Tolerance a etika ve vědě (a paravědě)

Během řady let jsem se setkával s tvrzeními a publikacemi, v nichž se autor dopouštěl vyslovených omylů a prezentoval jednoznačně nesprávná nebo pochybná a nedoložená tvrzení. Do konce roku 1989 to byly nečetné knihy z normálních oborů, předem lektorované 1-2 lektory. SNTL vydalo v roce 1963 Příručku kolorimetrické analýzy, sepsanou čtyřmi autory (záruka kvality?) a lektorovanou dvěma univerzitními profesory(!) a rukopis byl dokonce odměněn v r. 1962 čtvrtou cenou!

Skutečnost ovšem byla diametrálně jiná. V knize bylo množství zcela školáckých chyb, například se doporučovala extrakce nebo roztok určité koncentrace, které nebylo možno realizovat, protože si autor popletl rozpustilo i možnou koncentraci. Ruské olovo, které značí náš cín, bylo přeloženo také olovo, ač všem mělo být zřejmé, že chlorid olovnatý se nemůže chovat jako chlorid cínatý. Samozřejmě že bylo zle, když jsem na tuto knihu udělal recenzi (chyb bylo mnohem víc než uvádím) zástupci SNTL, jeden autor a jeden lektor se snažil menší chyby anulovat a z velkých udělat malé. Měl jsem tedy u SNTL konec as uplatňováním svých rukopisů. Když jsem šel po příčinách tohoto zmetku, zjistil jsem, že jeden z proslulých lektorů si odjel na cesty po světě a propůjčil své jméno a druhý lektor byl tak vynervován množstvím chyb a úpravou rukopisu, že přeskakoval stránky a rychle četl, aby vyhověl termínu. Ze čtyř autorů pak na knize pracoval je jeden, ten nejméně povolaný (osobně jsem ho znal) a ostatní tři spoléhali, že to obstojně zpracuje a ani je nenapadlo si konečný rukopis přečíst. Objednaný další recenzent, rovněž z KU, se pak snažil zachránit své kolegy, autory i SNTL a vytvořil sugestivní paralely jako že konečně vyšla dlouho očekávaná kniha… vyplňuje mezeru v naší literatuře… pro překlad do němčiny (!) pak doporučuje odstranit několik malých chyb atd.

Napsal jsem tedy satirický posudek na příručku praktické domácnosti, kterou kupodivu uveřejnil Dikobraz a dokonce byl čten v rozhlase. V roce 1984 vydalo bratislavské nakladatelství Alfa knihu V.I. Klassena Magnetizácia vodných systémov, přeloženou z ruštiny. Kniha obsahovala množství chyb, které tentokrát způsobil překladatel: zaměnil například kalium (tj. draslík) za kalcium (vápník), doporučil destilovanou vodu z vodovodu, znetvořil jména autorů, kalorimetrii (měření tepla) zaměnil za kolorimetrii (měření barvy) atd. Ke knize jsem sepsal rozumnou recenzi, což znamená, že jsem se zaměřil víc na autora než na překladatele a vyzvedl i několik kladů. Dva jiní recenzenti si sice také nevšimli překladatelských chyb, zato se obuli do autora zcela nevybíravým způsobem.

Autoři i lektoři i překladatel těchto knih měli k dispozici prověřené údaje a informace a přesto zcela zklamali, nekontrolovali svá tvrzení ani tvrzení autorů, nezamysleli se nad zjevnými rozpory. A nyní si představme, že od roku 1990 se začaly vydávat nekontrolovaně brožury a knížky dříve nedovolené, jako snáře, horoskopy, alternativní medicína, UFO, parapsychologie atd., tedy témata vesměs nejistá a ležící na vratké půdě, nicméně autory představovaná jako vrchol potlačované vědy.

Ing.Věnceslav Patrovský,CSc.