalosti těchto jevů. Není také bez zajímavosti, že maximum sluneční činnosti bylo i v roce 1917!

Tři chudí pasáčkové se tehdy měli modlit za obrácení hříšníků a měli si navozovat utrpení, od­říkání, nepohodlí apod. Uvážíme-li, že církev tvrdí, že Bůh je vševědoucí, milostivý a všemocný, pak se divíme, proč Bůh sám hříšníky nenapravil. To nám jen potvrzuje (a v Bibli najdeme další potvrzení), že Bůh není všemohoucí, ale reprezentuje vyšší civilizaci s omezenými možnostmi. Další vyjasnění nám dává filozofie indického mudrce Patandžaliho: Kdo chce nabýt abnormálních, vlastností a mít vliv na lidi, může toho docílit několika způsoby: koncentrací a meditací, pomocí bylin, přemáháním utrpení... neboť, kdo chce ovládnout druhé, musí napřed ovládnout sám sebe. Proto tedy měly děti přemáhat utrpení. Pokud je to možné soudit ze zápisků Lucie, bílá paní reagovala na její otázky jaksi dodatečně, zařizovala totiž své odpovědi podle toho co řekla Lucie, tedy určitá rozpačitost. Děti tajemství zjevení pochopitelně neudržely a na dolině Iria se v září a v říjnu shromáždilo již několik desítek tisíc lidí. Podstatné je, že tito lidé zjevení neviděli, viděli však průvodní jevy, jakýsi obláček nad dubem, kde zjevení mělo stát, prohnuté větve a pod. To dokumentuje, že nemohlo jít o davovou sugesci, tím spíš, že při posledním setkání  se na obloze objevila zvolna se otáčející světelná koule, která zvolna plula oblohou. Tu viděli všichni lidé a světelné jevy dokonce i lidé ve vzdálenosti až 5 km!

Jakým způsobem se to uskutečnilo, je otázka, věda má dnes dojem, že prostorové vjemy lze vyvolat tzv. holografií. V sovětském filmu Záhada souhvězdí Orionu, se tímto způsobem zjevují mimozemšťané posádce pozemské kosmické lodi.

Zatímco Lucie vstoupila do kláštera a své příbuzné mnohonásobně přežila, František zemřel v dubnu 1919 a Jacinta v únoru 1920 po delší nemoci. I z toho je vidět, že Bůh není všemocný, ani nejvýše laskavý, když nechal tyto děti zemřít. Prostě proto, že to nebylo v jeho moci.

Ve Starém zákoně, zejména v Genesis, najdeme mnoho důkazů, že pozdější církev Bibli falešně vykládala. Například, když byl Lot varován před pohromou Sodomy, mluví se v Bibli o andělích, ale v zápětí již o mužích, kteří dokonce byli pohoštěni. (Genesis 19,1-3). Nemohli to být tedy nějaké éterické bytosti a o křídlech zde není ani zmínka.

V článku byly uvedeny nejpodstatnější skutečnosti, které naznačují, že v roce 1917 došlo k setkání s mimozemskou inteligencí a to ve velkém měřítku za přítomnosti desetitisíců svědků. Nemůžeme ovšem zatím řešit, kde se tato inteligence zdržovala po dobu půl roku, jak docházelo ke zmíněným jevům (blesk, mlha, padání bílé hmoty).      

 Ing. V. Patrovský, CSc.  

*/ Výroky z knihy J.Fleissiga, „Zá­hada našeho"století“, str. 156 Dr. B. Valníček: ... jedné z nejznamenitějších volovin našeho století bylo dopřáno, aby byla patřičně popsána... str. 163 Dr. Grygar: ... je to případ pro psychiatry... P. Toufar, který mě napadá na konci knihy „My z kosmu“ (Práce 1988) zapomněl, že kdysi měl v MS se mnou společný příznivý článek o UFO!

Občasník ČsAAA, č. 0, roč. 1990