Co je věda, pavěda a pseudověda (8)

Kdo chce říkat pravdu, ať ponechá eleganci svému krejčímu. 
A.Einstein

8. Kdo má pravdu? 

Nemohu souhlasit s některými pasážemi ze stejnojmenného článku v ZAZ č.4/1995 a své námitky zhruba skloubím s náplní svého článku z téhož čísla na str.24 s nadpisem "Mezi fantazií a realitou". 

Začnu tím, že Lichtenberg kdysi řekl, že horší než lež je trochu pokroucená pravda - zrnka pravdy ve lži budí totiž dojem, že tvrzení je celé pravdivé a seriozní. Dále jsem uvedl, že tolik kritizovaný Daniken ve své knize "Vzpomínky na budoucnost" (konec V.kapitoly) napsal: Domníváme se skromněji, že pravdu nelze mít. Nejvýš lze v ní věřit. Kdo hledá skutečnou pravdu, nemá a nesmí se do hledání pustit pouze pod znamením a v rámci vlastního náboženství. 

Tato věta se však hodí pouze jako reakce na tehdejší články (Mladý svět aj.) s nadpisy: "Má Daniken pravdu?" "Daniken nemá pravdu!" apod. Ve skutečnosti jsou problémy, kde nikdo mít pravdu nemůže a to proto, že nikdo nemůže sehnat seriozní podklady. Jde třeba o problémy vesmíru, živé hmoty, ale i o archeologické nálezy, relikty a artefakty, výklad mýtů aj. Patří sem i UFO a obilné kruhy a problémy, které nabízejí více vysvětlení, zpravidla se vzájemně potírající. Existují ovšem pravdy zcela jednoznačné, kdy lze prokázat omyl. Tak třeba J. Bílek v knize "Stále tajemné UFO" v případe mariánského zjevení ve Fatimě roku 1917 udělal z děvčátka Jacinty klučíka a za půlnoční stranu nepovažuje sever, ale západ. 

Podobně J.Duffack v knize "UFO hrozí z nebes" považuje Jacintu za klučíka a navíc tvrdí, že mariánské zjevení bylo davovou sugescí a dovolává se nehorázné knihy Maliny a Kukala "Soumrak kouzelníků", aniž by věděl, že zjevení viděla pouze ze tří dětí nejstarší Lucie. 

Fotografie z Magazínu 2000 č.6/1994 s.14 představuje v negativu i pozitivu galaxii NGC 4594 v červeném světle. I když zde chybí komentář, je čtenář ponechán v domnění, že jde o zvlášť povedené UFO.

Potom tvrzení G. Robbinse (ZAZ č.4/1095 s.5), že žádná teorie nebo hypotéza nemůže být nikdy dokázána, ale jen vyvrácena, je naivní nesmysl. Přidáme-li k tomu i předchozí větu, že to, co se může zdát nesmyslem dnes, nemusí být nesmyslem v budoucnu, mají fantasmagoristré zelenou a pan Wiesner může mluvit o kriticích jako o hlupácích, pan Kukla smolí své biologicko vesmírné filosofie, jiní se kontaktovat s Mairadim atd. 

Mnoho tvrzení až teorií je jasně prokázáno, Keplerovy zákony popisují oběh planet, nevíme sice, jak vznikl Měsíc, ale dnes známe složení jeho hornin. Neznáme podstatu života, ale bezpečně víme, že kyanidy a těžké kovy jej ničí. Není povinností vyvracet omyly a nesmysly (i když je to nutné), ale naopak je povinností fantasmagoristů prokázat, jak mimozemšťané těžili před 100 000 roky na Zemi z hloubky 100 km nuklid 400. Kdyby odpovědní vědci měli vyvracet nesmysly, které vyprodukovali polovzdělanci, pak by jim nezbyl čas na seriozní výzkum a také jejich nervy by utrpěly. 

Mám sám několik trapných zkušeností, včetně s náboženskými fanatiky a v ostravské TV jsem roku 1992 viděl a slyšel, jak jistý stařík, vynálezce perpetua mobile, vzdoroval všem námitkám. 

Nelze tvrdit, že sebepitomější tvrzení může být za týden potvrzeno, když jeho pitomost ukazuje základní, dávno prověřené skutečnosti, které dotyčný nezná. Samozřejmě, že jsou i pravdy relativní - co je pro jednoho dobré, nemusí být dobré pro jiného. Totéž platí i pro teorie. Neprozřetelné výroky vytvářejí hlavně lidé z humanitních oborů, ale jak bylo uvedeno dříve, i vědec Niels Bohr.

Tyto výroky mohou být jinak chápány. Kdysi do absurdnosti je vyhnali tzv. sofisté - známá je věta, že jeden Řek prohlásil, že všichni Řekové jsou lháři. Dnes jde spíše o demagogii, která předstírá falešné, často "humanistické" argumenty, aby jisté osoby dosáhly svých cílů nebo zdůvodnily své jednání a myšlení. To se týká jak politiky, společnosti i vědy.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Podzim, 1995