Existuje psychická energie? Aneb mezi normálnem a paranormálnem 

Existence života je tak přirozená a význačná, že filozofové, lékaři a různí badatelé i vyslovení laici začali uvažovat o podstatě živé hmoty, až když se setkali s jejími zvláštními projevy, jako bylo proutkařství, léčení tahy rukou, jasnovidectví, tzv. strašidelné domy a různá zjevení atd. 

Ovšem již dávno bylo u národů Středního Východu, v Indii a v Africe i jinde známo věštění a různé praktiky a rituály které mely zajistit dobrou úrodu, úspěšný lov, přivolání deště... ale třeba i usmrcení nežádoucí osoby. Tyto praktiky byly doménou kněží nebo domorodých šamanů a kouzelníků. Vědomosti se předávaly zasvěceným osobám, tajily se a nikoho nenapadlo pídit se po jejich podstatě: vše bylo jasně vysvětleno vůlí bohů, démonů, duchů, ale třeba i ďáblů. Tedy většinou neviditelným světem, který se jen občas projevil nějakým zjevením, hlukem, světlem nebo pohybem předmětů. 

Zvolna vykrystalizovaly dva světy - živý a neživý, později psychický a fyzikální. Za psychické byly považovány sny, tušení, myšlení, za fyzikální vše ostatní a neživé. 

Jenže "fysis" znamená česky přírodu, a tak děj nefyzikální, tedy psychický by byl ne-přírodní, což je nesmysl. Proto anglický parapsycholog Herbert Benson počátkem sedmdesátých let navrhl rozdělení na jevy subjektivní a fyzikální-objektivní.

Čtenáři jsou většinou již informováni, co jsou to paranormální jevy z TV seriálů, časopisů i z některých knížek, bohužel ne vždy dobré úrovně. Nebudeme zde tedy tyto jevy popisovat nebo klasifikovat a přistoupíme k jádru věci. 

Jsou tyto jevy způsobeny zvláštní životní či psychickou energií, která je živé hmotě vlastní? Jde o energii fyzikální, či je všechno omyl, podvod a šálení smyslů?

Po pravdě řečeno materialisté a někteří vědci si již koncem 18. století vybrali třetí alternativu a mnozí se jí drží dodnes. Přitom se však analogie s fyzikální energií přímo nabízela. Koncem 18. století hledal Galvani živočišnou elektřinu a Mesmer vytvořil pojem životního magnetismu. V té době se toho ovšem o elektřině i magnetismu vědělo pramálo, nicméně víme, že Volta zjistil, že dva různé kovy spojené elektrolytem dají napětí, a sestrojil svůj známý Voltův sloup, první galvanickou baterii! Někdy kolem roku 1830 zjistil Faraday, že elektrické ryby produkují stejnou elektřinu jako třecí elektrika, ale kupodivu ho nenapadlo, že jde vlastně o "Galvaniho živočišnou elektřinu", protože v rybě žádné dva různé kovy nejsou. Kolem roku 1826 Oersted zjistil souvislost magnetismu a elektřiny a o něco později Faraday objevil elektromagnetickou indukci. Musíme se vrátit k Mesmerovi, který podle návodu astronoma M. Hella začal léčit magnetizovanými ploténkami a teprve pak zjistil, že k léčení mu stačí pouhé tahy rukou. Indicií spojujících živé a neživé bylo tehdy již na počátku 19. století dost.

V polovině 19. století K. Reichenbach se svými spolupracovníky objevil slabé záření magnetických pólů, horského křišťálu, ale i záření lidského těla, které nazval ód, podle germánského boha Odina nebo Wodana. Z dnešního hlediska jde o zcela reálné jevy, které známe jako luminiscenci různého druhu. V padesátých letech našeho století W. Reich přišel s pochybným objevem univerzální energie-orgonu. Tato energie se měla uvolňovat nejen z organismů, ale přicházet i z vesmíru, z krystalů, mraků apod. Reich si byl vědom toho, že jeho orgon se podobá statické elektřině, ale její existenci popřel a elektroskop prohlásil za orgonoskop.

Náš parapsycholog B. Kafka (on sám se za parapsychologa nepovažoval) ve své známé knize, nedávno opět vydané, doporučuje ověřit si svůj magnetismus třením baňky žárovky rukou. Obsah baňky se má modrobíle rozzářit. Nejde však o magnetismus, ale opět o statickou elektřinu vzniklou třením a navíc žárovka musí být plněna kryptonem (tzv. vzácný plyn, v 1 m3 vzduchu je 1 cm3 kryptonu), s dnešní žárovkou by se pokus nepodařil, mohl by se však podařit s větší neonkou.

Vidíme, že elektřina generovaná organismem nebo jeho přičiněním hraje v paranormálních jevech podstatnou roli. Ale také teplo lidského těla. Ve dvacátých letech sestrojili lehce pohyblivé soustavy, které mohl vhodný člověk bezdotekově ovlivnit, experimentátoři Baraduc, Wendler, Muller aj. Obvykle šlo o jehlu nebo lehký pásek, zavěšené na jemném vlákně ve skleněné nádobě. Pod pohledem některých lidí se jehla či pásek otočily. V nejjednodušším případě byla ovlivňována střelka kompasu. Vliv člověka (psychokineze) pronikal prý i zdí nebo dvojitým poklopem vyplněným vodou či ledem a tak prý bylo vyloučeno tepelné záření i elektrické vlivy. V sedmdesátých letech byly podobné pokusy prováděny v laboratoři H. Bensona a výsledky ukazovaly na vlivy elektrické.

Starší i novější údaje badatelů musíme vždy brát s rezervou, zejména tam, kde si odporují, a pokusy znova prověřit. Tak třeba zatímco Sergejev tvrdí, že telepatii lze odstínit, tvrdí Vasiljev pravý opak. Ukázalo se, že stínění například Faradayovou klecí závist na velikosti ok sítě, na jejím uzemnění a právě tak odstínění zemského magnetického pole nelze provést plechovkou od konzervy. Profesor Krmešský mluvil o neznámém poli, když pohledem "přinutil" lehký člunek s papírovým kotoučkem, aby se k němu přiblížil na hladině vody v misce. Ve skutečnosti šlo o vliv tepla lidského těla. Mírně ohřátý vzduch totiž stoupal vzhůru a tím způsobil mikroproudění směrem k osobě. Pohyb se velmi zpomalil, když byl kotouček odstraněn. Kromě toho stejný pohyb způsobila i hořící svíčka. Pokus zcela selhal v místnosti, kde se topilo. Tepelná radiace lidského těla se uplatnila i u některých pokusů, které předváděl R. Pavlita. Zakřivené plochy teplo koncentrovaly, odrážely nebo usměrňovaly mikroproudění.

Podobně mylný byl i "objev" částic myšlení, mentionů, prof. Kahudou ze zastavování lopatek Crookesova radiometru. Zde to bylo trochu složitější, protože se uplatňovalo tření v ložisku, ustavení teplotní rovnováhy s okolím, ale i vytváření elektrického náboje.

Dalším příkladem, kdy tvrzení i skutečných odborníků musíme brát s reservou, je ovlivnění rostlin lidským pohledem, jak A. Spraggett cituje Franklina Loehra, který provedl řadu zkoušek s klíčením semen a růstem rostlin ovlivněných meditací a modlením. K podobným výsledkům dospěl i dr. Bernard Grad McGill University v Montrealu. Oba tvrdí, že jde o zvláštní sílu (The power of prayer), která nemá nic společného s elektřinou ani magnetismem. Jack Pettet provedl "mentální" ovlivnění třiceti fazolí a docílil téměř šestinásobné délky stonků než v kontrolní neovlivněné sérii. Výsledky pečlivě dokumentoval, ale i když odkazuje na F. Loehra, neohání se modlením a vysloveně říká, že neví, čím je jev způsoben, ale že to tak je. Práci zveřejnil na druhé psychotronické konferenci v Monte Carlu 1975. Autor tohoto článku pokusy opakoval a vliv pohledu i vliv rukou potvrdil. Přiložená fotografie dokumentuje pokus z května 1983 s neuvěřitelným poměrem součtu délek stonků 13 cm u kontrolky, 61 cm u ovlivnění rukou (tzv. EMT efekt, energomyotransfer) a 103 cm při ovlivnění pohledem (tzv. PEER efekt, power eyes emitting radiation), což je téměř osmkrát více proti kontrole? 

Podobně vyzněly další opakované pokusy. Není ovšem pravda, že se nejedná o elektřinu či magnetismus. Podobné výsledky byly totiž dosaženy i magnetickým polem, elektrizovanou PE folií i magneticky polarizovanou vodou. A tento vliv lze stínit již hliníkovou fólií. Nejde tedy o žádnou psychickou energii a psychické částice, ale o fyzikální energii, generovanou organismem. Pozoruhodný je silný vliv pohledu, který připomíná jakýsi biologický laser. Jde zřejmé o "oční paprsky" (vision rays), které dokumentoval u hypnotizéra již Turlygin, který také zjistil, že je lze odstínit kovem. Tím jsou samozřejmé zpochybňována tvrzení, že tato energie prochází zdí. Mohlo by ovšem jít o jiný druh energie, snad o takzvanou pátou interakci či Dubrovovu biogravitaci. EMT i PEER byl ověřen i pomocí elektronických generátorů náhody, tzv. randomizérů (viz Čas. lékařů českých 115, 1280,1976,118, 951,1979) Tyto přístroje ovlivní člověk, ale i vhodné elektrické pole. 

Kdybychom nyní probrali paranormální jevy, zjistili bychom, že většina má elektrickou podstatu, protože podobné či stejné jevy lze vyvolat elektrickým, magnetickým a někdy sonickým polem. Nemáme zatím žádné důkazy o nějaké čisté psychické energii nebo o psychických částicích, což však zase neznamená, že něco podobného nemůže existovat. 

Některé jevy elektromagnetickou teorií však vysvětlit nelze, například spontánní hoření lidí, či naopak vzdornost vůči ohni, mizení lidí atd. Pravděpodobné existuje jakási superfyzika, která bude objasněna snad až v příštím tisíciletí. To ovšem vyžaduje, aby se nadšenci i vědci spojili v konstruktivní spolupráci a zanechali rivality, osočování, neseriózní kritiky, ale i nedoložených fantasmagorií.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Signál č. 25, 1992, s. 15