DALŠÍ DŮKAZ ELEKTROMAGNETICKÉ POVAHY TZV. PSYCHICKÉ ENERGIE

V tomto časopise bylo již referováno o tom, že tzv. psychická energie je zřejmě elektromagnetické podstaty a byly popsány některé metody tohoto důkazu (1976). Jedním ze základních poznatků bylo, že vodu lze aktivovat a růst rostlin stimulovat jak biologickým (PEER efekt], tak elektrickým a magnetickým polem. Dále bylo prokázáno na mnoha pokusech, že psychickou energii (PEER a EMPT efekt) lze monitorovat vhodnými randomizéry (generátory náhodných stavů). Ovlivnění randomizéru se dvěma luminiscenčními diodami čistě fyzikálním způsobem bylo sice autorem dříve nekontrolovatelně pozorováno za bouřky nebo v okolí plastických hmot elektricky nabitých otěrem, avšak teprve v poslední době prokázáno statisticky, a to po ovlivnění svítící diody válečkem z titanozirkoničitanu olovnatého. Tyto válečky mají výšku asi 14 mm a průměr 7 mm. Obě základny jsou postříbřeny, a váleček je při výrobě polarizován, takže je nejen piezoelektrikem, ale i ferroelektrikem, neustále si udržujícím na pokovených koncích záporný a kladný náboj. Jedna z diod byla po dobu zkoušky ovlivňována přiložením záporného nebo kladného polepu a bylo provedeno pět sérií zkoušek, každá se sto pokusy. Mezi pokusy s ovlivněním + a - nábojem byl proveden kontrolní pokus bez jakéhokoliv ovlivňování. Výsledky jsou shrnuty v tabulce a jednoznačně ukazují značný vliv záporného náboje a nižší, ale opačný vliv náboje kladného.

 
 Je udán poměr zhášení levé (ovlivňované) a pravé LED 

Průměrná hodnota z pěti sérií pokusů

Pokusy prokázaly, že náhodný proces randomizéru normálně probíhající ve střídě 50:50 = 2 lze ovlivnit elektrickým nábojem, a to tak, že záporný náboj způsobuje zhášení, kladný náboj naopak podporuje stav opačný. To znamená, že lidské tělo, zde hlavně oko nebo prsty, generují především záporné náboje, což nepřekvapuje a je v souladu se stimulací růstu rostlin. Při pokusech s randomizérem byly někdy pozorovány výsledky zcela opačné, tj. počet pokusů, kdy se nepodařilo LED "zhasnout", převýšil normální statistický poměr. Takové případy se někdy označují jako "PSI missing", nebo reverzní efekt. Lze je zřejmě vysvětlit změnou polarity. Taková změna byla často pozorována, když subjekt v přestávce asi po 50 pokusech si vzpomněl na nepříjemnou záležitost a upadl do stavu menší podrážděnosti. Jde-li tedy o generaci kladných iontů, lze potom vysvětlit nepříznivé působení na okolí a vznik konfliktních situací. Generování nábojů lidským tělem není tak zcela novinkou. V roce 1890 zjistil Marxow potenciály produkované mozkem, což v letech 1924-1929 vedlo H. Bergera k objevu mozkových rytmů. Z roku 1902 pak pochází sdělení A. Heydweillera o elektrických nábojích na lidském těle.
V letech 1940 až 1955, rakouský lékař W. Reich po emigraci do USA rozvinul svoji teorii vitální a později univerzální kosmické síly, tzv. orgonu a vytvořil tzv. orgonový akumulátor, sestávající z vrstvy dielektrika a kovu, případně v několikanásobné kombinaci. Reich se dopustil nejméně dvou omylů. Jednak jeho "akumulátor" byl vlastně polovičním kondenzátorem, jehož druhou elektrodu tvořila okolní atmosféra. Podobný přístroj si dal patentovat již roku 1901 N. Tesla jako "Přístroj pro využití radiační energie". Když se "orgonový" akumulátor vytvořil v podobě válce nebo krabice, bylo možno uvnitř zjistit zvýšení teploty o 0,2-0,5 °C. Nebyl to ovšem "orgonu", ale jev byl způsoben ochlazováním vnějšího povrchu mikroprouděním vzduchu. Reich šel tak daleko, že popíral existenci statické elektřiny a elektroskop prohlašoval za "orgonoskop". Není divu, že si proti sobě popudil řadu odborníků, a přestože skončil dosti neslavně, občas se v západním tisku objeví jeho jméno.

Tento příklad uvádím jako doklad toho, jak neznalost fyzikálních jevů brání správné interpretaci a jak poškozuje seriózní výzkum. "Orgonový" akumulátor, tedy poloviční kondenzátor, nabíjí se skutečně částečně jednak z atmosféry, jednak elektrickými náboji lidského těla. Daleko většího efektu se však dosáhne, použije-li se normálního deskového kondenzátoru, rozměrů např. 6 cm x 10 cm s vhodným dielektrikem, např. polystyrénem. Před pokusem obě elektrody (polepy) dočasně zkratujeme, potom na jeden polep působíme 1 - 2 minuty pohledem nebo rukou. Elektrostatickým voltmetrem nebo indikátorem, lze pak obvykle zjistit, že polep, na který se působilo, je nabit záporně, druhý polep pak ovšem kladně. Pokusy, které autor provedl, jsou v podstatě doplněním předchozích zkušeností. Zpřesnění a určení velikosti vytvořeného náboje je věcí dalšího výzkumu. Podobně lze ovlivňovat nabitý elektroskop, avšak pro precizní práci je třeba pracovat se speciálním přístrojem s vysoušeným prostorem, např. přístrojem Curieovým. PEER efekt se pravděpodobně může projevit i na Geigerově počítači s trubicí pro beta záření. Takové pokusy byly již ojediněle provedeny, ale buď byly nejisté, nebo změna v počtu impulsů byla mylně přičítána ovlivnění poločasu rozpadu. 

Závěrem je třeba se zmínit o tom, že odpůrci elektromagnetické teorie psychické energie, přestože nepředložili dosud jediný skutečně vědecký důkaz, tvrdí, že elektromagnetickou teorii může zastávat jen ten, kdo nic neví o elektřině. Toto tvrzení lze však obrátit v toin smyslu, že neelektromagnetické domněnky zastávají ti, kteří nevědí nic o formách a přeměnách psychické energie, ani o přeměnách v jaderné fyzice.

Poznámka: Titanozirkoničitan olovnatý se používá pro piezoelektrické zapalovače.

Adresa: V. P., 100 00 Praha 10, Holandská 7

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Čas. lék. čes., 118 1979, č. 30