Elektronický proutkař

Je obecně známo, že proutkaři jsou lidé nadaní určitou schopností pomocí virgule, v podstatě vrbového proutku tvaru V nebo Y drženého vhodným způsobem v rukou, zjišťovat podzemní vodu a prameny, popřípadě i rudy, roury a dutiny. Nad takovým místem proutek v rukou proutkaře reaguje pohybem až otočením, někdy i několika obrátkami, což prý nastává zejména nad rudnými ložisky nebo nad prameny s minerální vodou. Místo vrbového proutku se dnes používá ocelového drátu tvaru písmene omega, smyčky, písmene V nebo i ocelové pružiny se zesílenými konci. Poněkud odlišné jsou dráty tvaru L, držené za kratší konec v obou rukou, tak aby delší části byly rovnoběžné. Nad anomálií tyto dráty jdou k sobě nebo od sebe.

Námitka oponentů

Proutkařský jev byl v minulých stoletích napadán různými rádoby odborníky a smutné proslul touto činností páter Lebrin a jeho přisluhovač Menestrier, kteří jev považovali za dílo ďáblovo. Francouzská Akademie věd, známá svými pregnantními kritikami všeho nového (smutné se proslavila popíráním existence meteoritů), vystoupila proti proutkařství ústy E. Chevruela (1786-1889), který tvrdil, že se proutkař řídí podvědomými impulsy a zkušeností a svojí vůlí ovlivňuje pohyb proutku, a nalezení vody je pak věc náhody nebo nejvýše zkušenosti. Tento laciný názor platil za dogma až do šedesátých let, kdy sovětští hydrogeologové (Sočevanov, Bogomolov a jiní) prokázali, že jev je zcela reálný a obráží u dobrého proutkaře existenci podzemních anomálií, tedy jak vodních, tak rudných žil. V roce 1955 vydal německý lékař O. Prokop v Lipsku knihu Wunschelrute, Erdstrahlen und Wissenschaft (Virgule, zemní paprsky a věda), kde v podstatě přejal tvrzení pana Chevruela o vyhodnocování charakteru krajiny a vědomém ovlivnění virgule. Jinak řečeno, voda je tam, kde je tráva nebo keře zelenější, poblíž řek a potoků, v údolích, ale nenajdeme jí na kopcích. Tato pseudoteorie, které se musí vysmát každý hydrogeolog, našla oblibu i u některých našich fyziků. K tomu je nutno říci, že například pramen Labe se nachází ve výši asi 1400 m a asi v téže výši vyvěrají Mojžíšovy prameny v Malé Fatře. Na Sahaře, kde by nikdo vodu nečekal, byla objevena velká podzemní jezera. Kromě toho, proutkař musí lokalizovat vodu s přesností nejvýše půl metru a k tomu žádný odhad ani zkušenost nevede. Reakce proutkaře je pak zcela spontánní a nevědomá, řízená reakcí jeho nervové soustavy. Pohyb proutku je natolik spontánní, že budí dojem, že jím otáčí nějaká vnější síla nikoliv síla svalů. My ovšem souhlasíme, že proutkem otáčejí podvědomě svaly proutkaře v jakési křeči a některé pohyby virgule ani nelze uměle napodobit. Počátkem prosince 1987 se v jistých našich novinách objevila další "geniální" teorie - jde prý jen a jen o iluzi. Dotyčný pan profesor to prý dokázal mnohými výpočty i experimentálně. Jeho experimenty však, jak se ukázalo, spočívaly v kombinací prkének, pantů, drátů a provázků, což samozřejmé není žádná věda, a co se týče matematiky, mnozí z nás vědí, že papír snese všechno. Skutečné vědecky však u nás pracoval Dr. Bradna, který elektronickými přístroji monitoroval i na větší vzdálenost od proutkaře elektromagnetické kmity a speciálními tenzometry měřil svalové napětí.

Protože Dr. Bradna je lékař, spolupracoval přirozeně s elektroniky. Mezi argumenty oponentů se ocitly prastaré vybrané případy, které navíc s hledáním vody neměly nic společného, např. případ nalezení domnělého vraha proutkařem Aymarem (1692), selhání pokusů 86 proutkařů s hledáním mincí v Lyonu r. 1935 nebo dokonce určení pohlaví psa pomocí kyvadélka z fotografie! Zato úspěchy proutkařů a novější poznatky, např. z SSSR byly zamlčovány. I průměrné vzdělaný čtenář nahlédne, že takové argumenty nemají nejmenší vědeckou cenu.

Nicméně tu a tam některý proutkař neuspěl a vyvstala potřeba jeho práci kontrolovat, ověřit nebo zcela převést na fyzikální bázi. Hydrogeologové již dlouho používají celou řadu geofyzikálních metod. Jsou to metody elektrické například měření elektrického odporu, vyvolané polarizace, měření pomocí magnetometrů nebo metody neelektrické jako šíření zvuku, snímání teploty povrchu pomocí radiometrů atd. V kritikách oponentů však tyto metody nikdy nebyly uvedeny - oponenti nemohli potřebovat metody, které by proutkaře rehabilitovaly.

Existuje tedy vědecké vysvětlení? Mnoho badatelů prokázalo, že v okolí proutkaře se šíří jakési kmity, které mají charakter velmi krátkých elektromagnetických vln, jaké se používají při vysílání VKV a televizního signálu. Jedinou potíží je, že změřená rychlost šíření těchto vln je mnohem nižší než vln elektromagnetických. Zdá se také, že jde o jev komplexní, kde se uplatňuje několik faktorů, hlavně však vlivy elektrické a infrazvuk. Tím ovšem nebudu čtenáře unavovat, protože konečné slovo musí říci další seriózní výzkum. Co říká elektronika? Je více jevů, jejichž podstatu dobře neznáme, například gravitace nebo vliv magnetu na dálku, ale přesto je dovedeme měřit a využívat. V šedesátých letech navázali na některé starší poznatky západoněmečtí lékaři Wust a Hartmann a zjistili, že nad anomáliemi zaniká signál na rozsahu UKV a VKV a vypracovali na tomto principu metodu určování podzemních zón, která dodnes nebyla překonána a běžně se používá i pro samostatné měření. Komu by tato skutečnost nestačila, uvádím, že před léty na tento jev upozornil náš popularizátor vědy Dr. Mrázek v článku Rádio na cestách. Ušetřím čtenáře dalších podrobností a uvedu to, co si mohou sami zkusit a ověřit.

Potřebujete dobrý tranzistorový přijímač

Může to být Song, Kvintet, Domino, Arioso či poiská Roksana, a pravděpodobné i některé další typy. Přijímače Dolly a Menuet se však příliš neosvědčily. Napřed si provedeme některé zkoušky a vybereme si k tomu břehy řeky, rybníka, skloněné loučky nebo parky s písečnými pěšinami (proto se třeba pražská Stromovka příliš nehodí. Teleskopickou anténu skloníme v úhlu asi 45 stupňů a vysuneme ji jen na třetinu až polovinu. Pak vyladíme vhodný vysílač na rozsahu VKV. Vysílač nesmí být tak silný, že se slušně ozývá i při zcela zasunuté anténě, ale nesmí být ani příliš slabý. Přijímač držíme co nejdále od těla a zvolna postupujeme terénem. V okolí rybníka pravděpodobně brzy narazíme na místo, kde příjem víceméně ostře vysadí, ozve se brum nebo šum, ale o kousek dále je příjem již normální. Tato místa jsou velmi ostrá 5 až 15 cm, ale ostrost se ztrácí v době sucha nebo naopak po dešti.

Je však třeba ještě upozornit na to, že nejprve musíme na terénu, kde je příjem normální, otáčením zjistit směrový účinek antény, kdy je příjem nejslabší, abychom tuto polohu nezaměnili za detekovanou zónu. Přijímač pak otočíme jen o 20 - 30 stupňů vlevo nebo vpravo, až opět nastane normální příjem. Kdybychom přijímač otočili o větší úhel, nemusela by se zóna projevit, pokud stáčí rovinu vlnění o menší úhel. Právě tak když příjem vysadí, otočením na stejném místě se můžeme přesvědčit, že příjem opět nastane. Jev je tedy způsoben tím, že se stočí směr šíření vln. A že se to děje i nad blátivou louží, se můžeme také přesvědčit. Pří přechodu přes mostík přes potok, pozorujeme útlum na každém břehu. Zkusit můžeme také, jak se přijímač chová nad hrází apod.

A jaký je praktický význam?

Asi nejzajímavější je kontrola reakcí proutkaře. Máme-li zahradu, můžeme ji s přijímačem projít a všímáme si míst, kde se zóny stýkají nebo kříží. Tam bychom neměli vysazovat užitkové plodiny ani okrasné rostliny, ani chovat domácí zvířata. Rostliny na těchto místech málo plodí, plody bývají deformované. Můžeme také pozorovat, že na těchto místech mají listnaté stromy na kmeni nádory (břízy, buky, peckoviny) a jejich listí na podzim dříve žloutne. Pokud takové zóny zjistíme pod naší postelí či pod pracovním místem, měli bychom postel Či stůl posunout, zejména když již delší dobu pociťujeme podráždění, únavu, bolesti hlavy, kloubů apod. V místnosti však určení není spolehlivé, protože může docházet k odrazům. Vodu pravděpodobně takto hledat nebudeme, protože většinou to není třeba, snad jen v okolí osamělé chaty. Ovšem jsme zatím amatéři a tedy bez záruky. Jde však také v neposlední řadě o to, že v přírodě můžeme tyto pokusy brát jako zábavu a někdo i jako vědu.

Operátor s kovovou virgulí zjistil u břízy s nádory na kmeni vodní anomálii. Foto autor

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

AZ magazín 6/1990