Co je to, když se řekne "Crokesův radiometr"

Sir William Crookes (1832-1924) byl anglický fyzik a chemik, který objevil roku 1861 nový prvek - thalium. Zabýval se katodovými paprsky a pochází od něj údajně i přístroj na obrázku tzv. radiometr, zařízení které reaguje na tepelné záření. Milovníky paranormálních jevů může zajímat, že po dobu tří let prováděl Crookes materializace Katie Ringové za pomocí média Florence Cookové. Tím se ale zabývat nebudeme. 

Crookesův radiometr (dále v textu CR) má na jehlovém ložisku čtveřici lehkých slídových lopatek, které jsou na jedné straně začerněné a mohou se lehce otáčet. Systém je uzavřen ve skleněné baňce, ze které je částečně vyčerpán vzduch. Po dopadu tepelného záření, se černá strana lopatek více ohřívá než ta bílá, zbylé molekuly vzduchu se dostávají do pohybu a destičky roztočí. Na slunci jsou otáčky velmi vysoké, ale systém se točí i pod žárovkou či jiným tepelným zdrojem. Před druhou světovou válkou byly tyto radiometry umístěny ve výkladních skříních některých obchodů jako poutače a vytvářely dojem, že jde o jakési perpetum mobile. Princip otáčení jsme si tedy již vysvětlili, ale to nestačí chceme-li provádět jakýsi výzkum. Především je nutno vědět, že lopatky se roztočí jedině tehdy, když probíhá výměna tepla s okolím, a to přibližně úměrně rozdílu čtvrtých mocnin absolutních teplot, (zákon Stefan-Boltzmanův), což znamená, že i malá změna teploty má vliv na rychlost otáčení. Lze předpokládat, že až se teploty vyrovnají, že se lopatky zastaví. To bylo prokázáno několika způsoby. Když byl CR dán do vyhřáté sušárny (110 stupňů celsia) prudce se lopatky roztočily. Po otevření, asi za 5 minut, však lopatky státy, teploty se vyrovnaly. Po vyjmutí ze sušárny se lopatky opět začaly točit směrem opačným, protože nyní teplo nepřijímaly, ale naopak jej vydávaly. Pak byl CR vložen do lednice. I zde se lopatky roztočily opačným směrem, protože nyní teplo nepřijímaly, nýbrž je vydávaly. Po pěti minutách se teploty vyrovnaly a lopatky se zastavily. Další pokusy byly provedeny se žárovkou v různé vzdálenosti a byl prokázán vliv blízkých předmětů i osob v závislosti na barvě, tvaru a poloze. Nikoliv tedy, že by tedy tyto předměty či osoby samy vyzařovaly, ale proto, že deformovaly tepelné pole. Když se po setmění postavil CR do otevřeného okna, i zde se začal zvolna otáčet, protože na jedné straně venku byla podstatně nižší teplota, než uvnitř vyhřátého pokoje. Konečně v místnosti, kde se topilo reakce CR selhávaly vlivem nestejného teplotního pole. Tyto pokusy jsou popsány v Rozhledech matem, fyz. č. 5/1978, str. 213. Není také bez zajímavosti, že CR se kdysi pokusila roztočit i slavná N. S. Kulaginová, známá svými psychokintetickými pokusy, ale marně. Zřejmě je zapotřebí k psychokinezi normálního vzduchu. 

Na zastavování CR přísedící osobou založil profesor Kahuda svoji mentionovou teorii a tvrdil, že zastavování se děje zápornou energií mentionů, že CR se „učí" a další nesmysly. Ač sám o sobě tvrdil, že je fyzik, neznal výše uvedené chování CR a také nepočítal se třením v ložisku. Bylo také zjištěno, že kromě tepelných změn ovlivňuje pohyb lopatek i tvorba elektrických nábojů (tzv. PEER efekt). 

CR je sice zajímavý, ale pro dnešní mladou generaci neznámý přístroj, který je pro jemná fyzikální měření příliš hrubý. Bez znalostí základních fyzikálních zákonů a adekvátních pokusů nelze vytvářet žádné nové teorie a „objevovat" např. fundamentální záření, obzvláště když se takové záření neporovná s tím, co je bezpečně známo tj. tepelné záření, jež se řídí Planckovým vyzařovacím zákonem a záření luminiscenční. Na tom nic nezmění ani samozvaní advokáti, jejichž znalosti fyziky i hraničních jevů jsou rovněž nulové. Viz (Medium č. 4/91 str. 7). To však platí zcela obecné. Řada „objevů" byla mylná, neboť byla zaměněna za vliv tepla nebo elektřiny. Opět (viz Medium č. 2/91 str. 16). 

Rostislav HROCH
 

Médium č. 5/1992