V. Patrovský

Elektrická a neelektrická podstata paranormálních jevů

Sama existence člověka a živé přírody nutila odedávna filozofy, učence, kněze i prostý lid se zamýšlet nad podstatou a principem života. Jak víme, kněží to měli snadné, vysvětlili život stvořením od Boha nebo bohů, podle toho, o jaký národ šlo. Darwinova vývojová teorie byla často špatně interpretována, neboť tvrdil, že Stvořitel stvořil prapůvodní tvar a teprve ten se dále vyvíjel. Oparinova teorie chemického vývoje je již dlouho považována za nesmysl a spíše se přikláníme k domněnce, že život na Zemi a jeho modifikace má na svědomí kosmická civilizace. Ostatně, podíváme-li se podrobněji na květ nebo když kucháte slepici, těžko můžeme uvěřit, že to vše vzniklo nějakým samovolným vývojem.

My však zde otázku vzniku života řešit nebudeme, protože to zatím není možné a všimneme si zvláštních projevů člověka a obecně živé hmoty, která je známá dlouho jako jasnovidnost, telepatie, věštění, telegnose, psychokinese, léčitelství aj., a kterými se zabýval obor kdysi nazývaný magie, pak mesmerismus, okultismus, parapsychologie, metapsychika, psychotronika, psychoenergetika, biotronika, bioinformatika a kde se předpokládala jakási oživující síla, která rovněž byla různě nazývána, ať už třeba prána, čchi, jing a jang, kundalini, vril, životní magnetismus, ód a j. My se ovšem zde nebudeme zabývat sémantikou, ani oprávněností jednotlivých názvů, ale podíváme se v přehledu na zkušenosti, pokusy, rozbory a pod., snažící se vystihnout podstatu této životní energie. Až do dneška se jevy dělí na fyzikální a psychické, čili nefyzikální. Protože však fysis znamená přírodu, šlo by vlastně o jevy nepřírodní, a tak anglický parafyzik Herbert Benson rozdělil jevy na fyzikální a subjektivní.

Přistupme ale k vlastnímu problému. První spojitost mezi fyzikálním a životním vlivem objevil F.A. Mesmer. Od jezuity M. Hella převzal léčení magnety, aby zanedlouho zjistil, že podobně léčí a reagují jeho ruce. Proto nazval tento způsob životním magnetismem, který později byl také nazýván mesmerismem. Nebyl to nový objev, protože tahy rukama, dotýkáním i pohledem léčili již Indové, Chaldejci a další staré národy. V Mesmerově době se o podstatě magnetismu nic nevědělo. Bylo to považováno za jakési fluidum, které lze přenášet na jiné objekty. Souvislost s elektřinou byla poznána až kolem roku 1826 Oerstedem. Zde je třeba připomenout, že L. Galvani, který byl Mesmerovým současníkem, skutečně objevil živočišnou elektřinu, ale nebyl schopen to prokázat. Právě tak Faraday, který později zkoumal elektrické ryby, omezil se jen na konstatování, že jejich elektřina je stejná, jako vyrobená třením. Protože v té době slavil Volta úspěchy se svým elektrickým sloupem, který dal základ galvanickým článkům, nikoho nenapadlo, že tato elektřina vzniká mezi dvěma různými kovy, oddělenými elektrolytem, zatímco v elektrických rybách nic takového není. Teprve koncem 19. století byl vznik takové elektřiny vysvětlen na základě koncentračních článků, kdy buněčná membrána metabolickou činností rozdělí sodné a draselné ionty a jejich smísením se vytvoří elektrický náboj.

Koncem 19. století bylo objeveno také několik elektrických vlastností lidského těla. Marxov zjistil elektrickou aktivitu mozku, kterou teprve ve dvacátých letech našeho století mnohem dokonalejšími přístroji definoval H. Berger a objevil tak známé mozkové vlny alfa a beta, k nimž později byly přiřazeny vlny o ještě nižší frekvence delta a theta. Vyvinula se encefalografie, dodnes běžně užívaná. Důležitý byl poznatek Férého a Veragutha, že elektrický odpor kůže klesá se vzrušením - byl to tzv. psychogalvanický efekt, který byl již ve dvacátých letech navržen pro zdokonalení Jungovy zkoušky asociací a ve třicátých letech využit v tzv. detektorech lži. Takové zařízení lze velmi snadno zhotovit amatérsky a provádět s ním řadu pokusů, např. k ověření celkové kondice, k biologické zpětné vazbě (biofeedback), apod. K EEG se později přiřadila elektrokardiografie (EKG), která sleduje elektrickou činnost srdce.

Spojení mezi vlastnostmi neživé a živé hmoty lze vidět i v pozorování, které zveřejnil od poloviny 19. století K. Reichenbach. Ten objevil za pomocí enzitivů, že póly i konce krystalu horského křišťálu a naprosté tmě a při adaptovaném zraku září, ale právě tak i chemické reakce, některé látky a kovy, aktivovaná voda a lidské tělo. Pravá část září modravě, levá oranžově, jeví tedy polaritu. Záření se dnes nazývá aura, a podle jejího charakteru někteří citlivci mohou usuzovat na zdraví člověka. S podobnou energií přišel ve třicátých letech rakouský psychiatr W. Reich. Nejprve se domníval, že se tato energie uvolňuje při orgasmu a proto ji nazval orgonem. Později zjistil, že je vysílána Slunce, Měsícem, magnety i jinými objekty, sestrojil orgonový motor, akumulátor, rozháněč mraků. Byl si vědom, že se orgon podobá statické elektřině, ale její existenci popřel a třeba elektroskop nazval orgonoskopem. Náš Břetislav Kafka tvrdil, že se každý může přesvědčit o svém magnetismu tím, že přiblíží ruku k transmisnímu řemeni a ucítí píchání, či pokud bude třít žárovku rukou, že se její objem rozzáří. Bohužel, v obou případech jde o statickou elektřinu, vybuzenou třením. Transmise už dnes neexistují a neexistují ani vhodné žárovky. Tehdejší byly totiž plněny argonem, který se snadno ionizuje a elektřina vzniklá třením baňky rukou jej vybudila k záření.

Autor zjistil, že plastické hmoty třeny suchou rukou se nabíjí na velmi vysoké napětí, zatímco třeny papírem, korkem, kovem, sírou, gumou, aj. dávají napětí podstatně nižší. Jedině rtuť dává vysoké napětí a protože snadno uvolňuje elektrony, máme za to, že tak činí i živá kůže. Mrtvá kůže použitá ke tření, např. z řemene, rukavic nebo ze špeku efekt nejevila. Občas se najdou lidé, zejména ženy, které dávají elektrické rány, ale pozor, to je běžné v suchém vzduchu při nošení snadno se elektrizujícího prádla a svetrů. V polovině šedesátých let policejní úředník C. Backster zapojil detektor lži na rostlinu, pak ji zalil, ale nedočkal se odezvy. Řekl si, že to zkusí se zapálenou cigaretou a tu najednou přístroj zareagoval. Ukázalo se, že rostlina reaguje na emoce. Odtud se již dostáváme k bioenergii. Od konce května 1974 jsem začal provádět pokusy s ovlivněním klíčení a růstu magnetem a rukou, abych zjistil, zda existuje vliv a souvislost s mesmerismem. První pokus s lobelkou a svlačcem to potvrdil.

V roce 1975 na druhé psychotronické konferenci v Monte Carlu zveřejnil J. Pettet výsledky svých pokusů s ovlivněním fazolí. Pohledem ovlivňovaná série měla úhrnnou délku stonků neuvěřitelně téměř sedmkrát delší než kontrolní pokus. Autor v roce 1983 tento pokus opakoval se stejným výsledkem, i také s hrachem a čočkou. Bylo tedy prokázáno, že rostliny lze ovlivnit jak rukou, tak ještě více pohledem. Autor nazval první jev energomyotransferem a druhý PEER efektem,(power eyes emitting radiation - energie vyzářená z očí), tedy jakýsi biologický laser. Energomyotransfer objevil v podstatě Galvani při pokusech s žabími stehýnky, ale rozeznal jej až na přelomu 19. a 20. století ruský fyziolof Sečenov a švédský lékař Alrutz. Ve 40. letech se začal energomyotransferem zabývat dr. Bradna a využil jej ke kolektivní rehabilitaci. Dále na základě energomyotransferu vysvětlil léčitelství a proutkařský jev. Dokonce monitoroval vlnění, které se šíří od proutkaře. Energie šířící se od senzitiva může být monitorována elektronickým randomizérem. Další pokusy ukázaly, že léčitel může ovlivnit i vodu a přenést na ní léčivé účinky. O aktivaci vody věděl však již v 19. století Reichenbach. Voda má příznivé biologické účinky a urychluje růst rostlin. Lze prokázat spektroskopicky, že se mění její molekulární struktura, povrchové napětí i viskozita.

Bioenergie je tedy elektrické podstaty, protože stejných účinků dosáhneme elektrickým, magnetickým a sonickým polem. O změně struktury vody se můžeme přesvědčit ze zrychlené sedimentace kaolinu - voda odtátá z ledu urychlí sedimentaci až dvojnásobně. Bioenergii lze při vlivu na semena a rostliny stínit, ale lze ji také předávkovat. Tak aktivace hrachu staženými svaly ruky dala výsledek nižší než kontrolní pokus. V roce 1985 mne dvakrát navštívil známý, kterého právě propustili z psychiatrie. Živě gestikuloval, afektovaně mluvil a bylo cítit, že z něho vyzařuje cosi nepříjemného. Další den začal hrozen květů gladioly, který se nedávno rozvinul, vadnout, až uvadl docela. Nebyly k tomu žádné důvody, jen přítomnost tohoto člověka. Proto také rostliny chátrají a hynou u nemocných a stresovaných lidí a právě tak se jim nedaří poblíž televizní obrazovky, která generuje kladné, škodlivé ionty. Naopak záporné ionty a klidné prostředí prospívají rostlinám i lidem. Při pokusech s randomizéry bylo prokázáno, že je lze ovlivnit nejen bioenergií, ale i elektrizovanými hmotami, např. polyethylénem nebo válečkem z piezoelektrickéého zapalovače plynu. Tak bylo také zjištěno, že vlídný a klidný člověk produkuje záporné ionty, ale při rozčilení, špatné vzpomínce, vzteku, apod., se přepóluje a produkuje kladné ionty - ty pak navozují podobnou náladu i v okolí. A protože nesouvisí vždy všechno se vším, jak rádi papouškují někteří rozumbradové, ale souvisí vždy všechno jenom s něčím, třeba zdůraznit, že proti škodlivé bioenergii se lze bránit kovovými náramky, řetízky a částečně i prsteny a náušnicemi.

Snad je ještě vhodné se zmínit o Kirlianově elektrografii, do které byly vkládány velké naděje. Jak asi čtenář ví, jde o výboj vysokého napětí z ruky, listu nebo polovodivého materiálu na fotografickou vrstvu. Získaný elektrogram ukazuje výboje, ale ty nelze kvantitativně hodnotit. Lze z nich usuzovat nejvýše na některé stavy, např. na nemoc, únavu, léčitelské schopnosti, opilost, ale tyto stavy lze poznat i vizuálně a jednodušeji. Aparatura vyžaduje práci v temné komoře, zdroj vysokého napětí a baterie nebo akumulátor, což vzhledem málo využitelným výsledkům je neúčelné. Mnohem lépe a jednodušeji lze zde využít psychogalvanického efektu, který je založen na stejném principu. Fotografický záznam elektrografie také neukazuje auru, ani duši či cosi podobného, ale jde jen o koronový výboj ovlivněný vodivostí kůže. Zdá se, že i telepatie, která připomíná televizi či mentální rádio, spočívá na elektrickém principu - rozhodně zde hraje roli naladění a vytvoření vhodných podmínek mezi vysílajícím a příjemcem. Je zde zatím nerozřešená otázka závislosti na vzdálenosti (1) - některé pokusy naznačují, že přesnost nezávisí na vzdálenosti a stínění, jiné pokusy mluví o opaku. Navození pokusů je značně obtížné a jak se zdá, zatím tuto otázku neřeší.

Podívejme se nyní spravedlivě na neektrickomagnetické teorie, které lze rozdělit na psychické a fyzikální. S rozvojem atomistiky v našem století byly snahy nalézt částice psychické energie, které by byly analogické fyzikálním částicím jako je proton, elektron, foton, a j. Byl to patrně první Carrington, který vytvořil teorii psychických částic, které nazval psychony.Paranormální jev podle něj nastává, když se psychony sdružují nebo disociují. Kažinský a Kobozev se domnívají, že mechanismus myšlení je nutno hledat na subatomární úrovni za podmínek teploty absolutní nuly ! To je samozřejmě absurdní, je asi myšleno, že jde o podobný stav. Je ale otázka, zda myšlení lze spojovat s živou hmotou, neboť známe živou hmotu, o které nelze říci, že jí to myslí - ba někdy to nelze pořádně říci ani o člověku ! W. Reich přišel s biony, byly vymyšleny i psiony a psitrony, ale u nás se v 70. letech staly populární mentiony, vymyšlené prof. Kahudou.(2) Vymyšlené proto, že nebyly nikdy experimentálně prokázány a navíc byly vymyšleny tři druhy, tj. svítící mentony, psychon a éteron. Na počátku byla mylná interpretace dvou skutečností, totiž rozdílného fyzikálního a tzv. mentálního času. Ten je však v podstatě převzatý převzatým časem biologickým, známým od počátku našeho století a závisejícím převážně na stáří a tedy na metabolismu, ale i na psychickém a fyzickém stavu. Je známo, že starým lidem se rány hojí hůře než lidem mladým, a čas jim relativněji rychleji ubíhá. Rychle ubíhá čas, když máme jít k zubaři a pomalu do výplaty. Druhý omyl spočívá v zastavování lopatek Crokesova radiometru přísedící osobou vlivem záporné energie mentionů. Ve skutečnosti jde o termodynamický systém závisející na výměně tepla s okolím. Lopatky se zastavují hromaděním elektrického náboje (PEER efekt). Bylo provedeno mnoho pokusů i ověřování a vždy bylo zjištěno, že nejde o psychickou energii v pravém slova smyslu, tj. vliv nějakých zvláštních částic, buď to byl vznik el.nábojů, teploty nebo mikroproudění vzduchu. Tak třeba prof. Krmešský, který kdysi ve slovenské televizi uvedl pohledem do pohybu malé plavidlo na vodní hladině, mohl se přesvědčit hořící svíčkou, že by tato dokázala totéž. U teplého objektu totiž vzduch stoupá vzhůru a tím proudí studený vzduch z okolí k předmětu.

To, co ukazují svérázní badatelé jako vliv psychické energie, lze právě tak dobře vyvolat magnetickým, elektrickým, sonickým polem a teplotním vlivem. Pochopitelně, že za napodobení nepovažujeme tahání za slabou nit nebo nějaký trik jako slovní kód pro jasnovidce, jak si to představuje dr. Prokop nebo salónní kouzelník James Randi, který roku 1975 nabídl 10.000 dolarů tomu, kdo předvede skutečný parapsychologický pokus. Není známo, jak to dopadlo, neboť pokud se pohyboval mezi lidmi podobné úrovně jako u nás, pak se nedivím, že nikdo nevyhrál, ale ani nedovedl prokázat panu Randimu jeho tupost. I k tomu je třeba znalostí - např. když naše TV přejala program východoněmecké TV, kde pan Prokop (je to Němec s českým předkem) tvrdil, že Uri Geller ohýbá lžičky proto, že jsou preparovány předem dusičnanem stříbrným. Každý chemik potvrdí, že je to nesmysl. Byl to nesmysl i v překladu, neboť si překladatel spletl stříbro a rtuť (Silber a Quicksilber) a pan Randi zase suverénně prohlásil, že to, co provádí Uri Geller je trik, ale že ho nemůže prozradit, neboť je to profesionální tajemství!

Přistupme nyní na závěr k čistě fyzikálním teoriím. Tak Ruderfer sází na interakci neutrin (viz 1. a 2. psychotronická konference) a také to zkouší s kvantovou teorií. Dubrov zase hovoří o biogravitaci,. Bohužel vše zůstává na úrovni spekulací a neznáme ani nějaké adekvátní pokusy. Je sice pravda, že všechny psychotronické a podobné fenomény nelze vysvětlit elektromagnetickou teorií, např. pronikání hmoty hmotou, mizení a hoření lidí(3), ale neznáme fyzikální analogie, o které bychom se mohli opřít. A samozřejmě, že celá oblast fyziky není vysvětlitelná elektromagnetickou teorií, ač je to s gravitací nejdůležitější ze čtyř dosud známých přírodních interakcí. Sama gravitace, ač je nám důvěrně známá, zejména těm s vyšší vahou, je její podstata neznámá. Známe sice její změny a anomálie, ale její porušení nám předvádějí některé levitace svatých, pan D.D. Home a naposledy David Copperfield.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc .

ZAZ č. 4/1994