Co je věda, pavěda a pseudověda (6)

Nová vědecká pravda netriumfuje tím, že přesvědčí své odpůrce a přiměje je vidět světlo, ale spíše tím, že její odpůrci vymřou a pro novou generaci se stane samozřejmostí.

Max Planck

6. Psychotronika nebo okultismus? 

Náš úvodní citát dokonale platí na přežívající kritiky psychotroniky, parapsychologie, biotroniky a paranormálních jevů, ale obsahuje ošemetné slůvko vědecká pravda. Někteří kritici totiž tvrdí, že nejde o vědu, ačkoliv její zakladatelé Dr.Rejdák a Ing. Drbal jí definovali jako interdisciplinární obor, tj. obor, který k výzkumu využívá všech adekvátních vědních oborů. Bohužel někteří rádoby badatelé viděli v psychotronice novou možnost k uplatnění, jiní možnost vcelku a popularity a mnozí jí svými základními nevědomostmi prokazují medvědí službu a dávají tak kritikům možnost kritiky. 

Zde ale pozorujeme pozoruhodný jev - kritici totiž nedovedou odhalit skutečné chyby a tak kritizují obecně, neadresně, všímají si maličkostí, zesměšňují apod. Je to dáno tím, že sami kritizovanému objektu nerozumějí. Což jim ovšem nevadí, aby kritizovali. 

Nebudeme zde popisovat psychotroniku, ani její metody, to najde zájemce v literatuře. 

V nadpisu kapitoly se mluví o okultismu. V jednom TV pořadu prohlásil psychotroniku za okultismus prof. Kašpar. Ve Vesmíru č.6/1990 V. Kopský říká, že psychotronika je dobře maskovaným okultismem. S. Libovický byl prý nucen vlastním nákladem vydat knížku "Okultismus a věda", protože se už na tu záplavu okultismu nemohl dívat. Ve skutečnosti shrnul do této knihy některé obory, z nichž ani jeden se neprohlašuje za okultismus! Libovický se také dopustil podvodu, když "Society for Psychical Research" přeložil jako "Společnost pro okultní vědy" místo "Společnost pro psychický výzkum". Přitom nikdo z těchto výtečníků nikdy okultismus nedefinoval. 

Podívejme se nyní na knížku Ing. Janči, o němž již byla řeč, na knížku "Psychotronika pro každého (Eminent, 1992). Na obálce je barevný obrázek pendlu, drženého nad kotoučem s barevnými výsečemi, v nichž jsou napsány nemoci, léky, stopové prvky apod. Pendl vám má ukázat, co potřebujete. Tato "metoda" zaujímá asi poslední třetinu knihy. Obrázek jistě působí na naivisty atraktivně, ale každý lékař vám potvrdí, že je to nehorázný nesmysl, který navíc může člověka poškodit tím, že zanedbá lékařskou pomoc. Kromě toho, tato metoda nemá s psychotronikou nic společného a byla popsána pouze v některých švýcarských a německých časopisech. To bohužel není zdaleka všechno. Hned na začátku pronáší Janča několik zajímavých konstatování, zejména: čím méně se o něčem ví, tím více se o tom hovoří (dokazuje svoji knížkou), když říká: 
- Původně jsem toto dílko chtěl nazvat: psychotronika očima nepsychotronika, protože sám nejlépe vím, kolik mně do skutečného psychotronika chybí... (Svatá pravda, proč tedy o ní píše?) 
- synonymem doby byly způsoby marxistické a nemarxistické, a mezi tím nebylo nic (Janča zřejmě nikdy nenavštívil odbornou knihovnu, aby viděl, co bylo mezi?)
- jednou z podmínek vědeckého vývoje, spíše jeho výsledku je opakovatelnost za stejných podmínek. A to už samo o sobě je čirý nesmysl. (!) (str.14) 

Janča ovšem netušil, že jen potvrdil výrok T. Radila ze semináře z Alšovic (1984), který hned na dvou místech (str.33 a 69) říká, že parapsychologie si dokonce princip nereprodukovatelnosti položila za nový (!) základní princip!

Ale Janča dal za pravdu odpůrcům psychotroniky i v tom, že sám prohlašuje psychotroniku za druh okultismu. Na str. 34 pak tvrdí, že okultní je odvozeno z řeckého okultus, což znamená skrytý. Ve skutečnosti je to odvozeno z latinského occultus. Již koncovka -us by měla naznačit, že zřejmě nejde o řecké slovo, protože ta většinou končí na -es, -os nebo -is. A když autor něco neví jistě, má se podívat do slovníku nebo se zeptat. A i kdyby tuto informaci vynechal, pokud by jeho knížka byla opravdu cenná, neztratila by na ceně. 

V knížce je ještě řada omylů a nesrovnalostí a je šokující, co si v tzv. demokracii někteří lidé dovolují a navíc se kolem nich vytváří kult osobnosti. 

Psychotronika se tedy těžko prosazuje, když jí vysvětlují nepoučení apologeti nebo jí dokonce odsuzují jako třeba M. Rýzl,kterému vyšla u nás kniha "Úvod do parapsychologie" (Panorama, 1991) a kde na str. 209 tvrdí, že psychotronika tím, že do svého programu zahrnula i okrajová témata, vrátila výzkum o sto let zpět. To je ovšem zcela zvrácený názor. Kniha obsahuje mnohé omyly a v podstatě je velmi zastaralá, neboť představuje to, co bylo známo asi před 30 roky! Rýzl emigroval koncem šedesátých let do USA a je údajně tam považován za osobnost, ačkoliv jeho kniha nemá ani průměrnou úroveň. Čtenář možná neví, že termín parapsychologie navrhl roce 1889 Němec Max Dessoir a to pro soubor okultních nauk. Termín byl původně míněn posměšně, ale naopak se na Západě ujal. Neměl a nemá dodnes opodstatnění, neboť předpona para- značí něco mimo, proti a s psychologii má termín málo co společného. 

Rýzl do parapsychologie pojímá pak jen telepatii, jasnovidnost a psychokinezi. Léčitelství, proutkařství a geoanomální zóny neuznává nebo silné pochybuje. 

V roce 1970 vyšla kniha Z. Rejdáka a Ing. Drbala "Perspektivy telepatie", která měla dobrou úroveň. V roce 1995 vyšlo její nové, rozšířené vydání, ale zklamalo tím, že uvádělo staré věci, poněkud rozšířené o novější případy, ale zcela ignorující současný a nedávný stav a některé hodnotné poznatky přednesené na psychotronických konferencích v letech 1973-86. 

Z různých seminářů, článků a brožurek bohužel vyplývá, že dnešní psychotronici na interdisciplinaritu zapomněli a nevědí nic ani o základních vědeckých postupech, například slepých a kontrolních pokusech, jednoduché statistice apod. Bylo by záslužné, aby někdo udělal statistiku co nejvíce osob, jak datum narození odpovídá jejich charakteru, vlastnostem, zdraví atd. Není nesnadné studovat psychogalvanický jev nebo vliv na randomizéry. Zatím se psychotronici jaksi rozředili do třech skupin - na léčitele, na netradiční medicínu (homeopatii, léčení kameny, vůněmi aj.) a na proutkaře. Menší skupina se věnovala jiným problémům. 

Mnoho skutečností dokázalo, že "psychotronici" i jejich odpůrci nemají experimentální zkušenosti a vědomosti a jsou často v zajetí své samolibosti. 

Počátkem sedmdesátých let vytvořil prof. Kahuda svoji teorií mentionů na základě zastavování lopatek Crookesova radiometru. Jsou to čtyři slídové destičky v otáčivém systému v baňce, z níž byl částečně vyčerpán vzduch. Protože jsou na jedné straně začerněné, přijímají zde více tepla a pod vlivem tepelného zdroje (žárovka, Slunce, kamna) se systém roztočí. Přísedící osoba pak svými "mentiony" dovedla otáčení zpomalit i zastavit. Ve skutečnosti šlo o termodynamický jev založený na výměně tepla s okolím (viz Rozhledy matem.fyz č.5,1977) a o vytváření elektrického náboje (PEER efekt). 

Velká popularita byla vytvořena kolem Kirlianovy elektrografie, v níž mnozí viděli auru těla a dokonce i projev duše! Elektrografie poskytovala jen málo informací, vyžadovala nepohodlný postup a ve skutečnosti šlo o koronový výboj, modulovaný změnami vodivosti lidské kůže v závislosti na emocích a zdravotním stavu, čili v podstatě o psychogalvanický jev. 

Prof. Krmešský zase pohledem na terčík na malém katamaránku na vodní hladině v misce způsobil jeho pohyb a mluvil o neznámém poli. Kdyby místo sebe umístil svíčku nebo teplou žehličku, viděl by, že jde o vliv tepelného proudění. 

Podobné chyby se dopustil P.Kapica v TV vysílání "Neuvěřitelné skutečnosti" z 24.4.1987 převzatém ze sovětské TV (Kapica zemřel roku 1984), kdy prověřoval Backsterův jev, totiž vliv člověka na rostliny. Na rostlině jsou připojeny elektrody, které snímají změnu potenciálů vlivem lidských emocí. Kolem rostliny chodili studenti, ale zapisovač mlčel. Až u jednoho studenta zareagoval. Kapica to vysvětlil, že dotyčný šel blíže a byl to vliv teploty jeho těla. Pokus měl být ovšem opakován a vliv tepla prověřen např. teplou žehličkou. Protože jsem sám byl takovému záznamu přítomen, vím, že záznam měl být zcela jiný a že šlo o obyčejný vědátorský podvod. Za takových okolností se psychotronika bude ještě dlouho prosazovat.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Podzim, 1995