Co dnes víme o UFO

Jak je známo, nový věk UFO, neurčených létajících objektů, tzv. létajících talířů, začal v podstatě 24. července 1947, kdy obchodník Arnold Kennet letěl kolem pásma Skalnatých hor a na pozadí hory Mount Rainier spatřil devět podivných objektů, tiše klouzajících vzduchem a podobných převráceným mísám. Od té doby byly podobné objekty pozorovány na různých místech USA, ale i v evropských zemích. Někteří badatelé dodatečně zjistili, že podobné fenomény byly pozorovány již v minulosti. Másly se i indicie ve starých mýtech a v bibli, našly se i skalní kresby, které znázorňovaly podobné objekty (například v jeskyni Altamira) nebo postavy s kulatými hlavami, připomínající kosmonautické přilby (Tassili, Val Camonica). Tato pozorování i historie výzkumů, zejména v USA, jsou popsány v několika našich knihách a v mnoha knihách zahraničních. Kdo však delší dobu sledoval různé starší, ale i nové zprávy o UFO, zjistil, že se toho od roku 1947 mnoho nezměnilo.

 O podstatě UFO, tedy o principu pohonu ani o jejich původu, nevíme stále vůbec nic. Můžeme předložit pouze mnoho domněnek, často značně fantasmagorických, ale především nedoložitelných. 

Vyloučíme-li žerty, podvody a omyly (za UFO byl totiž považován i vycházející Měsíc či Venuše), potom většina hlášení udává různě se pohybující světla, někdy lze rozeznat tvar, vzácně je hlášeno i přistání a stopy na zemi nebo kontakt s posádkou. Mnoho fotografií je bezcenných, protože jde bud' o prokazatelné podvody, nebo na nich nacházíme pouze nic neříkající svítící či matný objekt. Ze starší i novější literatury jsem proto vybral radu charakteristických projevů UFO, kterých by si výzkumníci či ufologové i občané vůbec měli všímat. 

Je jev reálný a informace pravdivá?

Jev můžeme považovat za reálný, když je pozorován více osobami, zejména pak nezávislými a na různých místech, a popis jevu se přibližně shoduje. Záleží ovšem na vzdělání zejména v astronomii, aby za UFO nebyla považována planeta, či dokonce vycházející Slunce nebo Měsíc. Vzdělání však nemusí vždy být dokladem pravdivosti, protože profesionální fotograf dovede udělat inteligentní podvodný snímek, zatímco školák dost těžko. Také domorodci, který tvrdí, že viděl nad pralesem se vznášet divnou mísu, můžeme věřit víc než osobě z města.

Doktor Olavo Fontes vyšetřoval Villase Antonia Boase, který byl přinucen obcovat s podivnou "nebešťankou". Po zavlečení | do UFO byl omýván tampony, z čehož Fontes usoudil, že šlo o dezinfekci a tedy indicii silně potvrzující pravdivost. To se stalo v noci 15. října 1957. Skeptik se právem může ptát, zda Olavo Fontes jako odborník a lékař tuto dezinfekci nedal do zprávy záměrně. Profesor Hynek navrhl k vytřídění UFO graf, kde se na osu x nanáší věrohodnost hlášení a na osu y podivnost. Příslušné jednotky ovšem neexistují, ale podivnost je tím vyšší, čím méně je důvodů pro vysvětlení konvenčním způsobem (například jako meteor, zánik družice, odraz světel aj.). Věrohodnost pak je dána počtem svědků, jejich charakterem a vzděláním či nezájmem zprávu či snímek zpeněžit. 

Je fotografie pravá?

Pro hodnocení fotografie nebo filmu je podstatné, aby UFO mělo v okolí jiné objekty, například stromy, domy apod. Pak se uplatňuje opacita (schopnost pohlcovat světlo) a hloubka ostrosti. Opacita způsobuje, že objekt, který je vzdálený, se jeví mnohem světlejší než objekt, který je velmi blízko. Proto třeba model UFO zavěšený do okna bude mnohem tmavší než zavěšený ve větší vzdálenosti na zahradě na větvi. Současně bude také menší. Pokud je model UFO blízko, pak je nutno zaostřit například na 3 metry, ale v tom případě bude neostré pozadí. Zaostříme-li na pozadí, nebude ostré UFO. Aby bylo UFO i pozadí ostré, je třeba použít clonu alespoň 8 a nastavit i tzv. fix fokus, obvykle 6 až 7 metrů. Například u objektivu s ohniskovou vzdáleností 75 mm, při cloně 8 a zaostření na 8 m je obraz ostrý v mezích 5,2 až 17 m. Závisí i na ohniskové vzdálenosti, takže u kinofilmu za stejných podmínek a při ohnisku 50 mm je hloubka ostrosti mezi 4 a 22 metry. Použijeme-li clony 11, potom je to od 3 m do nekonečna. Jenže vyšší clona vyžaduje citlivější film nebo delší expozici. Proto je důležité tyto údaje znát. Podle hloubky ostrosti se zdají být snímky italského inženýra Monguzziho z Berninských Alp z konce července 1952 pravé. Zobrazují totiž čočkovité UFO v pozadí se skalisky v poměrné ostrosti, zatímco sníh v popředí, po kterém se Monguzzi plížil, je neostrý Dalším kritériem může být porovnání stínů na UFO a na objektech na zemi. Jsou-li rozdílné, jde jistě o dvojexpozici. Moderní fotoaparáty znemožňují dvojexpozici, což může být další kritérium.

Magnetické pole

Mnohé dřívější zprávy z ciziny uvádějí zkušenosti motoristů, že když se poblíž objevilo UFO, zastavil se jim motor auta, případně zhasla i světla. Je však podivné, že zprávy uveřejněné v Magazínu 2000, v Bulletinu Záře nebo v ZAZ se o tomto jevu nezmiňují.

Chemik W A. Webb pozoroval oblohu a mraky polarizačními brýlemi (vznikají větší kontrasty). 5. května 1953 si vyšel asi 1,5 km od Spain Plying Field, asi 11 km východně od Yumy v Arizoně, a brýlemi spatřil obláček, kolem něhož se otáčelo několik tmavých prstenců. Jev byl zcela reálný, ale vysvětlil jej až po 8 letech dr. A. Harder z univerzity v Berkeley tak, že v mráčku bylo silné magnetické pole. Jak si Webb pečlivě zapsal, z mráčku totiž vyletělo tužkovité těleso. Výpočet ukázal, že tak silné magnetické pole nedovedeme na delší dobu vytvořit.

14. 11. 1954 UFO vyřadilo z chodu motor traktoru používající benzín, ale blízký traktor poháněný naftou běžel dále. 22. 10. 1959 vznášející se UFO zastavilo motor auta, zhaslo světla a současně zmlklo i rádio. Bylo to v Cum-berlandu, Maryland, USA. 9. 2. 1962 UFO zastavilo auta, ale světla zůstala rozsvícená (Ashoton, Clinton, Anglie). 14. října 1983 jela za tmy po silnici 327 do Readingu u Londýna sekretářka jedné firmy. Najednou se v mlze objevilo jasné světlo, které se zastavilo u auta. Motor zhasl, světla také, přestalo hrát rádio a hodiny se zastavily přesné na 6.15. Když asi za půl minuty objekt zmizel, auto bylo opět schopno provozu.

Byly provedeny zkoušky, které prokázaly, že když na zapalovací cívku motoru působilo silné střídavé magnetické pole, vyřadilo ji z činnosti. Amatérsky lze sestrojit jednoduchý detektor silného magnetického pole z kompasu, jehož střelka je vodivě spojena s baterií a zvonkem. Špička zasahuje do očka, které uzavírá okruh, střelka je nastavena tak, že se očka dotkne a tím uzavře okruh, když se vlivem magnetického pole pohne. Dokonalejší přístroj pracuje na stejném principu, vybudí však tranzistor a ten trvale sepne tyristor. Světelná dioda nebo zvonek oznámí změnu.

Jiné elektrické a elektromagnetické projevy

29. září 1953 v East Pensylvania, při přeletu UFO, zmizel obraz na televizní obrazovce. 6.11.1957 při přeletu UFO byl narušen příjem na bateriovém radiopřijímači a na krátkovlnném rozsahu se ozval rušivý tón. Bylo to u Otawy v Kanadě. 3. 8. 1958 při přeletu UFO zhasla městská světla v Římě. 9. 11. 1965 byla přerušena dodávka elektrického proudu od New Yorku až po Maine v důsledku vyřazení transformátorů světelnou koulí u Niagarských vodopádů. 8. 7. 1967 na břehu Štěchovické přehrady tmavý disk se světélkujícím spodkem nasál trubkou vodu z jezera a pak zmizel. Pan N. pak zjistil, že se mu vybily baterie v rádiu i v lampičce (viz Magazín 2000 5/94, s. 15).

Neznámé kovy?

Občas se stane, že z UFO cosi vypadne nebo UFO havaruje a údajní odborníci mluví o nalezení neznámého kovu, často s neobyčejnými vlastnostmi (je velmi lehký, netavitelný, velmi tvrdý aj.).

Naše chemie neznámé kovy nezná - všechny lze dokázat jednoduchými či složitějšími zkouškami, případně spektroskopicky. Můžeme připustit existenci kovů či prvků v jiné modifikaci nebo s jiným poměrem izotopů, což ovšem nemá praktický význam. Mohou samozřejmě existovat neznámé slitiny, avšak vždy složené ze známých prvků. K dispozici máme několik rozborů materiálů pocházejících z UFO. Tak v prosinci 1954 nad brazilským městem Campinas se z jednoho nakloněného UFO vylilo něco stříbrné tekutiny, která ztuhla na střechách domů a zdech. Rozbor ukázal, že jde o cín s 10 procenty olova. Roku 1957 explodoval údajně nad pláží Ubatuba u Rio de Janeira malý disk. Ibrahim Sued sebral několik kousků, které se ukázaly být velmi čistým hořčíkem. Chyběli ale další svědci, a navíc - hořčík se vzhledem ke snadné hořlavosti nejeví jako vhodný materiál pro UFO. Co tedy od rozborů čekáme? V roce 1976 nalezli prý sovětští geologové na břehu řeky Bakša, v autonomní republice Koma, kus kovu ve tvaru připomínajícím lidskou pěst, který obsahoval 67,2 procenta ceru, 0,19 procenta lanthanu, 8,78 procenta neodynu a menší množství železa a hořčíku. Zmíněné prvky patří do skupiny vzácných zemin a součet jejich obsahů je 76,17 procenta, takže do sta procent chybí pouhých 23,83 procenta!

Co je to za prapodivnou slitinu? Patrně šlo o ceritový kov na kaménky do zapalovačů a je nesmyslem tvrdit, že stáří vzorku odhadli "odborníci" na 100 000 let. Tato slitina by totiž již za rok musela zkorodovat. Jiní takéexperti se dokonce vyjádřili v tom smyslu, že by mohlo jít o materiál z tunguzského případu z roku 1908.

Nedávno vzbudila pozornost pitva údajného mimozemšťana z havarovaného UFO z roku 1947 od Roswellu. Aniž bych posuzoval tuto pitvu, musím konstatovat, že jsme se dodnes nedověděli, z jakého kovu byl havarovaný talíř vyroben. Ukazuje se, že znalost chemie a technologie nám odhalí jenom spekulace nebo podvody Mnozí publicisté totiž zvyšují zájem laiků právě větami o neznámých kovech, materiálech a jejich divotvorných vlastnostech.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Fantastická Fakta 1/1997