Co je věda, pavěda a pseudověda

To je blbý, to se bude líbit. 
Werich na forbíně, dotazován Horníčkem

Úvod

Před časem vyšel v ZAZ č.6/1993 s. 27 od JUDr. O. Heina "Úvod do blbologie". Byl to sice záslužný čin, ale článek postrádal praktické příklady a zapomněl také na ženy. Ovšem i když jsou příklady uvedeny, popř. autoři uvedení počátečními písmeny, řada z nich to nepochopí, a proto je nutno autory jmenovat a vysvětlit jim jejich omyly.
Ovšem v řadě případů to možné není, protože dotyčný vám bude oponovat, že příslušný jev se odehrává v jiné dimenzi bytí a že jsou jevy, které věda nezná a dosud neumí pochopit. 

Náhodně jsem zachytil v TV konec pořadu s Dr. Grofem, který nás přiletěl potěšit z USA a nakonec řekl, že musíme být velmi vděčni Stvořiteli, že nám dal iluzi, že existuje pevná hmota, ačkoliv v podstatě vše je duševno. V takových případech ovšem jakákoliv diskuse je zbytečná. Nevím, kde Dr. Grof tuto moudrost objevil, ale pro někoho vyplynula ze spojení Planckovy a Einsteinovy rovnice 

E = m.c² = h.v, 

kde h je Planckova konstanta, v je vlnočet, c rychlost světla a m hmota. Jednoduchou matematickou operací vyplyne, že hmota je vlastně vlnění (duchovno?). 

Již koncem třicátých let upozornil na absurdnost takové rovnice rumunský profesor N. Botezatu. Vypočítat lze ledacos a papír snese všechno. 

V ZAZ č.4/1995 redakční článek "Kdo má pravdu?" je na několika místech zavádějící a mylný. Je uvedeno vyjádření redaktora slovenského UFO magazínu, který reagoval na kritiku Dr. Valenčíka větou, že nikdo není povolán, aby kategorizoval manifestací reality jako věrohodnou nebo nevěrohodnou. To je ovšem paranoidní premisa, která dovoluje psát nejrůznější nesmysly a nikdo je nesmí kritizovat. Onen výtečný redaktor je Vl. Botto. 

Profesor Kahuda, když obhajoval svoji teorii mentionů, se chytil výroku Niels Bohra, který přednesl roku 1958, při návštěvě USA, kde přednášel Pauli Heisenbergerovu teorii: "Není pochyby o tom, že tato teorie je ztřeštená. Ale jde jen o to, aby byla ztřeštěná dostatečně, aby byla pravdivá."

Je zřejmé, že takový, rádoby vtipný výrok, lze znamenitě zneužít pohotovým fantastou. Ve zmíněném článku se mluví o vědeckých metodách, ale i zde je problém nejen v definici vědecké metody, ale hlavně v její aplikaci. Vyjádřil jsem to ve své knize výrokem: "Nezkoumejte UFO vědecky, ale odborně." 

Což znamená, že existuje sice mnoho vědeckých metod, ale zdaleka ne každá se pro určitý případ hodí. Odborník ovsem musí vědět, kterou metodu použít, kdy a jak. Takovou zneužívanou metodou, doporučovanou skeptiky je statistika. Tu samozřejmě nelze použít pro spontánní a vzácné jevy, ani tam, kde nelze sehnat určitý počet jedinců stejného nebo podobného typu. 
Statistiku lze tedy použít na ovlivňování semen a rostlin malých zvířat a už značně obtížně u lidí např. při zkoušení nových léků. Kromě toho špatně aplikovaná statistika je kamuflovaným podvodem. To ve své výborné knize "Moderní statistika" (Svoboda 1977) říká i její autor H. Swoboda: "Statistika může být zvlášť rafinovanou formou lži." Stoupneme-li si jednou nohou na rozpálený kámen a druhou nohou na kus ledu, měli bychom se průměrně cítit dobře. Stačí také ze statistiky něco vyloučit či ponechat, co tam nepatří. Tak třeba je nutno vyloučit špatné výsledky, které vznikly známým nežádoucím vlivem např. poklesem napětí v síti, přehřátím, vystříknutím roztoku, únavou apod. Skeptici naopak by rádi takové nezdary do statistiky zařadili. 

Koncem osmdesátých let zkoumali vědci v Německu proutkařský jev takovým způsobem, že pokusy musely selhat. Nelze souhlasit s koncem článku, kde se doporučuje diskuse a korespondence kritika s autorem, aby se prý předešlo arogantnímu napadání autorů na stránkách ZAZ. 

Já sám jsem byl označen I. Wiesnerem v ZAZ č. 2/1993 za hlupáka s titulem vzadu i v předu, což redakce klidně uveřejnila. O tomto pánovi se dočtete ještě později. Diskusi lze vést však jen na určité odborné a etické úrovni, nikoliv tam, kde je někdo označen za hlupáka nebo kde tvrdí prokazatelné nesmysly. Nelze tedy diskutovat o tom, co je dokonale prověřeno, že existuje nebo naopak neexistuje, a nemůžeme to zakrývat frázemi, že se věda v minulosti mnohokrát mýlila - správnější je tvrdit, že se mýlili vědci. 

Nuže, protože se od roku 1990 u nás rozmohla záhadologická, ufologická, psychotronická, léčitelská a podobná literatura většinou nízké kvality a polemického charakteru, má tento spisek přispět k návodu, jak poznat fantazie, šarlatánství, polovzdělance, ale i vědátory, ohánějící se vědou a přírodními zákony, jako kdysi jejich předchůdci právě tak špatně vykládanou biblí. 

Na mnoha seminářích a po pročtení řady časopisů a knih našich i cizích, získal jsem mnoho materiálu pro tento spisek, bohužel s výsledky velmi neradostnými, které dobře charakterizuje úvodní citát pana Wericha. 

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Podzim, 1995