Elektrické projevy lidského organismu

Rád bych vás seznámil s výsledky svých pokusů, které jsem prováděl od června 1974, abych prokázal realitu tzv. Mesmerova životního magnetismu a objasnil jeho podstatu či návaznost na magnetismus fyzikální. Impulsem k tomu se stala schůzka psychotroniku, či lépe řečeno zájemců o tento obor v květnu 1974, kde hlavním tématem bylo léčitelství a hlavním protagonistou pan Josef Zezulka.

Pominu různé podrobnosti a jen uvedu, že jsem navrhl, abychom udělali pokusy s ovlivňováním semen fyzikálním magnetem a tahy rukou a porovnali výsledky. Já jsem byl nakonec jediný, který takové pokusy uskutečnil, což zde zdůrazňuji proto, abych poukázal na obtížnost spolupráce. Moje první pokusy byly s lobelkou a se svlačcem, při nichž se ukázal nesporný vliv magnetického pole a o něco menší vliv působením ruky. U svlačce bylo použito dvaceti semen, u lobelky byla semena odvážena po 0,1 g.

Pokus byl opakován, a pak se experimentovalo s přibráním elektrostatického pole, generovaného třením polystyrénového kroužku prsty. Dále bylo použito magneticky polarizované vody. Ve všech případech docházalo k podstatnému zvýšení růstových parametrů semen.

Moje poznatky byly zveřejněny ve sborníku z druhé psychotronické konference v Monte Carlu r. 1975. Z téhož sborníku jsem se také dozvěděl o práci J. Petteta, který aktivoval semena třiceti zelených fazolí a docílil neuvěřitelného asi šestinásobného zvýšení růstu, podle úhrnné délky stonků. Práce J. Petteta byla jedna z mála, která vyhovovala vědeckým kritériím. Jeho výsledky byly doloženy statistickým vyhodnocením, i když v tomto případě bylo zcela zbytečné, a dále byl přiložen histogram a tři dokumentární fotografie i původní odkaz na knihu E. Loehra. Navíc Pettet svoje pokusy dokonale popsal (zapomněl však uvést teplotu okolí) a prohlásil, že neví, čím je efekt způsoben, ale že to tak je.

Nevytvářel tedy fantasmagorické teorie a spekulace, které v těchto oborech, ale i třeba ve fyzice a astrofyzice, tak často slyšíme a kde jsou tolerovány, ba vítány.

Měl jsem možnost si přečíst práci E. Loehra z jiného pramene a tam dotyčný tvrdil, že jde o zvláštní životní sílu, sílu "prosby", která není ani elektrická, ani magnetická. E. Loehr byl ovšem reverend, ale současně i chemik. A právě v tom se zmýlil - nelze totiž opět prokázat, že fazole lze přimět ke zvýšenému růstu jak elektrickým, tak magnetickým polem. J. Pettet se vysloveně nezmínil, jak fazole ovlivňoval, ale z popisu vyplynulo, že se to dělo soustředěným pohledem.

Tyto pokusy jsem opakoval s hrachem a s hnědými fazolemi. V případě hrachu bylo zvýšení růstu asi 2,5 násobné, u fazolí 5-6 násobné. Při dalších pokusech se ukázalo, že patrně jedině fazole dávají tak vysoké rozdíly. Tento pokus jsem popsal v článku "Mylné cesty k psychické energii" a byl jsem posléze dvakrát vláčen na stránkách našeho vědátorského časopisu Vesmír (č. 2/88 a 2/89). Další útok RNDr. Luďka Pekárka proti mně, ale současně i moji odpověď, si je možné přečíst v říjnovém čísle Rozhledů matematicko-fyzikálních, 1989.

Bylo zřejmé, že je účelné rozlišit vliv prstů, ruky a vliv očí. V prvním případě jsem použil názvu energomyotransfer, částečně převzaný od MUDr. Bradny, a zkratku EMPT, ve druhém zkratku PEER od power eyes emitting radiation.

Jak to ovšem souvisí s elektrizací lidského těla? Jednak z analogie, že bylo možné provést ovlivnění s elektrizovanými umělými hmotami, jednat tím, že byla prokázána možnost předávkování při křečovitě stažených svalech a hlavně tím, že pokud byla pokusná miska stíněna hliníkovou fólií, efekt nenastal.

V případě PEER efektu jej bylo možné monitorovat elektronickým generátorem náhody, randomizerem se dvěma svítícími diodami. Bylo prováděno deset sérií ovlivnění diody, v každé sérii se pětkrát ovlivňovala levá a pak pětkrát pravá dioda. Ze sta pokusů byl pak vyhodnocen počet úspěšných ovlivnění, při nichž se diodu podařilo zhasnout. Zatímco kontrolní pokus vykázal poměr zhášení a nezhášení 50:50 plus, minus 3, při ovlivnění bylo možno dosáhnout poměru až 30:70, obvykle 40:60.

Pozorovány zde byly dva jevy. Jednak určitá remenance, když byla jedna dioda ovlivňována vícekrát, jednak jakési přepólování, když se náhle změnila nálada subjektu. Remanenci lze vysvětlit hromaděním elektrického náboje a přepólování, kdy při úsilí ovlivnění dioda naopak zůstávala svítit, bylo vysvětleno pokusnou sérií s elektricky polarizovaným piezoelektrickým válečkem ze zapalovače plynu. LED má tendenci zhášet při záporném náboji a naopak setrvávat ve svícení při náboji kladném. Odtud nás krátká úvaha vede k tomu, že příjemní lidé generují záporné ionty a nepříjemní lidé kladné ionty, což nepřímo potvrzuje i Břetislav Kafka ve své "Psychologii". Ten ovšem mluví o magnetismu.

Z těchto faktů vyplývají pak další skutečnosti, které vysvětlují léčitelský efekt a praktiky léčitelů. Tak léčitel "stahuje špatný magnetismus na ruce a likviduje jej plamenem nebo o-mytím rukou. To přeloženo do fyzikální řeči znamená, že odebral kladné náboje a zlikvidoval je ionizací nebo pomocí vody. Léčitel také může ovlivnit vodu a ta pak má stimulující biologické vlastnosti a mění se její fyzikální vlastnosti.

Takový případ popsali třeba Dean a Brame na 2. psychotronické konferenci v Monte Carlu a dále N. Miller v knize "Future Science". Biologické vlastnosti lze prokázat stimulujícím vlivem na rostliny a fyzikální změny z infračerveného spektra nebo ze změny povrchového napětí. Tytéž změny ve vodě však působí i magnetické, sonické a elektrické pole. Mám tedy za to, že lidské tělo generuje tyto fyzikální energie, podobně jako elektrické ryby.

Zdrojem elektřiny jsou membránové potenciály, vznikající rozdělením sodných a draselných iontů, což je podstatou tzv. koncentračních článků. Je zajímavé, že fyzici, kteří se montují do popírání léčitelství, proutkařství atd., nic o těchto článcích nevědí, ačkoliv zcela evidentně patří do fyziky a elektrochemie.

Elektrické náboje se také tvoří pocením, perspirací a nervovou činností. Zdrojem energie jsou glykofosfáty a přenosová kyselina adenosintrifosforečná. Můžete si sami udělat jednoduchý pokus se snadnou elektrizací kůže, když ve tmě budete suchými prsty třít polystyrén nebo polyethylen. Můžete vidět jiskry a slyšet i jejich praskání, lze tak rozsvítit rovněž doutnavku.

Zajímavé pozorování jsem kdysi dávno udělal, když jsem svlékal nylonovou košili. Přestože jsem byl zpocený (či právě proto), létaly z košile jiskry. Budete-li však tyto umělé hmoty třít jinými látkami, papírem, kovy, gumou, pryskyřicí atd., zdaleka nedocílíte tak vysokého napětí jako se živou kůží. Nereaguje ani mrtvá kůže např. z rukavic nebo z opasku. Jedině se rtutí dostanete opět vyšší napětí - ta, jak známo, snadno emituje elektrony, a proto se můžeme domnívat, že totéž činí i živá kůže.

Vraťme se nyní na konec 18. století, kdy prováděl pokusy se žabími stehýnky L. Galvani. Objevil kontrakci svalů, způsobenou elektrickým proudem, a stál na prahu tří dalších objevů, které nepochopil. Jestliže pracuje sval, pak generuje elektrické impulzy, které v okolí vyvolávají stahy podobných svalů. Tak lze vysvětlit nakažlivost zívání, smíchu, kašle, ba dokonce i koktání. Jedná se v podstatě o energomyotransfer, který znovu objevil na přelomu našeho století ruský fyziolog Sečenov a švédský lékař Alrutz. Přiloží-li se totiž k unavené nebo nemocné ruce zdravá ruka, pak nastane brzké zotavení nebo uzdravení. Toho využil u nás dr. Bradna ke skupinové rehabilitaci cvičením. A to je i podstatou léčitelských praktik.

Třetí objev udělal za Galvaniho Volta s elektrochemickým zdrojem proudu, který se paradoxně jmenuje galvanický článek. Na přelomu století se vůbec udala řada objevů z elektro-fyziologie. Feré objevil změnu elektrické vodivosti kůže v závislosti na emoci, podobně Veraguth, Můller a jiní. Hedweiler objevil, že lidské tělo může vybíjet nebo nabíjet deskový kondenzátor.

Ferého jev by! nazván psychogalvanickým efektem a ve 30. letech byl využit v tzv. detektorech lži. Takový přístrojek lze sestrojit velmi jednoduše ze dvou tranzistorů a vykonat s ním řadu pokusů. Tak třeba indikuje hluboké nadechnutí a selže-li odezva, naznačuje to nemoc nebo únavu. Subjekt reaguje také ve stresu, při náhlém zvuku, při shlédnutí atraktivních obrázků.

Tak zvaná Kirlianova elektrografie, jak je známo, zachycuje koronový vysokofrekvenční výboj z ruky nebo z listu přímo na fotografickou desku. Byla velmi propagována zejména v západních zemích, ale i u nás, a ve výboji se spatřovala "fotografie" záření lidského těla -aury - nebo dokonce duše apod. Je neuvěřitelné, kolik autorů se snažilo o zlepšení a využití této metody, ale bohužel marně. Elektrografie totiž zobrazuje jen několik fyziologických stavů, které se navíc jednodušeji poznají vizuálně nebo dotazem, např. nemoc, únavu, opilost. V podstatě jde opět o Ferého jev, tj. změnu elektrické vodivosti kůže v závislosti na psychickém a fyzickém stavu. Ale výbojovou koronu nelze nijak kvantitativné vyhodnotit. Je nutno pracovat ve tmě, zařízení je nepohodlné a práce pro subjekt nepříjemná. Fotogrtafie zobrazuje jen okamžitý stav. Je tedy mnohem lepší použít jednoduchý či složitější "detektor lži" a připojit jej na zapisovač. Tak dostaneme záznam v časové závislosti, kde se jasně projeví vyvolání emoce.

Při této příležitosti je třeba se zmínit o akupunkturních bodech, které vykazují zvýšenou elektrickou vodivost a umožňují elektrostimulaci. Před časem byl dán do prodeje přístroj Stimul 3, ale později byl zakázán a dán do výprodeje.

Počátek elektroencefalografie spadá rovněž do konce minulého století, kdy Marxow zjistil slabé mozkové proudy. Teprve ve dvacátých letech je však spolehlivě zaznamenal H. Berger a zjistil jejich základní charakteristiky.

Pro běžnou činnost je charakteristický beta rytmus o frekvenci vyšší než 12 Hz. Při útlumu nebo při zavření očí se objeví alfa rytmus s kmitočtem 8-11 Hz.

Theta rytmus se projevuje při špatné náladě až zuřivosti (u psychopatů) a má kmitočet 5-7 Hz. Je zajímavé, že kmitočet kolem 7 Hz sám o sobě vyvolává strach a dr. Šulejkin zjistil jeho vznik na moři. Má údajně působit náhlé šílenství posádky lodi, která pak bezhlavě naskáče do moře a zanechá zcela neporušenou opuštěnou loď.

Kmitočet kolem 10 Hz zase navozuje útlum a spánek a přisuzují se mu havárie automobilů a letadel, když řidič byl vystaven blikajícímu světlu průjezdem alejí topolů nebo odlesku rotoru helikoptéry.

Kmitočet 14 Hz zase navozuje neklid a německý časopis "Elektor" dokonce přinesl zapojení přístroje, kterým na tomto principu lze přimět nepohodlnou osobu k odchodu.

Delta vlny mají frekvenci jen 1-3 Hz a objevují se jen v hlubokém spánku. Elektrokardiografie jak známo sleduje aktivitu srdce a spolu s EEG to jsou jediné dvě metody ze jmenovaných, využitelné v lékařské praxi.

Zmínil jsem se již o energomyotransferu. Dr. Bradna jím vysvětluje podstatu proutkařského jevu a na značnou vzdálenost monitoroval kmity v oblasti VKV, zdrojem jsou napnuté svaly. Podle zákonů šíření, lomu a odrazu se odrážejí od podloží zpět k operátorovi a způsobují křeč ve svalech, a tím i pohyb virgule. Tedy něco jako radar.

Vlnová teorie velmi dobře proutkařský jev vysvětluje, jedinou potíží je, že naměřená rychlost šíření těchto vln je mnohem nižší, než vln elektromagnetických. Je zde však i stejnosměrná složka, ale to lze pochopit tak, že VF složka je namodulována na stejnosměrné pole, čili jde o pulzující stejnosměrné pole.

Já jsem si víceméně nechtěně vyzkoušel záporné účinky energomyotransferu tak, že série hrachu mi zvadla, když jsem byl svého času v silném stresu. Před tím jsem staženými svaly dokázal potlačit klíčeni hrachu asi 15% pod kontrolní vzorek. Pěknou ukázku záporného energomyotransferu jsem pozoroval v roce 1985, kdy mne dvakrát po sobě odpoledne navštívil známý, právě propuštěný z psychiatrie. Živě gestikuloval, mluvil důrazně a afektovaně, říkal mi v každé větě "blbče" a bylo úplně cítit, jak z něho vyzařuje něco nepříjemného. Třetí den jsem ho již do bytu nepustil a zpozoroval jsem, jak chvost růžových květů gladioly začíná uvadat a skutečně uvadl do několika dnů, ačkoliv nebyly žádné objektivní důvody, např. polití, nalomení, změna teploty ap.

Jednou jsem pozoroval zápornou, v tomto případě užitečnou, emisi: chodíval jsem ke známému a v jedné zahrádce na mě vždy zuřivě štěkal pes. Jednou jsem dostal takový tichý vztek a cítil jsem, jak mi něco projelo po zádech či páteři (zasvěcení tuší, že by to mohla být kundalini). Byl to takový pocit, jako když sáhnete do kapsy a zjistíte, že tam nemáte klíče nebo peníze. V tu chvíli se pes dal na útěk. Bohužel i jinak na mne psi bezdůvodně štěkají a s překvapením jsem zjistil, že jde většinou o feny.

Z vlastních pozorování mám i zkušenost, že nošení magnetického náramku, nebo jen kovového náramku, řetízku apod., zřejmě vaši emisi snižuje a stáváte se pro okolí přijatelnými. Naopak, když jsem náramek neměl, dostával jsem se často bezdůvodně do konfliktních situací. Z čehož plyne, že ženské ozdoby i kovové ozdoby šamanů a kouzelníků chrání před cizími vlivy a omezují vliv vlastní.

Závěrem uvedu, že když jsem loni v dubnu přednášel v Liberci o proutkařství, dostal jsem se k exteriorizaci energie myotransferem a neprozřetelně jsem uvedl onen případ s gladiolou. l ozvali se dva mladí vědátoři, zda to bylo zhodnoceno statisticky. Zeptal jsem se jich, zda si představují, že jsem měl mít sto bláznů nebo sto gladiol, tak se sebrali a ostentativně odešli. Ani nemusím zdůrazňovat jejich naivitu a hloupost, když šlo o nahodilé pozorování. 

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Sborník : O mezních otázkách astronomie - (16.9.1989)