Co je věda, pavěda a pseudověda (2)

 "Pro pokrok vědy je tragické, že fantastové mají málo vědomostí a vědci málo fantazie, někdy i těch vědomostí."

V.P.

 2. Sisyfos kdysi a dnes - nová Armáda spásy ? 

Pod tímto názvem jsem přednesl 2 .září 1995 ve Vlašimi na devátém ročníku semináře "Vlašimské astronomické společnosti" kritickou úvahu nad vznikem klubu skeptiků vědátorů Sisyfos, který jak již bylo zmíněno, propagoval v rozhlase 21.6.1995 Dr. Grygar. 

K semináři musím uvést dvě poznámky - má oficiální název "O mezních otázkách astronomie", ale tento název byl do roku 1989 krycí i pro témata spadající do léčitelství, psychotroniky apod. Tato koncepce se ovšem táhne dodnes a tak zde zazněly za posledních léta i problematické referáty jako "Svítání okultismu", "Homeopatie a kouzelný audion" (1994), "Humanistická astrologie", "Využití drahých kamenů v medicíně" (1993) apod. 

Druhá poznámka se týká skutečnosti, že se tyto semináře od roku 1993 konají v kostele české církve husitské, neboť Městský úřad ve Vlašimi pronajal místní malou hvězdárnu jako skladiště - pěkná ukázka "sametové" zvrhlosti! 

Ale k tématu: Sisyfos byl korintský král, který přelstil smrt a dožil se vysokého věku. Za to ho potrestal po smrti v podzemí Zeus tím, že musel valit do kopce velký balvan, který se mu nahoře vždy vysmekl, svalil se dolů a Sisyfos musel začít znova. Odtud sisyfovská práce značí práci marnou, zbytečnou, nedařící se. 

Je ovšem záhadou, proč si skeptici dali název Sisyfos - vědec, který nepozná brzy, že dělá zbytečnou práci není vědec, ale břídil. Či snad vědátoři měli na mysli, že je marné přesvědčovat fantasty o vědeckých pravdách? Potom ale jejich způsob přesvědčování je nesprávný, zejména po psychologicko taktické stránce, nebo narážejí na nepoučitelné psychopaty, tvrdící, že pevná hmota není pevná, ale je to zhuštělé duchovno či vykládají pohádky o Tolkienově prstenu a o kontaktech s Mairadim (viz ZAZ č.3 a 4/1995).

Že vědátoři svoje pravdy uplatňují špatně, netakticky i nevědecky, dokazuje řada příkladů, např. ve Vesmíru č. 1-5/1989 i jinde v novinách. Zásadní chybou vědátorské kritiky je, že se pravidelně strefují vedle, nedovedou odhalit skutečné chyby, kritizují maličkosti, píší všeobecně a nekonkrétně a někdy i urážejí. Dopouštějí se i omylů a někdy i podvodů (Malina a Kukal v "Soumraku kouzelníků", str. 30 a dále při kritice léčitelů, P. Kapica v TV pořadu "Neuvěřitelné skutečnosti" dne 24.4.1987 a 21.10.1986, kdy popíral Backterův jev a levitaci míčku I. Dechtjarem - jméno neuvedl). 

Není to ovšem žádná hanba, že nikdo nedovede přesvědčit paranoiky a fantasmagoristy - v tom případě odborník nekoná sisyfovskou, i nervy vyčerpávající práci, ale rychle se vzdálí z bojiště. 

Je paradoxem, že i jiní "aktivisté" mají přiléhavý název, namířený nevědomky proti jím samým - tak "Zelení" asi nevědí, že zelená jablka bývají nezralá a kyselá, svinibrodská zeleň a muchomůrka zelená jsou jedovatá a označení zelenáč se dává mladým, nezkušeným holobrádkům. Děti země, pak mnohokrát prokázaly, že jsou skutečně ještě dětmi, bez potřebného vzdělání, zato s dětskými nápady - byly to řetězy rukou přes hranice, ovinutí temelínské elektrárny látkou nebo po pokusném výbuchu francouzské jaderné bomby v září 1995 přejmenovali v Praze Čínskou a Francouzskou ulici na "Testovací". Dříve také vehementně upozorňovali na nebezpečí ozónových děr a ani je nenapadlo, aby nejméně měsíc sledovaly z rádia hlášení o stavu ozónové vrstvy, z něhož by poznaly, že jde o periodický jev. Ostatně i jejich brožurka je plná absurdností a fantazírování - neříká se např. co je, ale co by mohlo být, kdyby..., je možné, apod.

Podívejme se nyní na ty, kteří nás chtějí poučovat, co je věda a co pavěda.  Dr. Grygar je popularizátor astronomie, příjemného hlasu i zjevu. Kdyby kritizoval astrologii, nemohlo by být námitek, protože ta byla jaksi předchůdkyní astronomie. Každý, kdo má určité dobré odborné základní vzdělání si ovšem může okruh svých vědomostí rozšířit, ale je známo, že Dr. Grygar se nikdy neangažoval větší měrou v psychotronice apod. Na již zmíněném semináři v Alšovicích v roce 1984 uvedl ve svém článku, že sporné jevy z astronomie už dávno vymizely. Nicméně 19.12.1988 v pořadu Sputnik v 16:10 hod. řekl, že astronomové vedou spory, zda existují jiné planetární systémy. 

Jak to tedy je? V jednom starším čísle "Vesmíru" na konci svého článku "Hvězdy umírají ve stoje" pak říká, že intuice radí odborníkům přidržet se současné fyziky, ale kolikrát už se stalo, že se většina fyziků mýlila!? Souhlasíme, ale jak ví, že kritici existence paranormálních jevů se nemýlí? 

Dr. Grygar se dopustil i dalších omylů. Ve své starší knize "Vesmír je náš svět"  si spletl neuron a neutron a knihu I.Parnova "Na křižovatce nekonečna" (Orbis 1974), kterou překládal, obohatil tvrzením, že si na str. 234 popletl uhlovodany a uhlovodíky, což dokumentuje obecnou neznalost chemie. 

Počátkem června 1995 se v příloze Svobodného slova "Ahoj na sobotu" objevil rozhovor H. Černé s Dr. Libovickým, jednatelem klubu Sisyfos. Měl sice pravdu v tom, že tzv. odrušovače geopatogenních zón jsou neúčinné, ale opět existenci GPZ popřel a tvrdil, že jsou jen patogenní zóny a ty způsobuje výron radonu. Což je samozřejmé nesmysl, který vyvrátil i jeho nadkolega Dr. Pekárek v časopise Chatař, neboť radon jako plyn nemůže tvořit ostré zóny. 

Dr.Libovický se zónami prý zabývá již řadu let, ale kupodivu nic neví o jejich podstatě, ač to bylo u nás několikráte zveřejněno (např. Slaboproudý obzor 47,197.1988) a podrobný popis je v mé knize. Vlastním nákladem vydal spisek "Okultismus a věda", do které zahrnul několik oborů paranormálních jevů. Bohužel v knize nic není o okultismu ani o vědě! 

Anglickou "Společnost pro psychický výzkum" (Society for Psychical Research) přeložil jako "Společnost pro okultní vědy" - tedy další podvod!

Tvrdí se často, že umělci mají být skromní a výjimečně se to říká o vědcích! Newton třeba řekl, že pokud něco velkého udělal, potom jen proto, že stál na ramenou obrů, tzn., že totiž navázal na poznatky předchůdců. Ne tak prof. E. Kašpar, DrSc., jehož kniha "Proutkaření populárně i vědecky" byla popularizována v pořadu Meteor 11. a 18. února 1995 a byl čten jeho dopis, v němž se přirovnával sám k Newtonovi svým objevem fyzikálního vysvětlení proutkařského jevu. Podle něho, když proutkař vytočí v rukou virguli tvaru T do stran,  vytvoří labilní polohu, kterou lze zvrátit nepatrným pohybem a ten vyvolá sám proutkař podle své zkušenosti. S tím přišel Kašpar již v roce 1973 v "Rozhledech matematicko fyzikálních" v č.2 až 4 a tedy za 22 let se ničemu nepřiučil. V tomto jeho hned prvním článku hned na začátku uvádí znamenitou větu: "Proutkařská pověra není jen mařením času na úrovni hledání kamene mudrců nebo elixíru života, ale působí veliké škody myšlenkově morální a škodí i seriózně založenému vědeckému výzkumu." - je opravdu příznačné, že se toto vyjádření velmi podobá vyjádření pátera Lebrina z konce 17 století, kterým kritizoval spisek opata Valemonta:  "...kritika pověrčivých a tajemných styků, které znepokojily lid a zavedly do slepé uličky učence."

Prof.Kašpar zopakoval svoji senilní teorii ještě v "Rozhledech matematicko fyzikálních" v roce 1989 v č.l a 2 a doplnil osmi matematickými vzorečky. Ty vždy mají na laiky udělat značný dojem. Obloudil ještě redakci "Chataře", která jeho teorii přinesla v č.12/1990. Dostalo se mu pak pádné odpovědi ode mne v Chataři č.3/1991. Jeho knížka, kterou za přispění Dr. Pekárka, DrSc. mu vydali kamarádi z JČMF, obsahuje téměř na každé stránce nesrovnalosti, omyly a desinformace. Pro čtenáře však stačí uvést jeho základní a podstatný omyl - proutkaři totiž mohou držet virguli i jiným způsobem, navíc pak v podobě pružiny a L drátů, kde po kýženém uhlu způsobujícím labilní polohu není ani stopy. 

Jak je vidět, houževnatost zarytých vědátorů je rovna houževnatosti konstruktérů perpetua mobile, jak nám to předvedla na jaře 1992 ostravská televize. 

Zmíněný pořad v Meteoru uváděl redaktor Ivo Budil, dřívější člen komunistické redakce Vesmíru. Ten také měl ve Vesmíru č.9/1984 učený rozhovor s profesorem Kitajgorodským o vzniku článku „Za hranicemi vědy“. Zde Kitajgorodskij uvedl, že člověk, jakmile je mu víc jak 60-65 let, už nemá oprávnění, aby vykládal, že vědecky pracuje. Jemu v té době ale bylo už 70 let a prof. Kašpar se v roce 1995 přiblížil devadesátce! Kitajgorodskij také připomíná svůj "objev“, knížku o hlouposti, kterou nazval „Renixa“ a která vyšla v SSSH ve dvou vydáních. Referuje o ní nadšeně již Vesmír č.11/1973. 

Podkladem prý byla episoda z Čechovových „Třech sester“. Tam napsal učitel na tabuli slovo „čepucha“, což znamená nesmysl, pitomost. Žák to však přečetl jako „renixa“. Kitajgorodskij si to vzal jako námět k sepsání vědeckého spisku o vědě a hlouposti a ani ho nenapadlo, že onen žák se patrně učil francouzsky (jak bylo tehdy zvykem), musel tedy znát latinku a tak azbukou napsané slova „чепуха“, přečtené s minimální fantazií latinkou nám dá renixu. 

Takže tito pánové, fyzici, ohánějící se vědou, jako kdysi inkvizice biblí, se snaží badatelům a zájemcům o anormální jevy vysvětlovat, co je věda a co pavěda!

Další pozoruhodností, která by mela zajímat psychiatra je, proč se fyzikové zajímají a kritizují obory, kde je podstatou živá hmota, tedy především člověk. Fyzika přece zkoumá jevy a problémy neživé hmoty! Je tedy zřejmé, že věci nemohou rozumět a dále je velmi podivné, že třeba právě v proutkařství a v detekci geoanomálních zón se nevěnují studiu fyzikálních a geofyzikálních metod, kterých je známá celá řada - spontánní polarizace, měření půdního odporu, magnetometrie, dosimetrie, stočení roviny kmitů elektromagnetických velmi krátkých vln, atd. Skutečně velmi podivný přístup a tak vytvoření klubu Sisyfos je vlastně nesmírnou provokací a drzostí, která snad má dále rozvrátit naši vědu a skutečné poznání. O tom více v dalších kapitolách.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Podzim, 1995