Mezi fantazií a realitou

V posledních letech je náš knižní trh, časopisy i mnohé přednášky a semináře naplněny pochybnými informacemi, které se často rafinovaným způsobem snaží získat a ovlivnit posluchače. Tyto informace mají dva hlavní směry : duchovní (či náboženský) a pseudovědecký. Ovšem většinou se takovými chtějí zdát, ale jejich náplní jsou jen prázdná či ověnčená slova, citáty, odkazy na neznámé či známé kapacity (Einstein...) vytvářejí souvislosti, které neexistují nebo nejsou prokázané, hýří cizími termíny, a nebo se oprašují staré výrazy a nejlepší je přidat k celkem známým slovům jako je např. energie, informace zamlžující slovo jako neznámá energie, skrytá informace, apod.

Nápadití apologeti operují s nápady, které neinformovaným vyrážejí dech a ukazují přístrojky, které uvádějí laiky v úžas. Přiznám se, že na několik sekund mi vyrazil dech známý, který, ač v pokročilém věku a povoláním elektrotechnik, tvrdil, že když se magnetické póly odpuzují, je to něco jiného, než když se přitahují. Chtěl to využít ke konstrukci perpetua mobile.      

Profesor Kahuda zase ohromil Crokesovým větrníčkem, kterým "objevil" mentiony. Je to lehce otočný systém čtyř slídových plošek, uzavřený v baňce, ze které byl částečně vyčerpán vzduch. A protože destičky jsou na jedné straně začerněné, přijímají zde více tepla a systém se vlivem tepelného záření roztočí. Za první republiky byla tato fyzikální hračka za mnoha výklady jako poutač, vzbuzující dojem perpetua mobile, ač se lopatky točily vlivem tepla žárovek nebo Slunce. V 70. letech však nikdo o tomto přístrojku nevěděl.

Zmiňuji-li se v nadpisu o realitě, nechci zdůrazňovat tzv. selský rozum, který někdy přechází do rozumu vědátorského a tento rozum bývá mylný. Typické pro tento způsob uvažování je např. že se neotáčí Země kolem Slunce, ale je tomu zcela naopak, jak se každý téměř denně může pohledem na oblohu přesvědčit.

Kapitolou samou pro sebe, je zdůrazňování duševna a skrytých sil, které věda zatím nedovede odlišit nebo je neuznává, ignoruje či odmítá. Kdo by nechtěl žít spokojenější život, těšit se, že po smrti se shledá s příbuznými (někdo ovšem nikoliv), získat léčitelské či jiné vlastnosti ! Nuže, stačí si zakoupit příručku transcendentální moudrosti, knihu o zasvěcení či meditaci, zahloubat se do úvah o vesmíru v nás, zvládnout jogínskou terminologii a budete šťastni !

Abych byl konkrétnější, uvedu dále řadu příkladů fantazie a omylů, které lze rozdělit do dvou skupin:

a) autor se dopustil chyby, protože přejal mylnou informaci, neověřil si jí a v podstatě lze říci, že k vlastním omylům přidal cizí.

b) autor ve svém nekontrolovatelném rozletu a fantazii předkládá domněnky a různé spekulace, často vyfutrované odbornými termíny a ohání se slovutnými kapacitami, ale nijak zvlášť je nejmenuje (např. američtí a japonští vědci...) přičemž zcela zapomíná na pokus, konfrontaci indicií a námitek i na jednoduchou statistiku, a pod.

Případy ze skupiny a) jsou zvlášť trestuhodné, protože svědčí o tom, že autor nezná příslušnou a dostupnou literaturu a nijak se o kontrolu a získání správných informací nesnažil. Tak např. J. Bílek v knize "Stále tajemné UFO" (1) v případě mariánského zjevení ve Fatimě roku 1917 udělal z děcvčátka Jacinty klučíka a za půlnoční stranu považuje místo severu západ. Stejně tak změnil tento případ J.J. Duffack (alias Dvořák - Dziak) v knize "UFO hrozí z nebes" (2), navíc zjevení Panny Marie považuje za davovou halucinaci (ačkoliv zjevení zde viděla pouze Lucie, nejstarší ze 3 dětí) a dokonce se zde dovolává "vysvětlení" z nehorázné knihy Maliny a Kukala "Soumrak kouzelníků" (3).

Šlendriánstvím je, když ing. J. Janča v knize "Psychotronika pro každého" (4) tvrdí, že slovo okultní je z řečtiny. Pokud mu koncovka ve slově "okkultus" nenapoví, že jde o latinu (řecká slova končí většinou na -os a -is) a pokud autor nemá slovník, tak nemusí přece psát, z čeho ono slovo pochází.

Právě takovým šlendriánstvím je přeložit název  Společnosti pro psychický výzkum ("Society for Psychical Research")  jako "Společnost pro okultní vědy", jak to můžeme najít v knize, která se snaží potírat pavědu "Okultismus a věda" (5)  Navíc tam nic ze skutečné vědy nenajdete.

Pak už je jen maličkostí obrázek  z Magazínu 2000 č.6/94 (6), který značí galaxii NG 4594 v červeném světle, což ovšem není uvedeno a čtenář je nechán v domnění, že jde o povedený snímek UFO.

Věnujme se nyní případům skupiny b). Výše jmenovaný Ing. Janča v téže knize věnuje asi třetinu obsahu diagnostikování pomocí pendlu nad kotoučkem, v jehož výsečích jsou napsané nemoci a léky, stopové prvky, vitamíny aj. Pendl má ukázat, co nám chybí a jak se vyléčit. Zde neexistuje žádná souvislost s realitou, pokud ovšem experimentátor není jasnovidný, což ovšem nelze předpokládat u každého čtenáře této knihy.

Bohaté jsou spekulace kolem UFO a to nejen kolem jejich reality a původu, ale i co se týká jejich záměrů. Omračování čtenářů vědeckými termíny se objevuje při vysvětlování principů letu, způsobu pohonu, a překonávání obrovských vesmírných vzdáleností. Lichtenberg kdysi řekl, že horší než lež je trochu pokroucená pravda. Pravdu ovšem nelze mít, v pravdu lze jen věřit - to neřekl nikdo jiný, než tolik pomlouvaný Daniken. Nikdo nemůže spolehlivě tvrdit, co se událo před 100.000 lety nebo dokonce před milióny let. Můžeme se jen dohadovat, ovšem na základě faktů a indicií, ale i zde je kámen úrazu, neboť pojetí i výklad mohou být různé. Dodnes mezi archeology a laickými zájemci o egyptologii či parapsychologii panuje propast v datování vzniku pyramid, způsobu stavby a účelu. Fantazie laiků na jedné straně tvrdí, že pyramidy pomohla vystavět mimozemská nebo zaniklá pozemská civilizace (Atlantida), na druhé straně vědci vykládají o tažení kamenných kvádrů na písečných saních, písečných rampách ke zvedání kvádrů, mají přesně určené letopočty a jsou si jisti, že vše sloužilo jako hrobky, jako posmrtný pomník faraónovy velikosti. To se týká i Velikonočního ostrova či planiny Nazca. A jestliže jsme schopni přijmout experimentálně potvrzenou teorii ing. P. Pavla ze Strakonic o transportu soch na Velikonočním ostrově nemůžeme na základě jedné zřejmé pravdy soudit, že pravdivé jsou i jiné názory, zejména ty, které nejsou ani dost málo podloženy experimentem nebo výpočtem. (Přesto nám nesmí uniknout skutečnost, že ing. Pavel manipuloval nikoli těmi největšími sochami).

Ale vraťme se k UFO. V ZAZ č. 3/94 máme mnoho materiálu o principu UFO, kde laik žasne a odborník se diví. Lze jistě předpokládat, že v dávné minulosti Země se na jejím povrchu děly různé i hrůzné věci, ale ty nelze spolehlivě odvodit ani ze zkamenělin, ani z pyramid či jiných artefaktů. Není také třeba tvrdit, že v mladé generaci je inkarnováno množství duší prastarých civilizací. Dějiny ukazují, že mladá generace si vždy vše představuje jinak a "lépe" než stará, je téměř nepoučitelná z chyb svých předků ani  z historických  omylů a tragédií. Můžeme pozorovat v současnosti i v nedávné minulosti.

Kdybych byl náboženským fanatikem (jako zdaleka nejsem), nemluvil bych o inkarnovaných prapředcích, kteří nás chtějí zachránit, ale o inkarnovaných démonech a satanovi. Jen si všimněte, kolik se produkuje falešné humanity, aby se zamaskoval byznys, špinavé akce a podvody a vytváří se precedens pro věci příští a neméně nekalé.

Nemůžeme také popřít, že se v indické i jiné staré literatuře se to hemží létajícími  stroji "vimaanami". Viděl jsem několik nejich nákresů a vždy jsem žasnul nad naivitou interpretů. Jeden, uvedený v časopise ČsAAA č. 1/1990 (7) převzatý ze sovětského mládežnického technického časopisu ukazuje tlustý obdélníkový rám, z něhož vyráží proud spalin osmi mohutnými tryskami, přičemž nahoře se krčí malá kopulka. Musíme se tedy ptát, kde jsou nádrže pro palivo. Autor ing. Ivo Wiesner v ZAZ 3/1994 (8) vynalezl energii Zero s tajemným přízviskem základního nulového časoprostoru a s energií vyšší jak 10 30 eV, mluví  o kvantových vláknech, symetrické frekvenci atd., ale nestaví na tom, na čem stavěl již kdysi Newton - totiž na poznatcích předchůdců.

K vysvětlení zdroje energie a pohybu UFO totiž existují 3 vzájemně se doplňující teorie, totiž Francouze ing. Plantiera, fyzika Llambi Cambella a P. Diraca (ten ovšem teorii energie vakua nevymýšlel pro UFO - viz (9) .

Vysvětlení získávání energie fúzí těžkých nuklidů svědčí o neznalosti jaderné chemie i rudního a hutního inženýrství. Rudy (Lišák ? Prahmota ?) byly prý těženy starými civilizacemi z hloubek až 100 km a měly atomovou hmotnost 400 - 600. Zde se můžeme tázat, kdo ve starověku zavedl název nuklid a atomovou hmotnost. Uran má atomovou hmotnost 238 a transuran curium 247. To nemůže již existovat ve větším množství, protože se samo o sobě rozžhaví. Autor se opět zmiňuje o filadelfském experimentu, který je dodnes zahalen tajemstvím, které zdárně slouží fantasmagoristům. Létající "kondenzátorové" UFO popsané v článku je absurdností, která je zřejmá každému, kdo se jen trochu vyzná v dielektrikách.

Druhý typ UFO si prý vyrábí energii anihilací neutronů. Je zajímavé, odkud čerpal autor informace o dodání 9 UFO Američanům se 125 g oranžového nuklidu, který je prý patrně identický s Lišákem starých alchymistů (rozuměj : kamenem Mudrců).

Podobné úvahy o pohonu UFO přináší již zmíněný článek B. Taffa v M 2000/6-1994 - o létání pomocí elektromagnetického pole. Ta je prý 45 krát účinnější než s použitím raketových motorů. Kdy, kdo a kde to alespoň na nějakém modelu vyzkoušel ?

V podstatě lze říci, že detailní rozbor podobných článků, kde inteligence autora se jeví jedině v tom, že geniálně skloubí vědecké termíny s nesmysly, je náročná na nervový systém. Důvěřivý čtenář pak žasne nad tím, jak "jsme chytří".   

Nepatřím rozhodně ke skeptikům typu dr. Grygara, který tak často mluví o pavědě, aniž by upřesnil, o jakou pavědu jde a proč, ale vyžaduji, aby domněnky a teorie byly podloženy když ne pokusy a fakty, tak alespoň silnými indiciemi, které ovšem musí být též dokumentovány. V opačném případě jde o fantasmagorii a nesmysl, nikoliv odvážné tvrzení.  

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.  

1. Bílek J.: Stále tajemné UFO. Svoboda, Praha 1993

2. Duffack J.J.: UFO hrozí z nebes. Naše vojsko, Praha 1994

3. Malina J., Kukal Z.: Soumrak kouzelníků. Praha 1987

4. Janča J.: Psychotronika pro každého. Praha 1993

5. Kol. aut. Okulismus a věda. Libovický Praha 1994

6. Taff B.: Jak by to mohlo fungovat. In: Magazín 6/1994, s. 14

7. Stohr J.: Senzační texty ze staré Indie. In: Občasník ČsAAA 1/1990 s.

8. Wiesner I.: UFO - parciální řešení.  In: ZAZ 3/1994

ZAZ č. 4, roč. 1995