Co je věda, pavěda a pseudověda (4/1)

Říkají-li vědci, že něco možné je, pak to většinou možné je, říkají-li však, že něco možné není, pak se většinou mýlí.

A.C. Clarke

4. Vědecké či nevědecké omyly?

Historie vědy, vynálezů a objevů nám dává mnoho příkladů, kdy se slovutní vědci ve svých názorech velmi mýlili a pokud byl prokázán jejich omyl, nikdy se neomluvili. Někteří proto, že zemřeli, jiní z pouhé ješitnosti, zahlceni svoji pomyslnou slávou.

V literatuře jsem zaznamenal pouze dva příklady omluvy či doznání. Byl to Einstein, který v květnu 1923 zaslal do německého časopisu omluvu, že nesprávně kritizoval práci A. Friedmanna „O křivosti prostoru“.

Druhý příklad je od nás. V roce 1914 objevil ředitel jáchymovských dolů inženýr Koblic v jáchymovské uranové rudě údajně nový prvek, jehož sloučeninu izoloval. Prvek na počest své vlasti nazval Bohemium. Měl to být první transuran s atomovým číslem 93. Bohužel, za pár měsíců byl nucen tento objev odvolat, protože šlo o podivnou sloučeninu známých prvků.

Pokud vím, dnes se nikdo neomlouvá a buď potichu nechává na omyl zapomenout, nebo naopak vehementně poplivá kritiky urážkami a neomalenostmi, jako třeba továryš Volkenštejn (Priroda č.11,1983) nebo Ing. Wiesner (ZAZ č.5/94 a č.2/95) či ředitel plzeňské hvězdárny Ing. B. Maleček, CSc. (Karlovarské noviny ze 17.8.1995).

Nuže, podívejme se na omyly ctihodných pánů, i když už jsou dávno po smrti. Říká se, že o mrtvých jen to dobré, jenže přehnaná tolerance a vytváření kultu osobnosti (Aristoteles, Newton, Einstein), které zamlčuje omyly působí, že nové generace tyto a podobné omyly opakují, tím zpomalují vědecký pokrok, je třeba vynakládat nové prostředky a finance na ověřování a nový výzkum, atd.

Arago, Dominik (1786 – 1853), francouzský fyzik, soudil, že je nemožné, aby lokomotiva vynalezená Stephensonem v Anglii se mohla někdy osvědčit. Budoucnost prý ukáže, že jsou tyto stroje naprosto neupotřebitelné.

Aristoteles ze Stageiry (384 - 322 př.n.l.) za hlavní nástroj vědy vždy považoval myšlenku a tedy logiku. Experiment považoval za nedůstojný filozofa. Tvrdil třeba, že žena má jen 28 zubů aniž by nějaké otevřel ústa a spočítal je. Tvrdil, že středem Vesmíru je Země a hvězdy jsou dírkami v obloze, totiž v té poslední sféře. Počítal se čtyřmi přírodními živly –ohněm, vodou, zemí a vzduchem, k nimž později přidal živel pátý, vše pronikající a nehmotný éter. Středověká církev si z Aristotela vybrala, co se jí hodilo a vytvořila tzv. scholastiku, založenou pouze na spekulaci. Aristoteles byl také přívržencem samoplození.

Babinet, Jacques (1794 — 1872), francouzský fyzik a astronom, tvrdil, že je možno matematicky dokázat nemožnost kabelového spojení Evropy s Amerikou! Když bylo roku 1853 poprvé projektováno kabelové spojení přes Atlantik, napsal v Revue de deux Mbndes: „Nemohu brát vážně tyto plány, neboť teorie elektrického proudu prokazuje nezvratně a jasně (!) nemožnost takového přenosu.“ Jaká to jistota!

Baumé, Antoine (1728 – 1804), francouzský chemik a farmacent, vynálezce hustoměru, bouřil proti objevu ohňového vzduchu (kyslíku) ve vodě a ve vzduchu slovy: „Základní části těles byly zjištěny po všechna staletí jako elementy a nelze připustit (!), aby byly zařazovány pod látky složené. Proto lze klidně (!) říci,  že pokus rozložit vzduch a vodu v další části je nejistý, ba, je to pouhý žvást! Pan Baumé zřejmě hluboce věřil Aristotelovi!

Berthelot, Marcelin (1827 – 1907), francouzský chemik, zabýval se uvolňováním tepla při chemických reakcích a extrakcemi. V roce 1887 prohlásil, že vesmír nemá už pro nás tajemství!

Bouillaud, člen francouzské akademie věd, prohlásil Edisona za podvodníka a při předvádění jeho fonografu ho označil za břichomluvce. Když 3. března l878 byl fonograf předváděn fysikem Moncelem, Bouillaud ho chytil za hrdlo a křičel: „Ha, bídáku, nedáme se oklamat břichomluvcem!“ Za půl roku, 30. září, tento hlupák opět prohlásil, že po zralém uvážení (!)  a prozkoumání shledal zde jen a jen břichomluvectví a fonograf za akustickou iluzi!

Ano, přátelé, historie se v trochu jiné podobě opakuje: prof. Kašpar prohlásil ve Svobodném slově z 5.12.1987 proutkařství za ilusi a jeho kolega Dr.Koryta chytil při polemice za hrdlo geofyzika Dr. E. Andrese - nic nového pod sluncem!

Blondot, René - ohlásil roku 1903 jakousi variantu zemních X paprsků, které nazval záření N, podle města Nancy. Roku 1904 profesor Wood údajně prokázal, že jde o omyl, neboť vyjmul nepozorovaně hliníkový hranol, na kterém se paprsky měly lámat, ale efekt se nedostavil. Dnes máme dojem, že paprsky  jsou pomalé neutrony, emitované nad geopatogenními zónami, takže o omyl patrně nešlo. Neznáme však bohužel podmínky pokusů.

Glausius, Rudolf (1822 – 1888), profesor fyziky v Curychu a v Bonnu, tvůrce mechanické teorie tepla, šířil nesprávnou teorii o tepelné smrti vesmíru, což bychom mu mohli prominout, ale horší je, že tvrdil, že žádný jiný zdroj energie než oheň si nelze představit. V té době však již byly známy galvanické články a dokonce dynamo.

Curiová, Irena, dcera slavné matky Marie, předložila na symposiu v Lindau v roce 1952 mnoho matematických formulí, které měly dokázat nemožnost sestrojení vodíkové bomby.

Cuvier, George (1769 – 1832), zakladatel moderní zoologie. Na rozdíl od vývojové teorie Darwina tvrdil, že živočišné druhy se mění jedině vlivem velkých pozemských a kosmických katastrof. Máme dojem, že tohle nelze Cuvierovi vytknout, protože změněné životní podmínky způsobily mutace nebo vyhynutí. Horší je, že když Carl Johann Fuhlrot předložil světu část lebky neandrtálského člověka, prohlásil, že pravěký člověk nikdy neexistoval. Echolokaci netopýrů na jejíž stopě byl již roku 1793 Spallanzani, smetl Cuvier ze stolu a vysvětlil ji tím, že netopýři mají velmi citlivá křídla, na kterých cítí zhuštění vzduchu, když se blíží k překážce nebo ke kořisti. Tento nesmysl se udržel víc jak sto let, až do čtyřicátých let 20. století.

Davy, Humphry, Sir (1778 – 1829), význačný anglicky chemik, který připravil elektrolýzou některé alkalické kovy a vynalezl bezpečný hornický kahan. Byl však odpůrcem možnosti rozvodu svítiplynu a jeho využití ke svícení.

Einstein, Albert (1879 – 1955), nepochopil a neuznával Planckovu kvantovou teorii.

Euler, Leonard (l707 – 1783), německý matematik, fyzik a astronom. Získal si zásluhy v hydromechanice a akustice. Roku 1766 však oslepl. Domníval se, podobně jako Edmund Halley (1656 – 1742), že Země je dutá a uvnitř obyvatelná. Obchodník John Symmes, který podobnou teorii vyhlásil již roku 1818 byl však po prvních propagačních úspěších zesměšněn.

Forest Lee, vynálezce první elektronky, vakuové triody. Pro noviny St.Louis Post Disoatch 25.2.1957 však řekl, že umístit člověka do několika stupňové rakety a vyslat jej na Měsíc, kde by prováděl vědecká pozorování a vrátil se živ na Zemi je divoký sen hodný Julia Verna. „Troufám si tvrdit, že se taková lidská cesta na Měsíc neuskuteční, ani v daleké budoucnosti!“

Foucault, Leon (1819 – 1888), francouzský fyzik, známý svým pokusem s kyvadlem dokazujícím otáčení Země. Kyvadlo bylo zavěšeno na 76 m lanko, za věšené v kopuli pařížského Pantheonu. Na adresu telekinetických jevů prohlásil, že by se zděsil, kdyby někdo někdy dokázal silou vůle pohnout stéblem slámy. „Jestliže vliv ducha se nezastavuje na povrchu pokožky, potom není již na tomto světě pro nikoho jistoty.“ Foulcault byl jistě dobrý fyzik, ale jeho výroky jen dokazují, že fyzikové jsou na hony vzdáleni psychobiofyzikálním vědám. Mohl ovšem tušit, že tím stéblem pohne elektrický náboj, který generují nejen elektrické ryby, ale i některé osoby, např. Karolina Clare roku 1877.

Galileo Galilei (1564 – l642) je považován právem za prvního fyzika, který studoval zákony volného pádu, zastával heliocentrický systém, čímž se dostal do konfliktu s církví. Sestrojil první dalekohled, kterým pozoroval krátery na Měsíci i fáze Venuše a čtyři Jupiterovy měsíčky. Posmíval se však Keplerovi, který tvrdil, že odliv a příliv moře je způsoben přitažlivostí Slunce a Měsíce, zesměšňoval jeho zákony oběhu planet a nedovedl vysvětlit podstatu násosky. Věřil, že příčinou nasávání je jakýsi „horror vacui“, čili strach z prázdnoty.

Gay, Lussac L.J. (1778 – 1850) objevitel zákonů slučivosti plynů, popíral možnost vytvoření létajících strojů, těžších vzduchu.

Helmholtz, Hermann Ludwig (1821 – 1894), německý přírodovědec a fyzik, který v roce 1847 formuloval zákon a zachování energie. Domníval se, že Slunce čerpá svoji energii ze smršťování. Odmítal také možnost létání stroji těžšími vzduchu a na účet telepatie řekl: „Ani svědectví všech členů královské společnosti, ani moje vlastní smysly mne nepřesvědčí, že myšlenka se může šířit od osoby k osobě nezávisle na známých způsobech šíření! Je to prostě nemožné!“

Hertz, Heinrich (1857 – 1894), německý fyzik, který experimentálně prokázal existenci elektromagnetických vln, stále tvrdil, že nikdy nemohou být využity v praxi. Viz též lorda Rutherforda!

Kelvin, lord Thompsom, Sir William (1824 – 1907), zabýval se technikou zkapalňování plynů a je po něm nazvána absolutní tepelná stupnice, tj. -273 K jako absolutní nula. Koncem 19. století napsal výboru pro využití Niagarských vodopádů varování: „Doufám, že se vyvarujete obrovského (!) omylu,  jakým by bylo přijetí střídavého proudu pro elektrárnu.“ To prosazoval i Edison, nakonec zvítězila Teslova koncepce střídavého proudu.

Komenský, Jan, Ámos (1592 – 1670), asi od roku 1642 až do své smrti se zabýval sestrojením perpetua mobile. Vyšlo to najevo z jeho korespondence v roce 1899, ale teprve roku 1974 se našly další podklady, aby byla možno tomu uvěřit, když v královské knihovně v Haagu byl nalezen jeho rukopis „De arte spontanei motus“ - O způsobu samovolného pohybu. Na této skutečnosti nic nemění, že Komenský sledoval ušlechtilé cíle, ale je odstrašujícím příkladem lidem s netechnickým vzděláním, pouštět se do věcí, kde hrají roli přírodní zákony

Lalande, Josef, Jerome (1732 - 1807), francouzský astronom, který určil souřadnice 47.000 hvězd. Roku 1782 prohlásil: „Pánové, až dosud jste mluvili o létajících lodích a otáčejících se proutcích, že by jeden myslel, že v toto šílenství věříte, nebo že vědci spolupracující s vaším časopisem nejsou schopni rozptýlit tyto absurdnosti. (!) Je přece dokázáno v každém směru, že se člověk nemůže vznést do vzduchu nebo se v něm udržovat.“ To řekl rok před vypuštěním první montgolfiéry s lidskou posádkou (1783).

Laplace, Pierre Simon (1749 – 1827) francouzský matematik a hvězdář, autor první teorie vzniku Sluneční soustavy (dnes neplatné). Odmítal, že by z vesmíru mohly padat kameny. Starosta obce Juilac, který pád takového kamenu oznámil Akademii, byl pokárán, že šíří poplašné zprávy.

Lavoisier, L.A. (1743 – 1794), francouzský chemik, který v podstatě objevil kyslík a zasloužil se tak o pád flogistonové teorie. Jeho výzkumy však nejsou bez stínu, protože když se roku 1775 zmínil v Akademii o svém objevu, zapomněl dodat, že k objevu mu dopomohly předchozí práce Scheeleho, Pristleye a Cavendishe. Ve francouzské revoluci byl popraven, protože jako výběrčí daní byl označen za nepřítele lidu. Tuto funkcí si totiž přivydělával. V této souvislosti je charakteristické pro totalitní režim, že když žádal odložení své popravy presidenta Cofinhala o 14 dní, aby mohl dokončit určité pokusy, byl odbyt slovy, „že lid nepotřebuje chemii a nestará se o jeho výzkumy.“

To, že se Lavoisier dostal do našeho seznamu učených břídilů, vděčí za svůj postoj k výzkumu pádu hromových kamenů (meteoritů), který se udál 13.září 1768 u Lucé jihozápadně od Paříže. Když dnešní chemik čte zprávu, kterou Lavoisier napsal o výzkumu kamene, žasne, jak tento člověk mohl objevit kyslík. Kámen vážil 3,5 kg a Lavoisier jej prohlásil za železný kyz, který úder blesku vyhodil ze země. Železný kyz je pyrit FeS₂ s obsahem 55% síry, kterou lze snadno dokázat i stanovit jako železo. K tomu se druží výrok, že kameny s nebe padat nemohou, protože tam žádné nejsou, a že hrom nemůže stvořit kámen. Nepostřehl, že byla zaměněna příčina a následek - hrom je vytvářen naopak kamenem, letícím prudce atmosférou.

Lebrin, páter, který oponoval opatu Vallemontovi ve výkladu proutkařského jevu. O případu jsme se již zmínili.

Mangin, Arthur, popularizátor přírodních věd, který v letech 1864 — 1889 vydával časopis „Taje oceánů“, kde vehementně popíral zprávy o velkých mořských obludách a hadech, i když občas moře něco podobného vyplavilo. Pochybovat sice mohl,  dokud neměl dostatek důkazů, ale jeho argumentace byly nevědecké, ačkoliv na první pohled vypadaly vědecky. Pan Mangin totiž tvrdil, že příroda nezná žádné rozmary a má určité zákony, které určují, že se živočich nemůže vyskytovat v jakýchkoliv rozměrech - není možné věřit v nálevníka, dlouhého dva metry nebo nosorožce velikosti mouchy. Takový opačný názor může dojít k věření jen u lidí zcela neznalých přírodních zákonů (kolik vědátorů se jimi už ohánělo!) - pan Mangin patrně podvědomě tušil, že měkkýši a různá mořská havěť nemůže být veliká jednoduše proto, že nemá pořádnou kostru jako pozemští tvorova a proto by se jejich tělo muselo zhroutit. Skutečně, když vyjmete z vody větší medůzu, tak se doslova rozpadne (co si nechtěně vyzkoušel autor) a dokonce i žralok vytažený z vody bídně zahyne, protože jeho tělo je složeno jen z měkkých chrupavek a na vzduchu se mu přetrhají vnitřnosti. Jenže pan Mangin zapomněl na to, na co přišel již dávno Archimédes - že těleso ponořené do vody je nadlehčováno silou, rovnající se váze vody jím vytlačené. Mořští tvorové se tedy ve vodě pohybují prakticky v beztížném stavu. Takže pozor páni vědátoři - ono něco, co se zdá nemožné, se zdá jen proto, že jste zapomněli třeba jen na jediný přírodní zákon.

Napoleon Bonaparte (1769 – 1821) nebyl sice žádný vědec, ale vyznamenal se tím, že roku l807 vyhodil vynálezce parníku Fultona, právě když byl u něho na audienci kancléř Metternich: „Tenhle člověk chce dopravit do Anglie horkou parou!“  poznamenal posměšně. Jindy však Napoleon měl říci, že slovo nemožné nemá ve svém slovníku. Když pak Fulton nabídl svůj vynález Američanům. Napoleon toho pozdě litoval!

Newcomb, Simon (1835 – 1909), americký astronom, který opět dokázal matematicky nemožnost letadla těžšího vzduchu.

Newton Isaak (1643 – 1727), anglický fyzik, matematik a astronom. Zabýval se gravitací, světlem, studoval mechaniku a přispěl k uznání heliocentrické soustavy. S Leibnitzem vedl spor a tzv. infinitesimální počet. Domníval se však, že Slunce je obydlené a tmavé sluneční skvrny jsou otvory ve žhavé sluneční atmosféře, kterými je vidět chladný sluneční povrch. Dále téměř shodně s arcibiskupem Usherem věřil, že vesmír vznikl asi před 5660 roky, což bylo prý vypočteno podle stáří biblických patriarchů. Zabýval se též astrologií, magií a alchymií, což jsou obory, považované dnes vědátory za pavědu! Ochutnával prý chemikálie a je prý zázrak, že se dožil poměrně vysokého věku. Newton sám byl ale skromný a řekl, že pokud něco velkého udělal, pak proto, že stál na ramenou obrů.

Poggendorf John Christ (1796 – 1877), profesor fyziky v Berlíně. Sestrojil různé přístroje, např. voltmetr. Když učitel Filip Reis vynalezl telefon na principu změny elektrického odporu a chtěl svůj objev publikovat v Análech fyziky, které Poggendorf vydával, tento to prohlásil za nesmysl a uveřejnění odmítl. Za několik let, když v Americe stejný objev udělal A.G. Bell, dopsal Poggendorf Reisovi, že je ochoten článek uveřejnit, ale ten to odmítl. Reis nemohl svůj vynález uplatnit, protože počátkem roku 1874 zemřel a patent dostal Bell.

Ptolemaos Claudius (90 - 160 n.l.) alexandrijský hvězdář, shrnul tehdejší astronomické znalosti v knize Almagest. Byl zastáncem názoru, že středem vesmíru je Země a Slunce se otáčí kolem. Každý se může o tom přesvědčit.

Reynolds, Osborne (1842 – 1912), prohlásil roku 1888, že elektřina nemůže být praktickou formou síly, protože ztráty ve vedení jsou příliš vysoké.

Rutherford, Ernest (1861 – 1937), významný anglický fyzik, z jehož laboratoře vyšlo mnoho významných vědců. V roce 1919 poprvé přeměnil atomy dusíku bombardováním částicemi alfa na atomy kyslíku. Nebyl však přesvědčen o praktickém využití jaderné energie a na podzim 1933 řekl na výročním zasedání British Association, že lidé, kteří prorokují uvolnění atomové energie, vyprávějí pohádky.

Stahl, Joachym (1660 – 1734), německý chemik, který vytvořil flogistonovou teorii hoření. Podle ní při hoření nebo žíhání kovů uniká z nich tím více flogistonu, čím je látka hořlavější. Pro zdánlivě potvrzovalo hoření uhlí a síry. Stahl a jeho následovníci jaksi přehlédli, že při žíhání kovů nic z nich neuniká, ale naopak přibírají cosi ze vzduchu a zvětšuje se jejich váha. Na to upozornil již roku 1748 ruský chemik Lomonosov, ale k jeho názoru nebylo přihlédnuto. Pro tehdejší vědce bylo snadnější setrvávat v bludu, protože podle některých by odmítnutí flagistonové teorie znamenalo zhroucení veškerého bádání!

Virchow Eudolf (1822 – 1892), německý patolog, profesor ve Wirtzburgu.  Popíral existenci neandrtálského člověka, existenci mikrobů a ostře vystupoval proti Lannnecovi a Pasteurovi. Zpochybňoval atomovou teorii

Wollaston, Wiliam (1766 – 1828), zabýval se technologickým zpracováním platinových kovů. Objevil palladium a rhodium. Naproti tomu považoval prvky niob a tantal za totožné a roku 1802 označil lidi, kteří chtějí posílat do ulic světla v trubkách se svítiplynem za fantasty, kteří právě tak by si mohli usmyslit osvětlovat Londýn kouskem Měsíce.

Zenger Václav (1830 – 1908), český fyzik a astronom. Zdokonalil některé laboratorní přístroje. Když se dozvěděl o objevu radioaktivity, prohlásil že jde zřejmě jen o nějaký druh fosforu. Byl profesorem na pražské technice.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Podzim, 1995