Co je věda, pavěda a pseudověda (5)

Když si nakapal do čaje citron a čaj se mu vyjasnil, myslel, 

že je to proto, aby lépe mohl vytáhnout ty pecky ze dna.
V.P.

5. Neznáte-li nic z chemie, nepište a nemluvte o ní

Je zde však jedna potíž - díky dlouholeté ignoraci popularizace chemie i její chabé výuky, většina lidí neví, co to vlastně chemie je. To se týky především lidí s "humanitním" vzděláním, ale i spisovatelů a pisálků - obecný lid o tom nepíše a je jen panikařen desorientačními zprávami o jedovatosti hliníku, nebezpečí ozónových děr, radioaktivitě a špatné vodě. Mluví se stále o ekologii, ale že je naprosto závislá na znalosti chemie už asi nikdo neví - proto jedni všechno možné znečišťují odpady, druzí by zase chtěli všechno zakázat. 

Ale přibližme se konečně k hlavní náplni tohoto spisku, totiž neznalosti chemie v paranormálních jevech. Konkrétně začneme s alchymií. Zachytil jsem její nesmyslné vysvětlování hned ve čtyřech našich knížkách. V knížce "Syn čarodějnice" (o Keplerovi) od F. Gela čteme na str. 79, "že alchymista pod bdělým dohledem císaře roztavil v kelímku nesporné olovo a pak je za tajemného mumlání míchal stříbrnou tyčinkou. Po vychladnutí byla v kelímku nesporná zrnka zlata, protože stříbrná tyčinka byla dutá a uvnitř bylo ukryto zlato. Tyčinka byla zalepená voskem, který hned roztál, ale stříbru se nic nestalo neboť taje až při 960 st. C., zatímco olovo při 334 st. C a zlato prý zůstává v pevném skupenství až do 1240 st. C a alchymista je tedy našel neporušené." 
Že olovo taje již při 327° C bychom mohli přehlédnout, ale nikoli, že zlato taje o 177°C níže, při 1063 st. C už pominout nelze. Ještě větší nehoráznost je, že alchymista našel zlato neporušené. To se totiž v roztaveném olovu spolu se stříbrem rozpouští jako cukr ve vodě. Když jsem kdysi panu Gelovi o tom psal, odepsal mi, že nejde o transmutaci, ale transformaci a bylo to. Tento nesmysl s chutí převzal pan Gluckselig do své knihy "Podvedená věda" na str. 207. 

S. Michal ve své knize "Perpetuum mobile včera a dnes" na str. 39 (1.vydání), zase tvrdí, že nádoba měla falešné, dvojité dno z lehko tavitelné hmoty, která se nad ohněm rozplynula a vytvořila houbovitou sedlinu, na které plavalo roztavené zlato. Autor asi netuší, že zlato, které má měrnou hmotnost kolem 19,5 g, nemůže plavat na lehko tavitelném kovu (olovo, cín, zinek) a vzhledem k bodu tání nad 1000° C a nemůže být roztaveno. Konečně zde máme knihu V. Kaplického, "Život alchymistův", což má být historický román o Edwardu Kelly. Ten se učil u alchymisty, který mu předvedl "transmutaci" olova červeným práškem, aby za půl hodiny ukázal Kellymu, jak na olovu plave kousek zlata. (str. 18)
Pak se přiznal, že ten kousek zlata tam nenápadně vhodil. (str. 20) Opět nevědomost o měrné hmotnosti zlata a o jeho vlastnosti rozpouštět se v olovu. 

0statně na extrakci zlata z hornin pomocí rtuti (tzv. amalgamace) bylo kdysi založeno jeho získávání a extrakce olovem se používá dodnes k jeho stanovení tzv. dokimastickou metodou. O těchto nesrovnalostech je ode mne článek v Chemických listech 75, 1075 (1981) č.10. 

Podívejme se nyní na knížku Ing. J. Janči "Stopové prvky a kovy života v přírodě" (Eminent, 1993). Janča uvedl abecední seznam mnoha chemických prvků a řadu rostlin, které tyto prvky mají obsahovat. 
Šokující neznalost chemie se projevuje nejméně dvojím způsobem. Jednak jsou odděleny prvky jako hafnium a zirkonium, které se vždy právě tak jako jiné (cer - erbium) vyskytují společně, takže je nesmyslné je oddělovat. 
Dále vyčlenil rostliny obsahující vodík, uhlík a hořčík, jako by nevěděl, že každá organická látka, tedy i rostliny, uhlík a vodík nezbytně vždy obsahují a že hořčík je normální součástí každé zelené rostliny v barvivu chlorofylu. Kromě toho rostliny obsahují vždy nejvíce ty prvky, které jsou v půdě, pokud jim neškodí, a nikdo nikdy seriózně neprověřil většinu uváděných prvků, jak působí na organismy. Prvky jako hafnium či germanium ovšem dělají na laiky patřičný dojem. 
Je ovšem známo, že jak člověk, tak rostliny určité množství stopových prvků potřebují a je to bor, mangan, kobalt, zinek, měď, hořčík, vápník, draslík a sodík. Zmíněná knížka přináší ještě další šokující věc - informace byly čerpány z knihy M.Leisena a jeho dcery K.Vanselow, což opět dokazuje, že autor k nesmyslům cizím přidal svoje. 
Tak na str. 64 se podivuje, že normální chemický rozbor zjistil v bramborách pouze vápník, hořčík, železo, draslík a sodík, zatímco paní Vanselow pomocí pendlu (!) zjistila navíc hliník, zlato (!), vizmut, arsen a fosfor. Postupy normální analytické chemie jsou tedy zbytečné, stačí na ta kyvadlo či pendl!

Pracoval jsem v analytice a problematice stopových prvků řadu let, vypracoval jsem některé metody a jsem tedy s metodami a jejich možnostmi dobře obeznámen. Je tedy otřesné, že taková kniha byla vydána. 

Znamenitá nevědomost se povedla také autorovi článku v International Journal of paraphysics (17,43,1983), kde se zmiňuje o léčivých účincích černého kořenu, česneku, ženšenu a jakési japonské Mandai moss. Ty jsou údajně léčivé proto, že obsahují mnoho germania, nejvíce česnek, víc než pětkrát žen-šen. Až potud bychom se mohli přesvědčit chemickou analýzou, která by potvrdila, že opět závisí na tom, zda půda germanium obsahuje. 

Horší však je, že autor léčivé vlastnosti přisuzuje tomu, že germanium je polovodič, což je nesmysl, protože germanium se stává polovodičem teprve po pracné úpravě kovové formy. Kromě toho mnohem kvalitnější polovodiče dává křemík, kterého rostliny obsahují neskonale více než germania.

Podivné znalosti z chemie, jaderné chemie a technologie i elektroniky, nám sdělil v ZAZ č.3/1994 nám sdělil v souvislosti s UFO Ing. I. Wiesner. 
V článku "UFO - parciální řešení" uvádí řadu nedoložených a nesprávných údajů. Není ekonomické dělat podrobný rozbor jeho článku a tak jen uvádím: kosmické civilizace prý se dostaly na Zemi před 100 000 - 150 000 roky a vedly spolu války, které skončily asi 20 000 roků př.n.l. V době 50 000 - 100.000 roky tyto civilizace používaly typ UFO, jaký známe dnes a k pohonu používaly energie Zero (anglické slovo značí nulu), která vznikala anihilaci neutronů těžkých nuklidů s atomovou hmotností 400 - 600, které byly prý těženy starými civilizacemi z hloubek 50 - 100 km. Do těchto nuklidů počítal i rtuť (atomová hmotnost 200,6).

Transuranové nuklidy prý vyráběli staří alchymisté pod názvem Lišák a Prahmota. Vláda USA prý dostala od mimozemšťanů 9 UFO a každé je hnáno asi 125 g oranžového nuklidu Lišáka. Wiesner hned uvádí dva typy UFO. V jeho druhém obrátku mu chybí druhý pól kondenzátoru, koule známé z podvodných snímků Adamského a Bakera, jsou prý otočné parabolické zářiče, šestka označuje středový tunel s dielektrikem, sedmička anihilační reaktor atd. První obrázek pak má znázorňovat kondenzátorový typ UFO, z něhož by měl "radost" každý elektronik, neboť nákres svědčí o naprosté neznalosti dielektrik a kondenzátoru a kritičtější laik se může ptát, kde je místo pro posádku. 

Podobnou otázku si můžeme položit nad nákresem létajícího stroje, údajně typu staroindické vimany, které převzal ze sovětského mládežnického tisku zaniklý časopis ČsAAA č. 1/1990 na str.7. Je to tlustý obdélníkový rám, z něhož vyráží proud spalin osmi mohutnými tryskami, zatímco nahoře se krčí malá kopulka. Kde je prostor pro posádku a pohonné hmoty? 
Wiesner také beze všeho převzal informace z knihy Q. Moonsbruggera "UFO ... a přece létají", kde se praví, že UFO jsou zhotoveny ze slitiny mědi, stříbra a niklu. Zmíněná kniha je plna podvodných obrázků s modely UFO, vyfotografovanými na pozadí lesa nebo oblohy - známý filmový trik. Jinak je kniha psána tak, že i informovaný čtenář jí z počátku začne věřit. 

Ing. Wiesner ovšem neví, jakým způsobem se posádka UFO chrání před neutrony, ani jak tato Zero energie vytváří sílu proti gravitaci a letová zrychlení. Co se týče však zmíněných nuklidů 400 až 600, ty nemohou za normálního stavu existovat, i když teoreticky jsou snad možné v neutronových hvězdách. Uran má atomovou hmotnost 238 a nejvyšší transuran připravený v malém množství má hmotnost 247 a je tak aktivní, že se samo rozžhaví. Vyšší transurany jsou až k atom.číslu (není totožné s at. hmotou) 101 - lawrencium - známy jen z fyzikálních měření. Předpoklad, že existuje nějaký ostrůvek stabilních transuranů kolem atom. čísla 110 se nepotvrdil. Jde tedy o fantasmagorii nejen co se týče těžení a výroby nuklidů 400-600, ale i jejich užití k pohonu UFO. 

Na tyto i další nesmysly odpověděl v ZAZ č.5/1994 Ing. Reichel. Byl však Ing. Wiesnerem v témže čísle "strhán" bez nejmenší etiky a logiky. Tvrdí, že Ing. Reichelovi chybí základní povědomí, co je vědecká etika, má typickou nabubřelou rádoby vědeckou argumentaci atd. Přesně pravidla psychologické projekce přenášení svých chyb na druhé osoby, čili lidově - podle sebe soudím tebe. 

Ještě nehorázněji si Wiesner počíná v ZAZ č.2/1995, kde zkritizoval moji kritiku, v níž jsem v podstatě uvedl to, co je psáno výše. Hned na začátku nepřímo mne označuje za hlupáka s titulem vzadu i vpředu. Zesměšňování a potlačování názorů jiných je prý doménou takových lidí. Zde musím přeskočit k redakčnímu článku v ZAZ č.4 "Kdo má pravdu", kde nesouhlasím s tím, že je třeba vést dialog - ovšem ale na úrovni. Nemá smysl se bavit s hlupákem o perpetuu mobile nebo o těžení nuklidů 400 - 600 před 100.000 roky. To je ztráta času a nervů. 
Ve své kritice jsem připomněl jiného výtečníka, totiž p. Kozáka, který v časopise Magazín 2000 č.7 popisuje staroindické létající stroje - vimany. Kromě řady absurdností se zde uvádí příprava královského kovu pro vimany ze slitiny tří kovů při 272 st. C za přídavku boraxu. Nadhodil jsem, že není možné při tak nízké teplotě připravit slitinu tří kovů, která by odolávala vysokému žáru a že borax taje až při 741° C. Tím jsme se sice dostali na trochu jiné pole, ale více chemické. 

Ing.Wiesner tvrdohlavě tvrdí, že borax taje při 75°C, ovšem pokud má krystalovou vodu, tu ale ztrácí a teprve bez vody při teplotě asi 800 st. C slouží při tzv. spájení na tvrdo (mosazí, stříbrem). Ve svém pamfletu mi Ing.Wiesner doporučuje k poučení současně s alchymií prostudovat Fulcanelliho "Tajemství katedrál" a Kabbalu, které jsou pro něho zdrojem vědění, právě tak jako podvodná Moosbruggerova kniha "UFO... a přece létají". Že existují jakési chemické tabulky, kde by našel bod tání boraxu, o tom neví nic.

Celkem Ing. Wiesner uvedl proti mně 10 bodů a nakonec s uspokojením vítězně prohlásil, že skončil diskuzi těch nezávaznějších omylů Ing. Patrovského. Probírat podrobněji tyto body je ztráta času, protože i méně v chemii informovaný pracovník poznává jejich absurdnost nebo v lepším případě neadekvátnost a nedoložitelnost. 
Ing. Wiesner také v tomto čísle odpovídá poněkud mírněji Vl. Chůrovi, kde se opět ohání knihou vydanou Etnou "Tajná věc UFO" ač "tajemství" tam sdělená, nikdy nebyla realizována v praxi. 

Výpady Ing. Wiesnera připomínají prskajícího křečka a jsou snad srovnatelné s výpady prof. Kahudy, který v sedmdesátých letech odmetával kritiky své mentionové, nedoložené teorie. 

Je to směs hulvátství a nevědomostí, což odhadl již kdysi Darek Vostřel ve hře "Tartuffe II" : Když plácáte nesmysly, musíte je plácat hlasitě." 

Doplňuji jen, že v ZAZ č.5/1994 odsoudil teze Ing. Wiesnera V.Ch. z Prahy (patrně Vl. Chůra) a v č. 4/1995 s.18 knihu "Předpeklí ráje" Ing. J.Zounar. Byl zděšen, že Wiesner operuje s pohádkami J.Tolkiena, nebo že Slunce bylo vyměněno! Propagace jeho článků a knih je vrcholem nestoudnosti. 

V knize "Buňka a život" (Orbis 1976) od H. Fullera, která je také překladem z němčiny, jsou zaměněny uhlovodíky a uhlovodany a to nejméně 20 krát! Nádherná neznalost chemie. SNTL vydala roku 1963 "Příručku anorganické kolorimetrické analýzy" od čtyř autorů (Dragomirecký, Michal, Mayer, Řeřicha), kde se to hemží odbornými neznalostmi i v překladu. Ač jeden z autorů byl Ukrajinec, přeložil klidně ruské olovo do češtiny jako olovo, přestože to je cín. 

Sice méně odborných chyb, zato více překladatelských, najdeme v knize V.I. Klassens "Magnetizácia vodných systémov". (Alfa, Bratislava, 1984). Tak třeba morče, které se rusky řekne morskaja svinca, bylo přeloženo jako morské morčiatko. Je zaměněno kalium a kalcium (draslík a vápník), destilovaná voda teče z vodovodu, neurotropní léčiva jsou zaměněna za neutronová atd. 

Je to přece jedno - geniální či genitální, simulace a stimulačně, neuron a neutron - hlavně, že víme, co jsou neutronové hvězdy, černé díry, kvasary a že i malé děti používají počítače.
Mezi neznalost chemie patří i četná sdělení, že UFO či jeho trosky byly z neznámého kovu. Může jít pouze o neznámou slitinu nebo materiál, které však obsahují analytickými metodami zjistitelné prvky, a v některých případech i jednoduchými studentskými metodami.
Básnění o monoizotopických slitinách, výroba železa z "vlčího kamene" atd. (Wiesner, ZAZ č. 2/1995) patří do oblasti neznalostí a fantazie. 

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Podzim, 1995