Během výzkumu se skupina dr. Condona snažila získat informace také od speciálních skupin v jiných státech: dr. Craig například navštívil dr. Millmana v Ottawě. V Kanadě bylo v roce 1967 57 hlášení a 37 v první polovině roku 1988. Robert Low navštívil ministra obrany v Londýně v srpnu 1967 a dozvěděl se, že pokud se v Anglii něco objevilo, bylo to možno identifikovat jako satelity, zbytky raket, povětrnostní a přírodní úkazy. Dr. T. O. Erikson ze švédského ministerstva národní obrany na dotaz, zda něco neví o havarovaném talíři na Špicberkách roku 1955 (správný letopočet má být 1952), odpověděl šalamounsky: „Mohu vás ujistit, že tohle není žádný případ. Nikdo z leteckých sil ani z výzkumného ústavu národní obrany nikdy nezkoumal úlomky talíře ze Špicberk, ani odjinud ..."

Dr. Condon psal 16. ledna 1968 dopis sovětskému docentovi Zigelovi, přes akademika Keldyše — do 31. října nepřišla odpověď. Pravda z 29. 2. 1968 přinesla článek, v němž popřela existenci UFO v SSSR a články prohlásila za tiskovou propagandu. Prof. D. Menzel obdržel 25. 4. 1968 od kapitána K. G. Konradsena z dánského ministerstva obrany zprávu, že svého času se veřejnost o tyto jevy zajímala, nyní že však není důvodu se touto věcí zabývat. Tu a tam prý noviny přinesou zprávu, ale to není důvodem k nějakému výzkumu. Nabídka ke spolupráci přišla jen od vlády Novéno Zélandu, Austrálie a Řecka. Vlády ostatních zemí a příslušná ministerstva o spolupráci zájem neměly, částečně proto, že v dotyčně zemi se UFO nevyskytují, což jest podivné, neboť v těchto zemích jsou zahrnuty i jihoamerické republiky, kde tisk přináší zprávy o UFO takřka denně.

NĚKTERÉ ZÁVĚRY Z MATERIÁLŮ KOLEM UFO

Roy Craig měl hlavní podíl na zkoumání a shrnutí některých podstatných materiálů, které mohly dokazovat existenci mimozemských návštěvníků. Zde jsou některá fakta:

1. Hlášení — typické žerty, přeludy z únavy operátorů i leten, špatná interpretace, záměna s konvenčním strojem nebo jiným objektem.

2. Fotografická evidence — v řadě zkoumaných snímků toliko dva stojí za úvahu, a to od Calgary a snímek světla nad Golfským proudem, který se považuje za „spodní" slunce v mracích. Ostatní snímky jsou žerty, které snad nebyly ani původně míněny jako podvod — nefotografování modelu (v USA prodává např. fa Olson létající model talíře průměru 45 cm), dvojí expozice světla, reflexy čoček, vada ve filmu nebo přírodní úkaz, např. Měsíc v mlze.

3. Přímě stopy UFO — byla skutečně nalezena „hnízda", kde jakoby dosedl talíř v místech, kde těžko lze uvažovat o tom, že to udělali lidé pro zábavu. Naproti tomu otisky podvozku byly prokazatelně způsobeny nástrojem. Z ostatních „pozůstatku" talířů bylo možno zkoumat jediní hořčík z údajných trosek u Ubatuby. Ostatní popisované trosky se ukázaly jako fikce nebo zbytky zcela obyčejného materiálu.

4. Nepřímé stopy UFO — zahrnují stopy zanechaná ozářením, tepelnými nebo elektromagnetickými účinky. Případ magnetické disturbance a účinku na elektrické zapalování aut je popsán na jiném místě. Velká porucha v elektrické síti na konci roku 1963, která postihla celý sever Spojených států, není sice dosud spolehlivě vysvětlena, ale není možné ji připisovat UFO.

5. Optická a radarová pozorování — do této kapitoly jsou zařazeny jednak radarové ozvěny — tzv. duchy, vznikající v jakýchsi „čočkách" v atmosféře, a dále optické jevy jako sršení elektřiny, kulové blesky a neobvyklé optické přírodní úkazy jako lom světla v atmosféře nebo luminiscence. Bylo studováno 35 případů, z nichž většina pochází od letců nebo leteckého personálu. Případ podivných světel nad Alabamou roku 1965 nebo nati zálivem Chesapeake roku 1957 se vysvětluje zrcadlením, jeden z posledních případů, označený jako Gulfstream Aircraft. Huntsville a pozorovaný za letu z Hunstville do Minneapolis (v pásmu mraků oválné svítící UFO), se považuje za tzv. sub - slunce, jiné případy byly identifikovány jako meteority, polární záře nebo trosky raket, případně balóny odrážející paprsky. Pro zrcadlení ve vrstvách vzduchu a některé radarové odrazy je typické, že pozorováni ve vzduchu nejsou registrována a naopak. (Něco podobného jako na ostrově Kjušú, Viz L + K 17/1968.)

světla jsou slabá nebo vůbec žádná. Podobnou úvahu lze uvést o hořícím bahenním plynu. Je mnohem pohodlnější ohromit čtenáře matematickými rovnicemi a různými případy, aniž by bylo prověřeno, zda mají skutečně potřebnou souvislost, než provádět účelnou experimentální prácí a nezanedbat nic. co by mohlo vést k objasnění.

I MISTR TESAŘ SE UTNE?

V Condonově knize lze nalézt zajímavé rozpory. Nejzajímavější je na str. 95 a 259. V prvém případě jde o dodatečný rozbor hořčíku z havarovaného talíře u Ubatuby z roku 1957. Domníváme se, že k porovnání sloužil vzorek čistého, třikrát destilovaného hořčíku, dodávaného již 25 let firmou Down Chemical Company, jak sdělil pan dr. R. S. Busk, ředitel výzkumu. Oba vzorky byly podrobeny tzv. neutronové aktivaci v laboratořích National Office Laboratory, Alconol and Tobacco Tax Division za dohledu dr. Condona. Rozbor prováděl pan Maynard a jeho skupina. Při porovnání rozboru obou hořčíků se ukázalo, že hořčík z Ubatuby není nijak čistý, že však obsahuje Jisté množství chrómu, manganu, barya a stroncia.

Obsah stroncia je zajímavý a dr. Busk neví o nikom, kdo by tento prvek přidával do technického hořčíku, patrně tedy pochází z původní suroviny. Avšak roku 1940 Down Company dělala nějaké pokusy s hořčíkem obsahujícím stroncium. Závěr tedy je ten, že hořčík naprosto nedokazuje existenci mimozemských těles v atmosféře země.

To by tedy bylo zdánlivě v pořádku, leč obraťme na stránku 257—59. Zde je označen případ č. 4, místo Greenwich +3, rok 1957 a výzkum provedl dr. Craig. Následuje popis, který se přesně shoduje s případem na str. 95, včetně tabulek analýzy a porovnání hořčíku, až na to, že se nemluví o pláži Ubatuby, ale o pláži u Greenwiche, aniž byla vsak lokalizována v Brazílii jako jiný název, a dále místo původního aktéra případu Ibrahima Sueda se mluví jen - o jakémsi rybáři.

Chybí zde dále případ Socorro, což budí podezření, že je to záměrné. Případ manželů Hillových je sice uveden v rejstříku, ale na příslušné stránce (ani na kombinacích číslic této stránky, uvažujeme-li chybu sazeče) není. Nechtěl se tedy dr. Condon zabývat tím, co před tím zjišťoval novinář Fuller? Na str. 315 je popsán případ jakéhosi Mr. A., kterého popálil v North Central (?) talíř. Z popisu vyplývá, že jde o případ Steve Michalaka, o němž byla již zmínka. Otázka je, proč to pan Condon ukrývá do anonymity, když o případu Steve Michalaka psaly všechny kanadské noviny zcela veřejně. V důkladném popisu pak není případ zlehčován, naopak závěr je neurčitý, připouštějící, že dotyčný něco skutečně musel zažít. V sérii 59 podrobněji popisovaných případů
(mezi ně patří i pláž Ubatuba změněná na Greenwich) jsou vynechána jména svědků i přesná lokalizace. Je otázka: proč? Na některé případy je v dalším textu učiněn odkaz v podobě čísla a tím jsou jaksi „odtajněny".

JAKÝ TEDY VYVODIT ZÁVĚR?

Křivdili bychom dr. Condonovi a jeho skupině, kdybychom jeho zprávu odsoudili. Naopak, je velmi cenná, protože přináší mnoho experimentálního materiálu a seznamuje nás s celou situací od nejstarších dob až po současnost, i s metodami aplikovanými pro rozbor případů, je jistě také správné, že hlavní pozornost byla věnována případům z let 1966—68, neboť materiál z přítomné nebo nedávné doby lze mnohem snáze ověřovat i doplnit než materiál starý. Ovšem vzhledem k tomu, že výsledek výzkumu měl uspokojit také veřejnost, měla být věnována větší pozornost i případům poměrně hodně známým — což se nestalo; mnohé z nich jsou vynechány, nebo je o nich prapouhá zmínka. To může budit podezření, že jde o počínání záměrné.

Také některé závěry dr. Condona, méně již spolupracovníků, vyznívají v nepřesvědčivé negací — proč by např. UFO na druhém snímku z Calgary mělo být modelem hozeným. z ruky jenom proto, že snímek jo trochu neostrý? Proč není neostrý i první snímek? Svědek přece nebyl sám a model mohl hodit někdo druhý. Taková tvrzení, nebo určité nedostatky diskutované a uvedené v předchozích odstavcích, potom zbytečně snižují význam celé práce — a dávají volné pole k našim polemikám, mnohdy oprávněným, mnohdy zbytečným. Členění knihy je dosti roztříštěné a některé věci se opakují; bezpochyby proto, že knihu psalo více pracovníků. Některé závěry nejdou do hloubky správným směrem. I když bylo pro řešení vynaloženo hodně námahy, zdá se, že byly opomenuty některé momenty, jak jsme uvedli při zkoušce zapalování vozidel.

Na druhé straně však, ať se nám to líbí či nelíbí, musíme odložit stranou líbivé příhody, jako byla ona v Antarktidě, nebo fotografie, které byly dlouhou dobu chloubou časopisů (jako ona od Janese Jucciho). Ale případ Exeter je naopak skutečností, o níž se zde pomlčelo, právě tak jako o případu Socorro i jiných. Dostáváme se tedy opět do nejistoty a psychologického paradoxu, neboť potom nelze vlastně nic dokázat — ani vyvrátit.

Ing.Věnceslav Patrovský,CSc.

Letectví a kosmonautika (1969)