Vysvětlovači neznají chemii?

V populárně vědeckých pořadech, v časopisech ani v knihkupectvích již dlouhou dobu nenajdeme informace, články či knihy o chemii, která jakoby neexistovala. Na druhé straně se hovoří o ekologii ve všech pádech a zřejmě se neví, že znalost chemie je zde podstatná, jinak nelze ekologicky žít, vyrábět, zato posloucháme různé nesmysly. Stejně je tomu i v hraničních oborech, zejména v alchymii a UFO. Uvedu zde řadu otřesných příkladů.

Alchymista pod bdělým dozorem císaře roztavil v kelímku nesporné olovo, pak je za tajemného zaříkávání míchal stříbrnou tyčinkou – a po vychladnutí olova byla v kelímku zrnka nesporného zlata. Rozřešení? Stříbrná tyčinka byla dutí, v dutině bylo zlato a otvor byl zalepen voskem. Olovo taje při 334 °C a lze je klidně míchat stříbrnou tyčinkou, neboť stříbro taje až při 960 °C. Vosk zmizel okamžitě, ale zlatu se nestalo nic, protože zůstává ve skupenství pevném až do teploty 1240 °C a alchymista je „našel“ neporušené. F. Gel, Syn čarodějnice, str. 79.

Autor tvrdí, že alchymista našel zlato neporušené, ale neříká jak a kde. Plavalo na povrchu, nebo kleslo ke dnu, ale jak bylo odděleno od olova? Autor ale neví, že se jak zlato, tak stříbro v roztaveném olovu rozpouští jako cukr ve vodě, takže zlato nemohlo být nalezeno a stříbrná tyčinka byla rovněž porušena. Kromě toho zlato taje již při 1063 °C.

Podobnému omylu podlehl V. Kaplický v knize Život alchymistův, kde na str. 18 čteme, že Kelley s tlukoucím srdcem přistoupil blíž a na vlastní oči uviděl v roztaveném olovu kousíček zlata. Na str. 20 se přiznává Dee, že onen kousíček zlata tam vhodil. A do třetice S. Michal v knize Perpetuum mobile včera a dnes na str. 39 v 1. vyd. vysvětluje alchymistický trik s dvojitým dnem, v němž se ukrýval kousek zlata. Udělal-li alchymista horní falešné dno z lehko tavitelné hmoty, rozplynulo se nad ohněm a vytvořilo na dně houbovitou sedlinu, v níž plavalo roztavené zlato.

Nuže zlato má měrnou hmotnost asi 19,5 g, zatímco olovo jen 11,4 g a nemůže tedy ani plavat na olovu (kdyby se nerozpustilo), jak popisuje V. Kaplický, ani nemůže plavat na nějaké lehko tavitelné houbovité sedlině, kde bije do očí poměrně vysoký bod tání zlata 1063 °C.

Tragédie takových sdělení je, že se často přenášejí literaturou a odkazy dál nebo profanují kritiku a obor. Z moderního hlediska nelze alchymii obhájit, ale kritiku nutno vést zcela jinak, právě tak jako informace o UFO a paranormálních jevech. Již v padesátých letech, kdy pronikly na veřejnost zprávy o havarovaných UFO, protagonisté mluvili o kovu nebo troskách, které odolávaly vysokému žáru a byly z neznámého kovu nebo materiálu. Neznámý materiál můžeme sice připustit, ale nikoli neznámý kov, protože analytické metody dovolují prvky a kovy určovat i stanovovat a neznámé prvky již neexistují. To platí i na „hluboké“ nuklidy (transurany 400-600) – viz ZAZ č. 3/94, str. 16.

Trosky UFO od Roswellu (1947) byly popsány jako kousky lehkého dřeva, pružné a nehořící a tvrdé, jakýsi hnědý pás podobný magnetofonovému, jakési hieroglyfy purpurové barvy na hnědém podkladu, jakési kovové fólie, nesmírně pevné – materiál byl prý odvezen dvěma (!) auty a pak letadlem na základnu Fort Worth. Zde zprávy končí, aniž by vyšly najevo výsledky rozborů. Až v roce 1955 sdělil pan Botta svůj zážitek z r. 1950, kdy v oblasti Bahia Blanca zastihl u silnice stát UFO. Bylo otevřené a když nahlédl dovnitř, spatřil tři malé mrtvé bytosti, ale na panelu se míhala světla. Spěchal do hotelu a ráno se s přáteli vypravil k místu. Zbyla zde jen hromada popela a nahoře kroužilo doutníkové UFO, které patrně havarovaný talíř zničilo. Popel zbarvil ruce jednoho účastníka purpurově, pan Botta měl několik dní horečku a na rukou puchýře. Co se stalo s popelem není známo.

Patrně první chemický rozbor se dostal na veřejnost když v prosinci 1954 přeletěly tři disky město Campinas v jihovýchodní Brazílii a z jednoho disku se na střechy domů vylilo něco stříbrné tekutiny. Byl to cín s 10 % olova, což zavdalo později domněnku k tomu, že to byla součást magnetického supravodivého magnetu. Ovšem zmíněná slitina vykazuje supravodivost až asi při -265 °C, roztavená by měla bod tání asi 250 °C. Další rozbor snad až příliš důkladný byl věnován kouskům UFO, které údajně explodovalo 14. září 1957 nad pláží Ubatuba u Rio de Jančára. Většina UFO prý spadla do moře. Explozi byl přítomen jediný svědek, Ibrahim Sued. Spektrografický rozbor provedla ve státním ústavu pro produkci minerálů M.A. Barbarosa, která konstatovala, že jde o mimořádně čistý hořčík, i když nikoli extrémně a že vzorek byl patrně získán z pokusů firmy Dow Comp.

Ovšem chemik i technolog potvrdí, že hořčík není vůbec vhodný pro konstrukci vzdušných prostředků, protože poměrně snadno hoří a koroduje, takže má význam jen ve slitinách s hliníkem. Zmíněný Sued byl žurnalista a tak šlo zřejmě o novinářský podvod.

V roce 1976 nalezli sovětští geologové na břehu říčky Baša v autonomní republice Komi zvláštní kov ve tvaru pěsti. Chemický rozbor ukázal 67,2 % ceru, 0,219 % lanthan, 8,78 % neodymu a menší množství železa a hořčíku., Po součtu dostaneme 76,17 % a do sta chybí 23,83 %, což není zanedbatelné. Zmíněné prvky patří do skupiny vzácných zemin a jejich stanovení ve směsi je velmi obtížné. Vyskytlo se i tvrzení, že je to dlouho hledaný zbytek tunguzského „meteoritu“ v r. 1908, jiné odhadli stáží na 10 000 let! A opět chemik vám řekne, že je to nesmysl, protože taková litina nemůže v přírodě vydržet ani 100 let, neboť spolehlivě zkoroduje. Neomezeně dlouho vydrží jen zlato a platinové kovy, za určitých okolností i měď. Jde tedy opět o pochybnou zprávu.

Během let byly získány i další trosky UFO nebo předměty z nich vypadlé, ale jednalo se vždy o slitiny hliníku, hořčíku a křemíku. Naivisté se domnívají, že UFO musí být vyrobeno z něčeho zvláštního a kromě „neznámých“ kovů vymýšlejí kombinace známé. Tak staroindické vimany byly prý poháněny rtutí. Z Haselmannovy knihy Kontakty se dovídáme řadu podrobností o UFO z planety Ummo, které se objevilo 1. července 1967 u Madridu. Na dolní straně mělo velký znak připomínající ruské písmeno ‘ž.‘ Kontaktéři sdělili, že loď je poháněna vizmutem a rtutí a nakreslili podrobné schéma UFO, které ovšem nic neříká. Další lahůdky přináší Magazín 2000 v č. 7/94. Je zde dosti obsáhlý referát o staroindických létajících strojích vimanách podle knihy vimanika šastra. Je zde vyzvedávána jakási supertechnologie a zázračné vlastnosti. Některé vimany byly vyrobeny v tzv. královského kovu, který odolával vysoké teplotě. Vyráběl se stavením tří kovů při teplotě 272 °C za přídavku boraxu. Nuže ze tří kovů, které tají mezi 200 a 350 °C nelze vyrobit slitinu odolávající vysokým teplotám. V článku je uvedena řada podezřelých údajů, z nichž zarážející je, kde byly získány číselné údaje a jak byly přepočteny ze sanskrtu a také je zde nákres jednoho typu vimany s vrtulí a křídly z ptačích per! Při tak uváděné vyspělé technologii je to na pováženou. V čísle 10 téhož Magazínu na straně 29 najdeme další perličku. Po světelné exhibici UFO byl nalezen na blízkém autě prach, který obsahoval magnezium, potaš a stopy vápníku, draslíku, železa, barya, stroncia, vanadia a vizmutu. Pomineme-li názvosloví, že totiž magneziem byl zřejmě míněn kysličník hořečnatý (zvaný někdy magnezia), pak potaš je uhličitan draselný. A jestliže je navíc udáván draslík a ve stopách, je to rovněž na pováženou. Analýza posledních prvků byla dělána dodatečně a bylo by možné předpokládat, že první autor udal potaš (anglický termín pro draslík je ‘potassium‘) a druhý udal draslík. Překladatel, neznaje chemii, to spojil. Ovšem jde o ty stopy. Také si nemůžeme představit z čeho by mohla vzniknout směs kysličníku hořečnatého a potaše, zejména když UFO šířilo oranžovou záři.

Překladatelé se dopouštějí hrubých omylů i serióznějších oborech, ovšem i zde platí, že překladatel musí spolupracovat s odborníky. Bývá zaměňováno ruské olovo, které znamená cín, za české olovo. Uhlovodany, správněji glycidy či cukry, byly přeloženy jako uhlovodíky. Kalium (draslík) se zaměňuje za kalcium (vápník) atd. V případě UFO se také ,mluví o zvýšené radioaktivitě – nedovedeme si představit, že by jaderná energie byla použita k pohonu UFO už jen proto, že reaktor je těžký a ohrožoval by i posádku. Řízená jaderná reakce uvolňuje toliko teplo a nevíme, jak by mohla být využita k pohybu a překonání gravitace. Zde se uplatňuje využití záporné energie vakua a překonání gravitace ovládnutím pole Země a planet. Indicie pro záhadnou energii vidíme v kulovém blesku a ve spontánním hoření lidí. Indicií pro antigravitaci je levitace některých svatých i jiných osob.

 Ing.Věnceslav Patrovský,CSc.

1994